V lásce se mi nikdy nedařilo, až po dvacítce se našel snad ten pravý?
Po dvou a půl leté známosti, kdy jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, jsme se brali…
Po svatbě jsme bydleli u našich a začali shánět byt, znáte to, všude dobře, ale ve svém nejlíp, tam vám do ničeho nikdo nekecá.
A naše hádky se začaly stupňovat i kvůli penězům, kdy jsem se po svatbě manžela snažila přimět k tomu, že teď už máme peníze společné a měli bysme určitou částku dávat do společné obálky a šetřit si na bydlení.
Konečně se našel byt, který vyhovoval našim požadavkům, i když manžel měl spíš představu domečku, leda ale tak na obrázku, neměl na něj ani korunu.
A protože jsem zatoužila po dítěti a snad nejen já, ale i manžel, bylo potřeba na bytě máknout.
Celé těhotenství jsme stále bydleli u našich, nebylo to vůbec lehké, naši nám kecali do peněz, do nenarozeného dítěte, které máma chtěla pojmenovat podle svého a mezi mnou a manželem to jen jiskřilo.
A tak jsme šli do svého nově zrekonstruovaného bytečku poprvé až když jsem si nesla svůj malý uzlíček z porodnice, taková malá premiéra, kdy jsem měla najednou smíšené pocity, jak to všechno zvládnu. Nový byt, do toho malé dítě… Ale zvládám to skvěle.
Naší dcerce bude za pár dní rok, bydlíme už ve svém, stále doděláváme byt. Ze začátku to bylo bezvadné, hádky ustaly, byli jsme ve svém, prostě změna, hlavně ten pocit, že vám nikdo do ničeho nekecá.
Jenže vše se začalo vracet, manžel je věčně nevrlý, pořád remcá, člověk se mu ničím nezavděčí.
Vdávala jsem se z lásky, dítě bylo chtěné, ale takhle jsem si manželství nepředstavovala. Občas doma i brečím, mám pocit, že ty začátky, kdy to bylo nejkrásnější, jsou dávno pryč a že mi je už nikdo nevrátí, že zůstanou jen ve vzpomínkách. Bojím se, že už bude jen hůř.
Mám pocit, že manželovi na mě už vadí všechno, špatně vařím, neumím uklízet, špatně umývám podlahy, neumím se podle něj postarat o malou. No jak směšné. Vždyť já jsem s ní kolikrát celý týden sama, zatímco on pracuje mimo naše město a jezdí domů třeba jednou za týden, takže asi nevidí to, že jsem s dítětem 24 hodin denně. Kdybych se neuměla postarat o dítě, asi by tu to dítě dávno nebylo. Myslím, že tohle by on nezvládl. Nedokáže totiž svoji dceru ani přebalit, do mě jen remcá.
Netuším, co bude dál, mám jen pocit, že tohle manželství je na pytel a jestli se nestane nějaký zázrak, tak snad brzo skončí rozvodem. A to bych nerada. Brala jsem si manžela z lásky a chci, aby naše manželství bylo pořád plné lásky, vždyť máme krásnou dcerku a já chci, abychom byli rodina.
Vždyť jsem se nevdávala od toho, abych se za nějaký rok hned zase rozváděla, chci, aby měla moje dcerka tátu a já nechci zůstat svobodná matka, nebo spíš rozvedená.
Ale také nechci, aby moje dítě vyrůstalo v rodině, kde jsou hádky. Ráda bych si to s manželem vyřešila, ale jakmile něco nadhodím, hned remcá a nechce žádný problém řešit, jako by bylo vše v pořádku. A tak se to nashromažďuje a už je toho víc a víc a při každé hádce si pak zpětně vyčítáme i rok staré věci. Je to prostě neúnosné.
Někdy mám pocit, že se mnou snad už manžel ani nechce být.
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (81 vyjádření)
Nový příspěvek do TAM-TAMu – viz odkaz v TAM-TAMu v pravém sloupci vložit novou zprávu (v rámečku pod výpisem nejnovějších reakcí) – určeno pro aktuální stavy duše 😉
K zápisníčkům doporučuju článek – Zápisníčky – jak na to???
– podle návodu založit svůj vlastní zápisníček a do něj se pak už dá psát jak o život, třeba každý den jeden článek 😉
A hodit by se mohlo taky Kdo se v tom má vyznat?
Dancingmary, mám pocit, žes to vůbec nepochopila….
Tak na to koukám a opravdu nevím, ani do Zápisníčku a ani do Tam-tam,jak bych vkládala. Tak až se vám někomu bude chtít, tak mi to sem prosím napište, abych věděla, kdybych se chtěla někdy zapojit a vykecat. Ovšem všeho s mírou… budu už svoje články stokrát číst, než je někde uveřejním.
Jinak dobrou noc všem, pá pá jdu taky spát. Malá mi v noci špatně spala, snad bude dneska spinkat líp. A konečně ve čt dojede manžel, tak už se těším, asi doma začnu trpět samomluvou, jak bývá pořád pryč.
Holky, dívala jsem se na zápisníčky a na ten Tam-tam,akorát nějak netuším, jak se tam vkládají ty články do toho Tam-tam,na to jsem nepřišla. Vím, jak tam vložit komentář, ale kdybych tam případně někdy chtěla něco uveřejnit,tak nějak netuším. Nebojte ale,zatím se k tomu nechystám,abych zase nepobouřila někoho. Ale tak kdyby k tomu někdy došlo nebo do zápisníčku, tak to asi není přes to vložit článek že?
Petra
děkuji moc za komentář, hlavně ohledně vycházení článků. Už to vypadalo, že si tu snad vymýšlím.
Jak říkám, budu asi psát méně a snažit se více o tu kvalitu, ta je důležitější.
Jinak mrknu na Zápisníček a Tam-tam, třeba se tam taky vypíšu.
Jinak určitě jsem samozřejmě počítala s tím, že uveřejněním na netu si to může přečíst prakticky kdokoliv, to mi bylo jasné. Mě spíš mrzely komentáře ostatních, proto jsem chtěla už ten poslední článek, co mi měl vyjít zítra, stáhnout, abych zase někoho nenaštvala, dám tak prostor jiným pisatelkám, rozhodně lepším.
Jo asi je pravda, že bych se měla na tu kritiku připravit, nějak jsem to nemohla všechno pobrat, bylo toho až moc té kritiky, ale asi možná oprávněně…
… jinak bych ale navrhovala případnou další diskuzi na téma zveřejňování článků a toho, co je a není vhodné ke zveřejňování na internetu apod. přesunout třeba do diskutárny
Protože se diskuze dotkla i způsobu zveřejňování článků, měla bych pár věcí uvést na pravou míru:
– tento příspěvek (i příspěvek Můj manžel je flegmatik…) byly skutečně odeslány do redakce začátkem února spolu se spoustou dalších
– běžně příspěvky zveřejňujeme cca do týdne, poslední dobou se snažíme, aby to bylo ještě rychleji
– v tomto případě se zveřejnění protáhlo právě z toho důvodu, že příspěvků od jedné autorky přišlo příliš velké množství, z nich bylo třeba vybrat ty, které byly ke zveřejnění vhodné
– autorka byla o tomto stavu informována, věděla, které články jsou připravené ke zveřejnění i s upozorněním, že je použijeme, až pro ně budeme mít prostor
A ještě poloúředně:
– každý (a teď myslím úplně všechny – opakování matka moudrosti), kdo posílá své příspěvky ke zveřejnění do redakce, nebo píše komentáře pod články, diskutuje v diskutárně nebo se jinak projevuje na těchto i jakýchkoli jiných stránkách musí dopředu počítat s tím, že ne každému se jeho názory a/nebo styl psaní budou líbit, měl by být připraven také na kritiku, ale hlavně by si měl uvědomit, že si jeho příspěvek může přečíst prakticky kdokoli, kdo má přístup k internetu
– pro „vypsání“ ze špatné nálady apod. mi přijde ideální TAM-TAM – zpráva se objeví hned po vložení, protože nenpodléhá schválení redakce, navíc mám pocit, že v TAM-TAMu jsme tak nějak víc naladěné na „pouhé vyslechnutí“
– vzhledem ke stylu těchto příspěvků jsem už dřív doporučovala (a jsem ráda, že měl i někdo další obdobný nápad) zvolit spíš zápisníčky, jednak tam není tak důležitá ta stylová stránky, jednak i tam jsou příspěvky zveřejněny obratem, takže jsou aktuální – no a když se nějaké téma v zápisníčcích ujme, může z původního zápisníčkového článku a jeho komentářů vzniknout i hodně zajímavý článek
Jo jo to doufám, že se začne ozývat. No sice chlapi mají někdy delší vedení, ale tak my ženské máme taky své mouchy a my si myslíme o nich svoje a kdo ví,co si zase oni myslí o nás že? Oni nejsou dokonalí, ale my asi taky ne…
Jen doufám, že se té pochvaly teda dočkám, ale tak on umí taky občas pochválit, není to asi často, ale taky umí. U mě je to možná horší, asi se musím překonat, nejspíš si musím přiznat, že já chválit asi neumím, nejspíš ráda jen kritizuju, to bude asi moje chyba. Ale asi bude potřeba i pochvala, třeba to tím vylepší náš vztah. Změna k lepšímu, uvidíme, něco s tím provedu…
To taky doufám, že se pochvaly dočkáš, ale znáš to, jak se říká „jak se do lesa volá…“ Začni volat, chlapi sice můžou mít o něco delší vedení, ale ono se z toho lesa ozývat začne, neboj :-))
jo já už jsem taková, že asi kolikrát vypustím z pusy něco, na čem třeba i dojedu nebo čeho pak lituju, já jsem hrozně hrrr,to mi říká každej. Místo, abych spíš popřemýšlela, tak to hned vypustím ven. Asi se nikdy nepoučím, no snad doufám poučím…
Jo určitě bude asi lepší řešit tohle s manželem, sice tady se vypíšu a třeba se mi uleví, ale moje problémy to nejspíš nevyřeší. Proto bude lepší radši probrat s manželem, když nám něco neklape,než si zanadávat tady.
Já jsem prostě taková, vždycky jsem si vylila srdce jinde, než abych to řešila s někým, koho se to týká, moje chyba a vždycky dělám tu stejnou… není to asi poprvé no.
Tak určitě nebudu psát ty samé články pořád dokola, když vím, že se nelíbí a stejně nic nevyřeší, asi to byla hloupost no. Nevím, co jsem od toho čekala, možná úlevu, možná útěchu, možná i to, že mi někdo řekne, máme podobné problémy, chlapi jsou takoví, nevím… ale asi jsem potřebovala i tu kritiku slyšet, abych asi otevřela oči a neřešila svý osobní problémy s váma, když mi je stejně nemůžete vyřešit, i kdyby někdo třeba chtěl pomoct, prostě je to fakt asi jen mezi čtyřima očima, já a manžel. Tak uvidíme, snad se to vyřeší, nerada bych o něj přišla, vždyť jsme spolu chvíli a byla by škoda ničit to manželství. A ani nevím, jestli bych ještě tak skvělého chlapa našla. Sice na něj nadávám, ale vím, že je fajn. Hledám mouchy a sama je mám.
Jo jo, budu ho chválit, třeba už nebude tolik remcat. Ale doufám, že i on mě někdy pochválí, i já to potřebuju slyšet, ono se pak lépe v tom vztahu žije, když se chválí na obou stranách. Tak snad to bude v poho.
Mary, těch článků s podobným tématem je pravda docela dost, ale z toho, jak tu komunikuješ, vidím, že jsi člověk otevřený, řekneš, co si myslíš, a možná často řekneš i trochu dřív než domyslíš 🙂 Ze všeho, co píšeš, je cítit, že tě tlačí bota. Každý řešíme problémy jinak, někdo úplně sám, někdo se svěří jediné blízké duši, někdo do omrzení probírá své problémy s každým, kdo mu přijde pod ruku. Každý nacházíme řešení jinak. Jestli se ti po napsání toho všeho ulevilo, piš si dál a pro sebe (než to najde manžel, tak to znič :-)) ). Tvoje poslední reakce jsou docela sebekritické, a pořád otevřené, což se mi líbí. Kritiku asi nikdo nemá opravdu rád, hlavně když ji nečeká. Jestli sis z toho všeho odnesla, že je nejvyšší čas s vnímáním svého manželství něco dělat, bylo to nakonec všechno dobře.
A k tomu remcání – co zkusit chlapa za něco doopravdy pochválit? Když ucítí, že ho z duše chválíš, na to se remcá přece jen dost těžko… Hodně štěstí 🙂
Ahojky,
tak článek mi stáhnou, zítra nebude otištěnej, tak jsem ráda, ted mi to poslali na mejlík. Tak aspoň, že tak, nerada bych totiž, aby se zase na mě každej díval, že jen na všechny kolem nadávám. No asi jsem taková, měla bych se nad tím fakt zamyslet.
Když já si prostě asi představuju na články samou chválu, nemám ráda kritiku, i když jak říkáte, i ta je potřeba slyšet. Jenže já už jsem taková, že nemám kritiku ráda, že ji nechci slyšet, asi jsem ji nechtěla slyšet nikdy, co si pamatuju, vždycky už jsem vylítla, když mě někdo začal kritizovat.
Jo jasně, to máš asi pravdu, že se musím připravit na to, že když něco napíšu, že se můžu setkat i s kritikou, holt jsem asi počítala s chválou nebo tak nějak, že uslyším, že ženský mají doma něco podobného nebo já nevím, co jsem vlastně očekávala.
Díky za typ na knížku, to se poptám, jestli ji v obchodě u nás budou mít, to by mě docela zajímalo, alespoň bych se dozvěděla, jak psát.
JO jo, díky jinak moc za rady, nějak ani nevím, o čem bych teď vlastně psala. Setkávám se tady s různými tématy, tak jsem taky nějaká psala, no asi nebyla správná ta témata. Ale tak člověk se učí a chybama se přiučí. Tak uvidíme, třeba mě napadne něco dobrého, časem… teď si dám asi pauzu od psaní… raději míň a lepší, než hodně a špatné…
Dancingmary, není chyba napsat článek – zamyšlení, nad nějakým problémem, ale vhodně jej formulovat a napsat.
Jinak – co se týká kritiky – pokud píšeš jakákoliv článek, musíš být připravená na kritiku, ať pozitivní tak negativní, to je naprosto přirozené a nemůžeš říkat, že kritiku ráda nemáš. Nikdo jí nemá rád, ale když se jednou člověk rozhodne něco napsat a zveřejnit, tak musí právem očekávat, že může být kritika. Pokud se jí bojíš či jí nemáš ráda, tak prostě nic nepiš, nevím, jaké jiné řešení by bylo.A hlavně – kritika je důležitá, ať je negativní či pozitivní, vždy má něco do sebe, vede k zamyšlení autora nad tím, co napsal atd…Docela mě udivuje, že na to nejsi připravená, když zmiňuješ, jak ráda píšeš, tak se dá předpokládat, že o tomto víš.
Víš Dancingmary, ty píšeš, že jsi měla výpadek a potřebuješ si ulevit – to pochopí každý, podle reakcí je ti snad jasné, že ti chtělo spousta lidí i poradit, ale ulevit si od nějaké starosti – to přece není x desítek článků vlastně na to samé téma – jak hrozné je to u mě doma, jak mám hrozného manžela, jak nic nezvládám atd.Nejde o téma, ale o to, že jeden problém nebudu psát do desítek článků….Takové téma patří do zmiňovaného Zápisníčku.
Pokud tě tak baví psát, jak píšeš, kup si knihu M.Dočekalové „Tvůrčí psaní“ – tam je jasně napsané, jak postupovat, jak se má psát, i včetně zmiňované kritiky.Myslím, že tam najdeš informace, které postrádají tvé články.
Dancingmary, nechci abys myslela, že jsi nejhorší „psavec“, jak jsem psala, nikdo není spisovatel, a i ten svá díla několikrát upravuje, než mají formu, kterou chtěl. Mě se taky kolikrát moje články třeba potom nelíbí úplně, něco bych tam změnila atd, – ale to je asi normální.Tak nad tím se zamysli.
A rozhodně ti taky určitě nikdo nechce říkat, abys přestala psát, spíše se fakt zamysli nad tím , co píšeš , o kom píšeš a jak to píšeš.
Tak ti držím palce v dalším tvoření.
Ivča a Domča
JInak s těmi články vážně nekecám,zasílám jim jich poměrně hodně a tak jim tam leží a čekají na to,kdy je vhodné je prostě uveřejnit,proto jsem si říkala,že už ani nevyjdou a najednou jsem viděla,že jo.Pak jsem si říkala,no kdo ví,co na to ostatní.Jo docela jsem se bála té kritiky,že píšu tyhle problémy sem.Jenže jsem v tu chvíli prostě měla tohel řešení,kdy jsem si potřebovala ulevit.Ale byla to prostě chyba…
Já jen doufám,že stáhnou ten článek,který měl vyjít zítra,požádala jsem je o to mejlem.Už bych asi další kritiku slyšet nechtěla,to bylo taky období,kdy jsem se vykecala.Holt třeba já to myslím tak,že si zanadávám a uleví se mi,nemyslím to nijak špatně,prostě výpadek,kdy si potřebuje ženská postěžovat a vypsat to.Tak snad to nevyjde,asi byste mě už ukamenovali a setkala bych se zase s kritikou.A já vím,že ten článek by vás asi zase naštval a to bych nerada.
kekunka
Jo to máš pravdu, já jsem už taková, místo, abych naše problémy řešila jen mezi náma dvouma a nevytahovala je ven,tak to vypisuju tady. Asi se budu muset vážně ještě hodně učit… No chybama se člověk učí, pár komentářů to spraví a otevře mi to snad oči.
Kekunko,to máš asi pravdu, lidé jsou závistiví a také nepřející, když se okolí svěřím, že něco v manželství neklape, jsou tací, kteří z toho mají spíš radost. Je to pravda, asi bych si to měla řešit pouze v rodinném kruhu mezi čtyřma očima a nevytahovat to ven,i když na internet,člověk nikdy neví,může to číst.Možná už to někdo z jeho rodiny taky četl a třeba se to dozvěděl,zatím nic neříkal.On není ten typ,co by mi to řekl,že o tom ví.On by i věděl,z jakého důvodu jsem to napsala,ví,že když mě něco trápí,prostě to vypíšu.Ale to asi není řešení,řešení je promluvit si.
Jo to je fakt,většinou jsem všechno vypsala do deníčku,jenže po porodu jsem si ho přestala vést,nějak na něj nebyl čas,místo toho jsem zavedla deníček malé,kde si píšu všechny její úspěchy a pokroky a jak roste a tak…
JO to máš asi Ajiku pravdu,že muži komunikují jinak než ženy a často pak překvapí a mile. Někdy jsem si říkala,že můj manžel je natvrdlý,že mi ani kytku nekoupí,kolikrát ví,že by mi kytka udělala radost,když se třeba špatně chová a minule mě překvapil a došel sám od sebe s kytkou.
Ivča a Domča
určitě mám mezery v psaní a jsem ráda za kritiku a rady. Jedině tak asi člověk pozná,jak špatně třeba píše a kde dělá chyby.Jo o zápisníčku už jsem slyšela, nahlédnu tam.
No asi ani kamarádce je lepší se nesvěřovat s problémy,protože člověk se pak setká s tím,že si to podá v jiné verzi a vynáší to dál.Příště už to asi budu fakt řešit pouze s manželem a snad to bude v pohodě.Vždyť on je skvělý, brala jsem si ho proto,že se máme rádi,holt nějakej výpadek,potřebovala jsem si zanadávat,když mě zase naštval a už jsem to sem musela vypsat.Já se asi vážně nezměním a nepoučím…
kekunka
jo já si vedla klasickej papírovej deník,taky jsem to pochopila,že to tak myslíš,ale i do těch zápisníčků můžu nahlédnout,ale asi taky bude lepší tam tyhle problémy nevypisovat,vždyť to také může někdo z rodiny číst,pak bude akorát ostuda…
Dík jinak holky za to,že jste mi otevřeli oči,musím se nad sebou ještě hodně zamyslet a uvědomit si,co se hodí sem vypisovat a co ne a taky co řešit na veřejnosti a co jenom s manželem.Já kritiku nemám moc ráda,ale ona je asi fakt potřeba.
Kekunko, tak to promiň,pochopila jsem to jinak. Ale když by Dancingmary chtěla, aby o jejicíh problémech věděly i jiní, což evidentně chce, tak pak jak píšu, ten Zápisníček tady na VD.
Ivčo, já měla na mysli klasický papírový deník, sešit, který si krom tebe většinou nikdo nečte. Jen pro upřesnění. 🙂 Ale Zápisníček je taky dobrý nápad. 🙂
Ájíku, přesně o téhle části kamarádka mluvila! 🙂 A já to tehdy jako nevěřící nechápala a děsně mě to štvalo. 🙂 Škoda, že můj muž není věřící…
Dancingmary, pokud je to s vydáním jak píšeš, tak se omlouvám, je to vlastně možné, že se třeba tématově nehodí a jak píšeš, že posíláš hodně, tak to asi taky nejde, aby vycházely jen tvoje články. Tak to jsem se asi trochu sekla a omlouvám se.
Jinak – jak navrhuje kekunka – proč svá trápení a stesky nepíšeš tady do Zápisníčku. Tam si můžeš popsat, vyvztekat atd., je to vlastně takový deníček, co holky mívají a tam se píšou takovéhle věci, když má člověk depresi , je naštvanej atd.Ten zápisníček je tady na VD, můžou ho číst i ostatní čtenáři VD, můžou reagovat, jak tady atd.
No a jinak si teda taky myslím, že když člověk něco napíše, tak by si to po sobě měl přečíst, klidně i vícekrát, zamyslet se nad obsahem, slohem /( to už tady v této diskuzi taky někdo zmínil). Já třeba když něco napíšu, tak to několikrát upravuju a pak stejně ještě něco najdu. Snažím se, abych se nemusela stydět za to, že to budou číst i jiní a neřekli, jak píšu, bláboly atd. Samozřejmě se to vždycky nepovede, to je jasný, nikdo z nás není Wievegh( pardon, nevím, jak se správně píše). Jako myslím si, že bys měla upustit od vulgarismů a nespisovných slov, kterých užíváš ve velké míře, což není pro čtenáře nijak příjemné. Zamysli se nad obsahem, o čem vlastně chceš psát, dej tam úvod, seznam nás s tím, o čem chceš psát a proč. Na konci ten článek taky nějak uzavři atd. Nechci tě poučovat, ale myslím si, že máš dost mezery.Neber to jako pomlouvání či urážku, to vůbec ne, snažím se ti vysvětlit, kde děláš chyby.
Ale být tebou, tak si na vylévání srdíčka založím ten Zápisníček, určitě dobráá věc, jukni se na jiné záznamy a uvidíš – každá, kdo tam píše, si nšjak chce ulevit – což je asi lepší způsob než si ulevovat takto ve článcích. Tam se má psát něco trochu odlišného.
ReF ;)… tak nějak. Kekunko, souhlasím, taky mě manžel někdy na—, ale věřím, že i já jeho a nikdo jiný, než my dva, to za nás nevyřeší. Nikomu jinému než kamarádce bych to neřekla, a i u té mi to nejde přes pusu… protože prostě pořád vím, že jsem si vala toho nejlepšího chlapa na světě a vím, proč jsem si ho brala… taky vím, že muži komunikují jinak než ženy a když ho chvíli nechám být, nakonec zareaguje k mému nejmilejšímu překvapení… chce to prostě jen hodně tolerance, komunikace a lásky – a ta se někdy po těch letech soužití „doluje“ těžko, ale je tam a jestliže s někým prožiji určitou dobu, už vím, co od něj můžu očekávat. A manželství podle bible – ono to někomu může připadat hodně archaické a je nutné, aby se tím řídili oba – ale pokud se žena muži občas podřídí a on ji opravdu miluje víc než sebe, pak to recept je…
Mobile Sliding Menu