Příchod čerta s Mikulášem je skvělá výchovná příležitost a určitě by byla škoda ji nevyužít… Nebo je to jinak?
Na všechny zlobivce, neposedy a nepořádníky už brzo dojde… Mikuláš si přečte v Knize hříchů, jak byl kdo hodný a zlobivý a podle toho ho buď odmění, nebo přikáže čertovi, aby ho strčil do pytle a odnesl do pekla.
Těšíte se, že děti na chvíli zkrotnou, protože čert je čert? Nebo naopak přemýšlíte, jak to udělat, aby se děti zbytečně nebály a zároveň jste je nepřipravili o mikulášskou tradici?
Strašit nebo nestrašit?
Pro mě je odpověď jednoznačná – určitě nestrašit. Vedlejší účinky strašení čertem jsou z mého pohledu mnohem závažnější, než neuklizené hračky, odmlouvání a další dětské „neřesti“, kterými bez újmy na zdraví prošel skoro každý z nás.
Moc se mi líbí, jak se k tomuto tématu vyjádřila před lety suodal ve svém článku Mikulášská nadílka:
Sama za sebe musím říct, že: „Svoje děti nestraším a nikdy strašit nebudu!!!“ Pro mě vyvolání strachu z „nadpřirozených“ bytostí je jen neschopnost a lenost rodiče vysvětlit dítěti, proč si má např. uklidit hračky, proč to či ono chování je špatné, proč má být před setměním doma atd.
Dětem strach z pekla a nesmyslného a hlavně nesplnitelného slibu „Já už budu hodný/á!!!“, vydrží stejně jen pár hodin před příchodem a maximálně pár dnů po odchodu čertů. Ale následky a šrámy na citlivé dětské duši si mohou nést třeba i celý život.
Svoje trauma z dětství popsala také Markéta v článku Telefonát do pekla. Jak vidno, rodiče byli (a zřejmě pořád jsou) ve strašení ohromně vynalézaví. Stojí to ale za to?
Domov by měl být pro děti bezpečným místem, kde se nemusí ničeho a nikoho bát. To ale návštěvu Mikuláše s čerty určitě nevylučuje, jen je potřeba k ní přistoupit stejně zodpovědně jako ke spoustě dalších věcí, které souvisí s dětmi. Stejně jako si dáváme záležet na výběru dárků, nebo zkoumáme složení všelijakých potravin, měli bychom věnovat pozornost i přípravě mikulášské návštěvy.
Mikuláš přijde
Asi budu jen opakovat už tisíckrát omílané poučky, nebudu to tedy nijak dopodrobna rozvádět, takže ve stručnosti:
- zvěte jen ty, které znáte, nebo na ně máte dobré reference od dobrých známých.
- pozor, oznámení, že „byli super, toho čerta jsem se bál i já! Malej na ně hleděl celej zkoprnělej a ani nepípl. Ještě druhej den byl ten rarach zkrotlej, jak beránek,“ není dobrá reference!
- zvažte, jestli nevpustit do bytu jen Mikuláše s andílkem a čerty nenechat za dveřmi.
- pokud si nedovedete představit, že by Mikuláš nečetl povídání o vašem dítěti, nenechte se strhnout jen k vypisování hříchů. Určitě věnujte pozornost tomu, co dítě umí, co od minulé návštěvy dokázalo apod.
- buďte dítěti 100% oporou, držte ho za ruku nebo v náručí, když to bude potřebovat.
- nezapomeňte předem zdůraznit, že ho nedáte.
Prostě slovy Katky Králové z Nevýchovy:
Buďte v té situaci parťáci svých dětí, nestaňte se stejným čertem, kterýho se bojí a kterýmu nevěří.
Nenechte se čerty připravit o důvěru svých dětí
S čerty nejsou žerty! Ale můžou být. Mrkněte na video o tom, jak nepřijít s čertem o dětskou důvěru. A taky v něm najdete radu, co s tím, až se vás vaše dítě zeptá: “Mami, tati, a jsou čerti?”
Pozn.: Užitečné rady, jak si v pátek Mikuláše zbytečnému strachu najdete kolem 7. minuty 😉
Ta výchovná lekce by se ale hodila…
Co s tím, když děti strašit tedy nechcete, ale výchovná berlička by se přesto hodila?
Stačí si uvědomit, že když chcete, aby dítě poslouchalo, nemusíte zvát na pomoc čerty a bubáky. Vaše dítě totiž může začít poslouchat proto, že vás poslouchat chce.
Jak mluvit s dětmi, aby vás chtěly poslouchat, se dozvíte v kurzu Výchova Nevýchovou, který je zdarma.
Mikulášská inspirace na závěr
Dospěli jste k závěru, že Mikuláše s čerty domů radši zvát nebudete? I tak si můžete s dětmi tuhle krásnou tradici pěkně užít.
Určitě se i ve vašem okolí chystá nějaká mikulášská besídka, karneval nebo jarmark pro děti. Mrkněte do Ivetina článku s aktuálními tipy Možná přijde i Mikuláš. Nebo se prostě v pátek jen pořádně teple oblečte a vyražte na procházku předvánočními ulicemi. Jistě potkáte hned několik Mikulášů s doprovodem. Lnori se dokonce na tuhle výpravu převléká i do kostýmu 😉
Určitě si nezapoměnte také něco mikulášského nebo čertovského vyrobit. Spoustu námětů najdete v našich starších článcích. Zkuste třeba čerta, Mikuláše a andílka z obalů od vajíček, andělíčka z peříček, nebo mrkajícího čertíka.
V pátek přeju všem skvělou zábavu bez slz a strachu, na kterou budete všichni dlouho s láskou vzpomínat.
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)
Čert,Mikuláš i anděl jsou lidovou tradicí a neodmyslitelně patří k české kultuře. Všechny tři postavy patří k výchovným institucím, které se vyvíjejí.Čert musí i dneska dokázat dítě pokárat, ale vlídným slovem a postrašit (ne polekat) pak jen svým zjevem.Na každé dítě platí něco jiného a záleží především na domluvě rodičů s tím,kdo postavu čerta hraje či předvádí.
Tak to ano,co pises 😉 !
Ale napr.syn mel v te dobe 6r.a stejne a muzu ti rict(a myslim,ze nas bude vice)ze uz jsem videla i certy,co se jich leknou i dospelaci a zazila jsem,ze jim to,tem rodicum,jeste pripada velice smesne,vychovne a normalni 🙁 A straseni vetou jako je“vsak pockej,prijde cert..je uplne mimo..ale to jen k tomu,cetla jsem i ten clanek „Telefonat do pekla“…
😉
Souhlasím, že strašení je špatně. Ale nemyslím si, že by automaticky byli špatně i čerti. To rozhodnutí, jestli je dětem ukázat nebo ne, je na každém zvlášť. Na 100% se to odhadnout nedá, ale do značné míry ano. Navíc spousta dětí o to stojí (ne o strašení a strkání do pytle, ale vidět čerta je prostě pro ně lákavé), tak proč jim to nedopřát? Jen je potřeba trošku přemýšlet nad tím, jak to udělat.
Rozdíl je určitě taky v tom, jestli se bavíme o dvouletém capartovi, nebo osmiletém školákovi, který už ví, že čert je převlečenej strejda Jirka.
Aby to nevypadalo, že chci někoho přesvědčovat, že si má zvát domů půl pekla, tak pro info – k nám ani letos nepřijdou (jedna z holek nechce, druhá by i chtěla, ale nebude zrovna doma, takže tím se to vyřešilo). Na karneval zatím chtějí jít obě a na čerta se těší.
A Suodal to napsala uplne presne! 😉
Ani ani odhadnout se to vzdy neda,jak bude dite reagovat,viz ma dcera,to mi ver.Az ta konkretni situace ukaze,jak dite zareaguje,k prekvapeni nas i ditka! 😉
No ono certici v pohadce,je jina kapitola a hlavne jsou daleko,v Tv 😉
Ja psala spise o strachu a hlavne o tom,ze pouzivani straseni,jakehokoliv,neni dobra,ba velice apatna,“vychovna metoda“a za mne,cert do deckeho sveta-ten na Mikulase,nepatri,mam zkusennosti,ze i pripavovat deti na certa,neni vzdy „vitezstvi“.Proste to tak mam a jsem rada,ze tady ani certi nechodi a Mikulase si delame doma,ze male donese „Mikulas“sladkosti 😉
Nikomu to nechci vyvracet..I poctata Mikulase byl Svaty Mikulas a o certu ani slovo,a za mne je to dobre,deti ke svemu „zivotu“certy nepotrebuji,ty v pohadkach jsou jina vec,v „bezpeci tv“,to nejsou jen ma slova,ale i odbornice,kde jsme byly,a uz to,ze dite mame drzet za ruku,ci si ho pritulit..proc??to uz svedci o tom,ze „neco neni v poradku“..
A tohle si klidne odpustim 😉
Petro,nic ve zlem,ale zadny univerzalni navod na nic,nikdo nema,ikdyz o tom dela videa 😉
No já bych ty čerty automaticky nezavrhovala, třeba takový čertík z pohádky Princezna ze mlejna je prima postavička. Moc pěkně to napsala jedna maminka u příspěvku ke strašení čertem na FB:
„V ceskych pohadkach peklo neni zle, ale spravedlive. Se synem jsme si vysvetlili, ze deti nejsou a ani nemohlou byt zle a vzdy se mohou polepsit. Hodnym a spravedlivym lidem preci i certi v pohadkach pomohli a nebo je odmenili.“
Ta tradice je pěkná, jen by to nemělo být postavené na strašení, spíš na tom setkání s nadpřirozenými bytosmi. Myslím, že se dá docela dobře odhadnout, co které dítko zvládne. Nejdůležitější je ho na to setkání připravit (fakt pěkný návod je v tom videu) a když nastane den D a hodina H, tak stát při něm a být mu oporou, dodávat pocit bezpečí (držet za ruku nebo v náručí, nechat ho schovat za sukně, nebo čerta vyhnat pryč, prostě jak bude potřebovat).
Clanek se mi velice libi,mluvi mi z dusicky a DEKUJI za nej 😉
Kdyz byla 22leta dcera mala,pozvam manzel k detem Mikulase,ale i certav dobre vire,ze to bude v tanci normy,tedy ze to deti pohladi a potesi,bohuzel si nezjistil,jaky bude cert a tedaa musim rict,zeto probehlo velice rychle,zazvonil naadherny Mikulas,nebesky krasny andilek a za nim hrozny cert,uz jsme ho posilali pryc,a ani nemel sanci promluvit,ale dcera stala take u dveri no skratim to,udrzet moje nastvani a stachy tresici se dite,byl hrozny zazitek,i syn zalezl pod valendu a tak se kompletne pocural,a to uz byl predskolak a dcerka zacala koktat,2roky jsme bojovaly u logopedie..Ikdyz to byl mzik a cert hned odesel,od te doby certa nikdy,ikdyby byl jakykoliv normalni a hodny a nevim,co vsechno** A nevim,uz je to davno a nebudu tu lhat,ze si pamatuji detaily,ale v mem podvedomi je ,ze i nasi k nam certy nepousteli**
Chci rict,ze ne vzdy to je takovy extrem,ale upozornit na to,jak uz jsem psala v jedne diskuzy,pro mne cert do decke dusicky,sveta,nepatri,nic ve zlem k nikomu,ale stejny nazor sdilela i psycholozka a logopedka**
Neumim to uplne vysvetlit do pismen,ale asi tusim,co vidi dite,kdyz vidi certa**
Já jednou dala na radu kámošky a pozvala její známé Mikuláše, anděly a čerty a naše malá (tehdy 4 letá) z toho měla takové trauma, že už nepozvu nikoho. Hrůzou pak nechtěla jít na žádnou besídku, aby tam nebyli zas čerti. Nutno dodat, že byli skvělí, jako opravdoví.
do školky nám chodí jen Mikuláš, aby se děti nebály, jestli si je rodiče chtějí pozlobit 😀 tak at si to rozhoudnou oni…a hlavně já si myslím že zlobivcům to nepomůže a proč zlobit a strašit ty hodné…
přesto si myslím, že k Mikulášovi čert a anděl patří…letos přijdou i k nám domů, ale chceme aby stáli v povzdálí jen aby o jejich existenci věděl….rozhodně nebudem strašit(není proč :D)
Mobile Sliding Menu