Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Improvizovaná plkárna
Ještě mě tak napadlo, že když plkárna ve stávající podobě moc nefunguje (prakticky nefunguje vůbec) a nové řešení je v nedohlednu, mohla by ji aspoň částečně nahradit nějaká živější diskuze. Jestli se nám ji teda (třeba aspoň příležitostně) podaří trochu rozhýbat.
Takže malý pokus…
Jak se dneska máte, co děláte atd. atd.
Mariko, ne nebudu :-))) neboj. Jak máme tu chalupu, tak mi je líto, že jsem nemohla dělat zahradu, protože to bylo pořád o tom, to nedělej, to nekácej, to nevadí, že je to chcíplí a překáží to. A přitom já bych tak ráda zkrášlovala. No tak mi to prostě chybí. Já jsem takový krtek a baví mě to. Doma mám jen balkon plný muškátů. Ty jsou tak vymazlený až hrůza, máš vidět, jak mi je lidi chválí :-))) No řekni,není škoda takovýho talentu do bytu :-)))))
Ono v novém je to trošánek něco jiného. Prostě máš pár let prodlevu a můžeš se zabývat jen ptákovinama, protože nic nepotřebuje renovaci. Takže se mooooc těším na tu zahrádku. Hlavně tedy manžel bude ve svém živlu… trávník a dřevo to je jeho doména. Ono co má dělat, když je čtyři dny v práci a pak čtyři dny doma. Má teď tu motorku, tak holt tráví čas ježděním. Ale až bude (pokud bude) baráček, tak zase budeme víc spolu a on bude o krapánek šťastnější, že je v domácnosti něco platný. Tak asi tak 🙂
Jinak mě taky čeká zítra na chaloupce vylévání a uklízení bazénu, protože ho letos asi už neužijeme. Naši odjeli do toho Polska, takže budeme muset posekat. Jinak ale budeme jen vegetit, protože se na nic už nesmí sahat :-)))) Takže asi půjdeme na houby, bylo teplo a navíc teď dva dny pršelo, tak je naděje na úrodu 🙂
No abys pak nebyla neštastná, my pořád musíme cosi dělat, kytky potřebuje vyplet, skalku okopat,no aje toho spousta, no a taky bazén zlikvidovat a to musíme vykyblovat, protože potopu na zahrádce dělat nemůžem, naše děti by byli, jak chrochtátka:(
A naši si ted koupili kuchyn a ložnici v Asku, tak se jen likviduje nábytek a všude hromady……….,ale když potom tak toužíš, ale já ti to přeji, vždyt to víš:)
Jooo jsem to holka psavá 😀
Mariko, vím jak tě to musí trápit, taky mě to svého času trápilo, proto jsme to pořešili jinak, abychom mohli být všichni spolu. Jenže všude to tak nejde a tak se to prostě pořeší jinak.
I teď ho někdy kybicuju :-)))) Má tu svou motorku a jak bylo hezky, tak byl stále v tahu, takže bylo třeba krotit jeho rozletnost 🙂 Ale neboj každý chlap jednou dojde k tomu, že je lepší být s rodinou, než že si jde po svém. Např teď jsem strašně ráda, že pomáhá s dcerkou a jejím chozením do školky. Taky už ví, po předchozích zkušenostech, že pokud se jí nebude věnovat, tak ona nebude mít potřebu mu viset na krku , a tak si to hooodně pečlivě hlídá. Tak nebuď smutná, určo se to spraví.
Matildo přidávám se k tomu “bylo něco ve vzduchu“, dnes jsem byla ouplně vyždímaná, že jsem také na chvíli schrupla, jak šla Eli v šest spát a hodně to pomohlo. Jinak bych asi teď večer už k práci vůbec nezasedla.
No i když, taky se stydím, protože pořád přeskakuju sem na VD a jde mi to pomalu. Ale musim musim, zítra tu práci odevzdávám, tak to musím dodělat, i kdybych tady měla sedět do dvou do rána :-))))
Jinak se přidávám k tomu, že někteří pánové se prostě v bytech nudí, stejně jako ten můj a mě (i když nejsem chlap) nevyjímaje. Mě neba pořád jen uklízet těch našich 80 m čtverečních. Taky bych se raději rýpala v zahrádce. Sázela kytičky a stromečky a dívala se, jak by se dcerka snažila mě napodobovat 🙂 Manža by zase pečoval o ten náš trávník a sekal dřevo na zimu. Ty jo holky jsem tím ouplně nakažená a těším se na to jako malý jarin :-)))
Co taky pořád v bytě. Člověk uklidí, vypere, vyžehlí, tuhle něco utře, támhle umyje okno a je to pořád dokola. Holt čerstvý vzduch a fyzické zmáhání se třeba nad tím senem je pro mne určo lepším řešením 🙂
Nejsem smutná, mám vás, ne?
Já jen, že mě to zžírá, ale extra mi to nevadí, zas po mě leze nějaká psychická depka, tak se potřebují vyventilovat:)
Matildo, ted uvidíš, jak tu sekačku nebudete chtít pustit z ruk, já ráda sekám, manžel už to nedělá, já si to udělám po svém a do puntíku přesně, chlapy nemaj na tohle cit:))))))
Začátek školního roku a děti vám chtějí onemocnět? Tak já přímo mlátím do skříně, at nás to mine.
Uvařte jím čajíčky, at vám neonemocní.
Začalo ted u nás pršet, no konečně, druhej den tu bylo dusno, jak něco:(
Jo byla jsem na té prezentaci kroužků ve školce a malou jsenm opět šupla do Jůlinek/tanečky/ a poprvé půjde i do keramiky, strašně tam chtěla i minulý rok, ale byla malá, no a jsem na vážkách je tam pro ní i angličtina pro njmenší, tak jsem o tom přemýšlela, ale nevím, nevím, má s tím někdo zkušenost? Jsem se jí ptala a vyvalila na mě oči, říkám nebudeš tam mluvit česky, ale jinak a jak? Já říkám, no jinak, tak ják mluví jinde, řekla jsem jí pár anglických slovíček, co znám a doma to opakovala tatovi, no byla jsem mrtvá smíchy:(((
Corinko, hrozný, co? :-)))
Já prostě když se rozepíšu, tak toho chci tolik říct…
No a už jsem měla nejmíň půl hoďky papírovat a místo toho pořád čučím na VD… Vůbec na sebe nejsem pyšná:-)
Není to lehký holka s těmi chlapy.
Než ten můj se “odstěhoval“k mamince,protože tam nastoupil do práce,byl nervozní jak to vše dopadne-já nastoupila na nový místo a docela fest začlo u nás být nějak dusno.
Došlo to tak daleko,že ze mě vypadlo /ani sem to tak opravdu nemyslela/,už abys odjel.
Nastal den odjezdu a večer sem se vrátila do prázdnýho bytu-mě se chtělo brečet.
Hrozně mi tu chyběl a pak jeho SMS co dělá,jak se mu to tam líbí a už abych byla u něj.
Těch 14dní než jsem na pár dní za ním jela bylo dlouhých.A to rozčarování. Měla sem pocit,že si pomalu nemáme co říct.Nějak jsme se odcizili.
Já odjela celá zmatená a rozhozená.v hlavě zmatek,jestli opravdu mám riskovat stěhování po prodeji bytu k němu.
Za měsíc dojel na dovču a po pár dnech,už bylo zase fajn.
A tak nás dělí půl republiky a já už vím,že chci se stěhovat a ikdyž v tvém svěřování vidím sama sebe co bylo/a asi i bude-je lev ješitný/chci to co nejdřív…
Holky nechce si někdo koupit náš byt!!!!!
Matildo, Horempádem, ty vaše romány miluju :-))) Jak to děláte? Někdo je stručný, někdo píše milion vět :-)))
Mariko, nevím sice o jakou přestřelku šlo, ale já nikdy nedělám chlapskou práci, jen aby byl večer se mnou. Jenže my bydlíme v paneláku, kde jak známo, je nuda. Žádná extra práce jako je hrabání, sekání, atd..
Já mojeho spíš k práci nenápadně postrčím 🙂 Donesu nářadíčko na malování, nachystám co je potřeba, myslím, že smutníš zbytečně, aspoň si budete vzácnější, když se nevidíte, buď ráda, že ti nechodí do hospody nebo nehraje automaty.
Jěště jsem tě tu neviděla smutnou 🙁
Ahojte holky:-)
Musím se pochlubit, hrabání trvalo týden, ale sekání jen jeden den, sekačka je holka šikovná, lehoučká, jde to s ní samo. Sice jsem jak prasátko a těším se do sprchy, ale ještě musím posedět na účtama.
Ali, buď ráda, že se kšefty hýbou a práci máš nádhernou, božínku, v tom tvém krámečku se každý musí cítit moc dobře:-)
No a Jeníček, snad to nic nebude, však to znáš, děti zareagují okamžitě na změnu počasí či režimu, mě Anička už včera pofňukávala, že ji bolí v krku, a dneska je zase úplně ok, ťukám ťuk ťuk:-)
Držím palečky a posílám zdravíčko, ať ty nemoce ještě odložíme!
Corinko, dělej to jako já – nežehli:-)))
Peru pořád, skoro každý den, protože děti jsou jak hromada prasátek taky, včetně mého muže, takže jakmile se nasbírá pračka tmavého, červeného, bílého či barevného, tak šup vyprat, usušit, pak jen poskládat okamžitě při sbírání, přímo se s tím mazlím – a hned uložit. Pokud to teda nejsou trička pro holky do školy, ty opravdu žehlím, ale to mám za deset minut hotovo.
Haninko, něco bylo ve vzduchu. Dala jsem v poledne malého spát a najednou se přistihla, že sedím na gauči a tak se mi klíží oči, že jsem si musela dát dvacet. Opravdu se to nedalo nijak potlačit, mě se to obvykle nestává, takže jsem se radši natáhla, abych nedostala svou obvyklou migrénu. Stačilo mi opravdu jen 15 minut, kdy jsem si zdřímla, vstala a bylo mi fajn. Jo – a ještě jsem vypila obrovskou sklenici vody s citronem, to mi pak pomohlo.
Zuzi, já si myslím, že je to i povahou dětí. Některé máš samostatné jednotky od narození, cikánčí děti. Kdokoliv k nim přijde a podá ruku, tak hned jdou a ještě se culí. A pak je druhá skupina, skrčí se za máminou nohou, sevřou ji v ručičkách a máma se nesmí ani pohnout. Mám doma obě skupinky:-)
Ale je to i o tom, že to miminko si prostě odmala zvyká. Anička byla kojená do sedmi měsíců, pak už si ji babičky brávaly na noc a my jsme si s manželem mohli vyjít. Kačka byla kojená do roka a byl to mamánek, nesnesla v noci nikoho kromě mě. Ale od skončení kojení jsem ji taky nechávala hlídat, jen to babičky měly složitější, vždycky musely na začátku zvládat ten záchvat řevu, že máma odchází. A to trvalo do dvou a půl roku.
Vladánek má různá období. Někdy mě rád vymění za tátu, někdy chce tátu i mne najednou, někdy natáhne ruce přes plot na švagrovou a udělá mi papa jako že odchází a já jen zírám. A opravdu jde s ní a živě diskutují o autech, ani se neotočí:-)
Horempádem, přesně tak to je. Děti, ač je zbožňuji, tak nás umí krásně psychicky vydírat. A čím jsou chytřejší, tím je to horší:-) Držím palce, ať je to zítra bez slziček:-)
Kancelář hotová, takže spokojenost na obou stranách:)
Na vycházku se psem a tam jsme si s tatkou vyjasnili tu včerejší přestřelku, stejně to bylo prd platný, už je zase jinde a já tu jsem sama s dětmi:(
Máte to taky tak u vás? Udělám spousty práce za něho, i díry jsem zatmelila, ten záchod vymalovala, jabka na slivovičku na krájela, jen, aby byl večery semnou, protože celý den jsem tu s malým sama a tchýně mi poslední dobou pije krev svými řečmi a pořád něco chce a tam to udělat a ono………takže se těším, kdy tatík dojde z práce.
Ale poslední dobou mě ani neposlouchá, co mu říkám, děti vidí z letadla a jde si dělat to, co ho baví:(
Dnes mi říkal, že chce mít čas na své věci, tak mu povídám a já ho mám kdy? Pouze v noci a to jsem tady. Vždycky jen dojde pojí a jde spát:(
Takže tak já se trápím, i když vím, že to není nejhorší:(