Tak jsem položila dítko do postýlky, přihodila za ním krtka a šla si uvařit kafe. Idylka. Tohle jsou okamžiky, kdy se mi ta mateřská dovolená opravdu líbí a zatímco většina pracujících kvílí v rachotě, já mám siestu. Dokonce se mi vloudila i myšlenka na Libáskova sourozence…
Trochu jsem pravda už zaspala, neboť mé kamarádce, mamince Libáskovy vrstevnice začal poslední těhotenský měsíc.
Ze základní školy si pamatuju několik spolužáků, kteří měli sourozence v těsně sousedících ročnících. Líba a Luboš dokonce stihli stejný ročník, ačkoli nebyli dvojčata!!! Vždycky jsem svým kamarádům a jejich sourozencům malý věkový rozdíl velmi záviděla. Až s vlastní péčí o dítě se mi podobné případy začaly jevit jako čistá hrůza, neboť jsem si představila sebe, jak pobíhám mezi dvěma plačícími dětmi, které nedokážu nabrat naráz.
V péči o domácnost a celodenní izolaci jsem se sice eufemisticky řečeno „nenašla“, ale poučená z věkového rozdílu mezi mnou a bratrem, jsem se rozhodla do toho jít co nejdřív. Mezi mnou a bráchou je celých devět let. Dětství jsem prožila spíš jako jedináček a o pubertě už ani nemluvím. Na druhou stranu to mělo i svoje výhody. Narozdíl od rodičů pro mě bratr víc otvíral dveře do velkého světa a já jsem jeho kouřící a na kytaru válící spolužáky bezhlavě milovala. Oni mě na oplátku ve frontě na oběd poctívali svým: “ahoj“. Trochu jsem se zasnila a odbočila, omlouvám se.
Své první a zatím jediné dítě jsem měla podle dnešních zvyklostí ve standardních sedmadvaceti letech, ale s pocitem, že léta, kdy jsem vydržela ponocovat, mám už dávno za sebou. Kojení je pěkná věc, ale proč ty děti v noci jednoduše nespí???
Můj otec mě měl ve svých téměř padesáti a situací, kdy u nás zvonili jeho žáci a dostávali mě jako prvňačku do rozpaků otázkou:“Je děda doma?“, bych svoje děti chtěla ušetřit. Nemám a neměla jsem jim to za zlé, i moji kamarádi ze třídy měli pětadvacetileté rodiče. Srdnatě jsem jim tehdy odpovídala:“Já taťku zavolám.“
Osobně hlavně doufám, že si děti věkově blízké pohrají pěkně spolu a já si budu moct v poklidu pít svou kávu, nejlépe u toho ještě serfovat po internetu:-). Ačkoli dvojnásobné matky z mého okolí spíš mluví o přetahování hraček a soupeření o přízeň rodičů. Tak nevím.
Takže holky a kluci (abych nezapomněla na tatínky, kteří jsou v otázce sourozenců nadmíru důležití), co si o tom myslíte vy?
Z hlediska ideálního věkového rozdílu, finací, možnosti návratu do práce po deset letech strávených na mateřské a podobně? Nebo chcete mít jedináčka? Jsem zvědavá a těším se na vaše názory.
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (30 vyjádření)
My máme 14 měsíčního chlapečka a brzy (za 1,5 měs.) k němu přibyde sourozenec (pohlaví jsme si říct nenechali). S manželem jsme to nechali „na náhodě“, říkala jsem si, že to možná bude trochu trvat (no, to se teda nestalo), ale spíš jsme si přáli, aby byli blízko od sebe (já i manžel máme o rok starší sourozence a jsme za to rádi). Jak to teda budu zvládat, nevím, jsem připravená na to, že to bude záhul, ale naštestí manžel i tchýně hodně pomáhají.
PYialo do redakce:
Jako všichni rodiče, i my jsme přemýšleli o nejlepším věkovém odstupu dětí.Nevymysleli jsme nic. Pro mě jako učitelku je nejlepší odbýt vše při jedné mateřské dovolené, aby byly spokojeny obě strany. A tak se nám narodila dcera Eliška Marie (2002) a za dva a půl roku dcera druhá, Leontýna (2005)ta má nyní 7 měsíců, a ta starší ji strašně miluje, a to od chvíle, co se narodila.
I když je ta její láska někdy přehnan. Když potřebuji opravdu nutně něco udělat, bez problémů se jí dokáže věnovat i půl hodinky. Podává jí hračky, vykládá si s ní a všemožně se snaží ji zabavit.
Jsou to moji andílci obě dvě. A nyní s manželem přemýšlíme, jaký bude nejvhodnější věkový odstup pro pořízení dalšího potomka. Třeba se nám poštěstí a bude to konečně tatínkem toužený kluk. Holky ale miluje obě dvě.
Poslal(a) erča
Lenka
mám dvě holky Karolímku 5 let a Sabrinku 1,9,když se nám narodila Sabrinka všichni jsme se divili že karolínka nežárlí se vším se mi snažila pomoci a Sabrinku hlídala jak oko v hlavě okolo prvních narozenin začla sabrina žárlit že byla až hysterická pokud se ke mě Kája jen přiblížila,ted už to je lepší občas na sebe holky zažárlí ale mají se moc rádi, dokáží si spolu hezky hrát, pomáhají si a jedna na druhou nedá dopusti.myslím že 3 až 4 roky je dobrý věkový rozdíl.mám staršího bratra o 2 roky a mlatší sestru o 5,5let.jako děti jsme si víc rozuměli s bratrem.ted už jsme dospělí a ne věku nezáleží rozumíme si dobře.někdy si taky říkám jak ta moje mamča mohla zvládnout tři děti hlavně když holky zlobí,ale na druhou stranu když jsou hodný tak jsem moc ráda že jsou dvě.za nic na světě bych je neviměnila.
Ahojky.Tuto otázku jsme řešili do nedavna.Jsem maminkou 13 měsíčního chlapečka.Došli jsme k tomu nazoru,že nejlepší pro Vojtu bude,když od sebe budou zhruba 2 roky.Dobrala jsem antikoncepci a ted to nechavame osudu…Vojtíšek je moc hodný a myslím si,že bych se o druhé dítě zvladla postarat,i když od sebe budou jen 2 roky.Myslim si,že nejlepší doba mit druhé dítě,je když se na to budete citit a žadný ideální věkový rozdíl není.Mějte se krasně a prěji vam hodně zdravých dětí..Martina
Ahojky, když se mi letos v lednu narodila dcera Klaudie, tak první dceři Terezce bylo 6let a 2 měsíce.
Tento věkový rozdíl mi moc vyhovuje, jelikož Terka zvládne skoro vše sama a ještě je ochotná pomáhat mi s malou Klaudií. Mohu se oběma hodně věnovat a stíhám vše. Mateřskou si vyloženě vychutnávám a jsem s holkama mooc spokojená. Heny
Ahoj, jsem maminou čtyřletého Honzíka a dvouleté Anetky. S manželem jsme vždycky chtěli tři děti. Možná čtyři. Ale to třetí jsme plánovali, až ti dva rarášci trošku odrostou, tak za čtyři pět let. A?? Jsem ve třetím měsíci těhotenství a moc se na to „dušičkové“ miminko těšíme. I když jsem to nejdřív oplakala, když jsem si představila, jak to bude vypadat s uspáváním, nákupy, procházkami a hlavně důkazy, že je opravdu všechny miluji. Ale co, aspoň ten mrňousek nebude takový odstrčený jedináček. Držte mi palce, tento víkend to prozradíme babičkám a dědečkům!!! Drahuš
Když bylo mé dceři sedm a synovi devět, narodila se nám ještě holka. To jsem koukala, jak se o ni sourozenci starali!!!! Málem neexistovalo, abych s ní šla odpoledne ven, to byla málem hádka, kdo půjde na procházku. Až povyrostla, hráli si s ní, chodili na písek atd. Prostě pohodička. Teď jsme si pořídili ještě Niku, sourozencům je 21,19 a 13 a pohodička stále! I když, pokud se sejdeme všichni doma, je to někdy o nervy! Teď zrovna mám čas, protože si malou vzaly děcka a jely do Hypernovy na nákupy. Za nějaký čas starší odejdou( i když vyhrožují,že nejdřív v 35 letech), Tak nám zůstane malá, protože bez dětí si to zatím doma jaksi nedovedu představit. Mějte se a hodně dětí!!!!!!!!!!
Ja mam kluka a holku.Jurovi je 3,5 a Karolínce 1,2měsíce.Azatim to vypada,že si docela rozumějí.Jura si s ní hraje pujčuje jí hračky no zatim jsem na ně patřičně hrda.Jenom večer,když mají jít spat tak dělají nejvíc blbostí.Je to sranda.Těď v červnu se chystame na dovolenou k moři tak toho se trochu bojim,jak zvladnou tak dlouhou cestu.Ale o mojí zkušenost se pak s vámi rada podělim.Mějte se hezky maminky.Je mi 25let .Ahoj Petra
Tak jsem po přečtení příspěvků zjistila, že to u nás doma je stejné jako všude jinde. Mám dvě holky od sebe přesně na den 3roky a jeden měsíc. Starší Jiřinka sestru zbožňuje, ale po přijetí z porodnice také ze sebe chtěla dělat miminko. Musím upozornit, že mladší už je skoro 9 měs. a starší to ještě nepustilo. Jediné, co na ní platí je toto: Když chce strojit či jinak dělat miminko, tak jí vysvětlím, jak je nevýhodné pro ni být miminko. Např. miminko nemůže jezdit na kole, jíst čokoládu a pod. To na Jiřku na 100% zabírá. Co se týče kojení, Jiřka se naučila chodit opět na prso. A to nebyla už 1,5 roku kojená. Tak mám obě, ale ta starší to má spíš jako psychický důkaz lásky, než aby se tím živila. Stejně ty dětska to stále znovu a znovu zkoušejí, co si mohou dovolit. No a co taťka na to. Když má obou křiklounů dost (Jiřka Janičku teď momentálně učí mluvit), tak se sebere a jde na bunkr. Občas se naštvu já a vrznu mu alespoň tu starší sebou.
Kristýnko, vydrž! Zkouší co vydržíte a chvíli mu potrvá,než pochopí, že Adámk je malinký a potřebuje tu vaší péči víc. Moc dobře to znám. Marťovi to trvalo asi tak zhruba měsíc, možná trochu dýl – přesně nevím. Dneska je to lepší, ale občas je na přetržení! I když se mu budeš ve vlném čase věnovat, stejně se s tím každý starší sourozenec vyrovnává jinak. Držím pěsti a uvidíš, že za pár týdnů to bdue dobrý! Aspoň bych Ti to přála
Ahoj maminky, tak my jsme doma taky premysleli a nevymysleli jsme nic.Mam spoustu znamych a kazdy z nich ma jiny vekovy rozdil a nikdo z nich nebyl natolik spokojeny abych si rekla tady je ten recept. Opravdu zalezi na povaze jak rodicu tak deti.Jestli to ma klapat pak to bude klapat s jakymkoliv vekovym rozdilem… Ja osobne jsem si rekla at si deti vyhraji a praskli jsme do toho po necelych dvou letech. Ted ma starsi 3 roky a maly ma 5mes. Zatim to zvladam a to jen diky tomu ze starsi maleho miluje a maly je hodne miminko, ktere casto spi. Jake to bude za par mesicu ci let??? Jake by to bylo kdyby vekovy rozdil byl jiny? Clovek nikdy nic nevi dokud to nezazije. Recept proste neni… Me to tak zatim vyhovuje, jsem rada ze je mam oba i kdyz mi je nekdy pri predstave dvou vecne hladovych pubertaku trosku uzko 🙂 Tak vsem preju hodne stesti a pevne nervy! Zuzka
Ahoj, tak u nás je to něco podobného, jako ve více rodinách. Máme Davídka 3,5 roku, a před skoro 4 týdny se nám narodil Adámek. Davídek se strašně těšil na brášku (ségru nechtěl, ty prý moc kňouraj), a tak byl hrozně rád, že si maminku s bráškou konečně vezli s tatínkem z porodnice domů. Jenže v ten den to začalo. Davídek sice Adámka zbožňuje, nejradši by ho choval a pořád pusinkoval, a ať už je prý velký, aby si mohli hrát, ale zato začal zase pěkně zlobit. Přestal úplně poslouchat. Každé ráno spolu válčíme s oblékáním, že Adámka taky oblíkám, tak proč bych nemohla oblékat i jeho, že je taky miminko, a začne se vztekat, při kojení toho najednou strašně moc potřebuje, jako např. kakat, a napít, a mám hlad, dej mi jíst, a tak podobně. A tak to trvá celé 4 týdny den co den. Už aby si zvyknul a byl zase v pohodě, jako byl před narozením brášky. Vím, že to chce trpělivost, ale občas už mám nervy opravdu v háji. A co se týče toho věkovýho rozdílu? Jsem ráda, že mezi nimi není moc velký věkový rozdíl, alespoň si budou víc rozumět, a vyhrajou si spolu.
Milá Vando, tvůj poznatek o tom, že starší děti jsou žárlivé můžu jen potvrdit. Starší syn měl 3 roky a narodil se mi mladší syn. Josífek – ten starší – doposud bere dost špatně, že s náma bydlí mladší bráška Mikuláš. Josífek byl od malička velmi citlivé dítě. Malých vrstevníčku se prakticky vzdaluje doposud, ale nyní mu pomáhají skvělé paní učitelky v mateřské školce. Nyní je Mikuláškovi 8. měsíců a náš Pepíček se ho dokonce začíná dotýkat(minimálně) a občas na něj i promluví. Stále si myslí, že žiji jen pro Mikuláška a na něj nemám čas. Proto ho každý den objímám, říkáme si, že se máme rádí, vymezují si čas na hraní – je to důležité, a každou středu nechodí do školky, ale je s náma doma a pracujeme v kuchyni – oblíbená činnost syna. Nedovedu si představit, že bych měla ještě nějaké aktivity jako má Ajka. Syni jsou malí a to dětské kouzlo brzy odezní, takže si jich musím užívat co nejvíc. Čas letí a brzy budou oba samostatní. Není kam spěchat. Na koníčky a záliby budu mít dost času – je mi 28. let.
Taky jsme tuto otázku chvíli řešili a chtěli jsme malý věkový rozdíl dětí, aby si rozuměly a bylo to z „jedné vody-mateřské“, ať se pak můžu vrátit do práce a začít žít a užívat si s dětma a manželem. Když je věkový rozdíl malý dá se s nimi ledacos podniknout a ne čekat až povyroste to mladší např. dovolená,kolo atd. Už jsme to dořešili a v září čekáme druhého potomka, budou od sebe o 2r a 7 měsíců a myslím, že je to super. Malý už je šikovný tak to spolu všechno zvládnem. Už se těším. A recept jak se nezbláznit? najít si nějaké aktivity. Já chodím na VŠ-dálkově, kurz břišních tanců, a s kamarádkama jsme založily mateřské centrum, kde dělám „služební maminku“
NAše děti jsou od sebe 3,5 roku. Myslím, že tak 2-4roky jsou ideální věkový rozdíl…já se setrami jsme byli od sebe 8 a 9 let a to je teda hodně…MAnžel je nejstarš, má 2mladší bratry a jsou od sebe 1,5roku..Ovšem, když jsem přišli s myšlenkou, pořídit Martínkoiv sourozence, chtěl manžel, pro mě teda brzy, sotva byl MArťoj 1 rok…Když jsem posledně četla v SOS, že paní čeká miminko další a dcerce (myslím, že dcerce) jsou 4 měsíce, pojímala mě osobně hrůza…Ale paní držím pěstičky a teda smekám před ní!
Milá Martyčko,tvůj článek je super.Tuto otázku řešíme doma už dlouhou dobu.Když se nám narodil náš chlapeček,tak do jeho asi 8 měsíců jsem byla rozhodnuta mít další dítko co nejdřív.Všechno bylo super.Malý byl klidásek a spíš takové spavé dítko.Postupem času se ale všechno změnilo.Dnes mu jsou téměř 2roky a je to hyperaktivní klučina.Jsem přesvědčena,že druhé dítě bych v této situaci nezvládla.Tatínek se mnou můj názor samozřejmě nezdílí.Jsem pro něj sobecká macecha,která nemyslí na dobro dítěte.Podle jeho názoru je ideální věkový rozdíl 2roky.Kdybych byla v jeho kůži,tak bych s ním asi souhlasila.Nevím jestli příjde ten čas,kdy budu mít pocit,že ta doba na početí 2.dítěte právě nastala.Ale zatím rozhodně nechci!Jedináčka bych taky nechtěla!Takže uvidíme třeba za rok?Malý půjde do školky a třeba mě to zase chytne.Ale třeba se mi bude ještě víc chtít vrátit se do práce.Mám někdy pocit,že už se doma zblázním.Manžel tvrdí,že už se tak stalo.Tak co udělají další 4roky mateřské opravdu nevím.
Tak tohle jsme doma taky řešili asi před dvěma lety. Synkovi byl rok a půl.
Spal celou noc od 3 měsíců, byl vždycky moc hodný a tak jsme si řekli proč ne. Erikovi je teď 3,5 roku a Sandře 5 měsíců a je to fajn. V noci se vyspíme, Erik svou malou sestřičku zbožňuje, pomáhá s ní, zpívá jí, ukazuje hračky (chce i půjčovat) a tak si to zase užívám. Odpolední sisësty s kafíčkem jsou taky realizovatelné a všechno stíhám. Obě děti jsou tak hodný, že mám obavy, aby si to nevybrali třeba v pubertě.:)
Ideální věkový rozdíl neexistuje. Sice jsem někde zaslechla, že nejmíň bolestný je rozdíl asi 3-4 roky, ale podle mě záleží hlavně na dětech. Pokud to starší hodně žárlí, může to být utrpení, i když je už trošku rozumnější. Stejně tak si k sobě cestu nemusí nikdy najít ani děti rok od sebe. Můžeš plánovat jak chceš, tohle se naplánovat nedá. Když jsou děti hodně blízko k sobě, ze začátku je to záhul, pak si spolu začnou hrát a ty můžeš mít ten klídek (a nebo nemusíš). Když budeš otálet, až první dítě povyroste a nebude s ním už tolik práce, může se ti stát, že po druhém přestaneš toužit. Začneš chodit do práce, vydělávat, mít na sebe víc času a najednou už se ti do toho všeho nebude znova chtít.(stalo se mé kamarádce).V každém případě jděte do toho, stojí to za to! 🙂
Já se dokonce divím, že se doma Libuše a Luboš (Líba a Luba) svým rodičům nepletli… Ti to vzali fakt jedním vrzem, včetně jmen:-).
Také přemýšlím, jaký věkový rozdíl bude nejlepší. Se sestrou jsme od sebe necelé čtyři roky a naše dětství bylo docela divoké 🙂 Měla jsem ji nastarosti (jsem starší) a to bylo fakt hrozný :-). Ona mě samozřejmě neposlouchala a tak jsme spolu neustále bojovaly. Od mé puberty do jejích asi 18 let jsme spolu ani moc nemluvily. Zkrátka jsem vedle sebe koexistovaly a trpěli se ve společném pokojíčku. Naší dceři je teprve půl roku a já si nedovedu představit mít dítě dřív, než zapomenu na tu neustálou únavu, nemožnost udělat to co chci apod. Věřím, že větší dítě se lépe zvládne, ale možná se mýlím. Každopádně druhé dítě nechci dřív, než budou Elišce apespoň tři roky. ale stejně to asi bude pěkná rachota se dvěma dětmi. Ach jo !? Jak to ty mámy zvládaly? 🙂
Mobile Sliding Menu