Kvůli kojení jsme toho zažili v prvních týdnech hodně. První přiložení k prsu a rozkojení byla brnkačka – tedy alespoň pro nás. Maličký pil a vše bylo v naprostém pořádku.
Vážil ho samozřejmě sám, bo já si přece všechno vymýšlím – namyšlenec! Přestal mne konečně obviňovat z nesmyslů, protože sám viděl a slyšel, jak malinký hltá. Udělali nám všelijaká vyšetření a na nic nepřišli. Pan doktor se mi neustále snažil bránit dávat malému umělou výživu, stále opakoval, jak je kojení důležité. Ale nechat prcka vyvádět hlady každou i necelou hodinu a ten chudáček se kvůli tomu ani nevyspinkal. Tak tomu říkám týrání dítěte. Výživu sem začala dávat maličkému ještě v nemocnici. Asi po měsíci jsme museli přejít na sytější výživu a po dalším měsíci na kaše a to i přes den, protože tomu mému nenasytovi to nestačilo. A že jí jako nezavřený a má teď ve dvou a půl roku 13 kg a 104cm. To už nikoho nezajímá 🙂
Tento příspěvek byl zařazen do soutěže Pojďte si povídat … v dubnu 2011. Stačí se zapojit do diskuse (Ne)lehké začátky s kojením nebo do 15. 4. 2011 poslat svůj článek do redakce.
Napsal/a: weolvin
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (29 vyjádření)
čtenářko, já si nepřipadám nijak jako supermatka, naopak bych toho chtěla hodně zlepšit, ale některé tvé výroky (opravdu nejen tento, ale mnoho dalších) mi prostě připadají vůči dítěti naprosto 😯 🙁 ???promiň, nenalézám slov…
Prostě nevím, jestli bych s takovým nahlížením na mateřství a péči o své děti, chtěla vůbec matkou být, zda bych raději neprožila nesvázaný život plný radovánek, ale tedy raději bez dětí, ale kvůli dětem. Snad mě pochopíš, co tím chci říci.
Ano, s odstříkaným to jde, pokud jde odstříkat. No, asi to je silně nepravděpodobné, jako že někomu to mlíko vůbec nenaběhne, ale vidím, že jsem se dostala opět kvůli slovu do křížové palby. Pak ne kriminál, abych nepopuzovala, ale poněkud svázaná.
Ale raději už reagovat nebudu. Tohle je jedno z velmi ožehavých témat.
Přeji krásné odpoledne.
k argumentům typu „kriminál a maminka si taky může jít mezi lidi a odpočinout si“ apod – slyšela jsem jich už spousty, ne jen teD´tady – se vyjadřovat nebudu, názor mám obdobný jako Lien, Pavlínkav to napsala pěkně, Bokul taky..prostě když se chce, jde to i odstříkaným mlíkem, nemusím hned hledat výmluvu k použití UM, když se chci na tři hodiny vzdálit….. Já mám ráda, když se věci nazývají pravými jmény a neschovává se něco za něco jiného, nechci kojit, ano, dítko přežije na UM, žádný problém… ale když někdo dělá ze sebo „chudáčka“, slyším tisíc výmluv, proč to nejde, ale ve skutečnosti hlavní důvod je někde jinde…. to nemusím (tím ale nezpochybňuji,že v některých případech jsou překážky tak velké, že UM je taky řešení…)
Jinak spíše mě zaráží, že je běžná praxe porodnic to vážení. To já nezažila, asi budu muset být hrdá na naší porodnici. Ona je Baby Friendly, já si tak bláhově myslela, že už je to vše dnes běžná praxe, ale jak čtu, asi není. U nás nikdo nenutí děti vážit (pokud není rpoblém, to potom ano). Na každém pokoji je váha,takže pokud někdo váží, tak nemusí chodit někam k sestrám. Nikdy po mě nikdo nechtěl, aby váhu někam zapisovala já, už vůbec ne po každém kojení. Váha se zapisovala jenom při koupání, takže jednou denně. Žádné stresy po každém kojení a hlídání, kolik toho prcek vypil… A já si orpavdu myslela, že to je běžná praxe a teD´zjišťuju, že asi není… 🙂
Pavlinkav, jsi zlatá – napsala jsi od tom odstříkávání mléka, když maminka někam chce jít. MÁŠ PRAVDU! Já jsem sice v době, když Davídkovi bylo půl roku měla jít na sraz po 10 letech, ale spolužáci sraz přesunuli na dost špatně dostupné místo a já se tam neměla jak dostat (mnozí mi pak měli za zlé, že jsem si měla říct, že by mě někdo vzal autem, ale už neřešil, jak bych se dostala zpět – nerada jsem na obtíž), takže jsem na srazu nebyla a mnozí to nepochopili. Bylo mi líto toho, že kdyby se konal v dostupném místě, tak jsme to zvládli… ale nikdy bych to nenazvala jako kriminál. 🙂 Akorát jsem to obrečela, seděla jsem na náměstí, kousek od místa, kde se sraz měl konat 😀 Ale koncert, i zkoušky se sborem jsem taky zvládla a to nemluvím o jedné mamince, která tohle zvládla s dvěma dětmi to byla v šestinedělí 🙂
Lien, s tim vazenim a sledovanim. My jsme museli chodit vazit k sestram, pred jejich oci… na pokoji sice byla vaha, ale musela jsem to vazit na digitalni u nich. Vyhodou vazeni na fyzioloickych novorozencich bylo alespon to, ze vaha byla lehko dostupna… To na JIPce byla v takove poloze, ze jsem fakt mela velke bolesti a hruzu, aby mi Davidek nespadnul. Jeste z blbejch kecu sester… Kojit jsem musela taky u sester kdyz nebylo mmisto, poslali mne na pokoj, kde jsme se 30 minut s Davidkem spolecne trapili, pak jsme se sli zse zvazit a krmit na chodbu odstrikanym ohratym mlekem ze strikacky…
Jinak jeste k tomu vymysleni vysledku… Lien, nejsem zastance lhani, to, ze vam to vyslo, dobre tak. Bylo by asi strasne bolve cist tu, ze jsi neco papirove nalhavala a pak byl problem. Vím, ze na oodeleni byl jedn pani, ktera to delala taky jak pises ty, ovsem za ucelem toho, aby je pustili domu a ona se mohla na kojeni vykaslat a davat UM.
ctenarko, na ten kriminal jsem nechtela reagoavat, na strane druhe – Davidek do jeho 18 mesicu nepil nic jineho nez MM a ja jsem pul roku pracovala na pozici leadera u Avonu, chodila jsem delat prezentace a milacek to proste 3 hodin vydrzel. Sice jsem nebyla v kine, ni v divadle, nebyla jsem s nikym na kávě ani na caji, ale po pravde, citim to taky jako Lien, ze vnimam to krasne a kriminal je mi cizi… To, ze jsi to tak citila ty – dala jsi to tu najevo a treba i chapu, ze nekomu to slovo vadi… No, co 🙂
Jesteze jsem diskuzi neprolozila otazkama typu „myslite si, ze kojene deti budou inteligentnejsi jak ty nekojene :-)“ nebo „co rikate na vysledek zahranicni studie, ktera rika, ze dite by uz v prvnim tydnu zivota melo pit kravske mleko, aby bylo odolne vuci alergiim“…
Skoda, ze nektere veci resime tak moc teorreticky, ze nam nekdy ty teorie lezou na mozek 🙂
Zažila jsem převažování po kojení, naštěstí s kladným výsledkem 😉 a malá se nakonec rozpila, takže jsem dokrmovala jen maličko a chvilku po žloutence. Teď ta mladší těžká pohoda od prvního přiložení.
Spíš jsem chtěla reagovat na ten „kriminál“ – obě děti mám plně kojené do půl roku (tj. do příkrmů a i když dávám příkrmy, tak pořád plně kojím). Od třech měsíců věku obou holek jsem se zpátky vrátila ke zpívání, teď od dvou měsíců chodíme do divadla, když jsem byla pozvaná na oslavu do školy, taky jsem jela. A to vše při plném kojení. Takže opravdu si jako v kriminále nepřipadám. Buď jsem to stihla mezi kojením (zkouška sboru), nebo jsem prostě nachystala odstříkané mlíčko a věděla jsem, že můžu jít (divadlo, oslava). Malá dobře snáší občasnou flašku, péči manžela i babičky. Takže i při plném kojení si nemusí maminka připadat uvázaná. Když se chce, všechno jde a nikdo nestrádá 😉
lien to byla miminka po narození klasika pobyt v nemocnici po porodu….ale člověk by o tom nevěděl pokud bych tam nebyla…já si nej prostě říkám, že některé věci jsou zbytečný risk a já díky své zkušenosti bych to neriskla…
jinak mi příjde zbytečné se tu poštuchovat kvůli tomu jestli někdo kojí nebo dává umělé mléko, každá je v jiné situaci, každé tělo je jiné, někomu to prostě nejde a je jedno jestli je to třeba jen nějak psych blok, důležité přece je že se snažíme co nejlépe se věnovat těm našim drobečkům a je jedno jestli to dostanou v prsínu a nebo lahvi
Jenom doplním, že každá žena má jiné tělo. Mě se třeba stávalo, že když jsem měla krizi, tak se mi neudělala ani kapka mlíka třeba skoro celý den. To je potom pohled, když se dítě přisaje, chvíli tahá, pak začne plakat, přisaje se na druhé prso, zase tahá, nic, zase řve, tak ho přikládáš znovu a znovu. To dítě tahá a tahá a nic a pořád pláče. A pak únavou usne. A pak už jenom řve. Už se ani nepřisaje. Má takový hlad, že prostě pláče. Zase se přisaje a zase znovu. A tak celý den. A pak máma sedí s dítětem v náručí a řve jako alík, že nemá mlíko. Potom letí do nemocnice večer, protože je všude v neděli zavařeno, aby to dítě někdo trochu nakrmil. Tam vypije celou lahev a okamžitě usíná.
To je zážitek.
Odstříkávání u mě nebylo možné. Prostě jsem to ze sebe nedostala. Ať si myslí kdo chce co chce, a to jsem to ze sebe páčila třeba dvě hodiny. A i přes bolest. Mimochodem jsem celou dobu kojila co hodinu. Ne co tři hodiny, ale co hodinu. Takže malá byla u prsu pořád. Jenom jsem přebalovala a krmila. Až do příkrmů. Pak přišla trochu úleva.
Lien, já jsem čekala, že na tu větu prostě skočíš. Koukám, s tebou bych si vjela do vlasů. Tys možná měla kolem sebe vnucovačky UM a já měla právě takové, které vnucovaly kojení. Pokud jde o ten kriminál, tak to jsem myslela tak, že vlastně dítě musí všude s mámou, protože není alternativa. Ne každý je totiž natolik sžitý hned od začátku se svým mateřstvím. Některé mámy si chtějí třeba i na chvíli odpočinout a na malou chvíli vypnout matku. Samozřejmě, že tohle nebudeš chápat. Jak jsem psala již jednou, nemůžu se ti ve tvém zapálení rovnat. Jsem jenom obyčejná máma, co má i svoje představy o životě a dělá kompromisy.
Pokud dítě pije i UM (třeba byť jenom občas), ktak se může máma na půl dne třeba i vzdálit, dát dítě někomu pohlídat a trochu i oddechnout od neustálé rutiny, kterou ty zvládáš tak brilantně, že se ti prostě rovnat nemůžu.
Pro příště to tak udělám. Dítě bude i kojené i přikrmované. A to tak od druhého sprutu. Uvidíme, jaké také bude.
Neznamená, že když je dítě zvyklé vypít i UM, tak že nemůže být i kojené.
To je právě ta střední cesta, která mi osobně připadá nejschůdnější. Osobně mě. Obdivuhodná v tomto nejsem. Je mi jasné, že jsem často zavrhovaná pro svůj postoj. Ale na to jsem zvyklá.
bamisko, ale malá po žádné operaci nikdy nebyla, byla normální velmi dobře sající miminko, nebyl důvod přikrmovat a sledovat každý gram. A přesto to vyžadovali…
Po operaci nebo s neprospívajícím dítětem je to samozřejmě jiné.
lien bud ráda že máš zdravé dítě, protože jsem se zrovna v Motole setkala s maminkama, kteým zachánili právě miminko kvůli tomu, že nepříbývalo na váze a měli pak problémy se střevama…také mi to nebylo příjemné, ale kvůli malému jsem to teda nikdy nešidila a ani bych si tohle nedovolila byla to i malá kontrola toho že je to v pořádku a po operaci to probíhá dobře….
Bokul, já jsem taky „musela“, ale prostě pokaždé u mě sestra nestála, vlastně u mě nestála skoro nikdy. Je pravda, že jsem měla nadstandart a sdílela ho i s manželem, takže nám tam ¨tak moc jako ostatním nelezly, co se dalo ošidit jsem ošidila, do tabulky jsem si vymýšlela všechno, jak čůrání, váhu, kajdění i teplotu. UM jsem vylévala do umyvadla…. No ale když ti někdo stojí za zadkem, tak to samozřejmě nejde, pokud ho nepošleš pryč. A ono se v šestinedělí těžko bojuje, taky to vím, třeba s různými vyšetřeními, očkováním apod. Kdybych nebyla po porodu, tak bych je poslala velmi velmi daleko, ale v tom stavu člověk opravdu nevěděl co a jak dělat, tak si prostě nechal skoro všechno líbit 🙁
A osobně jsem tedy vnucování kojení nikdy nezažila, jak od spolumaminek, tak od sestřiček i od příbuzných. Každý mi spíš říkal, ať dávám UM, že je to pohodlnější a bez starostí. Takže fenomén vnucování kojení tedy neznám, spíše vnucování UM, jeho výrobci počínaje a starší generecí konče.
Jinak taky nechci nikoho odsuzovat, nemám problém s tím, že nekojí Lussy, IDom…., ale mám problém s tím, když čtenářka napíše, že jsem připoutaná jako v kriminále. Za celou tu dobu mě tohle jedinkrát nepřišlo na mysl, naopak, měla jsem radost, jak je to všechno příjemné, když mám jídlo pořád u sebe…
Lien, k tomu vážení – přestav si, že já jsem musela Davídka vážit ve dne, v noci, POKAŽDÉ!!! před očima sester a Tvá slova mi připomenula jaké je to psycho pro mámu, která se snaží a váha se nezhoupne ani o gram… Po půlhodině přikládání k jednomu, k druhému (tedy dvakrát 15 minut) prsu je to psycho, když výsledek je nula… Každá maminka podobnou situaci nezkousne, čast záleží i na motivaci – já měla zdravotní – a přiznám se, nevím, zda když už jedno dítko mám, zda bych dokázala tolik hodin denně věnovat odsávání mléka.. Na straně druhé vím, že když jsem byla doma a věděla jsem kolik má Davídek vypít (doslova jsem to z doktorů dostala – nějaký výpočet), tak i když mléko nebylo, tak jsem odsávala klidně hodinu, jen aby bylo na příští krmení! A díky skladování ledničce taky vím, jak to moje mlíčko vypadalo… dobrá 1/3 byla hustá smetana a kdo to viděl nechápal (včetně mě). A uznávám, že tohle se prostě z „krabice“ udělat nedá. Na straně druhé, ráda vzpomínám na slova Virenky, která mi tehdy psala, že je škoda, že lékaři )resp. zdrav. personál) skutečně neví, kdo CHCE kojit. Aby sílu a energii věnovali těm, které kojit chtějí. Ne „zbytečně“ těm, které se skrývají za nějaké omluvy, výmluvy apod. a přitom ve skutečnosti kojit nechtějí. Čímž jsem nechtěla odsoudit nekojící maminky (které třeba někdy hnusně napadají kojící mámy – jako že proč to dělají, že krabicové je lepší – i to jsem zažila!!! ). Kojící maminky taky nemusí vždy porozumět nekojícím maminkám a pokud jsou ve výsledku jen nějaké výpady, nevhodné poznámky, urážky, není to dobré.
TÝDENNÍM TÉMATEM JSEM CHTĚLA DÁT PROSTOR VŠEM, KTERÉ CHTĚLY ZAVZPOMÍNAT.
NECHTĚLA JSEM ROZDĚLIT VD NA KOJÍCÍ A NEKOJÍCÍ, ABY SI ŠLY PO KRKU.
Snad se časem bude brát kojení jako přirozené, snad bude dost šikovných lidí, kteří dokáží pomoci a zároveň zmizí fenomén vnucování kojení za každou cenu. Pak snad oba tábory budou spokojené, společně usednou u kávy nebo kojícího čaje 🙂 a budou řešit to, jak jim děti krásně prospívají.
KRÁSNÝ DEN VŠEM!
Lussy, ono je to taky hodně o tom, jak člověk bere takové to vážení apod., vím, že je to něco jiného na JIP, kde ti děcko kontrolují a když jsi sama na pokoji.
Já jsem to vyřešila tak, že jsem se hned první den zeptala, o kolik víc má po kojení vážit, sestra mi řekla tolik a tolik, takže jsem jim to hezky vždycky do tabulky vyplnila a spokojené jsme byly všechny, sestřičky, já i malá. Pravda je, že potom už jsem jí ani vůbec nevážila, ale párkrát ano, samotnou mě to zajímalo a taky jsem byla vyplašená, to je jasné. Takže těch několik pokusů vážení ukázalo, že malá nepřibere po nakojení ani gram :-(. Kdybych se tím řídila, asi bych taky nekojila a přitom…. Nakones jsem kojila do 26 měsíců a malé nikdy nic nechybělo, při sprutech jsem si taky poradily a i když ten pocit byl poprvé velmi nepříjemný, tak jsme to zvládly.
V tomhle tedy nemůžu souhlasit se čtenářkou ani náhodou, proč cpát do dítěte chemii a mléko, které je určeno kravám, když můžu kojit a probíhá jen něco, co mě zatíží asi tak, že dítě mám pár dní u prsu častěji, tomu nerozumím.
A další věc, se kterou tedy rozhodně nemůžu souhlasit a vlastně vůbec nechápu, jak nějaká maminka může tohle napsat (o tom, že to takto prožívá, jsem nikdy neuvažovala jako o vůbec možné věci)je tahle věta:
„Ale to, že je k tomu dítěti matka doslova přikovaná celé ty dva roky a vlastně se to podobá snad i kriminálu, tak to nikoho nezajímá.“
Pokud bych skutečně měla takové pocity, raději bych nekojila, protože chudák dítě, jesli pije mléko s takovou energií 🙁 🙁
Doufám, že takových žen opravdu moc není.
Navíc mně by připadalo jako kriminál chystat UM, mýt lahvičky, sterilizátor a všude s sebou tahat krabice a lahve a vůbec. Kojení je přes horší začátek prostě lepší a přirozené. Já bych proti UM mléku neměla vůbec nic, pokud by jeho složení bylo stejné jako mléko mateřšké, ale to ještě žádný výrobce nevymyslel.
A aby to nevyznělo nějak zle, taky nepovažuji nekojení za špatné, jen je prostě horší kvalita toho, co dítě jí a pokud maminka MŮŽE a nekojí je to pro mě nepochopitelné.
Lussy, máš dobré, že ti aspoň teklo mléko:-)
Mě v porodnici nikdo nevěřil, takže si mě náležitě „vychutnalo“ několik doktorů i sestřiček, protože mi nikdo nevěřil, že mi nic neteče…Prsa jsem neměla moc nalitá, a i když mačkaly, jak mohly, tak vymačkaly tak dvě tři kapky a dál ani svěrákem…A může jim člověk vysvětlovat, že jsem tohle měla už dvakrát před tím…Takže já měla UM už doma nachystaný (Kačka ho dostala už v porodnici, protože řvala hlady) a tentokrát jsem nebulela, protože bych to stejně bulením nevyřešila. U nás v rodině je tohle prostě klasika a hlavu si z toho nedělám. Denda, Domča a Kačka nejsou jediný děti, které nejsou kojený a ať si kdo chce co chce říká, tím, že nebudou kojený přece neznamená, že je odsoudím ke všem možným nemocem a nevím, k čemu všemu ještě…To je absolutní blbost.
Naštěstí máme chápavou dětskou Dr., stačilo vysvětlit situaci a žádný nucení do kojení apod. Ostatně, netrápila bych dítě hlady jen proto, že to tak řekl Dr. nebo mi to někdo poradil, jako že mám na všechno okolo sebe vykašlat a jen ležet a kojit – to bych zase zanedbávala Domču, to prostě nejde. Naštěstí se dá UM koupit bez toho, aby měl do toho kdo co mluvit (u Dendy jsem měla ještě přidělené lístečky na Sunar).
A vůbec mi nevadí vyvařovat lahvičky a kupovat mlíko. Pravdou je, že jde asi o zvyk, ale nebudím se v noci na pití, přes den skoro přesné intervaly na jídlo, dětičky přibírají jak mají, žádný stresy a můžu jít třeba s přítelem do kina a nemusím počítat, že nestihnu na kojení apod…Netvrdím, že je kojení špatný, aby si to tak zase někdo nepřebral, ale taky si nemyslím, že nekojení je špatný.
Čtenářko, souhlasím s tebou, líbí se mi jak jsi to napsala:-)Hlavně ta poslední věta:-)
Ivča a Domča
Lussy, ctenarka: Diky i za Vase zkusenosti, ktere svoji delkou i obsahem plne splnuji podminku zvverejneni jako clanek. To, jaky postup jste zvolily je urcite spravny pro Vas – v dany okamzik a situaci a verte tomu, rozumny clovek Vas neodsudi, ale pochvali. Dulezite je jak spokojene miminko, tak maminka. Pokud budete chtit, urcite sve zkusenosti muzete nakoprirovat i do diskuze k tematu, aby si je pripadne mohly precist i ty z nas, ktere treba nectou kazdy komentar pod clankem. Zdravim a preji pevne zdravi Vam i Vasim miminkum (detem 🙂 )!
Ještě jsem zapomněla napsat, že malý měl při narození 47 cm a 2 610 g. Minulý týden mu byly 4 měsíce a má přes 7 kilo a 68 cm, takže je to taky pěkný žrout.
Dcera byla od 2 měsíce taky na UM, dlouhá byla (po mně),ale zdaleka tolik nevážila.
weolvin,
tak já mám s něčím podobným čerstvou zkušenost.
Syn se narodil v prosinci ve 34. týdnu. Protože u dcery se kojení nezdařilo a malý se narodil předčasně, nedělala jsem si o kojení nějaké velké iluze. Ale už týden před porodem se mi spustilo mlíko a teklo a teklo – to jsem u dcery neznala.
Syn byl v inkubátoru a já mohla zkusit kojení 2,5 dne po porodu. Syn se k mému překvapení přisál úplně bez problémů a pil a pil. Bylo slyšet jak polyká, hýbala se mu ouška, prostě podle sestry úplně nádherně pil, pak si i odříhnul a výsledek – po nakojení vážil stejně jako před kojením. Taky tam na ta koukali jak z jara.
Problém byl, že když jsem ho přišla za 3 hodiny znovu kojit, tak byl tak unavený, že spal, vůbec se k prsu nepřichytil a neměl sílu ani pít moje odstříkané mlíčko z lahvičky.
Takže zbytek dne dostával moje mléko z lahvičky a druhý den ráno jsem šla kojit, scénář se opakoval – předpisové „nakojení“, kdy nic nevypil, pak unavený že sotva pil z lahvičky.
Přitom mléko jsem měla, ne moc, ale každé 3 hodiny jsem odsála 40 ml.
Verdikt sestřiček nakonec byl, že malý sice umí pít, ale nemá sílu to z prsa vysát, takže on byl přisátý, vypil přední mlíko a pak už neměl sílu ze mě vydolovat víc,ale pořád se snažil, takže to vypadalo, že celou dobu pije.
Jestli to tak bylo nebo ne, to nevím, každopádně, aby přibíval a dostali jsme se vůbec domů, jsem ho kojila jen 1x denně – po koupání, to byl bdělý a povedlo se mi 2 dny po sobě nakojit 20 ml, takže to opravdu pil tak, že se to dalo zvážit.
Pak nás pustili domů s tím, že doma v klidu se mi laktace určitě rozeběhne, že malý jak bude sílit, bude mít víc síly a na to mlíčko se určitě dostane.
Výsledek byl ten, že už v nemocnici jsem měla mlíčka míň a míň. Jak jsem postupně odsávala víc a víc, tak pak se to zlomilo a já odsávala míň a míň – nejdřív při jednom odsávání 35, pak 30 až jsem se dostala na 5 ml – prostě to neteklo.
No a přišli jsme domů, já vzala odsávačku, že je čas na odsávání a nevymáčkla jsem ze sebe ani kapku a bylo po kojení.
Ještě bych chtěla říct, že obdivuju všechny ženský co vydrží třeba měsíc odsávat mlíčko, než se kojení rozjede. Já jsem si dávala budíka po 2,5 hodinách, z každého prsa odsávala 15 minut, přitom vypila 3/4 litru čaje, takže jsem pak chodila hodně na záchod a než jsem odnesla odsávačku a malému na JIPku mlíčko, tak jsem měla něco přes hodinu na spánek a tak to šlo ve dne v noci.
A neumím si představit, že bych takhle fungovala i doma, kde jsem měla 2,5 letou dceru, která mě 5 týdnů neviděla a byla na mě nalepená jak klíště.
Takže si říkám, že to tak mělo být. Tím že jsem malého nekojila, tak jsem všechen čas mohla věnovat jí.
Chtěla jsem původně napsat také o kojení článek, ale když jsem viděla, kolik jich už je, tak jsem to zavrhla. Chtěla jsem ho psát právě o tomto fenoménu. Dříve se nekojilo vůbec a o prospěšnosti kojení se vědělo. Dnes kojí nejhorší matky do dvou let dítěte minimálně a ty nejlepší do školních let. Když jsem Terezku odstavila v devíti měsících, protože jsem to fyzicky nezvládala, tak mě jedna moje příbuzná dív ne seřvala, co jsem to za matku a koukala na mě hodně zle. Občas se musím smát, když tady nebo i jinde čtu o tom, že dítě už nechce třeba v roce prs a nebo to nestačí, jak téměř hystericky si matky zoufají, že to nedokázaly. Že nekojily do dvou let věku dítěte. Ale to, že je k tomu dítěti matka doslova přikovaná celé ty dva roky a vlastně se to podobá snad i kriminálu, tak to nikoho nezajímá. Nebo to, že dítě doslova řve hlady, to taky ne. Prostě to vyhladovělé dítě musí musí musí jenom tahat bradavku. Nemůže za žádnou cenu dostat nic navíc, než mu je nejméně a to je nejméně s vykřičníkem 4 měsíce (a laktační poradkyně se křižují). Připadá mi to jako laktační závody. Věřím tomu, že pisatelka článku tohle zažila. Po svých zkušenostech s Terezkou, kdy jsme celé vystresované prošly každou laktační krizi, kdy jsem ji držela v náručí, ona řvala hlady a já řvala zoufalstvím, že nemám dost mlíka, tak si to příště udělám podle svého. A to móda nemóda. Možná proto je Terezka takhle malinká. Dnes už bych jí dala jednoduše umělé tak jako jedna moje známá. Ta její malá už dávno mluví na rozdíl od Terezky a celou dobu byla hodně napřed. A věřím tomu, že hlavně díky tomu, že kvůli laktační módě nebyla tak hladová jako ta moje malá chudinka.
Nejsem zastánce kojení za každou cenu. Doufám, že jak minulá generace nekojila a ta naše s tím doslova šílí, tak ta příští si najde logičtější střední cestu.
Jak jsem pochopila z článku, nikdo na nic nepřišel a nakonec bylo nejlepší řešení zvolit „syté“ řešení. Chlapečká máte vysokého, alespoň když to srovnám s tím mým, který není o příliš mladší… a váhově jsou na tom skoro stejně 🙂 kdybych chtěla nějakou diagnozu, asi bych to označila „že má tasemnici“ – tedy, asi má velmi dobrý metabolismus.
Díky za Vaši zkušenost, kdyby tady byl nějaký pediatr, docela by mne zajímal jeho náhled na Váš případ. Přeji Vám ať Vás chlapec nesní a dělá Vám jen a jen radost!
Mobile Sliding Menu