Milá maminko,
sama víš, že v naší rodině se city najevo nikdy moc nedávaly. Proto už dlouho hledám vhodnou formu, jak se Ti omluvit…
Nakonec jsem všechny svoje vylomeniny završila tím, že jsem rok před státnicemi otěhotněla. Od té doby se můj svět točí jiným směrem. Dnes se stydím, když myji nádobí, vytírám, rýpu se v zahrádce a pak s rukama od hlíny utíkám k postýlce, kde se budí moje malá princezna. Jako bych viděla Tebe před lety, v době, kdy jsem se Ti za takové věci smála. Je neuvěřitelné, jak se Ti začínám podobat. Z počátku mě ta proměna děsila, měla jsem v živé paměti svá slova o podřadnosti žen v domácnosti, mateřství a domácích pracích. Smála jsem se Ti a ptala se „ proč to děláš?“ – a Tys vždy odpověděla, že pro nás. A že to děláš ráda. Vzpomenu si na to snad pokaždé, když s láskou žehlím miniaturní kalhoty, trička a skládám ponožky.
Měla bych se Ti za ta svá telecí léta omluvit, ale pořád jsem k tomu nenašla odvahu. Nevím, jestli teď po nocích místo u rádia sedíš u počítače a projíždíš stránky pro maminy, ale vím, že mou proměnu vidíš a tak snad konečně můžeš jít v klidu spát. Až moje Rozinka mi ukázala, jak moc mě máš ráda, jak jen může maminka milovat své děti, co pro ně dokáže obětovat, jak ji mateřství od základu změní a hlavně, jaké je to mít o ten poklad strach… Neumím si představit, jak těžké je přihlížet neštěstí a bolesti svého dítěte bez možnosti zásahu… To všechno sis se mnou protrpěla a já doufám, že Ti já i vnučka děláme už jen radost.
Teď mi v uších zní jen jedno Tvé varování: Ony Ti to děti vrátí… No, uvidíme…
Mám Tě ráda, babi…
Napsal/a: dewil
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (22 vyjádření)
Tak jsem to mamce poslaal, jsem zvědavá, jak se jí to bude líbit 🙂
Dewil, krásné, brečím u toho…
no tak to jsem si pobrečela tak jsem se v tom našla, asi každý to tak měl a důležité je že si to včas uvědomí a dá to najevo
také bych to dala mamince napsané aby i ona věděla jak to cítíš, myslím, že si to i zaslouží….no a nic jiného nám nezbývá než doufat, že se to přísloví co ti říkala tvá maminka a moje mě na těch dětech nevrátí…
dewil,
moc bych Vám i Vaší mamince přála,aby si tohle přečetla,určitě si to obě zasloužíte!
Nejsem „brečící“ typ,ale teď si tu slzím do klávesnice,opravdu jste mě dojala.
Rozhodně se nestyďte a dejte to mamince přečíst,nebo jí to třeba napište jen tak rukou na papír,bude to pro ni nejhezčí dárek!
V to ,co jste napsala se vidím a přeju Vám,abyste s maminkou i dcerkou už prožívala jen samou radost!Lucka
Je to krásné,díky.Opravdu se to člověk uvědomuje až přijdou děti a vše najednou dává smysl a mnohem více rozumí svým rodičům a hlavně má k nim blíž.
Sedím tady,slzy mi kapou do jogurtu:).Moc pěkné.I přes svoje občasné názorové a povahové neshody s tou „mojí“.Budu se muset nad sebou zamyslet,aby,jak nazanačila Brmbulka,už nebylo pozdě.
krasne ze jste tohle vse stihla napsat….ja ne…a proto to kazdy vecer septam do nebe
Tak jsem si pročistila po ránu oči :o) Dojemně napsané, moc hezké, člověk potřebuje vidět zpětnou vazbu za vše, co do dětí dal, slyšet od nich poděkování, určitě by to maminka měla číst….
Prostě smekám, jak si to krásně napsala a tak nějak si vzpomínám na sebe a moji mamku. Opravdu to dej mamince přečíst, ať Tě někdy nemusí mrzet, žes to chtěla udělat, ale neudělala.
Bože, jak já se v tom vidím…. Krásný, krásný a pravdivý…
Krásně napsané, dojemné a pravdivé….
Teda klobouk dolů opravdu moc krásně napsáno chápu čím jsi asi ty i maminka procházela chvílemi jsem se v tom i viděla taky si se mnou máma užila své určitě bych jí to dala přečíst a vše jí to řekla.Chce se mi už brečet vybavují se mi mé vzpomínky určitě jí řekni jak moc jí máš ráda držím palečky a jdu si pro kapesník.
Dewil, taky se přimlouvám, abys to mamince poslala…. moc krásné a taky zamačkávám slzu…
Věřím, že tenhle krásný dopisek smaže všechny bolesti, které s Tebou maminka prožila… určitě jí obě děláte jen samou radost! 🙂
Devvil,
určitě to dej mamince přečíst.
Co nejdříve. Pošli jí to mailem, dej odkaz na tento článek, vytiskni a předej v obálečce…, jakkoliv, ale určitě jí to dej.
Bude dojatá. Tohle je chvíle, která dokáže rozpustit všechny křivdy, vše, co si v sobě nosíme, najednou to jde, odpustit i zdánlivě neodpustitelné…po takovém vyznání prahne každá maminka.
Bude pyšná na to, jakou má dceru. Úžasnou dceru.
ježišmarjá, smí se bulet v tuto ranní hodinu? Moc hezky napsané…
dewil, moc hezky jsi to napsala. Zamačkávám slzičku.
Moc krásně napsané a dojemné, zamáčkla jsem slzičku.
Až si to maminka přečte, určitě na všechny starosti, co s tebou měla zapomene.
dewil moc krásné….myslím,že milující rodiče tohle vše stejně ví a jen čekají,až to my dcery pochopíme sami:-)
tak jsem zase dlouho nebulila:-) Opravdu hezký příběh, doufám, že si ho přečtě i maminka…
To je moc pěkně a hlavně pravdivě napsáno. :-))
Mobile Sliding Menu