Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna
Ještě mě tak napadlo, že když plkárna ve stávající podobě moc nefunguje (prakticky nefunguje vůbec) a nové řešení je v nedohlednu, mohla by ji aspoň částečně nahradit nějaká živější diskuze. Jestli se nám ji teda (třeba aspoň příležitostně) podaří trochu rozhýbat.
Takže malý pokus…
Jak se dneska máte, co děláte atd. atd.
Padmé, je to srozumitelné. Ale toho já bych se asi bála. Znáš to, jak je svět malý? Jak se často ukáže, že se zná každý s každým?
Když například nevím, kdo jsi ty, odkud jsi a začnu povídat (já bych k tomu potřebovala jiného doktora a nejlíp porodníka, abych nemusela vysvětlovat v každé větě polovinu významu), víš, jak snadno se může stát, že jsi třeba sestra mojí sousedky, která se nastěhuje za 5 let? Mně se takové věci celkem stávají. A potom? Když ti to dojde, když si u jediné osoby dokážeš spojit příběh a jméno? Když se nechtěně prořekneš nebo prokážeš znalost něčeho, co bys znát opravu neměla?
Možná je to moc překombinované, ale život takový i bývá, a já slíbila absolutní mlčenlivost. Porušení slibu tě dostihne, to je jisté. Já nemám hledat obezličky a obávám se, že přímá cesta k úlevě žádná není. Jen mám teď období, kdy je mi ten slib pořádně těžký. Toto by mě nenapadlo asi vůbec, tehdy, když jsem slibovala. A to bude život ještě hodně dlouhý. A vážně mám pocit, že slib mě zavazuje ještě i na mnohem déle…
Díky, že sis se mnou povídala, i vám všem ostatním. Já to dneska tak potřebovala. Jdu si to ještě dopřemýšlet do vany, mám příslužbu, tak mi přejte hodná miminka, abych nemusela letět k operaci. Spánek je tak sladký 🙂 Dobrou noc přeju všem, jestli se sem už nevrátím.
Virenko, piš. A u toho mlč.
Virenko, snažím se tvojí situaci pochopit, moc to sice nejde, ale alespoň z části můžu napsat, že věřím, jak je taková situace těžká.
Neumím poradit, ale co napsat příběh úplně jiný, který je jasně odlišný, ale pro tebe to bude právě ten tvůj “problém“. Napadá mě příběh ze zvířecí říše, nebo nějaká abstrakce, něco praštěného a přitom jasného. Nevím, zda mi rozumíš.
Zkus to brát tak, že i toto je tvoje povolání. Rozhodně v tom nejsi sama. V každé profesi se najde něco. Vem si právníky, úředníky banky atd..taky musí dodržovat jistou mlčenlivost.
Nepřipouštět si tolik problémy jiných a víc se věnovat sobě, možná víc sobeckosti, ale to je asi nepoužitelná rada, co?
Virenko, promiň, nestihla jsem to dopsat rychleji, než ses dostala ke čtení. Má rozkouskovaná odpověď měla být v jednom kuse. Nicméně – rozesmála jsi mě…
Samozřejmě jsem neměla na mysli “strom“, ale “osobu“.:-)
Padmé, přesně tou cestou se moje uvažování odvíjí taky, teď to určitě potřebuje ven, já ale nemůžu najít cestu, jak to dostat ven a zároveň mlčet, jak jsem zavázaná. Nic mě nenapadá.
Omlouvám se, odeslalo se mi to a není to dopsané.
Zalov někde v neznámém poli. Příklad: já Tě vůbec neznám (osobně) a Ty mě také ne, nevím, jak se jmenuješ, nevím, kde bydlíš a obráceně to platí také. Takže jsem to myslela tak, najdi si “vrbu“ – svou osobní.:-)
Snad je to trochu srozumitelné.
Padmé, myslíš ten strom? 🙂
Já si obvykle, když je opravdu těžko, takové věci říkám formou meditace? zpovědi? – jak to kdo chce nazvat, někomu vyššímu. Jenomže když je toho opravdu moooc, chtělo by to nějakou zpětnou reakci, což se mi nedostává. Teď momentálně mi to dost schází.
Neznáš nějakou mluvící vrbu, tedy aby mluvila jen selektivně na mě a ne na jiné lidi? :-))
Virenko, můj nápad se ubírá tímto směrem: pokud Tě ty neodventilované emoce tíží a trápí, znamená to, že to potřebuje ven.
Virenko, a co “vrba“?
Padmé, já se obávám, že typ příběhu by naprostou většinu jasně uvedl k tomu, že je to ode mě. Protože rozhodně všechno souvisí s mou prací, o tom zbytku mluvit můžu a taky tady mluvím. No, určitě mě některé moje klientky už tady poznaly, ono to není tak těžké. A tak to prostě nejde, protože nemůžu jen tak pověsit na veřejné fórum příběh, o kterém si někdo snadno může myslet, že je jeho. Nedokážeš potom, že to tak není. A není to etické, bohužel. Jedině jít na úplně cizí fórum, ale co bych měla z toho, mluvit k úplně cizím lidem? Nikde jinde jsem nenašla podobnou skupinu lidí jako tady. Tady by mi to asi ulevilo, jinde myslím asi těžko.
Ještě že můžu mluvit aspoň o tom pocitu, ono pomáhá i to, je mi trošku líp. Ale zítra mě čeká hodně špatný den, tak snad pozítří, až to uteče, tak zase trochu vydechnu. Na pár hodin…