V lásce se mi nikdy nedařilo, až po dvacítce se našel snad ten pravý?
Po dvou a půl leté známosti, kdy jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, jsme se brali…
Po svatbě jsme bydleli u našich a začali shánět byt, znáte to, všude dobře, ale ve svém nejlíp, tam vám do ničeho nikdo nekecá.
A naše hádky se začaly stupňovat i kvůli penězům, kdy jsem se po svatbě manžela snažila přimět k tomu, že teď už máme peníze společné a měli bysme určitou částku dávat do společné obálky a šetřit si na bydlení.
Konečně se našel byt, který vyhovoval našim požadavkům, i když manžel měl spíš představu domečku, leda ale tak na obrázku, neměl na něj ani korunu.
A protože jsem zatoužila po dítěti a snad nejen já, ale i manžel, bylo potřeba na bytě máknout.
Celé těhotenství jsme stále bydleli u našich, nebylo to vůbec lehké, naši nám kecali do peněz, do nenarozeného dítěte, které máma chtěla pojmenovat podle svého a mezi mnou a manželem to jen jiskřilo.
A tak jsme šli do svého nově zrekonstruovaného bytečku poprvé až když jsem si nesla svůj malý uzlíček z porodnice, taková malá premiéra, kdy jsem měla najednou smíšené pocity, jak to všechno zvládnu. Nový byt, do toho malé dítě… Ale zvládám to skvěle.
Naší dcerce bude za pár dní rok, bydlíme už ve svém, stále doděláváme byt. Ze začátku to bylo bezvadné, hádky ustaly, byli jsme ve svém, prostě změna, hlavně ten pocit, že vám nikdo do ničeho nekecá.
Jenže vše se začalo vracet, manžel je věčně nevrlý, pořád remcá, člověk se mu ničím nezavděčí.
Vdávala jsem se z lásky, dítě bylo chtěné, ale takhle jsem si manželství nepředstavovala. Občas doma i brečím, mám pocit, že ty začátky, kdy to bylo nejkrásnější, jsou dávno pryč a že mi je už nikdo nevrátí, že zůstanou jen ve vzpomínkách. Bojím se, že už bude jen hůř.
Mám pocit, že manželovi na mě už vadí všechno, špatně vařím, neumím uklízet, špatně umývám podlahy, neumím se podle něj postarat o malou. No jak směšné. Vždyť já jsem s ní kolikrát celý týden sama, zatímco on pracuje mimo naše město a jezdí domů třeba jednou za týden, takže asi nevidí to, že jsem s dítětem 24 hodin denně. Kdybych se neuměla postarat o dítě, asi by tu to dítě dávno nebylo. Myslím, že tohle by on nezvládl. Nedokáže totiž svoji dceru ani přebalit, do mě jen remcá.
Netuším, co bude dál, mám jen pocit, že tohle manželství je na pytel a jestli se nestane nějaký zázrak, tak snad brzo skončí rozvodem. A to bych nerada. Brala jsem si manžela z lásky a chci, aby naše manželství bylo pořád plné lásky, vždyť máme krásnou dcerku a já chci, abychom byli rodina.
Vždyť jsem se nevdávala od toho, abych se za nějaký rok hned zase rozváděla, chci, aby měla moje dcerka tátu a já nechci zůstat svobodná matka, nebo spíš rozvedená.
Ale také nechci, aby moje dítě vyrůstalo v rodině, kde jsou hádky. Ráda bych si to s manželem vyřešila, ale jakmile něco nadhodím, hned remcá a nechce žádný problém řešit, jako by bylo vše v pořádku. A tak se to nashromažďuje a už je toho víc a víc a při každé hádce si pak zpětně vyčítáme i rok staré věci. Je to prostě neúnosné.
Někdy mám pocit, že se mnou snad už manžel ani nechce být.
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (81 vyjádření)
Bramborka
dík moc, třeba to zrovna nějaké mamince pomohlo a řekne si, mám sice problémy, ale měla jsem nápad ten samý a chtěla se s nimi vykecat na netu, asi bych tam neuspěla a pak si řekne, že je opravdu lepší, řešit je jen s tím,koho se to týká. Jo věřím, že nejsem jediná, kdo má takové problémy a třeba to opravdu někomu dalšímu pomohlo, jen každý to třeba nepřizná a tak se místo toho navážej, že oni by to neudělali, že by takhle neshazovali manžela. Nechtěl ajsem ho v žádném případě shodit, chtěla jsem si tu postěžovat, byla to chyba, ale znovu dokola se omlouvat nehodlám, už bych se opravdu opakovala.
No, jak jsem už napsala v jiném komentáři, tak tedy ještě jednou – už toho necháme, myslím, že dancingmary je dost poučená a pochopila. Tak proč se v tom dál pitvat. K ničemu lepšímu to nepovede.A jak už tady taky někdo navrhoval, když chce někdo o tomto diskutovat, tak to napište do diskutárny, nechápu, proč zase další článek na toto téma ( viz kathy), to už mi hlava nebere…..?
mary, já si myslím, že taková kritika se na tebe strhla jenom proto, že sem už chodíš dlouho, lidi tě znají, a tak nějak vědí, že jsi psala přímo o sobě. Vůbec nic si z toho nedělej, naopak si myslím, že je spousta žen, které tíží stejné problémy, jako tebe, jsou tu poprvé, a než by přišly na to, že je tu nějaký zápisníček, či tamtamy, vzdají to. Určitě jsi alespoň jedné pomohla, třeba si ta dotyčná řekla, ejhle, nejsem v tom sama, a ty „rady“, kterých se ti následně dostalo, možná i využije. Když chce někdo článek podle svého gusta, ať si ho napíše, ta možnost je tu otevřená všem. Pac a pusu, pozdravuj holčičku
Mariata
třeba jsem tu kritiku právě potřebovala slyšet a vzala si z toho ponaučení. Sice mě to mrzelo ty komentáře, protože jich bylo až příliš na to,abych se s tím nějak porvala,stačilo prostě pár,ale byla to salva a já dostala fakt pecku. No asi to bylo potřeba. Akorát to víš,bylo mi to líto a nějaká ta slza u toho počítače taky padla.tak třeba ta bouře ještě bude, on se určitě někdo ještě najde,kdo mi tu třeba něco bude chtít vyčíst.
Jo a ještě dodatek,se svými články už prostě nic neudělám,jednou se vydaly a nemůžu požadovat,aby je stáhli,to by byla kravina,každý přidal komentář a já si z toho vzala určité ponaučení, ale jak říkám,už s tím nic neudělám, články jsou venku a já se musela poprat s tím vším,co tu padalo na moji hlavu. No tak snad nebudou komentovat tvůj článek,ve kterém se tedy ještě setkám znovu s kritikou na svoji osobu.Fakt nevím,co víc s tím mám dělat,proto už se prosím nenavážejte,jsem také jen ženská,kterou to mrzí,jsem jen člověk,kterému také dokážou ublížit určitá slova a i když jsou oprávněná,ono zase tolik té kritiky na moji hlavu taky bolí.Vzala jsem si ponaučení,ale nechci,aby se tohle téma omílalo ještě za měsíc stále dokola.Já s tím prostě už víc dělat nemůžu.
kathy
no tak co se dá dělat, takže opět bude kritika,která vyvolá další vlnu komentářů na moji hlavu. No stalo se, holt v pohodě. Tak alespoň napíšeš svůj komentář ve článku a ostatní si na mě smlsnou.Ale v pohodě, já už jsem tu svoje řekla, ostatní taky a když jsi se naštvala natolik,že jsi to vypsala do článku,nedá se už nic dělat.Aspoň se poučím pro příště.Jen doufám,že to moc nebudou komentovat na moji hlavu ten tvůj článek,vážně už bych to asi nepobrala.Mě to taky mrzí,co se tím vším způsobilo a vzala jsem si z toho příklad a další komentáře už mě fakt mrzej.
Teda Mary, úplně jsi mě odrovnala, bála jsem se, že se tu rozpoutá nějaká bouře a jen z povzdálí to sledovala. Ale Ty jsi to ustála a vyšla z toho všeho jako fajn zralá ženská. Klobouk dolů. Držím Ti palce. Mariata
Holky vsem se velice omlouvam, ale vlivem poslednich nekolika clanku od dancingmary jsem odeslala svuj clanek. Hodne na me tyhle clanky zapusobily, ale negativne. Takze clanek jiz byl napsan a odeslan ke schvaleni. Chapu, ze se jiz nikdo nechce asi vracet k tomuto tematu, ale ma reakce na clanky i komentare k nim by byla velice dlouha. I v clanku jsem napsala omluvu, ze opet toto tema rozpitvavam, tak snad mi bude odpusteno. :-)Nemohla jsem jinak. Kacka
anonymní
díky za komentář,asi mi ta kritika hodně dala,byla nejspíš oprávněná a snad mi to otevřelo oči.
Dancingmary, řekla bych, že když si znovu přečteš svůj článek a pak svůj poslední příspěvek, uvidíš, že jsi úplně změnila přístup k problému, který tě trápí (skoro jako by to napsal někdo jiný!:-)) Už to je první a obrovský krok k úspěchu!!! Měj se hezky a hodně štěstí, z.
Jo věřím,že i on má toho spoustu na srdci a vadí mu něco na mě,jen třeba taky neví,jak mi to říct,aby mi neublížil,protože ví,že jsem výbušná a i když mi to chce sdělit v dobrém,vím,že já to v dobrém neumím pobrat.Nějak s tím naložíme,snad to bude dobré.
No tak to určitě nesmím takhle sepsat,že život s ním je za trest,to by mu asi hodně ublížilo,rozhodně mu tam musím napsat,že je to skvělý chlap a nikdy bych neměnila a jen postupně naťuknout,jaké drobnosti by mohl zlepšit. Nesmím vyjet hned na začátku,to by asi bylo hodně kruté,kdybych začala dopis tím,že No život s tebou je hroznej,kdybych si tě nebrala,měla bych se třeba líp… to vážně nemám v úmyslu.Jen lehce naťuknout prostě ty chyby,které se musí vypilovat,ale i ty moje chyby,protože i já je mám,proto bude třeba si o našich chybách podebavit.Třeba to půjde i osobně,uvidíme.Manžel dorazí ve ČT večer a bude tady do úterka,tak se těším.Je mi to doma dlouhé,jak tu není.Kolikrát mu říkám,že jsem ráda,když doma není,ale není to pravda.Vidíte,jsem hrozná,vždyť i tímhle mu vlastně ubližuju,i když to tak nemyslím.Vždyť i když mě naštve,tak jsem ráda,že je doma s náma.Je tu hned veseleji a když vidím,jak se raduje z dceerky,která je jako by mu z oka vypadla… máme krásnou dcerku,co víc si přát? Svůj byt,který manžel rekonstruuje,za to ho musím taky pochválit a pořád jakoby mi to bylo někdy málo.No jsem fakt asi remcal,který viděl chyby na ostatních kolem a na sebe jsem se nepodívala.Pořád mi něco vadilo a nebyla jsem s ničím spokojená,připadnu si jak ti staří důchodci,kteří se doma užírají nudou a taky jim všechno vadí. Ježiš,jako bych už byla nějaká důchodkyně,která mezi ně může zapadnout.Kolikrtá si říkám,že nechci být stejná,uremcaná,ale asi jsem taková byla,remcala jsem ve článcích,nadávala jsem a měla jsem se zamyslet nad tím,že možná taky ten problémek bude ve mě… No jo,tak to musíme teď napravit,holt na články zapomeňte, pište lepší,já si počtu a ponaučím se,pochytím,jak psát a třeba mě napadne dobré téma o dcerce nebo tak,něco veselého. Myslím,že stěžovat si můžu fakt někde v Zápisníčku nebo v tamtamu,i když jen tak s mírou,protože je to fakt asi hloupost vytahovat celému světu svoje problémy.
Třeba to vyčistí vzduch a možná má manžel taky něco na srdci, ale neví, jak na to. Podle mého názoru je ale hrozně důležité, aby celkové vyznění dopisu nebylo „život s tebou je za trest, vadí mi to, to a to“ ale „jsi úžasný chlap, za jiného bych neměnila a proto mi tak záleží na tom, abychom spolu jako partneři i jako rodina byli spokojení.“ Aby z toho místo nastartování rozhovoru (nebo korespondence;-)) nebyla katastrofa:-) přeju hodně štěstí!z.
Musím se přiznat,že se docela začínám děsit toho,jestli tyhle stránky nečetla i moje tchýně,protože vím,že jednou jsem jí je doporučovala.Asi bych se musela stydět,už teď tak nějak je mi trapně a ještě,kdybych věděla,že to četla,co si o mě pak pomyslí.I když jsme se kolikrát na tahle témata bavila,ona třeba ví,že to nemyslím tak nějak špatně,že si potřebuju ulevit a vypovídat se,ale možná by to brala,jako že ji tady urážím a že nadávám i na jejího syna,ač třeba já to tak zle zase nemyslím.Jen jsem se vypovídala,ale je pravda,že jsem se mohla zamyslet,než to dám pak veřejně.No už se stalo. Snad to nečetla a jestli jo,tak se jdu věšet.
No s tím dopisem asi začnu co nejdřív, protože tohle fakt není špatný řešení.
vidíte,to mě vážně nenapadlo,díky moc za radu,to není špatný nápad s tím dopisem.Když manžel není moc na ty rozhovory,přece jen si dopis přečte a třeba se nad ním zamyslí,samozřejmě i já se musím zamyslet nad sebou,možná to všechno jen moc nafukuju a dělám z komára velblouda. Ale není to špatné řešení, myslím,že to zkusím a třeba si pak manžel bude chtít i popovídat osobně.
Anonymní z 19.3., 9:25 a zároveň i Dancingmary, myslím si, že napsat manželovi dopis je opravdu skvělý nápad!
Právě jsem dočetla článek a téměř celou diskuzi a napadlo mě, že pokud ráda píšete a máte pocit, že tak nejlépe vyjádříte své myšlenky (máte čas se nad vším zamyslet, volit slova apod.), co takhle napsat manželovi dopis, pokud máte problém „přinutit“ ho k rozhovoru? Myslím, že by bylo dobré napsat MAXIMUM pozitivních věcí, vypsat KONKRÉTNĚ to, co na něm máte ráda, pochválit za vše, co vás napadne, napsat, čím vám kdy udělal radost a co na něm oceňujete…a pak taky to, co vás trápí a co ve vašem vztahu vidíte jako problém – bez vyčítání, zveličování a osočování, s tím, že ale zdůrazníte, že problémy má každý (a chyby jsou i na vaší straně) a právě proto, že je pro vás důležitý, milujete ho a moc vám na něm a dcerce záleží, chcete tyto nedorozumění ve vztahu urovnat. Třeba by to pomohlo, pokud vám písemná forma sedí. Držím palce!z.
Petro
já se fakt omlouvám,měla jste mi napsat,ať teda nezasílám žádné články,že jsou na stejné téma a nelíbí se vám.Takhle bych vám tím ušetřila i kupu času a neotravovala vás svými trapnými články.Vím,že jste mi kolikrát radila,ať zkusím Zápisníček nebo Tam-Tam,no asi se na mě musí natvrdo,než mi to docvakne.
Jen jsem se ptala, neříkala jsem, že tam budu hroutit každý den jeden článek za druhým. To bych asi ostatní lidi za chvíli od těchhle stránek odradila a členové těchhle stránek by mě asi pak hodně nenáviděli.
ReF – souhlasím, snaha byla
Pro Ivču: …asi tak nějak, ale zřejmě už nemá cenu cokoliv psát.
Mobile Sliding Menu