Aby děti jedly zdravé svačinky

Jedna známá se mě ptala, jak to dělám, že mi děti jedí zdravé svačinky, které si nosí do školy. Rozhodně to u nás tak nebylo od začátku. Svačiny jsem jim připravovala dle své chuti a pak jsem se divila, když mi je odpoledne zase přinesly (to byla ta lepší varianta, v té horší je skladovaly v tašce, nebo jsem je našla válet se někde po domě).

Myslela jsem, že to vyřeším když je naučím, aby si svačiny dělaly samy. Má to několik výhod, připraví si jídlo, na které mají chuť, a připraví si ho přesně dle svého přání. A s chutí ho snědí.

Ale to jsem se spletla

Chtít po desetiletých klucích, aby si každý den připravovali svačiny, asi nebyl dobrý nápad. Lenost a pohodlnost byla daleko větší než případný hlad ve škole. Musím říci, že k tomu měli spoustu výmluv, proč si je nedělají.

Když jsem zjistila pravý stav věcí, zhostila jsem se výroby zase já, ale už jinak. Pro mě je důležité, aby svačiny jedli. Ve škole sedí celé dopoledne a pracují převážně hlavou, proto je potřeba doplňovat složené sacharidy, které jsou pro činnost mozku vhodné palivo. Nemám na mysli cukry obsažené v různých sušenkách, čokoládách, nápojích…

Po snědení takovéhoto mlsu rychle stoupá hladina cukru v krvi, máme spoustu energie, ale jen na chvíli. Poté jsme ještě víc unavení a navíc máme ukrutný hlad. Ptáte se proč po sladkém máme takový hlad? Aby se cukr v krvi dostal do buněk musí mu k tomu pomoci inzulín. Nějaký čas trvá, než je dostatek inzulínu a zpracování cukru. V těle se odehrává takový jo-jo efekt. Hladina cukru rychle stoupne a zase rychle klesne. Po takovém rychlém poklesu hladiny cukru v krvi tělo volá po další cukrové náloži.

Začala jsem se vyptávat, co by si ke svačině představovali, co by rádi jedli. Jasně že by nejraději jedli samé sladké dobroty, koláče, koblihy, donuty… A to jsem nechtěla, také jsem nechtěla, aby mi svačiny vraceli, protože jim to žádnou energii nedá a ještě to mohu vyhodit, což nechci.

Začala jsem hledat recepty sladkých koláčů, ale bez cukru. Jako sladidlo se používalo ovoce, sirupy, sladěnky. Koláče jsem začala péci a zjistila jsem, že jim chutnají. To byla má výhra, začala jsem jim je připravovat i do školy. Předem jim říkám, jakou svačinu chystám, oni jsou rádi, když vědí, co mají ke svačině.

Cukry do našeho života určitě patří. Mám sladkosti také moc ráda. Ale už si vybírám, jaké cukry budu jíst. Bílý cukr v mé kuchyni místo nemá.

Jedno z hlavních pravidel, aby děti začaly svačinky jíst…

… je brát je jako sobě rovné. Představte si, že vám svačiny bude chystat třeba tchyně. A že její svačiny jíte už třeba půl roku, myslíte že je s chutí sníte? Myslím si, že ani náhodou.

Každý máme nějaké chutě, každý máme něco raději. Když jsem dětem připravovala svačiny podle toho, na co jsem měla chuť já, moc jim nechutnaly. Ale situace se změnila v momentě, kdy jsem jim den předem řekla, co chystám na zítřejší svačinu. Najednou se na ni těšili a v pohodě ji snědli.

Když si vzpomenu na sebe…

… při každé svačině jsem čekala nějakou dobrotu a byla nemile překvapená, když byla marmeláda, sýr, šunka, pomazánka… Vlastně jsem nebyla spokojená s ničím. Později jsem si svačiny začala připravovat sama a i když jsem je dělala ze stejných surovin, zmizel pocit nepříjemného překvapení a s chutí jsem ji snědla.
Má rada:

• domluvit se s dětmi na tom, co mají rády,
• říkat, co chystáte na svačinu.

Co když děti chtějí jen své milované jídlo?

Tady to chce trochu času. Je mi jasné, že do tohoto stravovacího stavu jsem je dostala já. Takže zase nějaký čas bude trvat, než se z tohoto vzorce dostanou. Ti moji se dostali a mohou i ti vaši.

Začala jsem vysvětlovat, co cukr a bílá mouka v bříšku dělají, jak mu škodí. Děti beru jako parťáky, takže přiznávám i své chutě, taky mám cukr ráda, ale ne 4x denně.

Nabídla jsem jim jinou variantu slazení, ovoce, sirupy, slady, kokosový cukr.

Domluvili jsme se, že vytoužené potraviny budou mít například 1x týdně (to záleží na vás, jak se s nimi domluvíte). Postupně jsem to snižovala na 1× za 14 dní. Až jsem je vyloučila úplně.

Halekon