Dalším způsobem, jak můžete doma procvičovat návyk 5, je snažit se pochopit chování dětí ve světle toho, v jaké etapě vývoje se právě nacházejí.
Růst se řídí univerzálními principy. Dítě se naučí obrátit, sedět, lézt, chodit a pak utíkat. Každý z těchto kroků je důležitý. Není možné žádný z nich vynechat.
V případě potřeby se samozřejmě může jejich pořadí změnit.
Podobně jako fyzický rozvoj funguje i oblast emocí a lidských vztahů. Fyzický rozvoj je dobře viditelný a je ho možné snadno dokumentovat, ale další oblasti jsou méně viditelné a důkazy nejsou tak přímé nebo jednoznačné. Je tedy velmi důležité, abychom znali etapy nejen fyzického, ale i mentálního, emočního a duchovního vývoje a abychom se je nikdy nepokoušeli přeskočit, narušit nebo vynechat.
Pokud se nebudeme doopravdy snažit pochopit fázi vývoje našeho dítěte a podle toho s nimi komunikovat, dojde často k tomu, že budeme mít vůči nim nerealistická očekávání a budeme frustrovaní, když je nedokážou naplnit.
Chlapec mi nijak neodporoval. Nechtěl se vzbouřit, se vším souhlasil. Měl jsem dokonce pocit, že chce udělat to, o co ho žádám. Ale přesto se to za pár dní opakovalo a oblečení se zase válelo po zemi.
Jednoho dne mě pak konečně napadlo, že možná prostě jen neví, jak má oblečení uklidit. Je to jen malý kluk. Věnoval jsem tedy půl hodiny času nácviku toho, jak uklízet oblečení. Vyzkoušeli jsme si, jak vzít sváteční kalhoty za manžety, srovnat je a pověsit na ramínko, které pak dáme do skříně na tyč. Naučil jsem ho, jak složit košili: zapnout knoflíky, obrátit ji, po obou stranách kousek
přeložit a urovnat rukávy, ještě jednou přeložit a dát do zásuvky ve skříni.
Synovi se to líbilo. Když jsme byli hotoví, dokonce si vyndal všechno oblečení ze skříně a znovu si ho složil a uklidil. Byla to zábava. Užili jsme si to a chlapec se něco naučil. Pak už uklízení oblečení zvládal dobře.
Jak se ukázalo, problém nebyl v tom, že by náš syn nechápal, proč je důležité uklízet si šaty. Nešlo ani o to, že by to nechtěl dělat. Jen prostě neměl potřebné kompetence: nevěděl, jak na to.
Za několik let, kdy už z něho byl teenager, se problém s oblečením objevil znovu. Tentokrát to ale nebyla otázka kompetence, ale motivace. Řešení problému se tedy muselo týkat motivace.
Klíčem k řešení libovolného problému s nácvikem je správná diagnóza. Když vás bolí noha, nepůjdete za kardiologem. Pokud máte ve střeše díru, nezavoláte instalatéra. Stejně tak není možné vyřešit problém kompetence způsobem, který se zaměřuje na hodnoty nebo na motivaci – a naopak.
Pokud jsme po některém z dětí chtěli, aby splnilo nějaký úkol, osvědčilo se položit si nejdříve tři otázky:
Má to dítě dělat? (Problém hodnoty.)
Dokáže to dítě dělat? (Problém kompetence.)
Chce to dítě dělat? (Problém motivace.)
Na základě odpovědí na tyto otázky můžeme zvolit efektivní postup. Pokud jde o problém hodnoty, řešením jsou obvykle vklady na citové konto a vzdělávání. Pokud jde o problém kompetence, řešením je trénink. Existuje však rozdíl mezi vzděláváním a tréninkem.
Vzdělávání znamená „postrčit dopředu“, v tomto případě poskytnout správné a podrobné vysvětlení, proč by dítě mělo mít pocit, že právě o tento úkol „by se mělo postarat samo“.
Trénink znamená „vložit“, tedy naučit dítě, jak úkol splnit.
Obojí – vzdělávání i trénink – je důležité a záleží na povaze problému, pro co se rozhodnete.
Pokud spočívá problém hodnoty ve volbě mezi dvěma možnostmi („Mám udělat domácí práce, nebo si jít s kamarády hrát?“), pak je klíčem k řešení kvalita vztahu, charakter rodiny a její kultura.
Pokud jde o problém motivace, řešením je posílit žádoucí chování zvnějšku, zevnitř, nebo obojím způsobem. Můžete nabídnout vnější odměny (kapesné, přiznání nějakého privilegia nebo výhody), můžete klást důraz na vnitřní odměnu (vnitřní klid a uspokojení, jež se dostaví, pokud lidé udělají věci, o nichž vědí, že je správné je udělat, naslouchají svému svědomí a jednají
v souladu s ním). Nebo můžete zkusit obojí. Při rozhodování, v čem spočívá podstata problému, vám pomůže návyk 5 (Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni).
Sandra postupně vnesla do naší rodiny obrovské osvícení a intuitivní moudrost, která se týkala pochopení fází vývoje našich dětí. Studovala dětskou psychologii a po celý svůj život se tomuto oboru věnovala teoreticky i prakticky. Výsledkem je, že ví opravdu hodně o tom, jak je důležité naslouchat vlastnímu srdci a respektovat u dětí přirozené vývojové fáze.
* * *
Jedná se o ukázku z knihy 7 návyků spokojené rodiny, kterou vydalo nakladatelství Management Press.
7 návyků – základ pro vytvoření harmonické rodiny
Kniha Stephena R. Coveyho, mezinárodně uznávaného odborníka na vedení lidí, konzultanta, autora motivační literatury, charakterizuje 7 návyků, jež je třeba si osvojit, abychom jednali co možná nejefektivněji, a jež jsou základem pro vytvoření harmonické osobnosti, potažmo rodiny. Autor poukazuje na to, že rodina je – či by měla být – základním stavebním kamenem společnosti, a aby lidem přinášela to nejvyšší naplnění, je třeba dodržovat 7 návyků i při plnění rodinných či dalších mimopracovních „povinností“. Pomáhá rodinám osvojit si správné hodnoty a dává ponaučení, jak 7 návyků uplatňovat v nejrůznějších životních situacích.
Kniha 7 návyků spokojené rodiny je dobrá a užitečná četba nejen pro rodiče, ale i pedagogy a psychology. Obsahuje mnoho zajímavých životních příběhů, včetně návodů, jak problémy řešit, ať již jde o problémy dětí, rozvádějí-li se rodiče, vážné nemoci v rodině, o problémy dospívajících apod. Pozornost je věnována nesnázím, které mohou rodině způsobit, podlehne-li některý člen, zvláště děti, drogové a jiné závislosti.
Napsal/a: Stephen R. Covey
