Memento, takto bych nazvala okamžik, který jsem si dnes prožila v čekárně u dětského lékaře.
Vešla jsem do čekárny u naší pediatričky. Dcerka ihned usedla na malou židličku a chystala se zouvat si botičky. Stojím vedle ní, usmívám se a pobízím ji, aby si je pěkně zula…
V daný okamžik výjde ze sesterny maminka s miminkem v náručí. Miminko pláče, moc pláče. Je to takový ten pláč, který se vám zarývá až do mozku či morku kostí.Vše vidím jakoby zpomaleně a dívám se na ono dítko. Je celé červené z toho křiku a slzičky se mu kutálejí po tvářičkách. Je malinké cca 2-3 měsíce života. Vzpíná se mamince v náručí a hodně se třese.
V tom mě zatahá má dcerka za rukáv a odtrhne můj pohled od toho plačícího tvorečka a ptá se, zakrývajíc si obě ouška: „Maminko, proč to miminko tak pláče??“ odpovídám jí: „Protože bylo očkované“. Nemohla jsem si nevšimnout dvou malých náplastí na nožičkách toho děťátka. Dcerku to ale neuspokují: „Ale mami, proč tak pláče??“ stále si zakrývá ouška. „Protože ho to moc bolí, víš.“ „A proč ho maminka nepochová a nepofouká mu to?“ Děťátko v té chvíli opravdu leží na podložce a maminka cosi lustuje v kabelce. Ona to neví, zrovna tak jako já před lety, že její miminko potřebuje právě v tuto chvíli její náruč, protože neví, co se to s ním děje. Proč ho tak strašně najednou bolí hlavička, proč se to všechno děje, kde je „maminka“??
Miminko stále hrozně pronikavě pláče a mě se chce plakat s ním. Jeho pláč je slyšet stále i po tom, co opustí čekárnu.
Dcerka se ke mě tiskne a schovává si tvářičku pod mou ruku. V té chvíli už vím, že já tohle své dcerce nikdy neudělám… už nikdy… navzdory všemu.
Už většina z vás tak nějak ví, jak je to se mnou a jaký mám postoj vůči očkování a tohle byla opravdu poslední kapka. Některé z vás nepochopí, ale už jsem se k leckterým věcem okolo očkování prokopala a spousta věcí okolo mne se vyjasňuje. Proto ten název – latinské Memento mori – což znamená „Pamatuj na smrt“, nebo také varování či připomenutí, že člověk je tvor smrtelný.
Napsal/a: Horempádem
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (128 vyjádření)
Já v téhle dizkuzi vůbec nefiguruji,psala bych to samé,co jsem psala v druhém článku dnes od Horempádem.
Markitko, napíši trošku jiný pohled a dopředu říkám, že ho nepokládám za jediný správný názor.
Stravování. Nevím o tom, nebo alespoň co mi moji rodiče i prarodiče říkali. Nepocházeli, tedy až na babičku z chudých poměrů. Ano strava byla bio, ale nebyla vyvážená a zrovna úplný dostatek jí také nebyl. Mnohé děti trpěly alespoň mírnou formou podvýživy. Tím mluvím o historii.
Hygienickými podmínkami je míněno, že zdaleka domácnosti nebyli tak v pořádku jak je tomu u mnohých z nás. Každý se máme kde umýt, pijeme čistou vodu, hajzlíky už dávno nemáme na slepičím dvorku. Imunitu posilovat tímto možná ano , i dnešním dětem svědčí se trošku ušpinit a tu špínu ochutnat, aby z nich nebyly děti cimprlich. Jde o to, že zmiňované nemoci se šířily a šíří spíše v nevyhovujících podmínkách. Tj. děti (lidé) v některých oblastech pijí závadnou vodu, chodí kálet tam , kde se myjí a to nesmírně některým virům a bacilům svědčí v šíření nemluvě o nedostatečné výživě, kdy imunita v tu chvíli také vezme za své, protože má vyčerpané zdroje živin.
Jedno malé srovnání. Má babička , když jí bylo 8 let (to bylo za druhé světové války) onemocněla příušnicemi. Byli velmi chudí a dětí bylo mnoho. Nemohli si dovolit lékaře a tak jediné co si mohli dovolit nechat si pro dítě alespoň stanovit diagnozu, aby věděli o co se jedná. Nebyla tedy léčena, pouze po staru. Dostala vysoké horečky a virus jí napadl střední ucho, babička ohluchla.
O nějakých čtyřicet let později jsem přiušnicemi onemocněla já jako dítě. Dostala jsem dobrou lékařskou péči (v té době se neočkovalo proti příušnicím), byla jsem dobře živené dítě a žila ve vyhovujících hygienických podmínkách. Dodnes mám fotku, jak má obr šátek okolo krku a hraji si na zahradě. Přiušnice jsem přežila ve zdraví 🙂 bez trvalých následků.
No, Marika se už nějakou dobu neozvala, tak předpokládám, že to bylo na mě.
Čoveče, a víš, že teď už aji jo. 😀
Pardon, spletla jsem, tak tedy Markittko.
Mariko, že ty si děláš srandu.
Stravování? – Vždyť měli vše bio, né? Žádná chemie.
Hygienické podmínky? – To si přece posilovali imunitu.
– to přece dělají i odpůrci očkování – posilují imunitu
Tenkrát v tak přírodní době a přirozeném prostředí se ta těla sama nepoprala a dnes jo? To zrovna…
Ono se toho za ty roky změnilo daleko víc, je úplně jiný životní styl…ale právě očkování za to všechno může….zajímavé :-O
Horempádem, už se moc těším na ty grafy nemocnosti, tam bude možná víc průkazné, že nemoci mizí se zvyšující se sociální úrovní, nikoli se zavedením očkování.
Stejně tak mi připadá logické, že ta onemocnění byla smrtelná a měla těžký průběh ještě v první polovině minulého století, protože hodně lidí žilo v bídě a neměli možnost se vyváženě stravovat, nehledě na hygienické podmínky. Nicméně při současných sociálních podmínkách a úrovni zdravotnictví si nemyslím, že by představovala výrazné nebezpečí pro společnost. Mně teda víc děsí možnost SIDS nebo propuknutí autismu nebo cukrovky po očkování, než tetanus, který kojenec asi těžko chytí, nebo příušnice u mojí hočičky a zarděnky u mého chlapečka.
No, troufám si tvrdit, že čekáš taky marně, to je jako bys chtěla důkaz, že hovínka voní.
Lien, taky mi připadá (zapoměla jsem to dodat), že maminkám v mém okolí to připadá normál, že jejich děti v létě v zimě s hejlem u nosu není nic zvláštního. Dcerka onemocní tak jednou dvakrát do roka a jsem z toho nerves, když mě potká tohle (tedy ji), tak to asi pomru:-)))
Jinak Lien, to je právě to, co bych chtěla vyvrátit a stále jsem nenašla ta správná slova. Já nečekám, že někdo si to přečte a změní ihned radikálně svůj názor, to snad ani nejde chtít, pak bych byla asi velmi dobrý sektář, kdyby se mi to podařilo 😀 O to ale právě mě nejde. Jen se chci podělit o zjištění a spíš naopak, hledám někoho, kdo se pokusí mi dokázat opak, totiž že očkování je bezvýhradně bezpečné a bezezbytku nutné. Zatím mě tu ale tlučou reklamami na očkování a to mi nestačí 😀
Horempádem, můj názor znáš. K tvému psaní: Víceméně je to u mě podobné. Slýchám často příběhy maminek, co všechno už jejich dítě mělo a kolikrát a čím ho léčily. Je pravda, že okruh mých známých nečítá milion lidí, ale z těch co znám jsou děti soplavé skoro pořád. Oni už to ani neberou jako něco zvláštního. Má to přece každý.
K nemocem obecně. Zastávám názor, že každý jedinec pokud má projít nějakou zkušeností nemoc nevyjímaje, tak jí projde. Musí, aby se mohl vyvíjet dál. Není to pro mě trest, jak někteří pochopili, ale zkušenost. Už jsem psala, že není prioritou mít stále jen zdravé dítě, ale být mu v nemoci dobrým průvodcem. Očkování vnímám jako vměšování se do přirozeného chodu. Necítím se na to zasahovat do procesů, které fungují miliony let a fungovat budou dál i bez mojí intervence. Myslím, že co se týče přírodních zákonů, platí to rčení Veškerý pokus o vylepšení je krokem zpět.
A teď ještě soukromá. Milá Horempádem, možná to nevíš, nejspíš ti připadá, že když všem řekneš informace, které si získala, nemůžou jinak, než změnit svůj názor. Je mi líto, to se nestane. Těch důvodů je víc než dost, nedoufej v to, zklamání tě bude stát zbytečně mnoho energie.
Tak to je asi všechno, myslím, že už jsem napsala vše, co můžu písmem sdělit.
Lien, jestli dovolíš, tak chvíli podiskutuji s tebou 🙂 To co jsi napsala o tom prodělávání nemocí v prvním roce, je trefné, bohužel.
Já nevím, asi se vyjadřuju špatně. Já nechci šmahem vše okolo očkování odsoudit. Ano jsem nakrklá, protože spoustu věcí okolo toho se přede mnou skrývalo a díky masivní propagandě výhod očkování jsem prostě ani nepátrala.
Osobně si opravdu myslím, že většina z očkování se dá odsunout na druhý rok života. Jako na prvním místě by to byl tetanus. U TBC je to taky sporné, kdyby opravdu si lékař dal tu práci a mé nejbližší okolí se dalo otestovat, zda nemůže být nositelem této nemoci, pak se odsun dá udělat minimálně k jednomu roku života. Ano riziko tu je, pokud používám např veřejnou dopravu nebo nějaká veřejná místa. Ale zase, nemyslím, že lékař by to nedokázal včas identifikovat a zahájit včasnou léčbu. Navíc riziko je opravdu minimální.
Dálší nemoci nemá asi smysl ani rozebírat. Prostě proč infikovat děti na něco s čím se mohou jen s malou pravděpodobností mohou v reálu setkat. Holt mi chybí ty objektivní vědecké průzkumy, kde by někdo jasně a pravdivě sdělil, jak to s vakcinací je, potažmo s těmi nemocemi.
Já myslím, že paní Peteková to řekla hezky a pochopitelně. Dítě si vezme nemoc jen tehdy, pokud jeho tělo usoudí, že ji potřebuje. Víš jak jsem se tu jednou zmínila, že mi je divné, že já jsem nemocná a dcerka přestože se mnou žije v jedné domácnosti, tak nic nechytne. Bylo to i s tou chřipkou. Jakožto správná nezodpovědná matka jsem ji v počátku vystavila řádné infekci. K prarodičům odcestovala, až když už jsem měla čtyřicítky a lehla na hadr. Nechytla nic.
Naopak, kdykoli se setká s nemocnou neteří, tak odchází s tím samým domů 😀 Ale už je to lepší. Když od ní chytla ten bacil na dovolené, tak se s tím potýkala jen 24 hodin a bylo to pryč. Trochu teplota, polehávala, ale druhý den ráno byla fit. Neteř promarodila celou dovču. Já potom dalších 14 dní :-))))
Opravdu tak trochu věřím její teorii. Pokud je tělo připravené, umí se samo ubránit a nemoc je schopno odmítnout…čili je imunní. Myslím si , že podobně by to mohlo fungovat i s těmi „historickými nemocemi“. Pokud by imunitní systém nebyl falešně nabouráván a blokován, tak si myslím, že naše děti by buď danou nemocí nemuseli onemocnět vůbec, nebo by si s ní uměly jejich tělíčka poradit. Potažmo by je třeba ani nenapadaly tak zákeřně nové nákazy.
Co se týká nachlazení, tak mám pocit, že děti v mém okolí jsou stále nemocné. Je to hrůza. Trochu se toho děsím, jak se s tím popere dcerka. Když občas od nějaké kamarádky slyším, čím vším jejich dítko stačilo onemocnět v prvních čtyřech letech života, tak mě jímá hrůza.
Nevím ani nějak nedokážu přehlížet, kolik dětí v dnešní době trpí autismem, alergiemi, astmatem , hyperaktivitou. Někde je zakopaný pes a mělo by se více zkoumat, kde to všechno má původce. Nechci tím svalovat kompletně vinu na očkování , to vůbec ne, ale zdá se mi že vývoj imunitního systému v prvním roce života je dost důležitý a mělo by se s ním zacházet velmi opatrně.
Co víc bych si přála, aby už někdo začal více vakcíny testovat a to řádně. Aby mi někdo kvalifikovaně, bez zakrývání důležitých detailů dokázal sdělit, jak moc je daná vakcinace adekvátní vůči možnému procentu nákazy. Zda se tu nákaza vyskytuje, jaký měla průběh apod. Prostě hodit obchod stranou a zaměřit se na zdraví našich dětí, na zdraví ne za každou cenu. Není pro mne žádné omluvy, pokud jen jedno dítě může vážně onemocnět nebo nedejbůh zemřít v souvislosti s vakcínou. Pak mi jeden jediný případ onemocnění (vyléčeného) za posledních deset let, nepřipadá fér , vůči ostatním dětem, že musí podstoupit toto nebezpečí. Co když to bude zrovna moje dítě?
Lien, já jen k těm nemocem – věř mi, že mí kluci v prvním roce života stonali minimálně, dva alergici prozatím nejsou, u dvou alergie propukla později – u jednoho ve 2.roce, u druhého až v deseti letech. A to jsme jinak než MHD necestovali, neb auto nevlastníme 🙂
Jinak – nemocí prodělali několik a jejich vývin je úměrný jejich věku.
Takže k Markitce se vyjadřovat už asi nebudu, myslím, že jsem řekla vše a netuším, jestli si děláš srandu, nebo píšeš vážně. A mě nebaví louskat co je jak míněno.
Ájíku, když je někdo naočkovaný a nemoc dostane, tak bude mít údajně mírnější průběh, to ano, ale ty píšeš, že i nenaočkovaný bude mít mírný průběh, kvůli tomu, že někdo jiný naočkovaný je. To nevím, jak by to bylo možné. Tak jsem to pochopila, jestli jsi to myslela jinak, tak mojí reakci vypust z hlavy.
Netvrdím, že všechny nemoci, které dítě má jsou kvůli očkování, to vůbec. Jen se ptám jestli jste se někdo zamyslel nad tím, jestli by bez toho skutečně nemocné byly. Odpovídat mi nemusíte, odpovězte samy sobě.
Moje dcera se mnou jezdí od 4 měsíců pravidelně vlakem a v MHD, a docházíme do dětských kolektivů, takže vážně nevím, kam jinam bych jí mohla vzít, kde by se to hemžilo bacilama ještě víc. A sopl u nosu jí nevisí, u jiných dětí to vídám velmi, velmi často. A to např. veřejnou dopravou vůbec nejezdí. Může to být něčím jiným, já tam ale tu souvislost zkrátka vidím.
Už i lékaři přece říkají, že každé očkování je jako prodělání nějaké nemoci, dítě to přinejmenším zbrzdí ve vývinu. Tak když si spočtete jen to očkování za první rok + nějaká ta viroza, tak jsou vlastně „nemocné“ pořád. A to nemluvím o ničem vážném.
Lien, vždyť o tom se bavíme už delší dobu – spousta zmiňovaných nemocí, pokud už je někdo dostane, nemá tak silný průběh právě proto, že zbytek populace naočkovaný je, anebo, pokud postihne i naočkovaného, průběh není tak děsivý, jelikož očkování už nějaké informace o viru v těle zanechalo.
O tom, jaký vztah to má k mé víře, jsme mluvily už někdy na začátku. Ano, pokud mé dítě onemocní, má to jistě nějaký smysl. Ale i já mám svůj rozum a pokud tady očkování je a já na základě informací o něm získám přesvědčení, že by mému dítku mohlo pomoci, tak ho naočkovat nechám, pokud vím, očkování Bůh nezakazuje 🙂 I tak je kolem nás dost nemocí, které je ohrožují, tak proč je nechat nakazit něčím, před čím je můžu chránit? To je totéž, jakobys odmítla dát dítěti Paralen na snížení horečky s tím, že dítě se přece s horečkou popere – ano, možná ano, ale možná taky dostane febrilní křeče nebo horečka přelítne přes 42 a bude…. Víš, mně tak trochu přijde, že tvá dcerka ještě opravdu nemocná nebyla. A je to nejspíš tím, že je ještě vcelku malinká, není v kolektivu jiných dětí, má přirozenou imunitu z tvého mléka. Až bude starší, pak možná aspoň trochu pochopíš, o čem mluvím. Navíc – když se ti v zimě bacily točí dokola a průběžně je chytá jedno dítko od druhého a ty celou zimu jen lítáš pro léky a skáčeš kolem malých marodků… ale o tom se šířit nebudu, neboť jsou nemocné patrně proto, že já jsem špatná matka, která je nechala naočkovat .
Taky jsem netvrdila, že věřím očkování slepě – přečti si mé reakce a uvidíš, že píšu, že VÍM o tom, že očkování nese i jistá rizika, vím, že není všechno úplně košer… takže k sektářskému smýšlení bych tohle moc nepřirovnávala…. já si prostě jen myslím, že riziko po očkování není tak velké, jako riziko případné infekce – a je to můj názor, jako tvůj je ten, že očkování je veskrze špatné. Stále nechápu, v čem se toto popírá s mou vírou.
Horempádem, já netvrdím, že by mé dítě danou nemoc nepřežilo, možná ano, ale mám za to, že jej nebudu vystavovat riziku nákazy – nebo myslíš, že bych se lehce dívala na dítě po obrně, které se už v životě nepostaví na nohy a věděla, že jsem tomu mohla zabránit?
Nevím, já jsem své stanovisko řekla, taky jsem ráda, že jsem se i z těchto článků dozvěděla i o negativech očkování, názor jsem si jistě poupravila a za info jsem ráda. Ale můj postoj se tím nijak radikálně nemění.
Ach jo…a já se do toho tak nechtěla zamíchat 🙁
No nic, myslím, že to nemá smysl. Pro a proti tam je, nechť si to každý zhodnotí po svém. Tak se tu mějte, jdu dělat něco užitečnějšího.
Jo a ještě pro obě znepřátelené strany: Memento mori.
😉 tak pááá
Markitko vím, na koho jsi to adresovala ale měla jsem potřebu se vyjádřit.
Nemoc tě oslabí po fyzické stránce, to ano, ale imunitu máš po tom posílenou u nemocí o kterých se bavíme ve většině případů, si zbuduješ imunitu celoživotní.
Imunitní systém je složitá věc a není radno ho uměle nabourávat , ale je nutné ho spíše přirozeně posilovat.
Jarmuschko souhlasím. Já osobně jsem chřipce vystavována každoročně a přesto jí chytnu jednou za pět let 🙂 Moje maminka je kardiak a už od očkování třetím rokem upustila. Z prostého důvodu už podvakrát se jí stalo, že jí naočkovali zrovna ten kmen, který ten rok už neřádil 🙂 Letos chřipku prodělala také a díky šetřícímu režimu ji doléčila bez následků.
Horempádem – nezaměňuj chřipku s nachlazením. – Tak, jak se to nás u běžně dělá. Tady máš možná nějakou mezeru…opravdová chřipka je vážná nemoc. Nemyslím tím kašílek, rýmečku a teplotku.
Horempádem, já vím, proč jsem to adresovala Lien, i když jsi článek napsala ty.Ve svém příspěvku jsem totiž chtěla okomentovat víc již vyřčeného, nejen to, co se týká jen tohoto článku, ale budiž, klidně si to vem osobně.
Já mám za to, že nemoc tě oslabí – nebo jsem snad jediná, kdo se nemocný cítí špatně, slabý,…? To, že se při některých nemocech zvyšuje obranyschopnost, je fakt, ale nemusíme snad slovíčkařit…stejně se bavíme o nemocech, které tě mohou poznamenat na celý život.
A to poslední jsem vzpomněla proto, že jsem chtěla ten paradox ukázat – právě, že ne smíchat. Míchá to ten, kdo se tu furt ohání imunitou.
Horempádem, nezlehčuj chřipku – lidé ji podceňují, ale je docela dost smrtelná. Stačí mít třeba nemocné srdíčko…
Navíc je chřipka tak proměnlivá, že Ti jednou vybudovaná imunita proti jednomu kmeni může být po pár měsících naprd.
Ale toto platí i o očkování proti ní – a tady jsme asi zajedno – proč se nechat očkovat každý rok, že…
Jarmuschko, není možnost volby, zákonem to povoleno není, musí se obcházet, aby děti nebyly očkovány, nebo pro to musí být klinické důvody a to už je leckdy pozdě.
Osobně si myslím, že kdyby se lékaři zaměřili na posilovaní přirozené imunity, tak nemáme tolik nemocných dětí při nástupu do kolektivu. Toť můj názor. Navíc dcerka za pár dní do školky nastoupí, tak uvidíme.
Mobile Sliding Menu