Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Porod doma a dítě málem umřelo
Tak jsem si před chvílí přečetla v novinách, že matka, co se rozhodla rodit doma, musela volat sanitku, neboť při domácím porodu v noci na včerejšek málem zemřel novorozenec – zástava krevního oběhu. Naštěstí záchránáři přijeli včas, ale stejné štěstí neměla matka z nedávné doby, kdy mimko zemřelo, i když se tedy jednalo o srdeční vadu, takže nikdo nebyl ani obviněn.
No tak nevím – vím, že se pořád mluví o domácích porodech, přirozeném porodu atd.. Ale péče v nemocnici je nenahraditelná – komplikace nemůže předvídat nikdo a pak riskovat….
Myslím, že v porodnicích se snaží vyjít maminkám vstříc co se týká “skoro domácího prostředí“ a tak podobně. Sice to není úplně ono, ale mě se prost nelíbí to, jak se mamky všemožně snaží o návrat k přírodě, která podle nich vyřeší všechno (nevím, jak jinak líp to napsat, asi to není nejlépe, ale tak nějak to cítím).
Nejsem zastánce domácích porodů, podle mě by mamimky měli být rády, že se o novorozenečka postarají v případě komplikací a ne riskovat jen proto, že chci rodit doma a je to lepší…V čem..?
Vím, že to třeba není tak častý případ, ale je a dá se mu jednoduše předejít…
Co si o tom myslíte vy?
Matildo, taky s tebou souhlasím v tom, co jsi psala o spaní a různosti dětí.
Souhlasím i s tím, že by člověk měl být šťastný, že mu dítě už neodnášejí “povinně“, že může být s ním. Ale přijde mi, že Ctiradka to poněkud vyhrotila. Nemyslím ten příběh o matce z pokoje, ale obecně. Byla jsem na tom po porodu psychichy výborně, prožívala jsem to jako opravdové štěstí (fyzicky už to tak slavné nebylo), ale každý na tom tak není. A někdo potřebuje pomoc i s dítětem. Na jednu stranu nechceme odsuzovat ženu, která se rozhodla rodit doma a nedopadlo to zrovna dobře, a já ji taky neodsuzuji, ale na straně druhé nebudu odsuzovat ani matku, která se opravdu necítí na to od prvního dne o dítě plně pečovat. Porod může mít různé dopady, to není třeba rozvádět. A navíc: to bysme nemohli dát dítě ani pochovat babičce více než na minutku, nesměli bysme ho dát povozit kamarádce atd.
Katys, ano první dny po porodu by měly být vyhrazeny pro maminku a dítě… Já nikdy netvrdila opak, naopak jsem tvrdila, že nechápu, jak maminka v porodnici (kde teda nemusí vařit, že..) dobrovolně odevzdává své dítko sestřičkám (aby si odpočinula), i když je schopná se o něj postarat.. to s tím domporodem a vařením oběda, to tady “vytáhnul“ někdo jiný,ne já… Protože já tvrdím, že když někdo chce, tak i doma si to lze zařídit, aby měla maminka na dítko čas….
Lenko,..ano… máš pravdu, můj tchán se dětem nevěnoval.. Takže to, že můj manžel se dětem věnuje, rozhodně není zásluha tchána…. Já si myslím, že je to dáno dobou… protože dneska je prostě normální potkat na pískovišti s dětmi tatínka….atd…. Dříve to tak běžné nebylo, samozřejmě byly výjímky, ale nebylo to běžné.. POkud byl Tvůj manžel výjímka, tak Ti to neberu, můžeš být jedině ráda, že se postaral a pomohl…
Já tady nepopírám, co bylo kdysi.. JEnom konstatuju, že kdysi běžně tatínci nechodili k porodu, děti se tatínkům ukazovaly z porodnice z okna… Já netvrdím, že jste špatné matky, protože jste v 80. letech na pokoji miminka neměly – protože nebylo na výběr…
Já prostě jenom dokola tvrdím, že nechápu maminku, která MUŽE mít u sebe dítko a přitom si raději odpočine a dá ho sestrám…. To je rozdíl…. Nechci se babrat v tom, co bylo v 80.letech…., protože tehdy to tak prostě bylo a na váběr maminky neměly…..
Já se ctiradkou souhlasit vnitřně musím. Řadím se k těm maminkám, kterým je mizerně, když je jim miminko odnešeno pryč – takhle je to pro vás lepší, aspoň si odpočinete. Já ale nechtěla odpočívat, ač mě všechno bolelo, tak si myslím, že aspoň teda mé tělo je uzpůsobeno tomu, aby se s chutí a láskou od prvního okamžiku o miminko staralo samo a pohled ke dveřím, jak mi sestra odnáší mou první holčičku pryč, že mi ji přinese až ráno – až za šílených 12 hodin a ty otázky – co tam bude dělat ta moje maličká chudinka, když byla celou dobu s mámou a najednou se narodí do chladného bílého smradlavého světa a je od maminky oddělena – můj názor je, že to pro miminko není dobré.
Zkušenost přímá je taková, že když malá plakala, radši do ní narvali Sunar, než aby se namáhaly mi ji přinést na kojení.A to byl rok 1998, takže žádná 70. léta!
A domněnka, že děti na novorozeneckém bez maminek nepláčou – nesouhlasím, měla jsem pokoj naproti. Sestřička si v noci četla Rytmus života a plakaly 4 děti najednou, průběžně úplně celou noc, nebyl tam ani na chvilinku klid. Do dneška se mi svírá srdíčko, jak tam ti drobečci odloučení od maminek žadoní o trošku lidského tepla.
Já prostě musím souhlasit s tím, že pokud to maminka po zdravotní stránce zvládá, měla by se o děťátko postarat sama od prvního okamžiku, z psychologického hlediska to upevňuje od začátku vztah mezi matkou a dítětem, hormony štěstí matce umožňují odsunout bolest a nepohodlí do pozadí a tím pádem se pak i rychleji uzdravuje, když je miminko spokojené. A zvlášť, když dneska taková možnost je, tak proč ji nevyužívat. Přivést na svět dítě je celoživotní oběť, už nikdy nic nebude jako dřív, už nikdy nebudete sama, od teď už musíte počítat s tím, že jste matkou. Tak proč nezačít hned v porodnici, když právě nemusíte vařit, uklízet, starat se o ostatní dětičky doma, můžete se s nevýslovnou láskou věnovat jen novorozenému miminku. Podle mého není nic krásnějšího.
A článek, který uvádí radka, podle mého opět naprosto neobjektivní, je to jen pohled jednoho lékaře, který neuvádí, jak zásahy v porodnici do průběhu normálního nekomplikovaného porodu mohou vést k jeho naprostému zhoršení. Takže i v tomto souhlas s ctiradkou.
Matildo, já nebudu psát romány jako vy :-), myslím, že jsi všechno vystihla dobře. Souhlasím s tebou ve všech bodech, jen ne v jednom- se ctiradkou nesouhlasím. Diskuze se ale zavedla úplně na jiné téma. Vždycky se najde někdo, komu zaběhlý systém kdekoliv nevyhovuje..
Lien, už zase máš všechno černé nebo bílé a já se musím ozvat, i když počáteční námět k diskuzi je o něčem jiném – máš první děťátko, opravdu holka nemůžeš podle toho soudit chování všech dětí a maminek na světě. Já mám děti tři a taky si netroufám být tak striktní, jakože teď už vím o dětech všechno… První holčička nespala a bylo to mým stresem, o tom není pochyb. Byla dost nemocná, neprospívala z kojení, měla šílené koliky, já jsem nespala čtyři měsíce v kuse a přes den jsem brečela, že se to nedá vydržet. Druhé miminko jsem přivedla do naprosté pohody, kypěla jsem štěstím, porod jsem hned hodila za hlavu, žádné bolesti, problémy, nic a mimčo spalo přes den klidně i osm hodin a celou noc. Prostě paráda. Myslela jsem si, že už mě nic nepřekvapí. No a porodila jsem třetího. Bylo mi fajn, už jsem věděla, jak na to. Pomoc sestřiček jsem od porodu vůbec nepotřebovala, o malého jsem se starala úplně sama a kojení se rozběhlo bez problémů. ´Tak jak to, že malý byl už v porodnici to nejuřvanější dítě a nezabíralo nic jiného, než když byl u prsu? Jinak prostě nespal a nehrozilo ani ho u prsu uspat a dát do postýlky, okamžitě řval. Nechtěl ani ležet jen tak u mě v posteli, pořád chtěl mít prso v puse. A takhle prokřičel dalších 10 měsíců, spal 15minut 2x za den, v noci téměř vůbec, byl v jednom kuse kojený. Musím říct, že jsem to brala sportovně, za pár dní jsem klidně u kojení smažila palačinky, byli jsme sehraní a já byla v klidu, že to přece jednou musí skončit… Ale zkus si spát deset měsíců jen dvě, tři hodiny denně, a pak můžeš ostatní maminky poučovat, že nespavé dítě je jen jejich vina. Naprosto nemáš pravdu a já ti prostě musím tímto oponovat. Dítě se narodí s daným charakterem, něco můžeš výchovou podpořit či trošku změnit, ale pokud je to človíček, který má od narození svou hlavu, tak se mu musíš co nejvíc přizpůsobit, to ano, ale nemůžeš s ním být 24 hodin srostlá, zvlášť když máš doma další malé děti.
Otázka štěstí, která zde byla nadhozena – nevím, ale mě osobně připadá, že ty se svým neustálým hledáním štěstí nikdy šťastná nebudeš, neumíš být šťastná z mála a dívat se do budoucna s optimismem.
Lenka, Jarka, ač jsou o generaci starší než já, tak se srdíčkem na dlani vyjádřily nádherně pocity z opačných stran, i když já jsem spíš vyhraněnější směrem k souhlasu s Ctiradkou:-)
Lien, ještě k tomu pláči, ono dítě nemusí řvát, stačí, když pětkrát za noc pije. A to mu snad upírat nebudeme, když má evidentně hlad. Pak opravdu kvalitní spánek poznáš třeba za rok od jeho narození.
Danniella
Lenko, já taky nehodlám nikoho přesvědčovat. Internet mám asi dva měsíce, televizi tři týdny(nedívám se na ní), noviny nečtu žádné, bez mobilu se obejdu kdykoli chci, stejně tak bez internetu apod. Používám látkové pleny, které peru v pračce automatické, ale prala jsem i v té klasické, ze které se to muselo vymáchávat + ždímačka před několika lety na sebe, přítele a jeho babičku s dědečkem. Nijak mě to nezatěžovalo, i když s děckem bych to dělat nechtěla. Pokud si nerodila v posledních letech, tak také nemůžeš porovnávat jaké to bylo teď a jaké předtím. Z informací o porodnicích, které jsou na netu apod. se realitu nedozvíš. Osobně jsem nemusela hltat nějakou literaturu (i když jsem si jí následně také přečetla), abych věděla, jak chci nebo nechci žít se svým dítětem. Tuto možnost má každý v jakékoli době. Lidé, které znám, jsou spíše podobných názorů jako máš ty, takže se dá říci, že ve svém okolí jsem za exota(o informovaných kamarádkách nemůže být ani řeč), můj postoj mi tedy nepřipadá jako něco trendy, čemu se jen přizpůsobím. V porodnici je stále řád, který se dodržuje a když budu držet pusu a krok, tak to tak taky zůstane.
radko2, ano, dítě má nějaké důvody, kvůli kterým pláče, v tom se shodneme, já jen říkám, že to hodně záleží na vyrovnanosti matky. Netvrdím, že dítě pláče bez příčiny.
O dobré/špatné matce nebo době já vůbec nemluvím, neuvažuji tak.
Ale Lien, proto je to diskuze, že můžeme spolu hovořit. Ale jak vidíš, názory máme různé, stejně, jako jsme různí lidé.
Co se týče rozdílnosti dob, tak tobě se to těžko posuzuje, protože dobu, kdy ses narodila a současnou, mohu posuzovat já i tvoje maminka, protože jsme ji obě prožily, ale ne ty a tvoje vrstevnice. Zkus na týden odložit mobil a vypnout počítač, dojdi si pro jedny noviny do trafiky (v té době sice byly několikery noviny, ale psaly všechny stejně) a ještě jeden časopis za týden-já odebírala Vlastu. A malinko, ale opravdu malinko, možná pocítíš, jak se žilo po stránci informovanosti. A taky zapomeň na informované kamarádky a mnohá zpravodajství v televizi. A budeš se asi divit. Já rodila v 1979. Nedokážeš asi ani pochopit, že moře a moře věcí jsme neznaly, co byla dostupná literatura, tu jsem třeba já hltala, abych nebyla za tupce. Ale stejně, když jsme přišly prvně do porodnice, byl tam řád, který se dodržoval a byl dán dobou. Ale to nic nemění na tom, že jsme svoje děti milovaly od prvního okamžiku, kdy nám vás položili na břicho, abychom se s vámi přivítaly. Láska je důležitá v každém věku a co je platné, že budeš mít v porodnici miminko u sebe a budeš se o něho starat, když až přijdeš domů budou ho čekat hádky, řinčení nádobí a neshody? A o tom to je, láska na celý život, která potlačí ten první dojem z narození, který tam někde máme zasunutý.
Jsem ráda za současné možnosti. Jsem ráda za internet, televizi, noviny. Nejsem z těch, komu porodem dětí se zastavil svět v kuchyni. Ale z každého toho momentu života se snažím vybrat ten kousíček pohody, dobra a taky asi štěstíčka. Jestli ti tohle připadá, že žiju v iluzi, tak to ani náhodou, protože život se se mnou nemaloval a možná proto si vážím takových maličkostí, které ostatní považují za samozřejmost. Ale růžové brýle opravdu nenosím.
Celý život se zajímám o vše kolem sebe, jenom mě moc neberou drby. Ať už u nás, v mém okolí nebo např. o našich celebritách. Živit bulvár, tak na mě zkrachuje. To si radši přečtu pěknou knížku.
Tvoje přesvědčení o pláči ti neberu, ale pro mě je známka toho, že nejsi moc přístupná jiným argumentům.Tvoje jsou na prvním místě a pak dlouho dlouho nic a pak možná někde někdo jiný. A to taky není dobře. Ne vždy je ten můj správný. A od toho jsou diskuze, abych si mohla třeba poopravit. I v mém věku se přece mohu mýlit. Ale tvoje argumenty mě zatím nepřesvědčily.
Lenka
Jo, jo, tenkrát nešlo skutečně nic. Žádné dnešní “výmysly“ a možnosti volby neexistovaly. Rodit budeš v porodnici, do které tě doveze sanitka, nebo do které spádově patříš, totéž s dětským Dr., očkovat prostě budeš dítě jinak uvidíš (a že to bylo myšleno skutečně tak) apod.Sušené mléko na papírky (to jsem měla ještě v r. 1990 na dceru), na výběr Sunar a teďka hnedka nevím, jak se jmenovalo to mléko pro úplně nejmenší a konec. Pouze látkovky, jednorázovky nebyly, od rána do večera vyvářet a prát (automatku taky mělo jen pár lidí, zbytek to pral v klasických pračkách, co u nich člověk musel stát a vyndavat a ždímat nebo do ždímačky atd). A to není doba začátku dvacátého století. Dalo by se uvést moc a moc příkladů….Do toho vařit a obstarávat domácnost a dítě – on je to naprosto jiný pohled dnes a tehdy….
Já rodila poprvé v r.1990 a bylo to pořád ještě skoro to samé….
lien, žiješ v trochu jiných dimenzích:-) Nejvíc mě dostalo tvoje: “tenkrát nešlo, že se jich nikdo na nic neptal, že to tehdy nebylo a kdesi cosi. Pravdou ale je, že jí ani nenapadlo něco chtít jinak,“. Ale to víš děvče, že napadlo, ale opravdu to NEŠLO. Ale to bys v té době musela žít. Já rodila ještě o deset let později než tvá matka, a kamarádce, která porodila doma /úmyslně/ a nedala očkovat dítě ho sebrali do domova.
a k tvému: “u novorozeňat je pláč vždy z velké míry věcí matky“ – není pravda. syn měl těžké migrény od narození. hodně plakal, skoro nespal. a opravdu jsem za to nemohla a nešel utišit.
nebo dítě může mít špatné trávení, bolí ho bříško, prostě cokoli. Proto, že máš tiché neplačící dítě nemusíš být vůbec dobrá matka, stejně jako naopak.
radka2