Vůbec mi nepřijde, že už půl roku se mi Nevýchova snaží pomoci vychovávat (občas nevychovatelné) ratolesti. Právě jsem si přečetla všechny své články, které jsem o Nevýchově napsala. Je neskutečné, jak ten čas letí. Všechna ta očekávání, krůčky, pocity, úspěchy i neúspěchy jsou v nich popsány měsíc po měsíci.
Jak už jsem několikrát psala, Nevýchova je o úplně jiném přístupu rodičů k dětem, než známe či jsme byli, ve většině případů, vychováni.
- Jde o to brát děti jako partnery, ptát se jich na jejich názor.
- Nechat je spolurozhodovat o věcech, které se i jich týkají.
- Dát dětem zodpovědnost za jejich úkoly, hlavně ty co se týkají školy.
Kde a kdy jindy by se měly naučit, zodpovědnosti za své úkoly a rozhodnutí. Školní povinnosti je připravují pro dospělý život. Nesplní-li si svůj úkol a následuje špatná známka nebo poznámka. Když jim budeme neustále připomínat, tohle a tamto udělej, tak v práci pak budou mít problémy. Nikdo už jim za zády stát nebude.
Ale je to po čertech těžké, když víte, že dítko má mít v tašce něco úplně jiného, než tam má připravené. Nebo že úkoly stále nejsou hotové a je čas jít spát. Dá mi velikou práci se „ukecat“, že když to nevadí jí, proč by to mělo vadit mně? Občas to nechám být, ale vře to ve mě. Hodit to za hlavu – to zatím nedokážu. Je dost stará (3. třída), aby si přečetla rozvrh a podle něj se připravila, ale…
A jak jsem na tom s novým Nevýchovným přístupem já?
Ze začátku bylo mé očekávání nereálné, chtěla jsem změny skoro hned a přišlo i rozčarování, že to tak není.
Největší práce je na sobě!
Změnit každodenní rutinu v jednání a reakcích mi dalo zabrat nejvíc a stále nejsem u konce.
Děti taky úplně nespolupracují, jak bych chtěla, ale i to k tomu patří. Jsou to malý človíčkové, kteří mají své potřeby, názory a přání. Bohužel většinou jiné než rodiče.
Syn se mnou o svých potřebách a přáních neumí mluvit. Přijde třeba s pláčem a nemůžu z něj dostat, co se stalo a zda si něco udělal. Nebo se zasekne a přestane úplně komunikovat a můžu se snažit jak chci.
Vybalancovat názory a přání všech členů rodiny, aby byli všichni spokojení, je občas nadlidský úkol a ne vždy se zadaří.
Fyzické tresty u nás nejsou skoro vůbec, i když jsme je v dětství (s manželem) oba zažili. Manžel byl trestán za neuposlechnutí docela často a dost. Já si nejvíc pamatuju na „výprask“ sestry, kdy jsem brečela s ní.
U našich dětí řešíme neuposlechnutí či nesplnění úkolu či povinnosti zákazem oblíbené činnosti – televize, hraní her na počítači, konzumace sladkostí. Většinou to zabere.
Než bylo pěkné počasí, tak se poslední dobu strašně nudili. Zachránit je mohlo jen hraní her na počítači, telefonu nebo tabletu. Jinak by jim určitě hrozilo trvalé psychické trauma. Alespoň, tak to prezentovaly. Řešila jsem to stanovením doby, kterou se mohly zabavit hraním her.
Naštěstí s příchodem hezkého počasí se hry odsunuly a pak běhaly venku do pozdních hodin a na nic jiného nebyl čas. Syn (5 let) se naučil jezdit na kole. Snažili jsme se ho naučit již loni, ale až nyní pro něj nastal správný čas. Dalo by se říci, že nasedl a jel. Na rovnováhu doporučuji pořídit koloběžku a pak začít s přechodem na kolo. Zabralo to u obou dětí.
Protože naše děti mají hlavně dvě povinnosti – úklid svých věcí a utírání nádobí, tak mě občas přesvědčovaly, že nemají vůbec čas. Musím pak důrazně trvat na dodržování nastavených pravidel, utírání je jen na nich a konec diskuse. Nejraději by nedělaly vůbec nic, co je omezuje nebo unavuje.
O úklidu jejich věcí jsem tady několikrát psala a stále žádná sláva. Nejhorší pro mě na tom je, že oni uklizeno či neuklizeno neřeší. Já to řeším, ale jim je to „šumák“. Jsou spokojení v jednom i druhém.
Můj závěr je:
Určitě si z Nevýchovy každý něco vezme, přidá si, co má vyzkoušené a osvědčené a udělá z toho svůj mix. Občas musí strategie pozměnit, když něco nefunguje k všeobecné spokojenosti.
Je důležité, ptát se sám sebe: „Čeho chci dosáhnout, co mi vadí a co bych chtěla změnit, zlepšit?“ Pak se zeptat členů rodiny. Ne vždy jsou schopni odpovědět hned. Sdělit jim tedy svoje pocity, potřeby a společně hledat řešení, aby bylo dobře všem.
Ať je vám s vašimi blízkými co nejlépe,
Květa
Napsal/a: Kvitek1
