Tak jsem položila dítko do postýlky, přihodila za ním krtka a šla si uvařit kafe. Idylka. Tohle jsou okamžiky, kdy se mi ta mateřská dovolená opravdu líbí a zatímco většina pracujících kvílí v rachotě, já mám siestu. Dokonce se mi vloudila i myšlenka na Libáskova sourozence…
Trochu jsem pravda už zaspala, neboť mé kamarádce, mamince Libáskovy vrstevnice začal poslední těhotenský měsíc.
Ze základní školy si pamatuju několik spolužáků, kteří měli sourozence v těsně sousedících ročnících. Líba a Luboš dokonce stihli stejný ročník, ačkoli nebyli dvojčata!!! Vždycky jsem svým kamarádům a jejich sourozencům malý věkový rozdíl velmi záviděla. Až s vlastní péčí o dítě se mi podobné případy začaly jevit jako čistá hrůza, neboť jsem si představila sebe, jak pobíhám mezi dvěma plačícími dětmi, které nedokážu nabrat naráz.
V péči o domácnost a celodenní izolaci jsem se sice eufemisticky řečeno „nenašla“, ale poučená z věkového rozdílu mezi mnou a bratrem, jsem se rozhodla do toho jít co nejdřív. Mezi mnou a bráchou je celých devět let. Dětství jsem prožila spíš jako jedináček a o pubertě už ani nemluvím. Na druhou stranu to mělo i svoje výhody. Narozdíl od rodičů pro mě bratr víc otvíral dveře do velkého světa a já jsem jeho kouřící a na kytaru válící spolužáky bezhlavě milovala. Oni mě na oplátku ve frontě na oběd poctívali svým: “ahoj“. Trochu jsem se zasnila a odbočila, omlouvám se.
Své první a zatím jediné dítě jsem měla podle dnešních zvyklostí ve standardních sedmadvaceti letech, ale s pocitem, že léta, kdy jsem vydržela ponocovat, mám už dávno za sebou. Kojení je pěkná věc, ale proč ty děti v noci jednoduše nespí???
Můj otec mě měl ve svých téměř padesáti a situací, kdy u nás zvonili jeho žáci a dostávali mě jako prvňačku do rozpaků otázkou:“Je děda doma?“, bych svoje děti chtěla ušetřit. Nemám a neměla jsem jim to za zlé, i moji kamarádi ze třídy měli pětadvacetileté rodiče. Srdnatě jsem jim tehdy odpovídala:“Já taťku zavolám.“
Osobně hlavně doufám, že si děti věkově blízké pohrají pěkně spolu a já si budu moct v poklidu pít svou kávu, nejlépe u toho ještě serfovat po internetu:-). Ačkoli dvojnásobné matky z mého okolí spíš mluví o přetahování hraček a soupeření o přízeň rodičů. Tak nevím.
Takže holky a kluci (abych nezapomněla na tatínky, kteří jsou v otázce sourozenců nadmíru důležití), co si o tom myslíte vy?
Z hlediska ideálního věkového rozdílu, finací, možnosti návratu do práce po deset letech strávených na mateřské a podobně? Nebo chcete mít jedináčka? Jsem zvědavá a těším se na vaše názory.
Napsal/a: Martyčka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (30 vyjádření)
Anonymní, gratuluji! Vůbec se toho neboj. My máme 4 kluky – dva po dvou a čtvrt letech, pak je 5,5 roku pauza a zase dva po dvou a čtvrt letech…. je pravda , že ze začátku je to kapku náročnější 🙂 , ale víceméně souhlasím s příspěvkem z 26.2. – aspoň u nás byl tenhle věkový odstup ideální,i když ne dvakrát plánovaný 🙂 . Kluci jsou dva a dva parťáci a pokud budeš staršímu chlapečkovi o miminku povídat, najdeš si na něj čas, bude bezvadný pomocník – tu donese plenku, dudlíček, bude „pomáhat“ s koupáním… a když mu zdůrazníš, jak on už je velký a šikovný kluk, který už toho tolik umí, uvidíš, jak povyroste a žádné žárlivé scény se vůbec nemusí konat. A když máš v manželovi oporu, jak píšeš, nemáš se vůbec čeho bát. Zvládnete to, neboj! Přeji hodně sil a zdravé mimi 🙂
My máme ročního syna, druhé jsme ještě neplánovali, ale stalo se a čekáme druhé dítě. Děti budou od sebe 1 rok a 8 měsíců. Byla jsem z toho nejdříve špatná, že je to moc brzy a hlavně mám strach, abych obě děti zvládala. Nemám přes den nikoho na pomoc. Navíc mě trápí, aby si náš prvorozený syn nemyslel, že bude odstrčený, chci se mu věnovat, jen nevím, jestli to bude ze začátku možné. Pořád nad tím přemýšlím a moc se bojím, jestli to všechno zvládnu. Manžel mě ujišťuje, že to zvládneme, že pomůže. Ještě jsme to ani nikomu neřekli. Mám také trochu strach z reakcí svého okolí. Spousta lidí mi asi řekne, že jsem se zbláznila. Tak se snažím v těchto příspěvkách najít ujištění, že to není nic hrozného mít děti tak brzy za sebou a že to má i nějaké výhody.
Já si myslím, že když je mezi dětmi rozdíl dva roky, budou si asi líp rozumět a lépe si pohrají, ale může to být těžší pro rodiče. Sama sourozence nemám, ale nahrazovala mi ji o tři a půl roku starší sestřenice. Díky relativně malému věkovému rozdílu jsme dodnes jako sestry. Když jsme ale byly malé, měnily jsme se občas ve smečku zvlčilých spiklenců, jejichž největí zábavou bylo zlobit nebohou babičku. Ale jsem ráda, že ji mám a vážím si jí to to víc, že jinak bych byla jedináček. Takže závěrem shrnuto, myslím si, že čím jsou si děti věkově blíž, tím lépe se spolu provážou a budou si rozumět možná až do dospělosti. Asi na sebe ani moc nežárlí, když se narodí v těsném odstupu (tak do dvou let). Protože si změnu rolí ještě tak neuvědomují a nemají tak vyvinuté ego jako tříleté, které už začínají“ jedináčkovatět“.
Takže si myslím, že ideální věkový odstup je do dvou let
ahojky my jsme se segrou od sebe o devět let a vůbec jsme si nerozuměli a nerozumíme, jsme každá ůplně jiná. myslim, že mezi sourozenci je nejlepší věkový rozdíl 2-3 roky.
Pro Silvu. Měli jsme to hodně podobný. Teď je Luboškovi 6 a Barušce 3 a půl. Ani nebudu popisovat jak se umí dráždit a provokovat, hašteřit a tahat o hračky. Někdy mám pocit, že už to nevydržim a to byly tak hodní. Ale nevzdávám to a přemlouvám manžela, že jim dáme ještě jednoho do party, ale musíme pospíšit, aby ten věkovej rozdíl nebyl moc velkej.
Tak musím po mnoha měsících něco připsat – situace se u nás vyvíjí a v poslední době se mi začíná vracet všechna ta námaha – dětičky si totiž spolu čím dál víc hrají a někdy je to fakt síla :))). Lítaj spolu jak torpéda, honěj se, válej se po sobě, chechtaj se spolu….Jeden padne na kolena a začne dělat kočku, druhej padne na kolena a začne dělat kočku….jeden jde lechtat mámu, druhej jde lehtat mámu – máma řve a děti se můžou počůrat smíchy …..:))). Je tu prostě sranda a já se kolikrát musím smát, jenom když je vidím. (Pravda někdy bych nejradši utekla hodně daleko :)). Nebo když je táta po koupání přinese ještě nahatý do postele a oni se začnou po sobě válet a vypadaj jak zápasníci sumo a děsně se tomu řechtaj…..Jsou to prostě kouzelný okamžiky, který mnohonásobně vynahraděj veškerou námahu.
Začátky byly krušný, to je fakt. Děti jsou do sebe rok a půl a to mladší mělo drobný zdravotní problém, takže třeba krmení nešlo tak hladce a rychle, jako u jiných dětí. Za jiných okolností by ale takový věkový rozdíl nebyl nikterak strašný.
Takže když to shrnu, malý věkový rozdíl je sice záhul pro matku, ale ideální pro děti. Takže jestli někdo chce děti rychle po sobě a váhá, můžu doporučit. Začátek se přežije a pak je to príma :)).
Já mněla první děti po dvou letech, když byly malý tak to šlo, pak přišlo období, kdy to vypadalo, že se snad zabijí/Hanče asi 12, Péťovi 10/ dneska jsou konečně schopný se domluvit/19 a 17/. Druhý dvě jsou od sebe 5 a 1/2 roku, Honzík si od začátku hraje na velkýho bratra a Mařenka se ho snaží napodobovat. Jen musíme dávat velký pozor na školní věci, protože Maruš chce všechno co má Honza, výhodou je to, že můžou jít spolu sami ven a nemusím je tolik hlídat. Na každém věkovém rozdílu se najdou klady i zápory.
Tak tuhle otázku řeší asi každý a nikdy nebudete vědět kdy je ten správný čas.Prostě jak to přijde tak je to zprávný.Taky sem si kladla tuhle otázku a prostě sme to s mužíčkem vyřešili tak, že doberu antikoncepci a necháme tomu volný průběh.A ejhle hned sem otěhotněla a mám obavy jak budu dva kluky zvládat.Ale manžel mě ujišťuje že tyhle obavy sem měla aji při prvním těhotenství.Prostě to budu muset zvládnout.Takže moji kluci budou od sebe 2 roky a myslím že si spolu vyhrajou.Akorát Maxíček je trochu živější než sem čekala (ještě pořád nespí celou noc),ale doufám že jak bude mít bratříčka že ho to neklidné období přejde.Tak přeju pevný nervy při výchově našich drobečků.
Mojí dcerce je 2,8r a i když jsme 2. dítě nejprve neplánovali,začínáme měnit názor,(sama za sebe musím říct,že moje biologické hodiny bijí jako zvon) :o)
Máme teď v plánu ještě dovču u moře a výměnu bytu za větší,ale tak začátkem prázdnin bysme mohli začít na něčem pracovat.Tak nám držte palce.Když bude malé 3 a více už to beru v klidu,rozdíl menší než 3 mi celkem nahání hrůzu.Ale je fakt,že hodně záleží na povaze dětí i rodičů.Ideální věkový rozdíl neexistuje,ale asi nejlepší je mít druhé dítě až tehdy,kdy se na to opravdu cítíte.Renča 27
Já mám brášku mladšího o 11měsíců. Přijde mi to dost brzo, proto jsem si řekla, že michálkovi pořídím první pořádného tátu a později i sourozence. Tak tátu už máme a miminko plánujeme tak za dva roky. To už bude Michálek trochu samostatný, budou mu už 4 roky. Což si myslím je tak akorát.
Mobile Sliding Menu