Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Porod doma a dítě málem umřelo
Tak jsem si před chvílí přečetla v novinách, že matka, co se rozhodla rodit doma, musela volat sanitku, neboť při domácím porodu v noci na včerejšek málem zemřel novorozenec – zástava krevního oběhu. Naštěstí záchránáři přijeli včas, ale stejné štěstí neměla matka z nedávné doby, kdy mimko zemřelo, i když se tedy jednalo o srdeční vadu, takže nikdo nebyl ani obviněn.
No tak nevím – vím, že se pořád mluví o domácích porodech, přirozeném porodu atd.. Ale péče v nemocnici je nenahraditelná – komplikace nemůže předvídat nikdo a pak riskovat….
Myslím, že v porodnicích se snaží vyjít maminkám vstříc co se týká “skoro domácího prostředí“ a tak podobně. Sice to není úplně ono, ale mě se prost nelíbí to, jak se mamky všemožně snaží o návrat k přírodě, která podle nich vyřeší všechno (nevím, jak jinak líp to napsat, asi to není nejlépe, ale tak nějak to cítím).
Nejsem zastánce domácích porodů, podle mě by mamimky měli být rády, že se o novorozenečka postarají v případě komplikací a ne riskovat jen proto, že chci rodit doma a je to lepší…V čem..?
Vím, že to třeba není tak častý případ, ale je a dá se mu jednoduše předejít…
Co si o tom myslíte vy?
Přikláním se také v lecčems k Jarce. První porod byl zdlouhavý a těžký. Náš vytoužený drobeček spal pouze, když přišel tatínek na návštěvu (táta si myslel, jaké máme hodné miminko). V noci jsem ho nosila, aby nebudil ostatní miminka a jejich mámy. Pravda je, že jsem se nevyspala ani ráno. Nejdříve vizita na miminka, potom vizita na nás, uklízečky, svačinářky, oběd a návštěvy. Doma jsem si chodila lehnout společně s mimískem. Mohla jsem, protože byl první, manžel byl v práci a já dostala oběd od mamky nebo druhé babičky. Tak to šlo po celých šest neděl. Když jsem čekala druhé dítě, bála jsem se, jak to budu stíhat, pokud to bude taky takový nespavec jako syn. Malá se nakonec po všemožných vyvoláváních narodila císařem. Měla jsem po císaři dost velké problémy vstát z postele a o chování miminka nemohla být dost dlouho ani řeč. Malá v porodnici měla velký problém se spánkem. Naštěstí se to doma rychle srovnalo a já se během jejího spánku mohla věnovat synovi. Nesčíselněkrát měl manžel k večeři párky a nebo co si po cestě domů z práce koupil. Ale vydržel to. Musel. Malý dost žárlil a představa, že budu odpočívat, když on byl celý šťastný, že má maminku jen pro sebe, se mi moc nezamlouvala.
Líbí se mi, jak to pěkně shrnula Jarka, v ledaččems s ní souhlasím.
Já měla dceru v roce 1990, rodila jsem na Bulovce, dceru mi přinesli úplně stejně, jak popisuje Jarka.
A Domču jsem tedy teď už měla u sebe (porod 2007) a i přesto se necítím jako zlá matka, když jsem ho odnesla třeba na hodinku setřičkám a šla se s přítelem, který tu trávil celé odpoledne s námi, projít se ven,nadýchat se vzduchu a skutečně si i odpočinout. I ta hodinka mě stačila, abych se pak cítila uvolněná. A rozhodně se necítím jako zlá matka hodná odsuzování, že jsem syna strčila sestřičkám na pohlídání.
Souhlasím i s Katys. Ono rodit doma a v porodnici – i když bude doma při ruce manžel atd., ten ruch a odpočinek(jak to jinak vyjádřit) se nedá srovnávat. Myslím, že by to matce stejně nedalo, aby nevstala a nešla něco doma udělat, a není tím myšleno zrovna mytí oken. A ty řekněme tři dny po fyziolog. porodu, nehledě na císaře, kdy je to větší zátěž atd po zdrav. stránce, si myslím, že si zaslouží alespoň takový “rádoby odpočinek“, který porodnice nabídne.
Každá matka je jiná, a pokud jedna cítí potřebu si odpočinout a druhá ne, tak to neznamená, žejedna z nich je matka špatná.
ctiradko, mě bylo ještě týden po císaři (bohužel ve spinálce) tak zle, že jsem nemohla hnout ani hlavou a kdyby mi malýho daly do náruče tak ho pustím. jak si můžeš dovolit odsuzovat někoho proto, že se necítí na to se plně věnovat dítěti? ty víš jak jí bylo?
radka2
Tak nevím, když tu čtu poslední příspěvky, jestli mám cítit vinu, lítost nebo co. Ale asi zvítězí vztek. Vztek nad tím, jak jsem s ostatními matkami házena do pytle označeného NEMATKY.
Rodila jsem 3x v osmdesátých letech, kde děti byly běžně na novorozeneckém oddělení a my je dostávaly na krmení. Nechávali nám je déle, abychom si s nimi mohly povídat, pomazlit se, dávat jim lásku hned od začátku.
Chovali se ke mně všichni dobře, nevymýšlela jsem si, že potřebuji to či ono, brala jsem to tak, jak to bylo dané primářem. Nejvíc se dbalo na čistotu-nás,pokojů,postelí, stolků. Dostaly jsme “školení“, jak s miminky zacházet, ale taky samy se sebou, abychom si nepřivodily nějaké zdravotní trápení.Nejsem žádná citlivka, ale šití se mi hojilo docela špatně, takže jsem nemohla moc chodit a byla jsem ráda, že si mohu odpočinout. V noci jsme měly 6 hodin spánku a ráno jsme se usmivaly na své ratolesti. Může mi některá z vás říct, jak se cítíte po noci, kdy pláče vaše miminko a nepomáhá ani kojení ani nošení? A když nepláče vaše, tak sousedčino, které budí ta ostatní mimča i vás.(předtím budilo to vaše je). Jste ráno usměvavé, spokojené? Jedno ráno možná, ale druhý, třetí den-to těžko.
Takže nastupuje nervozita, strach se stupňuje, že jako matka selháváte a to všechno se přenáší na dítě, které to vycítí okamžitě a taky okamžitě začne reagovat, většinou pláčem. A začarovaný kruh je na světě.A jak se má matka vyspat spolu se spícím miminkem, když je tvor, který pokud usne přes den, tak není schopen nic moc fungovat? Bolí ji hlava, nemůže se prostě probrat. Že takového nikoho neznáte? Tak to znáte málo lidí.
Nevím, jestli si děti pamatují první okamžiky po porodu, já sama tedy ne, ale nejspíš ani žádná z vás. Vždyď celý život dětem přece dáváme znát, že je máme rádi, že jsou naše sluníčka. Dneska už vlastně dospělá slunce.A nejenom po porodu.
Protože kdyby mělo být pravdou to, že rozhodující jsou právě ty první momenty po porodu, tak veškerá předchozí populace-včetně vás, které to tady tak odszujete, by musela být nějaká vadná. A že to bylo opravdu hodně generací.
To, že jste nyní mladé a systém je takový, jaký je a máte možnosti, vám ještě nedává právo odsuzovat šmahem to, co bylo dřív. Může se stát, že se tu sejdete za 20 let (já už asi ne, ale ráda bych), kdy o sobě budete číst nějaké takovéhle články, které váš život odsoudí, ač si myslíte, že jste udělala všechno tak, jak jste nejlíp uměly.
To, že jste mladé maminky vám nedává právo vědět všechno úplně nejlíp. Názor svůj mít samozřejmě můžete, ale tohle už nebyly názory, to bylo podle mě odsouzení.
Jarka
Lien, já pře měsícem v porodnici byla s maminkou, která dítko nakojila a nechala si ho odnést, protože se prý pořád necítila…byla pátý den po císaři… Já bych ještě pochopila, že jí nemuselo být dobře, ale připadalo mi,ž e to trochu přehrávala… Prostě když se jí dítko při kojení pokadilo a ona mi říká “myslíš, že jí mám přebalit, nebo “jim“ to mám nechat, aby ji přebalily samy“…tak to mě braly “mory“… Jak “jim“, kdo je matka, aby dítko přebaloval????
Ctiradko, já s tebou souhlasím. Nikdy jsem nechápala ty řeči buď ráda, aspoň se vyspíš a nemusíš se hned o malé starat. Já jsem nemohla spát ani po tom císaři a pořád jsem otravovala, aby mi jí přinesli, že chci aby byla u mě a ne někde kdoví kde u cizích lidí. Já takové maminky prostě nechápu a nejspíš nikdy nepochopím. Ale bohužel jsem jich viděla dost a to si mohly vybrat, jestli chtějí být s mimčem nebo ne a prostě ho zkusily nakojit a odnesly ke dveřím, daly sestře a šly ležet a číst si apod. Mě tenkrát lezly oči z důlků a šla jsem se zeptat, proč ho maminky musí odevzdávat. Sestra si mi vysmála, že prý jednou taky budu ráda, že si odpočinu. Už tehdy jsem nemohla věřit vlastním očím a uším.
Prostě pomoc příbuzných je možná i dneska “nejenom dříve“…. Manžel je taky příbuzný….
…tak opravdu nevidím důvod, proč si “chodit odpočívat“ do porodnic a aby mi pomáhali cizí a rodina ne….
Danielo, neříkám, že má žena po porodu hned umývat okna a gruntovat celý byt. Ono i ten běžný úklid pár dní počká, nebo prostě pomůže manžel ( a na tom bych nic špatného neviděla, že manžel povysává, enbo utře prach…). Můj manžel normálně doma nevaří, ale ten první den, kdy jsem přišla z porodnice domů (4. den po porodu), tak uvařil oběd…
takže já osobně péči o dítě považuju za samozřejmost (pokud je dítě i matka v pořádku, samozřejmě, aby mě někdo nechytal za slovo…), vyspím se, když spinká i dítko a to novorozenci spinkají docela často…..
Proto nehcápu řeči o vyspání se (a dítko si mezitím pláče někde na novorozeneckém oddělení, kde je s ním cizí člověk, a který ho případně přikrmí umělým mlékem, aby neřvalo….že…) a o odpočinutí si… Odpočívat můžu i doma, když mi manžel (připadně mamtka, tchýně…,,) pomůže….
Ctiradko, mně to tak hrozně nezní, dřív rodičce chodily pomáhat příbuzné apod., nepočítalo se běžně s tím, že druhý den začne pečovat normálně o domácnost.
Ono to asi špatně vyznělo , myslela jsem tím že si neumím představit že bych za 2 hodiny po tom , musela vstát a vařit oběd vy jo????