Jak se mi rodilo podruhé aneb co dokáže jeden klystýr

Rubrika: Porod

152848_my_newborn_babyKdyž se rozjížděl můj první porod, naprosto bezpečně jsem ho poznala. Bolestivé stahy břicha, křížové bolesti, všechno to začalo ráno a do večera se to pomalu zrychlovalo a umocňovalo…

Večer jsme jeli do porodnice a bylo mi řečeno, že mi skutečně začíná porod. Při druhém těhotenství jsem teda ani na chvíli nepocítila obavy, že bych začátek porodu nepoznala. Ovšem tři týdny před porodem začínám trpět hroznými střevními problémy a mám takové křeče a bolesti v kříži, že se absolutně ztrácím v tom, od čeho jaké bolesti jsou a denně manžela plaším, že rodím nebo naopak uklidňuju, že to jsou jen má neprůchodná střeva. Týden před porodem už jsem totálně zmatená 🙂

V pondělí večer mám silné bolesti v podbřišku a oznamuji manželovi, že kdybych nevěděla, že mám bolesti od zácpy, která mě už tak dlouho trápí, myslela bych si, že už zřejmě brzy budu rodit. Manžel mi na oplátku oznamuje, že tohle už mu tvrdím 14 dní a že jsem si vymyslela výměnu dvou oken a ať si nemyslím, že si teď odjedu v klidu rodit a on to odnese sám.

V úterý večer mám silné bolesti v podbřišku, manželovi neříkám nic a jdu si podvacáté zkontrolovat, jestli mám dobře zabalenou kabelu do porodnice. Manžel mě sleduje s výhrůžně zvednutým obočím.

Ve středu nám vyměnili okna a my máme všechno pokryto prachem. Uklízíme do noci a já se snažím se nešetřit, aby se mi buď rozjel porod nebo abych se ujistila, že to jsou střeva. Nic se nerozjelo, takže zřejmě střeva..

Ve čtvrtek večer se kroutím u televize bolestí. Manžel se mně ptá, jestli skutečně pojedeme, že by se zašel oholit. Vysvětluji mu, že on není tou osobou, od které se očekává, že bude při porodu oholena a zároveň ho uklidňuji, že mám bolesti od střev.

V pátek mám hrozné bolesti v podbřišku, skoro nemůžu chodit, ale táhnu se do květinářství, protože jsem si usmyslela, že musím mít na parapetu nového okna v kuchyni kvetoucí narcisky a hyacinty. Paní prodavačka mě chvíli pozoruje, jak si s funěním vybírám a posléze mi navrhuje, že by mi zavolala sanitku. Se smíchem jí sděluji, že mám pouze bolesti od střev a že do termínu ještě daleko.

V sobotu večer pochoduju po bytě sem tam a už nevím, co mám udělat, abych se zbavila zácpy a tím i děsných bolestí. Manžel sleduje jedním okem film s příhodným názvem Utrpení mladého Boháčka a jedním okem mě, jak klečím na zemi a opírajíc se lokty a hlavou o balón, funím a hekám. Konstatuje, že už ho to nebaví a ať na rovinu řeknu, jestli budu dneska rodit nebo ne, jestli má jít spát nebo se holit. Připustila jsem, že by to skutečně vzdáleně mohlo něco jako porod připomínat a začnu sledovat, jestli je mezi křečemi v břiše nějaký pravidelný interval. Zjistili jsme, že mám křeče pravidelně po 3 minutách, což mě utvrdilo v tom, že to porod není, protože ten přece začíná pomaleji… Manžel se otráveně převléká do pyžama a odchází do postele. Moje tělo už asi neví, jak mě má nakopnout a posílá mi trochu krve, aby mi to konečně zapálilo. Nebýt toho, mohla jsem si možná vyzkoušet výhody a nevýhody domácího porodu :-). Oznámuji manželovi, že teda pojedeme a ze sarkastického a černého humoristy se rázem stává zmatkař, který nejen že se vůbec nemá k tomu, aby se oholil, ale ještě k tomu zmateně pobíhá po bytě a vykřikuje věty typu „Kde máš kabelu???“ nebo „Co budeme dělat ??? “ Nevěřícně na něj zírám a pak mu sděluji krutou pravdu: „Rodit, tatínku, rodit!“ Polopaticky vysvětluji, že se od něj očekává, aby zajel pro babičku, která bude hlídat staršího syna a potom mě nějak dopravil do porodnice, rodit že už budu sama. V nemocnici jeho zmatkařství pokračuje. Zarputile ignoruje šipku s nápisem „porodní sál“ a zvoní na zvonek s nápisem ambulance. Při prvním porodu tam taky zvonil, asi si z toho dělá tradici… Když se nedozvonil, přišel za mnou do prvního patra na příjem porodního sálu a může se začít. Zatímco já jsem napíchnutá na monitor, manžel dostal za úkol vyplnit papíry, které jsme měli mít vyplněné už z domu. Když se nenápadně zeptal, co má napsat do kolonky porodní váha, ukázalo se, že vyplňuje část „Údaje o novorozenci“. Tak ho to rozhodilo, že potom vyplnil jen asi třetinu formuláře. Sestra mu ho vrací se zdviženým obočím a ironicky mu vysvětluje, že se od něj nečekají vizionářské údaje o novorozenci, ale reálné údaje o matce a otci. K mému velkému překvapení monitor potvrzuje, že skutečně budeme rodit. Manžela to úplně dodělalo a do kolonky „stav“ v mé části formuláře napsal „ženatá“.
Je půl jedenácté večer, porodní asistentka nabízí mému muži kafíčko a mě jde poctít klystýrem. Každému, co si zaslouží …
Zatímco pak u kafíčka společně rozebírají výhody a přednosti klystýru před porodem (téma jejich intimního rozhovoru mi později prozradil manžel), já jejich teorii bolestivě uvádím v praxi. Konečně se mi po dlouhé době uvolnilo břicho a děloha dostala prostor, který už asi nutně potřebovala. V mžiku se mi rozjíždí kontrakce po půl minutě a když se vracím za manželem na moji přidělenou hekárnu, už nemluvím, jen hekám. Porodní asistentka na mě namířila prstem a radostně zvolala směrem k mému manželovi: „Vidíte, co dokáže jeden klystýr!?!“ Manžel jí radostně přikyvuje a už schází jen, aby si v duchu Pata a Mata potřásli rukama na znamení dobře vykonané práce.

V neděli 15 minut po půlnoci mě vedou na sál. Jsem jak ve snu, pořád nemůžu pochopit, že to mohlo jít takhle rychle. Přesto mě manželovy věty „no to je paráda…, to jde bezvadně…, to máš v pohodě…“ neuvěřitelným způsobem pijou krev. Bohužel je to v době, kdy už fakt nemůžu mluvit, jinak bych ho asi čapla pod krkem a s chutí na něj zařvala, ať si tu pohodu jde zkusit sám, když je tak chytrej.
A pak jsem porodila svou holčičku. Opakuju pořád dokola věty o tom, jaká je to nádhera, štěstí a jaký byl ten porod pohoda 🙂 . Idylku trochu kazí drobné dohady, které právě probíhají kolem miminka, mezi mýma roztaženýma nohama. Porodní asistentka – mimochodem dost velká ranařka – si tam zavolala mého manžela a vyzývá ho, aby přestřihl pupeční šňůru. On se pýří a dělá drahoty, druhá sestra ho taky vybízí k přestřižení, vkládá se do toho i doktor, který vtipkuje na adresu útlocitu mého muže. Začala jsem si tam připadat jak pátý kolo u vozu a jemně je požádala, aby už sakra někdo tu šňůru přestřihl a dali mi krucinál to malinký štěstí do náručí. To manžela popostrčilo, šňůru přestřihnul a já už svírám a hladím to moje čerstvě vylíhnuté stvořeníčko.

Každý porod je skutečně jiný. Můj první porod (přestože byl taky s klystýrem 🙂 ) je pro mě noční můrou doteď, v mých vzpomínkách jsou jen příšerné bolesti, nekonečné tlačení, které pořád nikam nevedlo, zvracení, omdlívání a zase ty bolesti, utkvělá představa, že to nepřežiju. Hrůza a děs. Když nějaká maminka říkala o porodu, že je to pohoda nebo že to bolí, ale dá se to bez problému vydržet, byla bych vraždila. A můj druhý porod ??? Pohoda a radost, krásné zážitky, bolest, která trvala jen chvíli, dala se vydržet a byla okamžitě zapomenutá. Zkrátka nádhera. Že bych si to vystřihla ještě do třetice ??? 🙂

Napsal/a: Tamina

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (36 vyjádření)

  • Lucka1004

    Nádherný článek! No jo chlapi, co bys od nich chtěla. Měla jsem první porod něco podobného co si psala ty, takže po tomto tvém příspěvku už se tak nebojím jít do druhého dítka. Děkuji!

  • abcalenka

    Tak to nemá chybu :)) Moc gratuluji k narození Vašeho štěstíčka, hezky jsi to sepsala,jsi šikulka a další mimi už proto abys mohla napsat další tak perfektní článek.

  • Anonymní

    Skvělý článek. Já to prožila 4x. Ale to čtvré ( holčička ) šla opravdu dost rychle a dokonce bez klystýru. L.K.

  • Monika.zn

    Moc pěkně napsaný článek,s takovou lehkostí a vtipem.Gratuluji k narozené dcerušce,at vám roste a dělá radost:)

  • Matilda

    Taminko – takže – mám tři týdny před porodem. Každý večer se morduju s křečemi v břiše a můj muž mě po očku pozoruje. Odkudkoliv. Z kuchyně, z koupelny, od počítače. Protože mě zná a ví, že začnu hlásit, že se něco děje až když – podle něj – budu mít hlavičku mezi nohama:-) Pokaždé ho utěšuji, že je to ta moje hnusná zácpa – ještě ke všemu jsem teď vyfásla železo za špatný krevní obraz. Takže ti moc děkuji za vyčerpávající obrázek mých budoucích dnů:-)))
    Stejně jako u minulého článku se kolem mě válejí hromady mokrých kapesníků, ale teď jsem se musela víc krotit a neřehtat se jako kůň nahlas, vylekala bych děti:-)
    Bramborko – včera jsme to řešili taky – upozornila jsem mého muže, že je načase koupit náhradní baterky do foťáku, protože při naší smůle začne blikat v tu pravou chvíli:-)

    Taminko – díky za další článeček a piš prosím dál…:-)

  • Taminko, přesně jak píše Jovanka – když už třetí porod, tak pro nás, ať máš co psát 😀 Řezala jsem se smíchy, píšeš úchvatně… Tak si užívej svou krásnou holčičku – a do třetice všeho dobrého 🙂

  • Bramborka

    Milá Tamino, opět jsi mne utvrdila v tom, že to prostě umíš((-: (rodit děti zcela zjevně, a to psaní, no prostě pohádka). Kdybych nevěděla, že píšeš o svém muži, musela bych si myslet, že se ti tam nějak „přitočil“ ten můj((-:.
    Když se mu přesně v okamžiku, kdy měl začít fotit naši čerstvě narozenou dceru, vybily baterky ve foťáku, málem jsem slezla z křesla, abych ho odvedla zpět do šatny a ukázala mu že fotoaparát má také na mobilu((-: Mám se asi na co těšit. Druhé dítko čekáme někdy v půlce října(((-: Ještě jednou díky, podařilo se ti krásně zahájit můj dnešní upršený den.

  • Jovanka

    Paní ženatá, opravdu, opět skvělý článek 🙂
    Myslím, že třetí dítě by sis měla pořídit když už pro nic jiného, tak kvůli nám – ať zase můžeš popsat zážitky z porodu :-)))
    Tož buďte všichni zdraví!

  • quendolina
    quendolina

    Tamino, neskutečně jsi mě pobavila. Ty prostě nikdy nezklameš. Piš dál !!!

  • Jo, Erčo, to by bylo super 🙂 Až budeš plánovat otěhotnět potřetí, dej mi vědět, ať si spolu můžem poležet na poporodním 🙂 Ale můj muž tvrdí, že by dalších 9 měsíců mého těhotenství nepřežil 🙂 No, já už asi taky ne…. Ale nikdy neříkej nikdy 🙂
    Holky, díky!

  • Super článek, střihni si to ještě do třetice, já na tebe počkám a pak se sejdem v NM na porodním. za 2-3 roky. co ty na to. prostoru teď máte dost. humor ti nechybí a manžílkovi se po tý porodní akci jistě taky vrátil.

  • Brmbulka

    ja taky tvrdim ze klystyr bylo to nejlepsi co mne pred porodem potkalo:)

  • super článek! Gratuluji:) Vlilo mi to optimismus do žil a doufám, že můj případný druhý porod bude taky procházka růžovou zahradou. 😉

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Tamina je prostě talent!
    Nádherný článek. Fakt krásný. Gratuluji k holčičce. Tak ať vám roste do krásy… :o)

  • Ivča a Domča
    Ivča a Domča

    Tamino, dokonalý článek. Přimpomělo mi to trochu přítele, když jsme měli jet rodit – taky jsem už několik dní před tím otravovala, že už to bude, a nikdy z toho nic nebylo. A ten den, kdy už.., tak se po mém oznámení, že dneska asi jo, se umyl a šel si lehnout. Za hodinu jsem ho budila, že fakt musíme a on mi na to s ledovým klidem řekl, že mám zase ty svý sny o tom, že už rodím. No, za hodinu na to jsme přece jen jeli a taky pěkně zmatkoval.Asi jsou chlapi v tomhle stejný.
    Jinak k porodu – můj první porod byl právě pohoda, ani jsem to nějak nezaregistrovala, za to teď ten druhý, byl pro mě naprostý utrpení, nekonečný a děsně bolestivý, myslela jsem, že tam taky umřu. Ani si nepamatuju, co jsem tam všechno řekla, jen přítel mi pak suše oznámil, že jsem doktorovi řekla, ať už jde někam a nechá mě být, že už toho mám dost ( prý tedy jinak a nyní slušně řečeno)a to potom, co mě neustále kontrovali, na kolik že prstů jsem už otevřená. Docela bych přála tomu doktorovi, aby si to zkusil,když by do něj furt někdo šahala – pěkně to totiž bolelo.
    Tak, už to snad stačí.

  • dancingmary

    jo taky si říkám, ať píše častěji, fakt se to krásně čte… Taky jsem se u toho fakt pobavila.

  • Tamino, vážně se to krásně čte…tečou mi tu slzy jako hrachy…smíchy…:o)))Piš častěji, ju?

  • dancingmary

    Moc krásný článek, opravdu jsi mě pobavila hlavně tím tvým manželem. Ale myslím, že ten můj by byl to stejné. Akorát s rozdílem, že on porod nestihl a já měla co dělat, aby mě stihli vůbec dovézt do porodnice, měla jsem takový rychlý porod, i když byl první, že jsem div nerodila v autě. Takže ani netuším, co to klystýr je, na ten už nestihlo dojít. Vím jen to, že mi stihli ještě chvíli natáčet monitor, u kterého mi praskla voda a pak už se běželo na sál, vyskočila jsem na kozu a malá byla během pár minut venku, takže docela fofr, akorát bez tatínka, kterému jsem v noci volala a on nechápal, že už je otec, že se nám narodila dcerka.
    Ale věřím, že by zmatkoval s těmi papíry stejně, ty kolonky mě fakt pobavily.
    Opravdu krásně napsané, pěkně jsem si početla.Tak aŤ se tvým dětem daří… a těším se na další článeček.

  • karamela

    Taminko to je krásný článek:-))) hezky jsem si početla,zasmála se i zasnila:-))) Vyřiď tomu svému ,,stvořeníčku“,že maminka je spisovatelka a měla by svá dílka svázat do knihy. K

  • Taminko,

    ještě teď se řežu smíchy-přesně tohle jsem dnes potřebovala. Tluče se po mně nějaká chřipka a dnes má od rána vysoké horečky i ŠImonek, takže paráda.
    Máš úžasný dar lehce a vtipně psát.Těším se na další Tvé články a zdravím Tebe i dětičky!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist