Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Láska k dětem
Občas mě napadá, jak bych mohla mít stejně, jako dceru, ráda další svoje dítě. Nedokážu si to představit a mám pocit, že ona už navždy bude první a nejmilovanější dítě.
Tak se ptám, jak jste na tom vy? I maminky, které to, tak jako já, nemůžou vědět a hlavně maminky, které už zkušenost mají. Je skutečně pravdou co mi říkali rodiče, že nás mají rádi oba stejně? Je to vůbec možné?
Lien, měla jsem stejné pocity a jedna moje kamarádka mi napsala něco ve smyslu (už si to doslovně nepamatuji), že s dalším dítětem se ta láska nedělí, ale násobí.
Tak nějak to je. Přišlo to tak nějak samo a postupně a různě se to vyvíjí.
Jde o to, že malá je ještě malá, tak přece jen vyžaduje té pozornosti víc, což se starší jeví, že ji máme míň rádi. Někdy. Spíš už ji ta malá teď víc otravuje, chce mít všechno co starší sestřička.
Ale snažím se to vyvažovat, aby starší měla občas nějaká privilegia, občas jí dovolím jít později spát nebo občas chodí do kina atp., má kroužky, co chtěla, což ta malá samozřejmě ještě nemůže.
Jinak nevím, jestli je miluju stejně. Ono se to těžko hodnotí. Stejně MOC asi ano, ale rozdíl je právě v tom věku. Že se starší už je to víc o komunikaci, s mladší víc o tom fyzickém kontaktu.
Taky to bude i o povaze. Každý má sklony k něčemu jinému a tak je asi normální, že si s některou z nich budu mít možná víc co říct než s tou druhou. Ale to teď srovnat a zhodnotit nedokážu.
Podle mě se to ani srovnat nedá.
Rozhodně to ale není jak jsem měla obavy, že žádné další dítě nebudu milovat jako to první… Kdepak. Miluju a moc obě dvě.
Lien, tak to je těžký dotaz:))
U mě je to tak, že dcera je první a byla dlouho jedinou, takže veškerá láska patřila jen jí.
Co se narodil malý, tak zkouším dělit, ale nevím, jestli mi to jde přesně na polovinu:)
Malý je na mě hrozně závislý a už od malička byl hodně mazlivý, takže je pravda, že s ním se mazlím víc, víc času mu věnuji:)
Ale bude to i tím, že dcera mě už nepotřebuje, je samostatná:)
Takže pokud jsem s malým, všechna láska patří jemu, když je doma i malá snažím se to podělit, ale jde mi to hrozně těžko:))
Ale taky si myslím, že mám ráda víc dceru, vidím se v ní, ale malého mám taky hodně ráda:)
Uvidíš, že lásku podělíš, jakmile ti malá odroste, bude tě potřebovat druhé mimčo a uvidíš, jak si tě omotá kolem prstu:)
Já si myslím, želáska podělit jde stejným dílem mezi děti, ale chce to hrozně moc práce, aby se některé z dětí necítilo ukřivděné:)
Občas mě napadá, jak bych mohla mít stejně, jako dceru, ráda další svoje dítě. Nedokážu si to představit a mám pocit, že ona už navždy bude první a nejmilovanější dítě.
Tak se ptám, jak jste na tom vy? I maminky, které to, tak jako já, nemůžou vědět a hlavně maminky, které už zkušenost mají. Je skutečně pravdou co mi říkali rodiče, že nás mají rádi oba stejně? Je to vůbec možné?