Memento, takto bych nazvala okamžik, který jsem si dnes prožila v čekárně u dětského lékaře.
Vešla jsem do čekárny u naší pediatričky. Dcerka ihned usedla na malou židličku a chystala se zouvat si botičky. Stojím vedle ní, usmívám se a pobízím ji, aby si je pěkně zula…
V daný okamžik výjde ze sesterny maminka s miminkem v náručí. Miminko pláče, moc pláče. Je to takový ten pláč, který se vám zarývá až do mozku či morku kostí.Vše vidím jakoby zpomaleně a dívám se na ono dítko. Je celé červené z toho křiku a slzičky se mu kutálejí po tvářičkách. Je malinké cca 2-3 měsíce života. Vzpíná se mamince v náručí a hodně se třese.
V tom mě zatahá má dcerka za rukáv a odtrhne můj pohled od toho plačícího tvorečka a ptá se, zakrývajíc si obě ouška: „Maminko, proč to miminko tak pláče??“ odpovídám jí: „Protože bylo očkované“. Nemohla jsem si nevšimnout dvou malých náplastí na nožičkách toho děťátka. Dcerku to ale neuspokují: „Ale mami, proč tak pláče??“ stále si zakrývá ouška. „Protože ho to moc bolí, víš.“ „A proč ho maminka nepochová a nepofouká mu to?“ Děťátko v té chvíli opravdu leží na podložce a maminka cosi lustuje v kabelce. Ona to neví, zrovna tak jako já před lety, že její miminko potřebuje právě v tuto chvíli její náruč, protože neví, co se to s ním děje. Proč ho tak strašně najednou bolí hlavička, proč se to všechno děje, kde je „maminka“??
Miminko stále hrozně pronikavě pláče a mě se chce plakat s ním. Jeho pláč je slyšet stále i po tom, co opustí čekárnu.
Dcerka se ke mě tiskne a schovává si tvářičku pod mou ruku. V té chvíli už vím, že já tohle své dcerce nikdy neudělám… už nikdy… navzdory všemu.
Už většina z vás tak nějak ví, jak je to se mnou a jaký mám postoj vůči očkování a tohle byla opravdu poslední kapka. Některé z vás nepochopí, ale už jsem se k leckterým věcem okolo očkování prokopala a spousta věcí okolo mne se vyjasňuje. Proto ten název – latinské Memento mori – což znamená „Pamatuj na smrt“, nebo také varování či připomenutí, že člověk je tvor smrtelný.
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (128 vyjádření)
Ty hloupa zenska, jednoho krasnyho dne miminku po porodu pichnou injekci a pak uz si bude jen cist v ucebnicich, co to byla tubera, rakovina a ajc. A po skole bude utikat do nemocnice za tema tvejma, aby je kamaradsky utesilo, az si budou vychrchlavat plice a oci jim polezou z dulku ze zanetu mozkovejch blan. Ale co, hlavne ze nebude mit bebi na paticce po ty tenky injekci. Vzpomen si, az bude plakat, ze ji boli ta 3x tak tlusta kanyla od kapacky, co ji ma uz tejden v pacce. Pres tvou hloupost preju, at jsou tve neockovatelne deti zdrave a co nejdrive se vymani z ‚pokrokovych‘ nazoru rodicu. Zdravi otec rocniho, jiz 4x ockovaneho ditete
Ty hloupa zenska, jednoho krasnyho dne miminku po porodu pichnou injekci a pak uz si bude jen cist v ucebnicich, co to byla tubera, rakovina a ajc. A po skole bude utikat do nemocnice za tema tvejma, aby je kamaradsky utesilo, az si budou vychrchlavat plice a oci jim polezou z dulku ze zanetu mozkovejch blan. Ale co, hlavne ze nebude mit bebi na paticce po ty tenky injekci. Vzpomen si, az bude plakat, ze ji boli ta 3x tak tlusta kanyla od kapacky, co ji ma uz tejden v pacce. Pres tvou hloupost preju, at jsou tve neockovatelne deti zdrave a co nejdrive se vymani z ‚pokrokovych‘ nazoru rodicu. Zdravi otec rocniho, jiz 4x ockovaneho ditete
Nečetla jsem všechny reakce a že jich tu je požehnaně… 🙂
Horempádem, promiň, ale tvá reakce mi připadá už velmi přitažená za vlasy. V předchozích tvých článcích jsem tě vždycky měla za přemýšlivou, hloubavou, otevřenou přijímat nové názory, schopnou se zamyslet z jiných úhlů. Ale v tomto článku jsi mě skoro utvrdila v tom, že se necháš velmi snadno zmanipulovat a jdeš „od mantinelu k mantinelu“. Nic mezi. A tvrdě… Určitě je fajn, když člověk není „zabejčenej“ a dokáže se zamyslet a třeba i přehodnotit chyby ve svém životě. Zkrátka ho nová informace posune někam dál. U tebe jsou ty „posuny“ v poslední době na můj vkus až strašidelné… Jsou to obraty o 180 stupňů… 🙁
Lucko, proto tu ta diskuze je, aby lidé napsali svůj názor na věc a i já si ráda přečtu ten tvůj 🙂
mariko, tak já ji měla na klíně při nastřelování naušniček. A fakt to byl takový fofr, že ani nebyl důvod k pláči. Paní doktorka byla moc šikovná 🙂
K těm naušničkám, malé je píchali po prvním očkování. Tady si myslím, že čím dřív, tím líp, starší dítě by u to nemuselo lépe snášet, plácalo by rukama kolem sebe, plakalo a doktorka by mohla omylem píchnout místo uší nos. I když miminko u toho pláče, tak je pro takový zákrok ideální a mě paní doktorka vykázala z ordinace, at to nevidím.
Ahojky, tak pokaždý když s broučkem odcházím od doktorky, ať je to očkování, nebo kontrola apod., odcházíme s úsměvem. A důvod? Některé děti to snášejí jiné ne. K naší paní doktorce se malej vždy těšil a těší, protože ví, že vždy dostane nějaký dáreček a paní doktorka si s ním ráda popovídá. Ohledně očkování, mám k tomu svůj názor, který se asi nebude moc líbit, tak ho psát raději nebudu.
Horempádem, ono je to už dlouho nazpět. Měla jsem schovaný výstřižek z tisku ohledně té zdravotní komplikace. Nevím, zda jsem ho už nevyhodila. Příležitostně zjistím, pokud najdu, přesně ocituju.
hannah, abych tedy doreagovala na propichování oušek. Na tvůj popud jsem se snažila dopátrat k info, které by mi řeklo něco o tebou zmiňované nemoci spojené s propichováním oušek a bohužel nenašla. Pokud pamatuješ odkaz, tak nám ho sem hoď , ať si to můžeme přečíst.
Dočetla jsem se bohužel jen takové to klasické info, tj. že by dítě mělo mít za sebou očkování bez reakcí, aby se mohlo přistoupit k aplikaci. Nejlépe nejméně po půl roce života dítěte.
S čímž je samozřejmě pochopitelná kontraindikace u tvé dcrky Lien. Nemá žádné očko, navíš špatnou reakci na BCG, o které se v oněch článcích píše. Pokud měla reakci na BCG, tak se aplikace nedoporučuje vůbec.
Jinak má dcerka má naušnice. Nechala jsem jí je dát v okolo jednoho roku. Protože mi připadlo už tehdy jako drasťárna jí nejdřív ucho nechat propíchnout jehlou a pak tam pracně do rány cpát naušnice, tak jsem si našla lékaře, který pracoval s nastřelovačkou naušnic. Já sama jsem absolvovala dodatečné propichování ucha v pubertě a nic jsem tedy necítila, ale to je individuální. Abych se vrátila k dcerce. Použili jsme samozřejmě chirurgickou ocel kvůli hojení a alergiím. Zákrok trval asi minutku. Než se dcerka vzpamatovala a stačila vůbec zabrečet, tak bylo po všem. Neutrpěla ani šok, protože fobii ze sahání na ouška neměla nikdy předtím ani dnes nemá. Pravdou je, že jsem jí ouška pravidelně promazávala, ale mast s atb co si pamatuji to nebyla. Ouška jsem ošetřovala nějakým roztokem, který jsem tehdy dostala od mudry. Velice rychle se to zhojilo, zhruba do 14 dnů. Žádné záněty, ani sekrece z oušek. Naušničky jsem kupovala bezpečnostní, takže se nám dosud nestalo, že by se ztratily nebo si je sama sundala.
Asi by se nic nestalo, kdybych to nechala napozději, jen se obávám, že už by to pak bylo na ní, až by byla třeba v pubertě, protože malé dítě k tomuto zákroku málokdy dobrovolně donutíte 🙂
Lien, díky. Taky jsem měli půvabnou holčičku bez náušniček. I nám se stávalo, že ji mnozí považovali za kluka. Brala jsem to s nadhledem a s humorem sledovala, jak je mezi lidmi zakořeněno, že holčička přece musí, MUSÍ nosit náušnice. Naše malá slečna vyrostla v mladou ženu – módní trendy sleduje, ale i nadále je – bez náušniček.
Hannah, mám to velmi, velmi podobně. Raději pět lidí opravím, když mi řeknou, je to je krásnej chlapeček, než mít na první pohled jasnou holčičku s píchnutýma ouškama.
Se zájmem sleduji zdejší diskuzi. Vyjádřím se k jiné záležitosti než je očkování. V diskuzi bylo zmíněno píchání oušek ohledně nošení náušniček. Chtěla bych upozornit, že já bych nikdy dětská ouška píchat nedala, protože zdravotní riziko tu je. Kdysi ( když to pro nás bylo aktuální)jsem četla, že ve 2% případů může dojít k vzniku onemocnění kostí. To je již vážná komplikace. Mně by úplně stačilo připočíst k dětskému pláči( zvyk dávat narozeným holčičkám náušničky já osobně považuji za přežitek, dítě má mít právo svobodně se rozhodnout, zda bude náušnice později nosit či ne )ATB mast ( myslím framykoin), pokud by ouška zhnisala. Navíc se náušnička může odepnout a uvolnit z ouška… Je to můj ryze osobní názor na píchání oušek.
Dášo P., děkujeme, musím s tebou souhlasit, že člověk se tímto určitým způsobem vysiluje. Můj úmysl je ale stejný jako tvůj, právě uchránit alespoň svou rodinu.
Sončo a Horempádem,
občas sleduji váš boj s větrnými mlýny.
Fandím vám. Já už jsem vysílená, a musím ten boj nechat mladším. Doufám, že vás to neznechutí tak jako mě.
Já jsem osvětu vzdala, a koukám uchránit aspoň co uchránit lze. Svou rodinu.
Přeji hodně sil.
PaKo, o výživě za války bych ani nepolemizovala, nepatřila do bohatých vrstev a tak si udělej představu sama. Zrovna tak nechápu, proč sem taháte kuřince :-))))
Pokud by jsi o očkování sledovala to co píšeš, že už dávno víš, tak i dokumenty o nemocech, které pouštějí v televizi, tak v těch sami uvádějí, že největší rozpuk těchto nemocí byl zaznamenán právě ve válečném a poválečném období, kdy lidé nejvíce strádali. K ústupu nemocí nedošlo jen z důvodu očkování, zlepšovala se i životní a sociální úroveň lidí, která na to měla vliv. To jsou fakta, která jsou velmi přeslýchána. Ze studií, kde srovnávají současné vyspělé země, kde se očkuje povinně a kde se očkuje nepovinně, také vycházejí stejné grafy, nemoc ustupuje tak jako tak, ať je populace proočkovaná nebo není. Rozdíl je jen v tom, že v těchto zemích se tolik nepotýkají právě s hyperaktivitou u dětí,autismem a syndromem náhlého úmrtí. A to je to oč tu běží.
Souhlasím se sončou, očkovací kalendář by klidně mohl mít o polovinu vakcín méně, protože jsou tam nemoci, kterých se nemusíme až tak obávat . Zrovna tak jako vy se nebojíte, že by vaše dítě náhodou mohlo patřit mezi ty, které skončí po očkování s anafylaktickým šokem, protože je pravděpodobnost v uvozovkách malá a holt je jen na papíře. Tak já se nebojím toho, že by mé dítě nepřekonalo „v dětství“ zarděnky nebo příušnice, kde existuje také velmi malá pravděpodobnost, že by je za a) mohla dostat a za b) si při dnešní vyspělé medicíně odnesla následky.
PaKo, příušnice i zarděnky jsou celkem nekomplikované dětské nemoci, jsou-li prodělány v dětství. Příušnice se léčí přesně, jak píšeš, tak nevím, proč proti nim malé děti očkovat, navíc pokud se jim vyvíjí imunitní systém. Riziko, že očkování spustí autismus, jinou poruchu chování či nemoc, je pro mě větší, než prodělání nemoci v dětském věku. Takže máš pravdu, případné prodělání těchto nemocí u mých dětí mě nebude trápit.
Známé komplikace nastávají až v dospělosti, takže bych očkování přesunula před pubertu. Imunitní systém je dostatečně vyzrálý, aby si s ním poradil, a případné následky budou okamžitě zřejmé, neprojeví se za několik let.
Jen pro tvou informaci, existují ženy které byly očkovány proti zarděnkám, nicméně tuto nemoc v těhotenství dostaly a následky rozhodně nebyly menší než u neočkovaných jedinců.
Myslela jsem si, že do této diskuze už nemám v podstatě co dodat, protože můj názor je už znám. Ale nedá mi to, Horempádem, jak se léčí příušnice „po novu“? Dosud jsem měla zato, že je to virová infekce a léčí se teplem a klidem. Jak tedy léčili tebe odlišně od tvé babičky? Myslím, že komplikace může postihnout jakékoliv onemocnění a trvalé následky rovněž. Prostě ty jsi měla štěstí, tvoje babička smůlu. Neřekla bych, že v tom hrály nějakou významnou roli hygienické podmínky, výživa snad. Ale nepíšeš, že by tvoje babička trpěla významnou podvýživou, tak bych v tom příčinu taky nehledala. A k hygieně mám stejnou poznámku jako Markittka. Můj otec baštil prý kuřince rád, a dnes je mu přes šedesát a jaký je to chlap. A poznámka pro Sonču. Doufám, že tě nebudou trápit ani příušnice u chlapečka a zarděnky u holčičky.P.
Určitě,vždyť kdo by poslouchal plačící dítě po očkování, chudáček malý. radeji počkejte až onemocní,to nebude pláč na pár minut,budete i vy plakat týdny, buď do uzdravení, ale taky možná do pohřbu.Přece své dítě nenaočkujete!!!
To jestli je strava úplně zdravá v dnešní době je na jinou debatu. I o tom jsem zaslechla určité informace, mmj ve smyslu, že samozřejmě obezita nebo prostě jen nevhodné stravování vede zase k jiným nemocem. Co se týká audismu, tak ve vztahu ke stravě je to blbost. Mám kamarádku u jejíhož syna byl stanoven autismus ještě před čtvrtým rokem života a neřekla bych, že to mělo co dělat se stravou. Jde o to, že tělo nemusí vyvíjet svou energii nesprávným směrem. Nemusí čerpat z náhradních zdrojů, protože dle své dcerky soudě, tak se jí dostane od všeho dostatek. Strava může negativně ovlivňovat již diagnostikovanou hyperaktivitu, to už víme. Určité chemické složky stravy, ale i některé přírodní alergeny, jsou spouštěči alergií. Důležité je slovo spouštěč. Mezi dané spouštěče, či faktory, které mohou ovlivnit propuknutí skrytých vad, či nemocí nejen já, ale i mnozí jiní (kvalifikovaní) řadí i očkovací látky jako takové.
Neber vše jako mou reakci na tvou osobu doslovně. Tímto si trochu více třídím myšlenky a nabízím svůj pohled na věc.
Jo a můj bývalý, prý, když byl malý snědl kuřinec, a zdravý je až moc.
To je ale hygiena, že?
tohle už byl ale fakt jen vtípek…už mi tady z toho hrabčí 😀
Horempádem 😀
To byl opravdu jen rýpaneček, ani jsem netušila, že se ti bude chtít mi to tak dlouze vysvětlovat. Ale dík.
No a když jsme u té stravy…nemyslím si, že ta dnešní je nějak extra zdravá nebo vyvážená – u 90% lidí. Jak má vypadat jídelníček, o tom se taky vedou dodnes dohady. Samý dusičnan – to asi nebude to pravé. Jóóó, kdybys napsala, že za hyperaktivitu, alergie, autismus může mj.stravování….tomu bych docela věřila.
Tak dobrou…
Mobile Sliding Menu