Cukr – největší zlo v dětském jídelníčku

Tvrzením, že nepřítelem zdravé stravy číslo jedna je přemíra cukru v jídelníčku, vás asi nepřekvapím. Tato informace je všeobecně rozšířená a každý to ví. Méně lidí už se tím ale řídí a zároveň to hlídá i u svých dětí.

Žijeme v konzumní společnosti, kde jsou potraviny na dosah ruky. Otázkou ale zůstává, zda to, co si denně dáváme v supermarketu do košíku, je to, co potřebují naše těla a těla našich dětí, která rostou a vyvíjejí se.

Potravinářský průmysl chrlí neuvěřitelné množství potravin všeho druhu a snaží se na nás spotřebitele dělat dojem rozmanitosti a pestrosti. Když se ale začtete do etiket, zjistíte, že většina těchto výrobků jsou jen chemické variace na téma cukr, mouka a mléko. Tyto potraviny se staly základem jídelníčku a je stále více zřejmé, že našim tělům nesvědčí.

V tomto článku se chci zaměřit na přemíru cukrů (resp. sacharidů) v naší stravě.

Není cukr jako cukr

Lépe řečeno – není sacharid jako sacharid. Pod pojmem cukr si většina lidí představí ten, který se sype do cukřenky, tedy řepný cukr. On a mnoho dalších patří do skupiny zvané sacharidy.

Sacharidy spolu s tuky a bílkovinami tvoří trio základních živin, které potravou přijímáme, jsou to tzv. makroživiny.

V tomto článku nejde jen o cukr řepný, ale právě o celou skupinu sacharidů. Problém se tedy nevyřeší tím, že přestanete sladit čaj. 🙂

Zastánci mainstreamové „zdravé výživy“ říkají, že složené cukry (ty, které najdete v celozrnném pečivu, rýži, těstovinách a dalších rádoby zdravých obilninách) jsou pro naše tělo nezbytné a je nutné je mít jako základ jídelníčku.

Z pohledu vývoje lidského druhu (pokud věříte v evoluci) je ale tato strava pro naše těla novinkou. Nikdy dříve se lidský organismus nemusel potýkat s takovým množstvím přijímaných sacharidů jako dnes.

Fungování lidského těla se od dob, kdy se lidé živili jako lovci a sběrači především masem, tuky a rostlinnými zdroji (divoké ovoce a zelenina, ořechy a semena), moc nezměnilo.

V různých koutech země byl sice odlišný jídelníček, ale vždy obsahoval potraviny s vysokou výživovou hodnotou. Nikoliv prázdné kalorie z rohlíků a celozrnných sušenek.

Historická změna jídelníčku

Zhruba před 10 000 lety se začalo prosazovat zemědělství. To znamenalo naprostý obrat nejen ve způsobu života, rozmnožování, ale také ve složení jídelníčku.

Jedním z důsledků bylo, že lidé dokázali vypěstovat daleko více potravy, ovšem na úkor kvality.

Zemědělská revoluce byla revolucí kulturní, nikoliv evoluční (tzn. se změnou fungování a adaptace našich těl). Fungování lidského těla zůstalo stejné, ale velmi se proměnilo to, co mu lidé začali dodávat jako palivo.

Nezůstalo to bez následků

Snížila se průměrná výška, protože málo výživná strava nedokázala lidem zajistit dobře stavěná těla, zhoršila se kvalita zubů a u mnoha jedinců se začala projevovat podvýživa. V důsledku toho lidé nebyli tak odolní vůči nemocem a dožívali se nižšího věku.

To ale není vše, kulturní vývoj neskončil. Před cca 250 lety přišla průmyslová revoluce a naše strava se ještě více vzdálila přirozenosti. To, co dnes většina lidí konzumuje, už nejsou potraviny, ale průmyslové výrobky plné chemie, rafinovaných cukrů a olejů.

Nemoci z nesouladu

Daniel E. Lieberman, autor knihy Příběh lidského těla nazývá nemoci, které vznikají v důsledku toho, že naše těla nejsou schopna se adaptovat na tak změněnou potravu, nemocemi z nesouladu.

Mezi tyto nemoci se řadí vysoký krevní tlak, cukrovka 2. typu, astma, ADHD, Alzheimerova choroba, dna, některé druhy rakoviny, roztroušená skleróza, krátkozrakost, zubní kazy, chronický únavový syndrom, Crohnova choroba, zácpa, laktózová intolerance, syndrom dráždivého tračníku, osteoporóza, nespavost, deprese, úzkost a mnoho dalších a dalších. Tedy nemoci, kterými trpí většina lidí západního světa. A čím dál více i děti.

Přidané cukry kam se podíváš

Přidané cukry jsou dnes opravdu téměř ve všech potravinářských výrobcích. Když si je nedáte formou pečiva, tak vám je výrobci strčí alespoň do šunky nebo jogurtu. O limonádách a sušenkách ani nemluvě.

Možná si říkáte, že sacharidy člověk přece potřebuje, a zvlášť děti. Ano, souhlasím. Určité množství sacharidů je opravdu dobré jídlem přijímat. Není jich ale potřeba tolik, kolik jich dnes lidé (a zejména děti) za den sní.

Pokračování příště

V příštích článcích se podíváme na důvody, proč byste měli příjem sacharidů korigovat nejen u sebe, ale i u svých dětí. Dozvíte se mimo jiné i to, jak se od sebe jednotlivé zdroje liší a kterým dát přednost.