Jak se mi rodilo podruhé aneb co dokáže jeden klystýr

Rubrika: Porod

152848_my_newborn_babyKdyž se rozjížděl můj první porod, naprosto bezpečně jsem ho poznala. Bolestivé stahy břicha, křížové bolesti, všechno to začalo ráno a do večera se to pomalu zrychlovalo a umocňovalo…

Večer jsme jeli do porodnice a bylo mi řečeno, že mi skutečně začíná porod. Při druhém těhotenství jsem teda ani na chvíli nepocítila obavy, že bych začátek porodu nepoznala. Ovšem tři týdny před porodem začínám trpět hroznými střevními problémy a mám takové křeče a bolesti v kříži, že se absolutně ztrácím v tom, od čeho jaké bolesti jsou a denně manžela plaším, že rodím nebo naopak uklidňuju, že to jsou jen má neprůchodná střeva. Týden před porodem už jsem totálně zmatená 🙂

V pondělí večer mám silné bolesti v podbřišku a oznamuji manželovi, že kdybych nevěděla, že mám bolesti od zácpy, která mě už tak dlouho trápí, myslela bych si, že už zřejmě brzy budu rodit. Manžel mi na oplátku oznamuje, že tohle už mu tvrdím 14 dní a že jsem si vymyslela výměnu dvou oken a ať si nemyslím, že si teď odjedu v klidu rodit a on to odnese sám.

V úterý večer mám silné bolesti v podbřišku, manželovi neříkám nic a jdu si podvacáté zkontrolovat, jestli mám dobře zabalenou kabelu do porodnice. Manžel mě sleduje s výhrůžně zvednutým obočím.

Ve středu nám vyměnili okna a my máme všechno pokryto prachem. Uklízíme do noci a já se snažím se nešetřit, aby se mi buď rozjel porod nebo abych se ujistila, že to jsou střeva. Nic se nerozjelo, takže zřejmě střeva..

Ve čtvrtek večer se kroutím u televize bolestí. Manžel se mně ptá, jestli skutečně pojedeme, že by se zašel oholit. Vysvětluji mu, že on není tou osobou, od které se očekává, že bude při porodu oholena a zároveň ho uklidňuji, že mám bolesti od střev.

V pátek mám hrozné bolesti v podbřišku, skoro nemůžu chodit, ale táhnu se do květinářství, protože jsem si usmyslela, že musím mít na parapetu nového okna v kuchyni kvetoucí narcisky a hyacinty. Paní prodavačka mě chvíli pozoruje, jak si s funěním vybírám a posléze mi navrhuje, že by mi zavolala sanitku. Se smíchem jí sděluji, že mám pouze bolesti od střev a že do termínu ještě daleko.

V sobotu večer pochoduju po bytě sem tam a už nevím, co mám udělat, abych se zbavila zácpy a tím i děsných bolestí. Manžel sleduje jedním okem film s příhodným názvem Utrpení mladého Boháčka a jedním okem mě, jak klečím na zemi a opírajíc se lokty a hlavou o balón, funím a hekám. Konstatuje, že už ho to nebaví a ať na rovinu řeknu, jestli budu dneska rodit nebo ne, jestli má jít spát nebo se holit. Připustila jsem, že by to skutečně vzdáleně mohlo něco jako porod připomínat a začnu sledovat, jestli je mezi křečemi v břiše nějaký pravidelný interval. Zjistili jsme, že mám křeče pravidelně po 3 minutách, což mě utvrdilo v tom, že to porod není, protože ten přece začíná pomaleji… Manžel se otráveně převléká do pyžama a odchází do postele. Moje tělo už asi neví, jak mě má nakopnout a posílá mi trochu krve, aby mi to konečně zapálilo. Nebýt toho, mohla jsem si možná vyzkoušet výhody a nevýhody domácího porodu :-). Oznámuji manželovi, že teda pojedeme a ze sarkastického a černého humoristy se rázem stává zmatkař, který nejen že se vůbec nemá k tomu, aby se oholil, ale ještě k tomu zmateně pobíhá po bytě a vykřikuje věty typu „Kde máš kabelu???“ nebo „Co budeme dělat ??? “ Nevěřícně na něj zírám a pak mu sděluji krutou pravdu: „Rodit, tatínku, rodit!“ Polopaticky vysvětluji, že se od něj očekává, aby zajel pro babičku, která bude hlídat staršího syna a potom mě nějak dopravil do porodnice, rodit že už budu sama. V nemocnici jeho zmatkařství pokračuje. Zarputile ignoruje šipku s nápisem „porodní sál“ a zvoní na zvonek s nápisem ambulance. Při prvním porodu tam taky zvonil, asi si z toho dělá tradici… Když se nedozvonil, přišel za mnou do prvního patra na příjem porodního sálu a může se začít. Zatímco já jsem napíchnutá na monitor, manžel dostal za úkol vyplnit papíry, které jsme měli mít vyplněné už z domu. Když se nenápadně zeptal, co má napsat do kolonky porodní váha, ukázalo se, že vyplňuje část „Údaje o novorozenci“. Tak ho to rozhodilo, že potom vyplnil jen asi třetinu formuláře. Sestra mu ho vrací se zdviženým obočím a ironicky mu vysvětluje, že se od něj nečekají vizionářské údaje o novorozenci, ale reálné údaje o matce a otci. K mému velkému překvapení monitor potvrzuje, že skutečně budeme rodit. Manžela to úplně dodělalo a do kolonky „stav“ v mé části formuláře napsal „ženatá“.
Je půl jedenácté večer, porodní asistentka nabízí mému muži kafíčko a mě jde poctít klystýrem. Každému, co si zaslouží …
Zatímco pak u kafíčka společně rozebírají výhody a přednosti klystýru před porodem (téma jejich intimního rozhovoru mi později prozradil manžel), já jejich teorii bolestivě uvádím v praxi. Konečně se mi po dlouhé době uvolnilo břicho a děloha dostala prostor, který už asi nutně potřebovala. V mžiku se mi rozjíždí kontrakce po půl minutě a když se vracím za manželem na moji přidělenou hekárnu, už nemluvím, jen hekám. Porodní asistentka na mě namířila prstem a radostně zvolala směrem k mému manželovi: „Vidíte, co dokáže jeden klystýr!?!“ Manžel jí radostně přikyvuje a už schází jen, aby si v duchu Pata a Mata potřásli rukama na znamení dobře vykonané práce.

V neděli 15 minut po půlnoci mě vedou na sál. Jsem jak ve snu, pořád nemůžu pochopit, že to mohlo jít takhle rychle. Přesto mě manželovy věty „no to je paráda…, to jde bezvadně…, to máš v pohodě…“ neuvěřitelným způsobem pijou krev. Bohužel je to v době, kdy už fakt nemůžu mluvit, jinak bych ho asi čapla pod krkem a s chutí na něj zařvala, ať si tu pohodu jde zkusit sám, když je tak chytrej.
A pak jsem porodila svou holčičku. Opakuju pořád dokola věty o tom, jaká je to nádhera, štěstí a jaký byl ten porod pohoda 🙂 . Idylku trochu kazí drobné dohady, které právě probíhají kolem miminka, mezi mýma roztaženýma nohama. Porodní asistentka – mimochodem dost velká ranařka – si tam zavolala mého manžela a vyzývá ho, aby přestřihl pupeční šňůru. On se pýří a dělá drahoty, druhá sestra ho taky vybízí k přestřižení, vkládá se do toho i doktor, který vtipkuje na adresu útlocitu mého muže. Začala jsem si tam připadat jak pátý kolo u vozu a jemně je požádala, aby už sakra někdo tu šňůru přestřihl a dali mi krucinál to malinký štěstí do náručí. To manžela popostrčilo, šňůru přestřihnul a já už svírám a hladím to moje čerstvě vylíhnuté stvořeníčko.

Každý porod je skutečně jiný. Můj první porod (přestože byl taky s klystýrem 🙂 ) je pro mě noční můrou doteď, v mých vzpomínkách jsou jen příšerné bolesti, nekonečné tlačení, které pořád nikam nevedlo, zvracení, omdlívání a zase ty bolesti, utkvělá představa, že to nepřežiju. Hrůza a děs. Když nějaká maminka říkala o porodu, že je to pohoda nebo že to bolí, ale dá se to bez problému vydržet, byla bych vraždila. A můj druhý porod ??? Pohoda a radost, krásné zážitky, bolest, která trvala jen chvíli, dala se vydržet a byla okamžitě zapomenutá. Zkrátka nádhera. Že bych si to vystřihla ještě do třetice ??? 🙂

Napsal/a: Tamina

Toto taky stojí za přečtení!

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (36 vyjádření)

  • Anonymní

    jeden rok sem chodila k doktorim na vynohrady do fakultní nemocnice s bolesti břicha nebyla sem na velke 10 dní tam mi rekli až po 14 dnech semnou neco budou dělat a řešit to byla sem poslana na rentgen tam se ukazalo ze sem ucpana hovnama byla to hruza hrozná bolest pravda je že bolest břicha nikdy neodezněla byla sem nervozní v noci bolestí nespala skoro po roce běhání po doktorech ruzných lécích co mi psali sem už nemohla byla sem unavená až mi přítel přinesl z lékarny klistr první nic moc ale ten druhy třetí očista těla bolesti mám pryč konečně mohu žít bez bolesti nevěřte doktorum nic s vámi neudělaj hlavně že platíte platíte a nevíte za co ………………….

  • Anonymní

    Věřím, že byl celotýdenní průběh blížícího se porodu jak pro tebe, tak pro tvého manžela vyčerpávající. Ovšem velice děkuji za tvůj krásný článek, velmi mne tvé poznámky pobavily. Dnes jsem 40plus 4dny – prvorodička, během dnešního odpoledne mám nejspíš poslíčky, trvají cca 2h a tak tu listuji na netu, pročítám mraky článků a stále nevím, cože to prožívám. Nu , budu věřit tomu, že až to příjde , poznám to. Včera mi odešla hlenová zátka, dnes mi připadá, že též ještě postupně odchází, trochu špiním a při kontrakci(poslíčcích) občas lehce pošpiním intimku tm.krví.Momentálně tedy jsem dle mouder na netu toho názoru, že mám jen poslíčky, protože jsou kontrakce křížových bolestí, téměř v nepravidelných intervalech (tj. cca 10-15minut) a bolesti obvykle do 1minuty ustanou, nestupňují se. UFFF, je to věda, ten porod. 🙂 A tak při snaze identifikovat, v jaké že fázi se nyní nacházím – jsem náhodou narazila na tvůj článek, který mne ve chvíli nejistoty – náramně pobavil a díky tobě jsem zapomněla, že se strachuji. Díky….půjdu dále brouzdat a snažit se nalézt svou aktuální diagnozu. Nebo se na to vyprdnu a zajedeme s přítelem na nutný nákup potravin a uvidí se. 🙂

  • Anonymní

    Nadhera!!! Nas to ceka za 5 tydnu, ale presne se vidim, „jak zvonim na zvonek v ambulanci“. Pak dam vedt. Diky za krasne cteni.

  • Anonymní

    mam par dni do porodu a clanek me rozesmal natolik, ze jsem se rozhodla ho precist budoucimu tatinkovi. ten konec ale vynecham, snad se na me autorka nebude zlobit :))) diky autorce a preji krasne zdrave treti miminko a pohodovy porod 🙂

  • Anonymní

    :o))) Děkuju autorce! Moc mě rozesmála a ikdyž mám do onoho finále, ke kterému došla, ještě víc než třetinu před sebou, měla jsem při čtení o „ženaté“ obavy jestli si to nezkrátím :o)))) Díky Petra

  • Anonymní

    Autorce děkuji za zábavné počtení, ačkoli řada věcí, o kterých píše nejen v tomto jednom článku, je docela hororová.
    Petře z komentářů děkuji za odkazy na další články autorky.

  • Ani jsem se nestačila podívat kdo to napsal, přesto jsem během čtení skoro 100%ně poznala Tamin rukopis. Další krásná perla ze života, díky Tami :-D.

  • Zava

    Ach boože, co slovo to perla… Zítra jdu na další články (šetřím tu bránici) a ty Tamino to musíš povít dotřetice, ať se máme čím bavit. S každým dalším porodem je to jistě lepší a lepší, tak u toho třetího se budeš bavit i ty.:-) Jakto, že jsem na tvoje články narazila až teď?

  • Petra Vymětalová

    pokud vás pobavil tento článek, tak zkuste i jakýkoli jiný od Taminy 🙂 doporučuju ale opatrné dávkování, ať si nepoškodíte bránici :-)))
    http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/nejkrasnejsich-9-mesicu-v-zivote-zeny/ … možná znáte už z mailu, ale poprvé spatřil světlo světa zde, pro VD ho napsala právě Tamina
    http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/statecna-rodicka-aneb-klidne-si-zakricte/

    A ještě třeba tento neporodní a netěhotenský:
    http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jen-tak/co-bolo-bolo-ted-jsme-manzele-a-mame-deti/

  • Anonymní

    Skvělý článek!!! Jsem prvorodička (38+2) a už třetí noc se mořím v bolestech v zádech. Tak jsem si zadala křížové bolesti do vyhledávače, jestli to jsou poslíčci a narazila na tento článek. Při jeho čtení jsem se zasmála, jako snad za celé těhotenství u žádné komedie v televizi :o))) Až mi tím smíchem maličko ta bolest polevila, ale už se opět začíná ozývat… Myslím, že dlouho na tuto story nezapomenu…

  • Anonymní

    Super článek, krásně napsané…a jak výstižné :o)) hodně jsem se pobavila… Také mě za 4 měsíce čeká druhý porod, ten první jsem měla Taminko jako vy, hnus a nekonečný, tak doufám, že budu mít také štěstí a na narození svého druhého štěstíčka budu vzpomínat jako na pohodu a klídek :o))) Kamča

  • Tak takhle už jsem se dlouho nepobavila!:-))) Nádherně napsaný článek!

  • Tami co k tomu mám říct?Tečou mi slzy smíchy-ten Mat a Pat a zamyšlení sestry a tvého muže nad klystýrem mě dostaly do kolen,seš vááááááážně talent

  • Vizionářské schopnosti… to fakt nemělo chybu!!!! Také jsem se tu válela smíchy, až přišel můj přítel a velice udiveně se ptal, čemu se tady tak tlemím……

  • Sončo, zdravím tě! Tak napiš, jak to bylo u tebe, a co miminko? 🙂

  • Při čtení jsem se málem udusila bramborovým salátem, ale stálo to za to. Mám čerstvou zkušenost s porodem, ale nic vtipného bych na ní nedokázala najít.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist