Ač jsem byla poměrně mladá, miminko bylo plánované a chtěné. V té době jsem si nepřipouštěla vůbec žádné starosti, neměla jsem pocit, že otěhotnět, jen tak na povel, mnohdy není až tak jednoduché. Toto zjištění přišlo až o pár let později.
Ale vrátím se ke svému prvnímu těhotenství.
Otěhotněla jsem, jak se tak říká, na první pokus. Čtvrtý den čekání na menstruaci mi manžel zakoupil těhotenský test. Byla jsem tak stydlivá, že jsem se opravdu zdráhala si test koupit sama! Dnes je to pro mne už nepochopitelné, ale tenkrát to tak bylo. Výběr z testů byl prakticky nulový a cena jednoho se šplhala přes 200,- Kč, což před lety bylo poměrně dost. Pamatuji si to vše, jako by to bylo dnes. Po pročtení návodu k použití se šlo na věc. Pak jsem stála nad testem a čekala na doporučené 4 minuty.
Věděla jsem jistě, že těhotná jsem. Ani manžel nebyl ani nijak napnutý. A opravdu! Test byl pozitivní. Měli jsme radost, ale zatím si vše nechali pro sebe.
Následující den jsem naběhla k lékařce na gynekologii a už od dveří hrdě hlásila, že jsem těhotná. Následovala ledová sprcha od lékařky, která se vyjádřila nějak v tom duchu, že zda jsem, či nejsem, zjistí až ona sama a nikoliv hloupý test. Samozřejmě vyšetřením ještě nic zjistitelné nebylo, ultrazvuk tehdy neměl snad žádný lékař přímo v ordinaci. Lékařka tedy vytáhla svůj těhotenský test a poslala mě na onu místnost. Usmívala jsem se jak sluníčko a říkala si, „Tak se koukej, že to bude pozitivní“. Jenže ono NIC. Zaplatila jsem za test, který mi ukázal, že těhotná nejsem. Chtělo se mi brečet a stále dokola jsem argumentovala, že ten můj test je určitě spolehlivější. Načež lékařka tvrdila, že se velmi pletu, protože ty nejlepší možné testy, které jsou k dispozici má jen a jen ona. V lékárnách se prodávají nespolehlivé.
Pak mi chtěla dát injekci, abych dostala menstruaci, kterou jsem důrazně odmítla. Ani nevím, kde se ve mně vzala ta síla, oponovat lékařce, většinou jsem v ordinaci spíše zakřiknutá. Neváhala jsem a letěla domů pro ten můj nejlepší a nejkrásnější test, který jasně ukazoval, že v mém bříšku zraje maličký hrášek. A zase zpět do ordinace. Opět to samé, dostalo se mi místo povzbuzení jen urážek a posměchu. Doma jsem pak brečela jak želva. Příznaky těhotenství ale stále zůstávaly a menstruace nepřišla ani po dalším týdnu. Dodala jsem si odvahy a opět zašla k lékařce a stále trvala na svém, jsem těhotná. Paní doktorka mě už asi měla plné zuby, avšak opět vytáhla ten svůj super test, který byl opět negativní. Žádala jsem o krevní zkoušku, což mi bylo řečeno, že to je zbytečné a mám tedy přijít za další týden.
Mezitím mi manžel koupil v lékárně ten nekvalitní a nespolehlivý test, který byl znovu pozitivní. Nevěděla jsem co dělat. Dnes bych vše řešila úplně jinak, ale tenkrát…
Další týden jsem nevydržela a naběhla do ordinace už za 4 dny. Tentokrát jsem si konečně vybojovala krevní test, který byl pozitivní! Následný ultrazvuk vše potvrdil. Paní doktorka se sice nijak neomluvila, ale požádala o obal mého testu, že se na to podívá a možná změní dodavatele. Ale to už mi bylo úplně jedno. K této lékařce již nechodím, což by bylo zase na další povídání.
Moje první těhotenství proběhlo bez jakýkoliv komplikací a v listopadu se nám narodila krásná, zdravá holčička, která nám dělá jen a jen radost.
Napsal/a: Peťka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (17 vyjádření)
Děkuji. 🙂
Babofko, pokračování asi nebude. I když s testy mám bohaté zkušenosti.
Bamisko, to jsem moc ráda, že nejsem takový cvok sama. 🙂
hezky napsané, doktorka teda mazec, já se také hlácím mám schované u Honzíka všechny testy dělala jsem si je obden, protože čárečka byla slabá a je vidět jak krásně sílila
Peťko, já se nestačím divit! 😉 Schovaný test (já ho vyhodila hned po testu) a ten přístup lékařky, nemám slov… Ještě že už tedy chodíš jinam… Každopádně díky za zajímavé vyprávění a odkrytí tajnůstek 😉
A co ty druhé 2 čárky? Bude pokračování?
Ahoj Peťko, napsala jsi to skvěle 🙂 Podařilo se Ti přenést emoce až sem ke mně! A normálně se mě zmocnil vztek na tu doktorku. Samozřejmě se na to dívám očima laika a hlavně očima „maminky“ – takže Ti rozumím a chápu Tě.
Díky za článek.
U nás je vše vpohodě,měla jsem strach jak to zvládneme,holka do prváku na střední a malej do první třídy,měla jsem zbytečný strach,oba nám dělají radosti.ozvu se napíšu víc do os.vzkazů.
Děkuji moc za komentáře.
Poldino, moc ráda tě vidím! Ne, ne, třetí děťátko opravdu momentálně neplánujeme, ale nikdy neříkej nikdy, že? 🙂
Máme se celkem dobře, ťuk, ťuk. A co u vás? Občas se ukaž na napiš víc, jak se máte. 🙂
Ahoj Peťko,moc pěkně jsi to napsala.A jak se vůbec máte,co holky,co škola?Nebyla jsem tu pěkně dlouho.
Když jsem začala číst úvod tvého článku,blesklo mi prvně hlavou zda nebudete mít třetí děťátko..
Mé první těhotenství mi nepotvrdil ani těhotenský test ani test krevní u lékařky. Vypadalo to nejdříve, že mám něco se štítnou žlázou a Dr. už mě chtěla posílat na endokrinologii. Prý ale že ještě udělá kontrolní ultrazvuk. A najednou tam už bylo vidět tlukoucí srdíčko. To bylo radosti, protože jsem měla 2 dny před svatbou, tak to byl největší svatební dar.
A před necelými 3 měsíci se na dalším testu tentokrát už objevily 2 čárečky.
Bokul, asi tak moc odlišně na to zase nekoukám, ve chvíli, kdy je těhotenství potvrzené, mám radost s každou těhulkou 🙂 To je ten hezký aspekt mojí práce 🙂
Já jsem spíš deformovaná tím, že každé dvě čárky ještě vůbec neznamenají těhotenství a ta procenta, kdy to selže… ale to sem fakt nepatří.
Virenko, z Tvého pohledu – ty se asi na ty dvě čárky dovedeš dívat i jinak, nebo se pletu? Přiznám se, že článek mi připomenul, jak mi sestřička v oridnaci taky dělala test a po cca minutě říká, podívejte, je tam jen jedna čárka…. to nic neení… pak se podíívala za další minutu a říká, aha, přeci jen tam ta čárka je 🙂 (tedy dvě).
Virenko, díky za napsání.
No vidíš, pravda, ty jsi na rozdíl od nás „normálních“ rodiček byla vlastně ochuzena i o ten ultrazvuk, co? 🙂
Já bych byla na tvém místě hrozně zvědavá a na to pohlaví asi koukla. :-)Před lety to nebylo běžné, aby lékař říkal, co to asi bude, takže jsem to taky nevěděla.
No vidíš, já opravdu vidím, že TAKHLE významná vzpomínka pro mě ten test opravdu není… Nějakou dobu jsme ho měli, to si pamatuju, ale po porodu už určitě ne… Předtím si ho hýčkal spíš manža, on toho vůbec předtím moc neměl, leda občas položit ruku na bříško 🙂 a koukat na ultrazvuk… A to se teda měl, protože já jsem nekoukala, abych hned nepoznala pohlaví :-/
Děkuji moc za reakce.
Zuzino, z princezny je už skoro dospělá slečna. 🙂
Ivčo, už k ní nechodím, ale co jsem slyšela, přístup se spíše zhoršil, než zlepšil.
Mariko, máš pravdu, někdy jsou si maminky opravdu jisté hned. U druhého těhotenství jsem tohle už nezažila, tu jistotu.
Dneska by se vše řešilo opravdu jinak. V té době jsem neměla takovou odvahu, abych zažádala o krevní test hned.
Ano, i když jsem stále věřila, že těhotná jsem, mrzí mě, že jsem takto vlastně přišla o pár dnů, kdy jsme se už mohli naplno radovat.
Ještě prozradím, že ta krabička na fotografii u článku je právě ten můj přesný a spolehlivý testík. Ano, jsem takový blázen, že mám už 17 let schovaný pozitivní test. 🙂
Hezký článek. Ale zjišťuju, že mi dělá potíže zdržet se profesionálně zdeformovaného komentáře, už dvakrát mě svrběly prsty připsat něco, co se sem nehodí – takže, hezky popsáno 🙂
Peťko, tak to je moc pěkný článek o počátku malého hrášku……při jednání lékařky jsem se musela usmívat…….je zajímavé, že některé maminky jsou si 100% jisté, že čekají miminko.já to tak taky měla u malé, byla jsem si prostě jistá apřes to nejel vlak:-)
Díky moc za milé počteníčko:-)
Peťko, moc hezký článek:-)
Doufám, že ta paní doktorka zlepšila svůj přístup ke svým pacientkám a naučila se aspoň trochu komunikaci s nimi:-)
Každopádně je fajn, že ses nenechala odbýt, ta výdrž co popisuješ je obdivuhodná!
Moc hezky napsané:-)
Teda Peťo tomu říkám bojovnice:-D
tak ať princezna roste a je z ní taky bojovnice jako je maminka.Vím,že některé ženy prostě VÍ,že jsou těhotné,ale já to tak neměla:-)
Mobile Sliding Menu