Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Láska k dětem
Občas mě napadá, jak bych mohla mít stejně, jako dceru, ráda další svoje dítě. Nedokážu si to představit a mám pocit, že ona už navždy bude první a nejmilovanější dítě.
Tak se ptám, jak jste na tom vy? I maminky, které to, tak jako já, nemůžou vědět a hlavně maminky, které už zkušenost mají. Je skutečně pravdou co mi říkali rodiče, že nás mají rádi oba stejně? Je to vůbec možné?
Inori, pokud by to bylo jen trošku možné, tak všechno, co píšeš, je snad víc než jasné, o tom nemusíme diskutovat. Mě právě zajímá, když to možné není, ale pravda je, že se třeba do takové situace nikdy nedostanu, tak je asi vážně zbytečné se tím zabývat.
Navíc hlasy vícemaminek jsou zcela jasné – nemají své další děti rády míň a nedokážou a nechtějí si takovou situaci ani představovat, takže já už jsem si svojí odpověď našla. Pravděpodobně (i když to pro mě teď může být a je neuvěřitelné) budu milovat každé svoje dítě stejně. No a nebo taky ne. Ale makinea i mankaš to popsaly tak věrohodně, že tomu věřím.
Lien, proč by mělo tvoje dítě hned letět do propasti, i když bys měla ráda i to sousedčino? Když budou obě děti v ohrožení, tak zachráníš jenom to svoje, i když máš dvě ruce? Když budou mít obě děti hlad a ty budeš mít jídlo jen pro jedno, tak to nerozpůlíš, aby se najedli obě? A nikdo neřekl, že jsi hulvát.
Za to může vliv médií.. když zemře dítě, tak se všude hlásí, jaká to byla škoda a jak jeho rodiče trpí. Ale když zemře dospělý, tak takový rozruch není (dospělý snad neměl rodiče nebo dokonce už děti?), leda že by to byl Jackson .. Každý je přece bytost a má svoji cenu, která se nedá porovnávat.
Jarmuschko, máš pravdu, jen doufám, že se všemi, nad kterými jsem dumala nic takového nazažiju.
Nečetla jsem všechny názory, je jich hodně, ale já bych se takhle nikdy nezeptala. Příjde mi to takové smutné, nevím….
Lien, víš, co mě ještě tak napadá s tím dumáním, co by kdyby….
Nepíšu to tu poprvé – člověk si svými myšlenkami, svými slovy a svými činy programuje budoucnost…
A pokud člověk nad něčím stále a opakovaně dumá, tak si to možná pomalu přivolává…
Jestli to vidíš takhle…
Jediné doporučení, které mám, je: nezakládej diskuzi, když nechceš opravdu diskutovat.
Kukačko a nejsi ty náhodou můj muž. Díky za doporučení, možná se tam někdy dostanu. :o))
Danielo, přesně tak to vidím. Navíc se trochu Lien divím, že tohle řeší, když vlastně problém nenastal. Kdybych měla řešit všechny hypotetické situace, které možná někdy nastanou, byla bych už asi v blázinci.
Horempádem, pěkně napsané, pravděpodobně to tak opravdu bude.
Danielo, nepovyšuji, a dost lidí mi odpovědělo
Mankaš, hodně srozumitelné, díky.
Tak doufám, že se mi poštěstí poznat v budoucnu, jak to bude. Možná se nakonec zasměju, jak hloupá byla představa, že bych další dítě mohla mít ráda míň nebo víc.
Mankaš vystihla jsi to pěkně a něco podobného jsem chtěla dodat ohledně toho kupování věcí. Taky si myslím, že láska není o tom, co dítěti koupím. Ani nechci, aby mi dcera za kdejakou blbinu vykládala, jak moc mě má ráda. Tím chci říct, že ji ani nechci učit, aby se učila mít ráda za něco.
Láska je prostě něco bezprostředního a u dětí to platí dvojnásob. Manžela taky nemiluji víc, když mi koupí něco hezkého, ale prostě proto, že ho chci mít ráda z úplně jiných důvodů.
Co se mi rozhodně nelíbí, když vidím jak někteří rodiče slovně upřednostňují jednoho sourozence před druhým nebo vyloženě jednoho zahrnují kde čím a druhému to upírají. Proto si myslím, že to není o věcech a nikdy nebude.
Děti nás mají rády už z podstaty, protože jsme jejich rodiče. Pokud jim dáváme náležitě lásku najevo a neubližujeme jim fyzicky či psychicky, tak nás budou mít rády s hračkami i bez.