Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Láska k dětem
Občas mě napadá, jak bych mohla mít stejně, jako dceru, ráda další svoje dítě. Nedokážu si to představit a mám pocit, že ona už navždy bude první a nejmilovanější dítě.
Tak se ptám, jak jste na tom vy? I maminky, které to, tak jako já, nemůžou vědět a hlavně maminky, které už zkušenost mají. Je skutečně pravdou co mi říkali rodiče, že nás mají rádi oba stejně? Je to vůbec možné?
Teda, úplně mě mrazí, tohle se fakt může stát každému… Já myslím, že v tu chvíli člověk hlavně jedná nějak instinktivně, protože jde o sekundy a musí se rozhodnout okamžitě. Řeknu vám narovinu, já vůbec nevím, co bych dělala. Protože když se dostanu do nějaké stresové situace a mám se rychle rozhodnout pro jednu z možností, jsem v tu chvíli úplně bezradná – typická “váha“ váhavá se vším všudy. Mít v tom autě muže a dítě, tak asi pobíhám bezradně po břehu a volám o pomoc… Fuj, hrozná představa, já se bojím, že bych asi selhala, co se jednání týká… Ale člověk nikdy neví, že…
Tak chlapi to mají určitě jinak, než maminky, to fakt nejde hodnotit, ale je vidět, že někdy tu “Sophiinu volbu“ člověk provést musí.
no ted jsem to dočetla moc smutné a nejde na to nic říct ani hodnotit….
Milé ženy, a tohle jste už četly?
http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/185876-muz-se-po-padu-auta-do-reky-rozhodl-zachranit-manzelku-syn-mezitim-utonul.html
Pavčo, souhlasím, pro mě je vztah k manželovi a k dítěti něco tak rozdílného, že si vůbec neumím vysvětlit, proč to tak někdo má. A myslím, že taková situace je trýznivá nejen pro dítě, ale i pro tu matku samotnou.
Ja vim ze se to stava Zuzi
Ale ja si neumim predstavit,ze bych sve dite mela mene rada jen proto ze mi muj byvaly partner ublizil,Pro me to jsou dva ruzne vztahy.
Laska k diteti neni podle me totez co k partnerovi
Nechapu a lituji ty,kteri tak cinni
Zaplat za to,ze ja k nim nepatrim
Ja vim ze se to stava Zuzi
Ale ja si neumim predstavit,ze bych sve dite mela mene rada jen proto ze mi muj byvaly partner ublizil,Pro me to jsou dva ruzne vztahy.
Laska k diteti neni podle me totez co k partnerovi
Nechapu a lituji ty,kteri tak cinni
Zaplat za to,ze ja k nim nepatrim
Taky znám případ, kdy matka odstrkuje starší dceru z prvního manželství. Myslím si, že u této konkrétní paní je to jednak tím, že rozchod dodnes vnímá jako velkou křivdu a vpodstatě se s tím nevyrovnala, i když se současným partnerem je spokojená, nějak ta rána zůstala nezahojená. A ještě je to zrovna v tomto případě řekla bych nezralost v oblasti vztahů vůbec. Je to paní dost jednoduchá, ale nemyslím tím vzdělání, spíš v oblasti citové. A taky nižší úroveň v tom, čemu se říká sociální inteligence. (Ono to spolu vlastně souvisí.)
Takže z toho mám pocit, že takto se může zachovat jen člověk, který není úplně v pořádku.
Zuzinko, i já mám děti z více vztahů a můj muž také. Já vím, že se v životě přihodí různé příšernosti, ale musím zaťukat – právě proto, že jsme oba tak strašně moc toužili po veliké rodině, tak -troufám si říct – bereme všechny své děti prostě jako “naše“.
Ze začátku to bylo těžké, já neznala ty “jeho“ – dávám do uvozovek, protože jsme okamžitě přestali používat výraz moje tvoje – a on neznal ty mé. Výsledek je ten, že máme pět dětí, které když jsou pohromadě, tak jsou nadšené, je tu veselo a jeden na druhého se strašně těší. Když pak odjíždějí, je to téměř se slzičkami na krajíčku. No a my, když se nám to všechno večer nahrne do obýváku, tak ty emoce štěstí z nás úplně tryskají:-)
Je to jen o prioritách. U nás je rodina na prvním místě. Já “naše“ děti miluji všechny. Na každém mi záleží, a o to víc se trápím, když vlastní maminky těch “našich“ dětí na něco kašlají nebo často i něco zanedbají. Pak jsem jak zvířátko v kleci, protože s tím málokdy něco zmůžu, nemůžu se do toho zapojit, nemůžu jednat. Pak jdou často domácí starosti stranou a myslím jen na to, jak jim pomoct, i když nejsou přímo “moje“. To může být i druhý pohled na věc. Já jsem opravdu ta kvočna, která by dokázala okamžitě přijmout za své i dítě sousedky.
Pavčo vím,že tak být nemusí stejně jako vím,že se to stává..ale to záleží na povaze,zkušenostech,prostředí,situaci..