Stravování v MŠ

Daniello, postoj „když nemám nic já, ať nemá nikdo“ je zcela legitimní v situaci, kdy rodič platí stejné daně jako ostatní a je mu odpíráno využívat služby z těchto peněz dotované.
Ale dá se to vyřešit ještě jedním způsobem – ať tedy stejná dotace je poskytnuta rodičům, kteří ve svém volném čase vaří pro své dítě obědy, které škola není schopna zajistit 😉

„Je to podle antidiskriminačního zákona stejně nespravedlivé jako odmítnutí dítěte kvůli alternativnímu stravování.“
Virenko, pokud se vám to podle antidiskriminačního zákona zdá nespravedlivé, tak se zkuste bránit.

Nečetla jsem všechny reakce, jen někdo tady zmiňoval, ať se jedeme podívat na západ…Pokud tedy Holandsko můžu počítat za „západ“, i když je to geograficky sever…, tak tam si děti nosí jídlo v krabičce z domova, žádné společné stravování neexistuje.

Pokud by bylo moje dítě vegetarián, společné stravování bych nechala být a dávala mu jídlo z domova. Kdo chce, řešení si najde. Kdo nechce, může poukazovat na diskriminaci a ohánět se zákony, ale svému dítěti tak moc nepomůže, jen zbytečně hlasitě upozorní na to, že dítě je „odlišné“. To je tedy jen můj (možná troufalý)názor.

Marina

Milá paní,

právní úprava je taková, jakou jsem uvedla. Proč by prosím vás měl rodič vegetarián dítěti vařit, když má právo na to, aby dítě odebíralo obědy? (ale ne s masem samozřejmě) Tak v tom případě, ať vaří všichni a školní kuchyně se zruší – ušetří se tak spoustu finančních prostředků, které ve školství tak zoufale chybí! 🙂

Sice na toto nejsem odborník a umím číst a cukrovka, rakovina, infartkty – to opravdu souvisí i s nadměrným přijímáním potravy živočišného původu. A prostě je prokazatelné, že vegetariáni tím trpí mnohem méně. Tím nevnucuji názor, že by se mělo vařit pro všechny vegetariánsky, ale určitě by se měly přehodnotit ony zastaralé výživové normy, podle kterých musí mít děti maso a jiné živočišné výrobky každý den.

Vezměte si to z pohledu dítěte – ono si nevybralo, jestli bude mít postižení, ale ani si nevybralo, že se narodí do vegetariánské rodiny. Tady nejde o vaření „podle gusta“ a o to, že dítěti „nechutná“ – tady jde o respekt k lidským právům a jinému smýšlení. A pak si taky přečtěte základní ustanovení školského zákona – všechny tyto deklarace:

• § 2 odst. 1 – „Vzdělávání je založeno na zásadách
a) rovného přístupu každého … ke vzdělávání bez jakékoli diskriminace
c) vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání“
• § 2 odst. 2 – „Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména
c) pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost,
e) utváření vědomí … respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého,
f) poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic, pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku,
g) získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví.“

Kde tyto deklarace v praxi jsou? Pokud je rodičům s jiným smýšlením odpírána školní strava, tak jsou tato ustanovení jen výsměchem.

Antidiskriminační zákon platí od 1. 9., takže už je v platnost – to jsem ověřila.

Oni si na diskriminační zákon sami nezvyknou – oni ani nezaznamenají, že se vůbec nějaké diskriminace dopouštějí, dokud na to rodiče nezačnou poukazovat. Osobně se domnívám, že se toho bylo možné domáhat i před tímto zákonem, a to na základě zásahu do lidské důstojnosti – nerovné zacházení totiž do ní zasahuje.
Přesně tak – to jste se trefila – závisí na výkladu. A ten by měl provést soud, výklad ze strany pracovníků jídelny je někdy až komický.

Kritérium věku – domnívám se, že někde je v zákonech stanoveno, že musí být přednostně přijímány předškolní děti. Takže sice to není povinné, ale když se přihlásí předškolní děti, musí být přijaty přednostně.

Finanční náročnost – ano, ale cena obědů, kterou platí rodiče je závislá na ceně surovin, pokud si to pamatuji správně. Práce zaměstnanců je dotována. A není chyba rodičů alergiků či vegetariánů, že zrovna jejich styl stravování je menšinový. Za co by rodiče měli platit víc, za jiné smýšlení, za zdravotní problémy dítěte? Není to tak trochu absurdní? Tak to by taky měli platit děti vozíčkáři, kteří paní učitelku stojí víc času, s touto logikou, že? Přitom nejde o nic jiného. Vozíčkář nemůže začít chodit stejně jako vegetarián „nemůže“ začít jíst maso… Přitom právo na zdraví nemá vyšší hodnotu než právo na svobodu smýšlení a svědomí. Pokud by rodiče měli platit víc za stravu, tak podle mého názoru za něco lepšího – třeba biopotraviny.

Paní Virenko,

není se v čem ztrácet – právní úprava mluví jasně. Podle antidiskriminačního zákona se jedná o diskriminaci, pokud je z důvodu etického přesvědčení rodičům a dětem bráněno v přístupu k sociálním výhodám a službám. Také je třeba připomenout, že tito rodiče platí daně stejně jako ostatní, tak by měli mít právo využívat tyto služby, které jsou dotované.

Taky je možné se opřít o tzv. evropskou úmluvu o lidských právech, jejíž výklad je takový, že pokud stát poskytuje nějakou službu v rámci práva na vzdělání, musí být tato služba poskytována nediskriminačně. V jiných státech EU je běžné, že pokud rodiče žádají z důvodů etických, náboženských nebo zdravotních jinou stravu, je jim vyhověno. Jídelníček a individuální normy pro takové dítě pak sestaví odborník na výživu. Je tedy možné se domnívat, že takový postup lze uplatnit i u nás, ale bohužel k tomu není ochota a rodiče se toho nedomáhají.

Přístup – komu nevyhovuje maso, tak má smůlu – odpovídá komunistickému pojetí práva, kdy vůle většiny a kolektivní zájem byly nadřazeny právům jednotlivců, ten se musel podřídit. Pokud si všimnete, tak v přístupu k rodičům se od těchto dob bohužel téměř nic nezměnilo (až na výjimky).

U nás platí zastaralé výživové normy pro školní stravování a podle těch by se mělo postupovat, pokud rodiče nežádají něco jiného. Takže by se speciální strava měla vařit jen pro to dítě, jehož rodiče o to požádají z nějakého legitimního důvodu. Ostatní děti by se měly stravovat podle běžné normy. Jak to organizačně školní jídelna zařídí, to není problém rodičů. Určitě to bude stát trochu nepohodlí navíc, ale určitě nebude moc složité použít stejnou rýži jako na kuřecí rizoto, ale místo masa dát třeba tofu – například.

To, že je školka nepovinná, to nehraje roli. Jde o to, že rodiče mají právo na přístup k této službě bez diskriminace. Ředitel školky nemůže nepřijmout dítě jen proto, že se stravuje odlišně. Zákon mu tuto možnost nedává. Nehledě na to, že při přijímání dítěte do školky rodiče nemají povinnost uvádět, jaké stravování budou následně požadovat. Ze zákona vyplývá, že na způsobu stravování se dohodne ředitel MŠ s rodiči, až když je dítě přijato. Pokud je dítě jednou přijato, nemůže jej ředitel vyhodit – to může pouze na základě důvodů uvedených v zákoně a odlišné stravování tam není. Pokud by pak školka odmítla připravovat jídlo v souladu s přesvědčením rodičů, mohou se rodiče pokusit se alespoň domluvit na donášení vlastního jídla (čemuž podle hygienika nic nebrání). Je možné podat stížnost i ke zřizovateli MŠ. Pokud nebude možná žádná domluva, porušuje ředitel práva rodičů a dětí a je legitimní se proti tomu bránit soudně (třeba i s žádostí o předběžné opatření). V případě, že v důsledku protiprávního jednání ředitele, vznikne rodičům škoda (např. náklady za soukromé hlídání dítěte), je možné tuto škodu rovněž vymáhat.

Nedostatek míst ve školce a nepřijetí dítěte z tohoto důvodu není diskriminace. Diskriminace je odlišné zacházení z nedovoleného důvodu. Pokud má školka určitou kapacitu a nemůže přijmout všechny děti, jedná se o dovolený důvod. Ale při přijetí dětí musí postupovat podle určitých kritérií – buď přímo ze zákona (musí vzít předškoláky), nebo na základě dohody se zřizovatelem (zaměstnanost rodičů, samoživitelka apod.). Nejde o diskriminaci, pokud je opatření „objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.“ Kritériem však v žádném případě nemůže být strava – šlo by o nedovolený důvod.

Chápu, že se toto možná ředitelkám MŠ a kuchařkám nebude líbit, ale musíme si uvědomit:
zaprvé – jsme v Evropě a jsme demokratický a právní stát založený na respektu k menšinám,
zadruhé – tyto pracovnice jsou placeny z veřejných prostředků, i z daní rodičů, kteří jsou vegetariáni.
Těmto lidem bych doporučila, ať se pojedou podívat na západ.

Dobrý den,
pokud si nevíte rady a nevíte, jaká máte práva vy a vaše děti při školním stravování, můžete se na mě obrátit. Zkusím vám z vlastní zkušenosti poradit, co zabírá. 🙂
freegancat(at)gmail.com

Jak bylo již na začátku psáno, vegetariánství je věc osobního rozhodnutí. Vařit dítěti vegetariánskou stravu jen proto, že sama nejím maso, se mi zdá velmi nefér, vůči dítěti. Ať se dítě, až na to bude mít rozum, rozhodne samo, jestli maso ano, či nikoliv. Věřim, že vaše ratolest bude s nadšením ve školce jíst maso. Kdybyste toto řešili ve školním stravování, nepodivovala bych se, ale ve školce?? Znám spoustu školek, které vychází vstříc „nemocným“ dětem, např celiakií, různými alergiemi na potravinya pod. Buďte maminky vegetariánky rádi, že máte zdravé děti a své vegetariánství berte, jako životní styl a né jako vzor pro vaše děti, ať se jednou rozhodnou sami…. PS: také neznám v našem okolí školku, kde by se podával špekáček, salám a nezdravá jídla.