Čo bolo, bolo…. teď jsme manželé a máme děti

Rubrika: Jen tak

828059_loving_the_loveMinulý týden jsem našla ještě nevyvolaný film ze starého foťáku a nechala ho vyvolat. Netušila jsem, co a za jaké doby na něm je nafoceno. O 2 dny později jsem si vyzvedla fotky a když jsem si je nedočkavě prohlédla, bylo mi, jako bych se vrátila v čase…

Ne že bych si často neprohlížela starší fotky, ale málokdy se mi stane, že si dám vyvolat film a vyloupnou se na něm postavy o 8 let mladší, než teď. Obzvlášť na jednu z těch fotek jsem nevěřícně zírala asi 5 minut. Byla na ní ložnice mého manžela (tehdy ještě svobodného mladíka), všude hrozný nepořádek, vedle postele nějaké lahve od vína a od Martini, 2 poloprázdné skleničky, v každé se válí jedna vymáchaná oliva, vyhořelé svíčky, za okny světlo a v posteli leží na břiše nahá, špinavě blonďatá slečna s dlouhými hustými vlasy, na tváři laškovný úsměv, štíhlá, evidentně bez zábran a bez celulitidy. Na ruce pod ramenem má jakožto jediný kousek oděvu uvázanou modrou mašli. Zřejmě nějaká bujará oslava narozenin. Úplně mi zatrnulo. Tou dobou jsme přece spolu už docela navážno chodili… Koho to tam měl???? A ještě si ji fotil !!!! Manžel mi nakouknul přes rameno a nahlas se rozesmál: „Ááá, maminka jakou má mašličku“ Vykulím oči: „Co????? To jsem já ??????“ Nasazuji brýle a podrobněji zkoumám fotku. Manžel se znovu rozesmál a konstatoval, že ho vůbec nepřekvapuje, že sama sebe nepoznám, protože jsem prý byla značně pod parou.
„Takhle odpoledne???“, pořád tomu nemůžu uvěřit. Bylo mi vysvětleno, že světlo za okny v tomto případě znamená, že svítá. Probdělá noc??? A ta vlasatá bezďolíčková štíhlice má ještě náladu se laškovně povalovat po posteli s mašlí na ruce ???? Manžel se zapřísahá, že těsně před pořízením fotografie jsem na té posteli ještě tančila. Prý poměrně ladně, jen s občasnými vcelku roztomilými ztrátami rovnováhy. Ruka s fotkou mi klesla na kuchyňskou linku, o kterou jsem se opírala, mezi košík s třešněmi, připravené zavařovací sklenice a neuklizené špinavé nádobí. Tuhle konkrétní akci jsem si tedy ani s vypětím všech sil nedokázala vybavit (čemuž by odpovídal počet prázdných lahví na fotce), zato na mě z té fotky dýchla velmi silně ta doba. Najednou jsem ucítila závan letního vzduchu z otevřeného okna v té ložnici, ucítila jsem kouř z cigaret, na jazyku jakoby se mi rozlila chuť suchého Martini nebo Cabernetu Sauvignon, zřetelně jsem uslyšela , jak zpívá z CD skupina Rumpál 🙂 a věděla jsem, že až vylezu z té rozhrabané postele, uděláme si kafe, natáhnu si na sebe plavky a pojedeme se koupat , celý den se budeme povalovat a pospávat u vody, dáme si tam u stánku pivo a klobásu a nebudeme nic řešit. Maximálně tak, kam vyrazíme večer.
Najednou jakoby na mě těžce dolehl balvan mé mateřské dovolené. Oblečení věčně od něčeho pobryndané, vlasy poporodním vypadáváním značně prořídlé a bohužel už i šedivé, ďolíčky nejen na zadku a na stehnech, ale dokonce už i na lýtkách, o 10 kilo víc než na té protivné fotce, vytahané břicho, které nezatáhnu ani při nejúpornějším snažení, věčně nedospalá a protivná. Navíc pořád někoho komanduju, bývám často dost nervózní, no přiznejme si, že spíš vzteklá. Musím se trochu uvolnit. Musím s tím prostě něco udělat. Musím se aspoň trochu vrátit k té vysmáté holce z fotky. Začnu tím, že udělám něco pro sebe. Začnu zase cvičit jógu, budu jezdit aspoň jednou týdně na kole, zajdu ke kadeřnici, na kosmetiku a na pedikúru. Přestanu se tajně cpát kinder čokoládou a budu jíst pestrou, vyváženou stravu. A začnu hned zítra. Ráno vstanu o hodinu dřív než děti, vyprchuju se, zacvičím si pozdrav slunci a nějaké další cviky, k snídani si dám bílý jogurt s ovocem, pozitivně se naladím a budu celý den úžasně milá a optimistická, nebudu nic prožívat, prostě budu v pohodě.

Večer přemýšlím, na kolik hodin si mám nastavit budíka, abych to stihla před dětmi a pak se rozhodnu, že to zkusím na šestou. Ve 3 ráno mě vzbudí čtyřměsíční dceruška pláčem, takže kojíme. V 5.10 mě vzbudí manžel s dotazem, kde má tu zelenou mikinu. V 5.30 nade mnou stojí syn a volá: „Je ráno, je ráno, je ráno. Mami vstávej, je ráno. Slyšíš ? Slyšíš? Slyšíš?“
„Ale já mám ještě noc“, oblíbená replika z Boba a Bobka kupodivu nezabrala. „Dobře, vstáváme.“ Vedle už se na mě zpod peřiny stejně smějou dvě malá kulatá očka jakoby říkala: „To se ale máš, že nás máš, viď???“
Půjdu si dát tu sprchu. „Bééé“, ozve se z postýlky. Dobře, nejdřív přebalím a převléknu holčinku, pak si půjdu dát sprchu. „Bééééééééééééé !!! „ Dobře, ještě se nakojíme.
„Mami, já mám hlad !“ Dobře, udělám snídani a pustím k tomu pohádku a pak se půjdu osprchnout. Pořád se snažím být pozitivní a házím úsměvy na všechny strany. Řvaní, které se mezitím začalo opět ozývat z postýlky, se pokouším ignorovat.
Ucpaný odpad. Voda mi protekla sprcháčem ven, protože už se zase ucpal odpad mými věčně vypadávajícími vlasy. Rozhodla jsem se, že vytírání koupelny bylo v podstatě takovým malým pozdravem slunci a jdu si udělat kafe. Jednou rukou popíjím kafe, druhou rukou pohupuju lehátkem se řvoucím miminkem a snažím se pozitivně naladit. „Bílej jogurt s nakrájeným ovocem, to byl ale blbej nápad…“, proletí mi hlavou spíše negativně laděná myšlenka a sahám po plechu s rybízovým koláčem. Tady je konec konců taky ovoce a je to rychlejší. Třeba si někdy během dopoledne najdu čas na cvičení. Teď je ale potřeba dojít do obchodu. Každých 10 metrů musíme zastavovat, protože synek má s sebou kladívko a periodicky kontroluje a posléze spravuje kočárek lehkým poťukáváním na kolečka. Z kočárku se ozve řev hned ve dveřích obchodu. Jako vždycky, ani tentokrát nezklamala, evidentně nerada nakupuje, asi jako já. Snažím se projet co nejrychleji mezi regály a to už ječí i syn, protože nesnáší, když spěcháme, taky nesnáší, když miminko pláče a taky nesnáší, když si s ním při nakupování nepovídám, navíc chce zvážit ovoce, koupit zmrzlinku, bonbóny, čokoládičky, sušenky, kinder vajíčko, slané tyčinky a různá pitíčka. Jediná pozitivní (bohužel vzhledem ke kojení nerealizovatelná) myšlenka mě za celou dobu nakupování napadla jen když jsme profrčeli kolem regálu s alkoholem….. Platíme, já obětuju 10 Kč na autíčko u východu, cestou domů pofoukám jedno rozbité kolínko, doma svačina, kojení, uspávání, uvařit oběd, najíst, dát spát, uklidit po obědě. Vzhledem k tomu, že obě děti vyjímečně spí, jdu na to cvičení. Pustím si k tomu Red Hot Chilli Peppers a zalehnu na zem s odhodláním trochu posílit břišní svalstvo. Poloha vleže mě ale zcela přemohla. Cítím jasně pozitivní vlny. Slastně zavírám oči, poslouchám oblíbenou hudbu a nemůžu se přimět k jakémukoli kmitu. Rukou nahmatám overball a vrazím si ho pod hlavu. Paráda. Asi po 2 písničkách nakonec začnu skutečně předvádět něco jako kmitání, jenže si při tom všimnu, že koberec je přímo posetý drobky. Odcházím luxovat. Po luxování si zasloužím kafe, ale hned při prvním loku se nám to začne budit. Začíná to pronikavým „Béééééééé“ z kočárku a následuje volání : “ Mami, už můžu vstávat? Můžu? Můžu? Můžu? Ano? Ano? Ano?“ (já skutečně nevím, proč nám teď syn všechno opakuje třikrát….) Odpoledne jde v rychlém sledu, přijde manžel, shání se po jídle, já kojím, vyrábím svačinky, uklízím, venku si hraju na mašinky (spočívá v tom, že se neustále zapojuju za syna – mašinku a je se mnou smýkáno po zahrádce, jsem odkládána v různých depech, peskována za příliš rychlou či pomalou jízdu, nesprávné houkání, jízdu po špatné koleji atd…), vytrhávám plevel, lížu zmrzliny vyrobené z písku, zametám dvůr a opět kojím. S manželem se spíš míjíme, on něco vyrábí v garáži, seká trávu, venčí psa, řeže dřevo….. Potkáme se jen, když projíždím kolem coby mašinka a on je zrovna výpravčí nebo výhybkář. Večeře, koupání, ukládání do postele, pohádka, kojení, uklidit po večeři a aspoň chvíli žehlit. Pak zapadnu do křesla a tupě zírám před sebe.
Kouknu unaveně na manžela, který zapadl do druhého a uvědomuju si, že jsem chtěla na večer připravit nějaký dobrý pití, zapálit svíčku a udělat si příjemný pozitivní večer. Svěřuju se mu se svým balvanem, manžel se usměje a řekne: „Jó, čo bolo, bolo, teď jsme manželé a máme děti…“ Pak vytáhne z kapsy 2 kinder čokoládky, jednu mi hodí a druhou si rozbalí sám.

Ozve se zadunění, to jak se syn převaluje v posteli a hlavou praštil do stěny.

Z postýlky se ozve miminkovské zavrnění a spokojené vydechnutí.

Podíváme se na sebe s manželem a usmějeme se.

Šťastnější jsem nikdy nebyla.

Mám chuť mu dát pusu, ale to bych musela vstát z křesla…..

Jo, a od zítřka už skutečně žádné kinder čokoládky…., koupím si radši nějakou svou ! 🙂

Napsal/a: Tamina

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (36 vyjádření)

  • Tami, krásný článek! Až mě to rozbrečelo, dojetím, že je to všude podobné 🙂

  • Anonymní

    UPLNE SUPRACKEJ CLANEK,naposledy jsem se tak u cteni zarechtala u jedne knizky,takove te z „blesku pro zeny“-))(KLUB ZEN,jak pravdive take,dostala jsem ji postou od kam.z CR)

    Slzy me tekly hlavne na zacatku-jak ses nepoznala na fotce z X let-))A taky ta pasaz,ze jsi chtela priprav.neco fakj k piti,svicku…OOOO,jak duverne zname-)))
    Urcite bys mela nekde psat!!!!!JEN TO DOHO!!!!!FAKT!!!!
    TLESKAAAAAAM!!
    Jessica

  • bokul

    Dávám jedničku, co dodat více!

  • Karonela

    Skvělé moc se mi to líbilo:-)

  • Bramborko,takové báječné zamyšleníčko stojí i za to nevyspání:-)))) Já jsem včera tvrdla na netu do 11 abych našla odpovídající baterie do koupelny-dobrá cena a kvalita:-)))) a stejně to byla zbytečná námaha..radši sem měla sepsat nějaký článek:-)))) dneska odpol jsem si vybrala v obchodě úplně jiné:-) ráno 6:40 u nás bylo ovšem taky maminko távej:-)))-maminka kantáre a pak kousnutí do paty s vysvětlením,že prcek je komár:-)))) K

  • Bramborka

    Tamino, to znám((-: Večer člověk sedí u PC a je „nadějná spisovatelka“, noc prožije jako „slavná nadějná spisovatelka“ a ráno? Ráno se probudí nevyspalá máma, snažící se manželka a žena, která by „nadějnou spisovatelku“ zahrabala nejraději někam hluboko pod zem, protože : „Mami – hami“ a „Nevíš, kde mám to zelený tričko?“ Ale, i tak, nepiš do šuplíku, ať se máme na co těšit..((-:

  • Jovanka

    Tamino, není co dodat. Snad jen – děkuju děkuju děkuju 🙂

    Jinak, s Petrou a Katií souhlasím!

  • Petra Vymětalová

    Tamino, já se nechtěla opakovat, ale v tomhle jsem s Katie zajedno, ostatně, to už jsem ti psala několikrát. Naši důvěru už máš, tak snad to podpoří i tu tvoji vlastní. Akorát ještě vymyslet, jak posunout načasování tvojí múze ;-), ale my na to přijdeme.
    Rovnou si zamlouvám aspoň jeden výtisk do soutěže na VD!

  • Holky, jsem moc ráda, že se vám ten článek líbil a moc vám děkuju. Já už jsem se dlouho snažila napsat nějaký článek o tom, jak prožívám mateřskou a manželství, ale pořád to nebylo nějak ono a pořád jsem mazala a mazala a nemohla najít tu správnou inspiraci. Až ta fotka mě tak nějak nakopla. Skutečně jsem nad ní dost dlouho seděla a hlavou se mi to všechno tak nějak promítlo. Pak jsem sedla k počítači a šlo to jak po másle 🙂
    A Ctiradko, pořád jsem přemýšlela, jak vyjádřit, jak se změnil náš partnerský vztah, aby to nebylo zdlouhavé. A taky si myslím, že se mi to podařilo touhle větou poměrně výstižně 🙂
    TAk holky ještě jednou díky a zdravím všechny, které jsou stejně jako já chvílema zmítány v depresích, že jsou z nich maminy a chvílema zažívají to největší životní stěstí. Doufám, že ta druhá varianta je všude častější 🙂
    P.S: Katie, ani nevíš, jak ráda bych, ale v tomto ohledu mi chybí sebedůvěra a hlavně inspirace ve vhodnou dobu :-). Kdykoli si sednu k počítači s tím, že cíleně něco napíšu, nejde to a nejde. Pak to mě někdy přijde a psala bych hodiny, jenže to mě chodí tak po půlnoci a já už pak nevydržím dlouho vzhůru. No a ráno jsou myšlenky zase v čudu :-)) Ale někdy to zkusím dotáhnout.., díky za podporu…

  • ctiradka

    Výborný článek….

    A dostala mě jedna z posledních vět….. „Mám chuť mu dát pusu, ale to bych musela vstát z křesla….“… Prostě jako závěr k takovému článku, je tato věta naprosto geniální.

    Díky Tamino za vykouzlený úšměv na mé tváři při čtení tohoto článku….

  • Ježiš, to je krásnééé. Super. A není absolutně co dodat.

  • Super článek, úplně se vidím 🙂

  • krásně napsané,hlavně že se s manželem máte pořád rádi:-)

  • Tami, královsky jsem se pobavila, měla bys uvažovat o profesionálním psaní do nějakého časopisu nebo o povídkové knížce, určitě by ji někdo vydal.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Tamina nezklamala. Moc pěkňoučké, a pravdivé. :o)

  • Moc pěkný článek. Pobavila jsem se. Taky to máme tak. Ale co už, že?

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist