V lásce se mi nikdy nedařilo, až po dvacítce se našel snad ten pravý?
Po dvou a půl leté známosti, kdy jsem si myslela, že mě nemůže nic překvapit, jsme se brali…
Po svatbě jsme bydleli u našich a začali shánět byt, znáte to, všude dobře, ale ve svém nejlíp, tam vám do ničeho nikdo nekecá.
A naše hádky se začaly stupňovat i kvůli penězům, kdy jsem se po svatbě manžela snažila přimět k tomu, že teď už máme peníze společné a měli bysme určitou částku dávat do společné obálky a šetřit si na bydlení.
Konečně se našel byt, který vyhovoval našim požadavkům, i když manžel měl spíš představu domečku, leda ale tak na obrázku, neměl na něj ani korunu.
A protože jsem zatoužila po dítěti a snad nejen já, ale i manžel, bylo potřeba na bytě máknout.
Celé těhotenství jsme stále bydleli u našich, nebylo to vůbec lehké, naši nám kecali do peněz, do nenarozeného dítěte, které máma chtěla pojmenovat podle svého a mezi mnou a manželem to jen jiskřilo.
A tak jsme šli do svého nově zrekonstruovaného bytečku poprvé až když jsem si nesla svůj malý uzlíček z porodnice, taková malá premiéra, kdy jsem měla najednou smíšené pocity, jak to všechno zvládnu. Nový byt, do toho malé dítě… Ale zvládám to skvěle.
Naší dcerce bude za pár dní rok, bydlíme už ve svém, stále doděláváme byt. Ze začátku to bylo bezvadné, hádky ustaly, byli jsme ve svém, prostě změna, hlavně ten pocit, že vám nikdo do ničeho nekecá.
Jenže vše se začalo vracet, manžel je věčně nevrlý, pořád remcá, člověk se mu ničím nezavděčí.
Vdávala jsem se z lásky, dítě bylo chtěné, ale takhle jsem si manželství nepředstavovala. Občas doma i brečím, mám pocit, že ty začátky, kdy to bylo nejkrásnější, jsou dávno pryč a že mi je už nikdo nevrátí, že zůstanou jen ve vzpomínkách. Bojím se, že už bude jen hůř.
Mám pocit, že manželovi na mě už vadí všechno, špatně vařím, neumím uklízet, špatně umývám podlahy, neumím se podle něj postarat o malou. No jak směšné. Vždyť já jsem s ní kolikrát celý týden sama, zatímco on pracuje mimo naše město a jezdí domů třeba jednou za týden, takže asi nevidí to, že jsem s dítětem 24 hodin denně. Kdybych se neuměla postarat o dítě, asi by tu to dítě dávno nebylo. Myslím, že tohle by on nezvládl. Nedokáže totiž svoji dceru ani přebalit, do mě jen remcá.
Netuším, co bude dál, mám jen pocit, že tohle manželství je na pytel a jestli se nestane nějaký zázrak, tak snad brzo skončí rozvodem. A to bych nerada. Brala jsem si manžela z lásky a chci, aby naše manželství bylo pořád plné lásky, vždyť máme krásnou dcerku a já chci, abychom byli rodina.
Vždyť jsem se nevdávala od toho, abych se za nějaký rok hned zase rozváděla, chci, aby měla moje dcerka tátu a já nechci zůstat svobodná matka, nebo spíš rozvedená.
Ale také nechci, aby moje dítě vyrůstalo v rodině, kde jsou hádky. Ráda bych si to s manželem vyřešila, ale jakmile něco nadhodím, hned remcá a nechce žádný problém řešit, jako by bylo vše v pořádku. A tak se to nashromažďuje a už je toho víc a víc a při každé hádce si pak zpětně vyčítáme i rok staré věci. Je to prostě neúnosné.
Někdy mám pocit, že se mnou snad už manžel ani nechce být.
Napsal/a: dancingmary
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (81 vyjádření)
Taky jsem si při čtení článku a komentářů vzpomněla na jeden zážitek. Kdysi mi jedna moje věřící kamarádka vysvětlovala (v době, kdy jsem ještě v Boha nevěřila), jaké má být manželství podle Bible. Četla mi jednu pasáž a mluvila o ní. Stručně řečeno – manželé by si měli jeden druhého vážit, opravdu vážit. To znamená, že problémy, co mají mezi sebou, taky budou řešit jen mezi sebou. A u ní jsem se s tím i v této formě setkala. Když jí manžel nějak ranil a já se ptala, proč je smutná, řekla jen, že se s mužem nepohodli. Víc nic. Je přesvědčená, že má nejlepšího muže na světě, a nechce, aby si o něm kdokoli z okolí její vinou myslel něco špatného. Proto nikdy neřekla, proč se pohádali. Je mi velkým vzorem. Taky mě můj muž často štve, ještě častěji štvu já jeho 🙂 , ale nikdy bych si nedovolila o něm takto psát. Maximálně se svěřím nejlepší kamarádce, která ho dobře zná a ví, jak skvělý člověk to je. A komukoli z okolí na otázku, jak se mi daří v manželství, odpovídám jen pozitivy. Proč by měli „kamarádi“ vědět, že mi řekl to či ono, že mi tuhle ublížil? Lidi jsou často závistiví, ještě si pomyslí „Dobrě jí tak!“. Snažím se říkat o svém muži jen to dobré. Tím si znovu uvědomím, proč jsem si ho vlastně vzala, proč ho miluji a proč s ním chci žít. Zkus se nad tím zamyslet, dancingmary. A potřebuješ-li se ze vzteku vypsat, zkus si psát do deníku. Pomáhá to a nikomu tím neublížíš.
Ještě ke svému komentáři, chtěla jsem ještě něco dodat, ale už jsem asi napůl spala. 🙂
Já vím, že bych o problému jen mluvila a probírala to ze všech stran, muž zas ví, že by nejraději o ničem nemluvil a řešil. Každý si tohle uvědomujeme a kvůli tomu druhému se snažíme. Já se snažím míň o všem mluvit, neříkat mu každý svůj splín (často vyvolaný změnou nálad, asi jako u každé ženy), on se zas snaží se mnou o svých trablech aspoň někdy mluvit. Musíme na to oba myslet, ale jde to. Takže ve výsledku oba mluvíme o tom, co nás nejvíc trápí, a společnými silami to i řešíme. Od té doby, co jsme si toto zavedli, se hodně věcí zlepšilo. Tak snad někomu svým příkladem poradím či ještě líp – přinesu trošku harmonie do vztahu. 🙂
Ivčo a Domčo
klidně se té Petry na ty moje články zeptej, pokud mi to nevěříš. Už jsem si totiž myslela, že ani nevyjdou, měla jsem je ve vašich příspěvcích fakt dlouho, takže jsem s tím ani nepočítala.
S těmi články vážně nelžu, klidně se zeptejte. Oni mi psali, že neví, kdy je uveřejní, že se zatím nehodí na tohle téma a pak jsem se najednou dívala, že už je u nich měsíček a že budou publikovaný. Ale zasílala jsem je tam někdy v lednu nebo začátkem února. Když mi nevěříte, váš problém. Jinak jsem si všimla, že většinou články otiskují hned, ale asi ne v mém případě, kdy jich zašlu prostě víc a některé se zrovna asi nehodí.
Tak se omlouvám, jestli jsem vás těmi články nějak naštvala,asi bych měla spíš popřemýšlet nad sebou a dvakrát si ho přečíst a popřemýšlet, jestli ho vůbec zašlu.
Dancingmary,
to s tou kvalitou a kvantitou me napadlo také.Mě také baví psát,někdy více, někdy méně, ale nikdy bych si nedovolila napsat něco takového o svém muži.To mi promin.
Názor jsem napsala, a ještě jedna věc, za svým názorem by jsi si měla stát a nepsat po několik negativech ze se vlastně jedna o srandu, clánky pis s chladnou hlavou, ne plnou depresí a vzteku vuci jedne osobě.Ja osobu neznám a na mě to může působit právě naopak, než jak to myslíš.
Já bych jen upozornila, že na VD články vycházejí poměrně rychle, max. do týdne je zveřejní, takže mi to přijde divný, že by je tady Petra měla schovaný dva měsíce a pak je zveřejnila.Každý, kdo píše jakékoliv články toto ví, takže si nemyslím, že to je pravda.
majulka
myslím, že jsi mě vystihla to vztahovačná a výbušná, tohle je asi moje povaha. Jo manžel má chyby, ale asi proto s ním jsem, protože ty chyby mi sice vadí, ale přesto je na něm miluju.
Prostě jsem měla jednoho dne depku, tak jsem psala a psala, co mě napadlo, ze vzteku, z deprese a teď se to holt obrací proti mě.
ReF
Možná soutěžím, ale mě spíš baví psaní, možná jsem to přehnala se svými články, kde jsem si spíš hodně stěžovala. Já už jsem taková, než bych si to vyřešila asi s tchýní nebo s manželem, raději to vypíšu sem. Ale asi to fakt není řešení.
Samozřejmě na Ivetu nemám, má lepší články a má jich víc a ani ji nechci předhánět. Jen mě bavilo prostě psát.
Ohledně těch článků, zasílala jsem je tam někdy v lednu, nemůžu za to, že je otiskli až teď, nemůžu jim přece říct, ať je stáhnou, že už je to lepší ve vztahu. Jo asi je každej článek stejnej, měla jsem obdoví, kdy jsem měla depky a vypisovala to do nich a vadil mi celej svět, tak jsem to prostě vypsala.
Původně jsem neměla chuť tento článek ani číst, ani reagovat.
Nakonec jsem si ho přečetla i s komentářem.
Ref, to napsala přesně tak, jak to vidím i já.
Dancingmary, to že píšeš detaily ze svého života je ostatně tvoje věc. Ale už mi to opravdu přijde, jako že hledáš sebemenší důvod k sepsání článku. Pod heslem : nekoukáme na kvalitu, ale na kvantitu.
Promiň, ale některé pasáže mi přijdou trošku přitažené za vlasy. Nechci tě urazit, ale občas mám pocit, že si pěkně vymýšlíš, jednou napíšet to a pak zase ono.
Ale to je vlastně jedno.
Možná to je jen tím věkem. Když jsem byla maldá také jsem vše a všude vytrubovala do světa. Nyní už jsou určité věci, které bych prostě nenapsala ani na internetu.
Svého muže si vážím a miluji ho. Někdy, když to tady čtu mám pocit, že mám toho nejlepšího mužskýho na světě. Ale také to chtělo trošku tolerence a pochopení.
Dancingmary, určitě ti ale přeji, aby jsi o svém muži i po x letech společného života mohla mluvit třeba tak, jako já.
Dancingmary,
v poslední době jsem četla několik Tvých článků (myslím, že soutěžíš O největšího psavce, ale Iveta Pešková toho má ještě víc (o: ). Popisuješ v nich problémy, které má leckterá z nás. Speciálně ve Tvých posledních článcích, týkajících se návštěv po porodu, sexu po porodu a vztazích v rodině + v tomto „Manželství na pytel“ ti opravdu mnoho maminek psalo své zkušenosti a rady, drželo palce atd.
A pak přijde jedna jediná negativnější reakce – nikoliv sprostá, pouze ti někdo řekne něco, co se Ti nelíbí – a hned tu začneš vše obracet, jak jsou na Tebe všichni zlí, a začneš se urážet – jako malá holka (podle toho, co píšeš, Tě odhaduju tak na 23-25let?)
Já se do diskusí moc nezapojuju, na prodiskutování svých problémů mám manžela a nejlepší kamarádku. Ale zase jsi napsala něco, co mě doslova nadzvedlo ze židle. Cituji: „Jenže holt jsou tací, kteří se tu baví komentářem a navážením, asi nemají nic jinýho na práci no“…to snad nemyslíš vážně. Takových kladných reakcí, a jakmile si ti někdo dovolí něco říct, tak je hned oheň na střeše?
Asi nemají nic na práci,no???? Podívej se do klubkových informací na údaje, které tam o sobě napsaly jednotlivé přispěvatelky. Většinou jsou to mámy 2 a více dětí, některé pracují na částečný úvazek, některé podnikají, některé se starají třeba o 5 dětí a baráček. Fakt si myslíš, že nemají co na práci? Já teda ne. Mám 3 děti,od 9 měsíců do 13let. Od 21h třeba do 2.30 ráno makám a nepřipadám si, že bych neměla co lepšího na práci než Tě kritizovat.
A co ty? Ve svém článku „Jak si přivydělat na mateřské“ jsi psala, že Ti malá dává tak zabrat, že si sotva ohřeješ jídlo…a když se člověk podívá na tyto stránky, tak zde den co den několikrát, ale opravdu několikrát, třeba po 2 hodinách, najde Tvoje reakce. Nikdo Ti to nebere, vypovídej se, ale neurážej tady a nenapadej ostatní. Mimochodem k tomu článku o přivýdělku ještě 2 věci – psala jsi, že je malá hyperaktivní. Jestli jsem si dala dobře 2+2 dohromady, malé je něco kolem roku, ne? A pokud vím, tak HA je diagnostikovatelná až tak od 3 let, u psychologa. Viz patřičné články myslím Kathy a článek „Proč tak málo pochopení“. A dále-taky Ti tam všechny radily, ale Ty jsi neustále měla nějaký důvod, proč takovou práci nezkusit. Poté Tě tam někdo zkritizoval a hned si obrátila, že ten článek byl myšlen jako „pousmání nad sebou, vtip“…no nezlob se, to teda fakt poznat nebylo.
Píšeš, jak miluješ psaní a publikování…na internet možná dobrý, ale prosím Tě, zkus si občas po sobě přečíst své věty – 2x v jednom odstavci opakuješ jednu a tu samou věc, nečte se to pěkně. Zkus si ze školy připomenout strukturu slohové práce (úvod, stať a závěr), u Tebe se to často strašlivě prolíná. Zkus používat více interpunkčních znamének a vzhledem k tomu, že píšeš pro širší okruh lidí, nepoužívej vulgarismy alespoň v článku (myslím že ca ve 2 případech). Zkušený literární kritik by ti asi poradil ještě více, ale to já nejsem.
Tak, a přidávám se k těm, kteří neumí nic jiného, než se navážet (o:
Raději svůj názor ke komentářům nepřidám. 😉 🙂
Slyšela jsem jeden zajímavý názor, který i praxe potvrzuje. Myslím, že to napsal nějaký Američan v knize Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Říká, že ženy potřebují diskutovat, hlavně mluvit, mluvit, mluvit. Chlapi ne. Ti mlčí, jdou a řeší. Ženy jsou schopny o problému mluvit hodiny, ale k řešení sotva kdy dojdou.
A co se dívám po svém okolí, funguje to tak, a i u nás. Asi na tom něco pravdy bude. Jen už nevím, co ten Američan radil. Nečetla nebo neslyšela jste to některá?
Dancingmary, řekla bych že tvůj manžel má asi dost chyb, ale tvá největší chyba je, že jsi zbytečně moc stahovačná a výbušná. A to je dost špatná kombinace ve vztahu. Neměla by ses hned urážet. Děláš to jak doma tak tady na internetu. Třeba nevím, proč jsi tu zelňačku neudělala tak, jak jí manžel chtěl a místo toho se naštveš a utečeš i s malou, to byla chyba. To váš vztah nezlepší. Na jednu stranu zde píšeš, jak chceš vylepšit váš vztah, ale pak když popisuješ vaše problémy, tak to nevypadá že byste se kdokoli z vás nějak snažili. Nemusíš čekat až se začne lépe chovat tvůj manžel, zkus začít ty a on se třeba přidá. Taky bych řekla, že jste oba na trvalý vztah nepřipravený.
Dancingmary,
vis, ja bych ti poradila , na chvili nic necist a nereagovat. Myslis, si, ze se do tebe vsichni navazi, a ze vsechno, co napises se obrati proti tobe.
Ale nemyslim, si, ze je to tak, jak si myslis, kazdy ma svuj nazor, nekomu pripadas opravdu jak pises sama ze jsi nervak,mas svou naladu atd…..
Z tvych clanku, co jsem cetla to na me nekdy take pusobi, ze jsi s prominutim dokonala a ostatni nefajn.Nekteri ti davaji rady, odmitas a myslis, ze se navazi.
Tak ja nevim. Radeji nediskutovat asi……
Urcite je mezi nama spousta maminek , ktere maji take problemy….ja samozdrejme nekdy taky :-o,ale radu si vyslechnu a rozhodne si nemyslim, ze s edo me nekdo navazi schvalne….
Dancingmary, myslím, žes to trochu víc přehnala s reakcí na babofky názor. Nikdo se tu do tebe nenaváží, nikdo tě nepomlouvá.Jen by možná chtělo přidat trochu optimismu, protože jestli sis všimla, každý tvůj článek je dost okomentovaný, každá se ti snaží radit, ale tvé reakce jsou většinou dost negativní, s nechutí, jako když nic prostě řešit nechceš a jsi se vším hnedka hotová.
Jasně, že každý máme nějaké problémy a starosti, tak o nic člověk napíše, proč ne, ale něco jiného je napsat třebas jeden článek o tom, jak nejsem spokojená a něco jiného psát fůru článků zaměřených na to samé.
Tvrdíš, že víš, že nejsi dokonalá, ve svých komentářích -reakcích začneš říkat, že už je to lepší, ale pak článek a zase ve starých kolejích. Je to čistě tvoje věc, co si napíšeš, když chceš, aby všichni věděli, jak to v rodině chodí, proč ne, tvoje věc.Ale musíš počítat s tím, že každý holt nelituje, ale sdělí pravdu do očí a to se ti asi moc nelíbí, když začneš tady babofce tvrdit, že se do tebe naváží.A před tím tvůj komentář taky, že tě tady nikdo nechápe a každý se do tebe naváží.NE – kždý řekne svůj názor a s tím počítej, protože ne každý názor je pozitivní a bude se ti líbit.
A ještě něco – kritika jakéhokoliv článku je nesmírně důležitá, to bys měla vědět, když tě psaní tak baví, jak tvrdíš. A kritika je nejen negativní, ale i pozitivní a obě jsou velmi a velmi prospěšné!!
Mě je to fuk, piš si co chceš, jen si myslím, že pokud chceš skutečně dojít k nějaké změně ve vztahu s manželem nebo tchánovci, je lepší to řešit s nimi, z očí do očí a ne na internetu. Mě osobně by se velmi dotklo, kdyby můj partner psal o mě, jaká jsem hrozná, maminčina holčička rozmazlená, slepice ukdákaná nebo o mé rodině. Jen jsem tě chtěla upozornit, zda si uvědomuješ co děláš. Ale jestli se chceš urážet, prosím… 🙂
babofka
krom toho,taky jsi tady napsala článek,ve kterém jsi pošpinila svoji rodinu,co by na to asi tak řekli,kdyby to četli?Mě vyčítáš,že tady pomlouvám tchýni a manžela a sama jsi psala článek o své rodině. Nevím,mám pocit,že se potřebuješ jen do někoho navážet,aby se ti asi ulevilo.Taky jsem tvůj článek nekritizovala,ač si můžu myslet svoje.Ale nikdy nikoho nenapadám a většinou chápu články,které ženské napíšou,potřebují se vypovídat,aby se jim ulevilo a rozhodně jim nepomůže,když se do nich někdo naváží.
Jo a když jsme u toho stěžování,náhodou musím říct,že tchýně se taky nějak teď spravila,musím ji pochválit,sice si malou samotnou s kočárem ven nevezme,ale zve nás teď,pokaždé,když je manžel doma,na oběd.Myslím,že se taky mění a jsem tomu ráda,protože jsme rodina a chci vycházet jak se svými rodiči,tak s manželovými a především i s manželem.To,že jsem sem napsala nějaké články,neznamená,že někoho drbu,prostě píšu o tom,co jsem zažila.
Krom toho počítač máme a manželem společnej,takže není blbej a kolikrát se podívá do dokumentů, co jsem naposledy psala a může si projet moji složku,kam si články ukládám,takže věřím,že možná i něco četl,právě proto se asi teď začal chovat trošku líp,možná mu to totiž docvaklo,že je mi to líto,jak se chová a že nechci,aby se naše manželství rozpadlo.A taky mi dalo hodně úsilí to sem vypsat,ale nestydím se za to,co jsem semka napsala,protože každej jsme jinej,někdo to poví kamarádce,jinej to dusí v sobě a někdo to vypíše zase sem.Jsme ženský,který si taky občas potřebují ulevit,každá jinou formou.I za tu cenu,že se to někdo dozví.
Mirkali
Díky moc za typ.
Jsem ráda, že se tu do mě nenavážíš, už jsem myslela, že zase uslyším to, jak tu pomlouvám svoji tchýni, někdo asi nechápe, že tu píšu prostě články na různá témata a proč nenapsat prostě o sobě a rodině? No někdo to vidí jako pomlouvání, já to vidím jako úlevu, píšu pravdu, nepíšu nic špatného. Jenže holt jsou tací, kteří se tu baví komentářem a navážením, asi nemají nic jinýho na práci no.
Dancingmary!
My jsme podobnou krizi zažili taky. A já jsem to řešila návštěvou psycholožky. Protože rady typu všicni chlapi jsou stejní, ono se to podá… byly naprosto neúčinné.
A pak bych Ti doporučila jednu knížku, která je dost tvrdým kalibrem obzvlášť pro ženy feministky. Už jsem jí jedním dechem přečetla a něco na tom je.Podstatou je, že za to jak se k nám chovají naši muži mnohdy může přístup první ženy v jejich životě -jejich mámy. Pokud máma na svém synovi „napáchá škody“, pak jejich manželky mají těžší práci, utvořit si muže svému obrazu…
knížka: Galina Šeremetěvová-Jsem žena
Přeji Ti, abyste společně zvládli toto období a tak se Vám podařilo upevnit Váš vztah a i celou rodinu.
Hodně štěstí!!!
Mirka
Mobile Sliding Menu