Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Porod doma a dítě málem umřelo
Tak jsem si před chvílí přečetla v novinách, že matka, co se rozhodla rodit doma, musela volat sanitku, neboť při domácím porodu v noci na včerejšek málem zemřel novorozenec – zástava krevního oběhu. Naštěstí záchránáři přijeli včas, ale stejné štěstí neměla matka z nedávné doby, kdy mimko zemřelo, i když se tedy jednalo o srdeční vadu, takže nikdo nebyl ani obviněn.
No tak nevím – vím, že se pořád mluví o domácích porodech, přirozeném porodu atd.. Ale péče v nemocnici je nenahraditelná – komplikace nemůže předvídat nikdo a pak riskovat….
Myslím, že v porodnicích se snaží vyjít maminkám vstříc co se týká “skoro domácího prostředí“ a tak podobně. Sice to není úplně ono, ale mě se prost nelíbí to, jak se mamky všemožně snaží o návrat k přírodě, která podle nich vyřeší všechno (nevím, jak jinak líp to napsat, asi to není nejlépe, ale tak nějak to cítím).
Nejsem zastánce domácích porodů, podle mě by mamimky měli být rády, že se o novorozenečka postarají v případě komplikací a ne riskovat jen proto, že chci rodit doma a je to lepší…V čem..?
Vím, že to třeba není tak častý případ, ale je a dá se mu jednoduše předejít…
Co si o tom myslíte vy?
a teď koukám, že než jsem dopsala a odeslala svůj příspěvek, tak Lien reagovala podobně….TeDˇto vypadá, že jsem to “opsala“…. :-):-):-)
Mě už ta diskuze nebaví….. takže se pokusím už nereagovat….. stejně to nikam nevede….
Radko2, protože každý do vého názoru promítá svoje subjektivní pocity a zkušenosti, tak těžko může mít každý “objektivní“ názor…. Protože to bychom jinak tvrdily všechny to stejné..
…takža zatímco já jsem “mírně řečeno“ neobjektivní, tak já jsem zapomněla, že Ty jsi “vždy a z každou cenu“ objektivní…. Jako třeba k domarodičkám, apod…. Jo a ještě vždy dáváš odkazy na zcela objektivní články vydávané jedním bulvárním deníkem….
HAWK
radko2, názor jednotlivce je vždy do jisté míry subjektivní, ani netvrdím opak. O tvém posledním příspěvku to platí beze zbytku.
Nejsem ráda, když někdo překrucuje, co píšu. Nechápu ženy, které se po porodu můžou starat o své děti, ale něchtějí. Nevím, co je na tom komu divného. Kdo nemůže, ať to nedělá. Nikde nepíšu o vině, odsouzení, o tom, že jen to, co cítím já je správné, ani o tom, že vím o dětech všechno, nikoho jsem do ničeho nenutila a ani to dělat nehodlám. Jestli jsem někomu “šlápla na kuří oko“, tak je to jeho věc.
víte dámy (především ctiradka a lien), vy nemůžete posoudit, zda se matka mohla a nechtěla starat o své dítě. buďte rády, že jste byly schopné se o prdlísky starat. je od vás dost hnusný posuzovat maminy, které se “nechtěly“ starat. já taky došla do sprchy. dokonce i na záchod. sice jsem si bolestí rozkousala jazyk, ale to maminka co se mnou byla na pokoji neviděla. sice jsem zkolabovala ve sprše, ale ta “dobrá“ maminka mě prostě viděla “v pohodě“ přijít. měla jsem štěstí na takovou nějakou podobnou jak vy. bylo to fajn, hučela do mě, proč nechci svého synka u sebe. že jsem špatná matka, že to musím překonat… až jsem podlehla tlaku těch rádobymaminek, tak to skončilo tak, že já na áru dva měsíce a synek s taťkem, kterej byl vyhesterčenej z toho, že mamka nemusí přežít. nezlobte se na mě, ale jste neobjektivní, a to je to nejmírnější slovo, co mě napadá. urážíte matky, které prostě využijí té možnosti mít dítě v péči zdravotníku, když ví, že na to nemají . znám maminku, která taky měla hned dítko u sebe, ale po 15ti letech se tady na VD ptala, jak se ho zříct.
Matildo, já dokážu pochopit, když si maminka v porodnici odejde řekněme na hodinku denně, aby zrelaxovala. To bychom pak nemohli pochopit všechny ty maminky, které každou noc, co jsou v porodnici dají na noc sestřičkám miminko, aby se vyspaly, odpočinuly teď nemluvím o těžkým porodech apod, prostě jen proto, že třeba chtějí (nikdo z nás není v jejich kůži, jde o jejich naprosto subjektivní pocity, stejně tak, jako nikdo z nás nemůže říct, že se po porodu cítil přesně tak, jako paní XY, že má naprosto stejnou bolest, že se cítí či necítí unavený atd..). A že jich není málo, alespoň mohu usuzovat z těch 4 dnů, co jsem byla v porodnici (na oddělení bylo cca 25 maminek a sestry měly noc co noc plné postýlky u nich a museli některé mamky odmítat, že už pro jejich mimko nemají místo).Upozorňuju, že šlo o fyziologické šestinedělí, žádné patologické, císaři tam byly jen 3 v té době, mamky se živě pohybovali po chodbách atd..
Nebo ty matky, které raději zvolili pokoj bez roming-inu, a dítě jim nosili jen na kojení (jako kdysi)a pokoj byl neustále naplněný.
Já jim to neberu, neodsuzuju je – mají přece možnost volby, stejně jako my všichni. A pokud mám říci za sebe, tak pořád vidím lepší hoďku denně než dvacet hodin denně….
no, uznávám, že “jako bys ani nebyla matka“ asi nebyla nejšťastnější formulace…… :-):-):-)
Ale já to neberu jako hádku, já to beru prostě tak, že se diskutuje o různosti názorů.. NEjvětší nevýhodou internetu je to, že psaný text se dá mnohdy pochopit jinak (i hůře), než je ve skutečnosti myšlen… A z toho mnohdy vzniknou neshody, i když by ve skutečnosti vzniknout ani nemusely…
Ctiradko, omlouvám se, mě popudilo to “jako bys ani nebyla matka“ nebo tak nějak a ještě podobné poznámky, ale samozřejmě máš pravdu v tom, že dítě má být pokud možno co nejdřív a co nejvíc s matkou. Nechci se hádat o nic, spíš to byla tvá dikce, na co jsem reagovala, prostě mi to nesedlo. A ten předchozí příspěvek jsem odeslala a nad ním se objevil tvůj. Tak promiň, nemá cenu se tahat o slovíčka.
Taky znám holky, které by raději děti mít neměly. A to doslova. Ale jen jsem chtěla říct, že by se to nemělo přehánět až k úzkostnosti nebo jak bych to vyjádřila.
Ale Danielo, pravdu máš v tom, že pochopit matku, která se rozhodně rodit doma chce asi více tolerance, než pochopit matku, která – ač je schopná se o své dítko starat, tak ho dá raději sestřičkám, aby měla ještě chvilku klid…. Asi je zvláštní, že jsem toleranci pro domarodičky u sebe našla a pro “pohodlí“ neee…. ale bude to nejspíš tak, jak psala Matilda… Domarodičky je pro mne pouze “teorie“ (neznám žádnou osobně, mě se tento problém netýká), tak si můžná sama “dovolím“ být více tolerantní…. kdežto protože jsem rodila před měsícem, tak ta druhá záležitost se mne dotýká osobněji a je to pořád vlastně čerstvá záležitost…..
Danielo, já mám pořád pocit, že to, co napíšu přesouváš “někam jinam“…. Já dokola opakuji, že neodsuzuji maminku, která se o dítko nestará, protože fakt zdravotně nestíhá….. Já psala o mamince, která si chodila sama pro jídlo, ale své dítko pokaděné nechala na přebalení “jim“….. a nebylo to první den po porodu….
Taky jsem napsala, že nevidím nic špatného na tom, když je maminka po porodu doma (třeba i po propuštění z porodnice) a má pocit, že to nezvládá, že požádá o pomoc někoho z rodiny…..
Tak nevím, proč je to pořád překrucováno, že tvrdím, že odsuzuji matku, která se první den “císaři“ nestará o své dítko…
A už vůbec jsem nepsala o tom, že nemůžeme dítko ani na minutu “opustit“ a dát ho pochovat babičce…. Já psala jenom o tom, že prostě k mateřství patří, že se nějakou dobu nevyspím (nebo vyspím neúplně..) a že kvůli tomu, abych si v porodnici “odpočinula“ tak přece nebudu dávat svné novorozeně “cizím sestřičkám“…, když je přirozené, že to dítko by mělo být se mnou i na úkor mého pohodlí…. NIKDY jsem nenapsala, že nemůže miminko v kočárku povozit babička a já si doma mezitím schrupnu….
…a jsem ráda, že to Matilda pochopila, jak to myslím, protože už jsem si říkala, že si budu muset celou diskuzi přečíst znovu, když jsem skoro sama “tak mimo“… Tím, jak to Matilda shrnula ve 14,32hod, to je přesně to, co se celou dobu snažím říct…
Víš Daniello, tak nějak mi připadá, že se vlastně ani nemáme o čem bavit – teď to nemyslím zle, ale uvědomme si, že my všechny, co tady píšeme, jsme normální maminky, které milují své děti a budují si s nimi své vztahy běžným způsobem. Naopak zde nepíší matky – a neříkejte, že takové neznáte – které od začátku radši dítě někomu předají a sám osud, že se staly matkou, je spíš otravuje. Určitě občas vidíte maminky, které na letních zahrádkách značně ovíněné pivem a čím jiným si svých dítek na pískovištích vůbec nevšímají. A takové určitě ani neřešily to, že je jim dítě třeba po porodu odnešeno, neboť hledí hlavně na své vlastní pohodlí. Je jim jedno, že dítě v noci už několik hodin brečí, je jim fuk, že kouří a kouř foukají dítěti do kočárku, je jim fuk, že je dítě už tři hodiny v plíně sahající ke kolenům. A to my takové nejsme – troufám si tvrdit. Takže já jen chci říct, že dokážu pochopit, když maminka se necítí dobře a požádá o pomoc, nedokážu pochopit, když se maminka cítí třeba líp než já – uznávám, subjektivní posouzení – a je jí fuk, že odejde z pokoje s návštěvou na celou hodinu pryč (zatímco já se stěží hýbu) a doufá, že v případě nutnosti se někdo jiný – já, sestra, o dítě postará.
A navíc, opět opakuji, že ač si mnohé z nás myslí, že dítě vlastně ještě po narození nic moc nevnímá, tak to není vůbec pravda. Je vědecky prokázáno, že děťátko si buduje vztah s maminkou a s celou blízkou rodinou už v prenatálním věku, takže tím,že po těžkém porodu ho přestanu vnímat s láskou a soustředím se jen na vlastní pocity, některé z žen dokonce dávají vinu dítěti za prožité peklo, tím děťátku nevýslovně ublížím, protože mu narušuji citové vazby – toť ale jen můj názor. Možná jsem na tyto otázky příliš přecitlivělá a proto dokážu i pochopit vyhraněný a přísný postoj ctiradky, která je čerstvou novopečenou maminkou a vše, co se týká miminek, více emočně prožívá.