… byla jsem moc ráda, že jsem mohla rodit ve spinální anestezii. Nahrnuly se mi slzy do očí, když jsem tě slyšela, Honzíku, jak ses rozkřičel na celé kolo, hned minutu po tobě Julinka. Byla jsem tak moc štastná a zapomněla na všechny problémy. Tatínek byl v té době na cestě do Čech v Innsbrucku.
Je spousta věcí, které jsou lepší tady v Itálii, ale spousta věcí je lepších zase v Čechách. Lepší je např. zdravotní péče ohledně tvé nemoci zde. V Čechách jsem musela vše shánět po internetu, lékaře specialisty, informace apod. Kdybych se neinformovala já, v nemocnici by nás poslali domů bez jakýchkoliv informací. Horší tu je zas např. sociální systém, mateřská tu trvá jen 8 měsíců, a pak detičky musejí do jeslí nebo je nutná chůva, která stojí kolem 10 euro na hodinu a to nemluvím o tom, že to nejdůležitější a nejkrásnější období vašeho dětství nejste s mámou ani s tátou. Takových lepších a horších věcí je spousta.
Tvé srdíčko, Honzíku, mělo trochu šelest a obstrukci, po porodu jsme chodili každý týden na kardiologii, teď nás čeká další kontrola až za půl roku, protože srdíčko se s věkem vylepšuje. Mohou se vyskytnout i další komplikace a další symptomy tohoto genetického onemocnění, které jsem zde již popisovala. Kdybych jednoho dne nepodstoupila náhodný ultrazvuk a pan doktor neviděl ve skutečnosti neexistující cystičku v tvojí hlavičce, Julinko, nikdy bychom se ani možná nedozvěděli o tvé nemoci, Honzíku, neboť nemáš žádné jiné symptomy a příznaky tohoto onemocnění a my si mohli ušetřit tolik stresu. Ale tahle náhoda přinesla takový vývoj situace a asi to tak prostě mělo být. Naučilo mě to spoustu věcí, jsem vděčná za každý den s vámi, který je bez problému a opravdu si každou chvilku s vámi naplno užívám. Vím, že komplikace se ješte mohou objevit, ale snažím si to nepřipouštět a žít skvělou přítomností a užívat si života a vás. Pokud budeme celý život žít ve stresu, že by jednoho dne mohly nastat komplikace a ony pak nenastanou, budeme se zbytečně jen stresovat. A kdyby nedejbože komplikace nastaly, budem se stresovat i v době, kdy je vše v pořádku, tedy dvojnásobně a život si vůbec neužijem. A když už si človek říká, že je na úplném dně, pozitivní na tom je, že se od toho dna může odrazit a vše se zas vylepší.
Dva měsíce po porodu jsme se odstěhovali do Itálie. Tady jsi Honzíku podstoupil magnetickou rezonanci. Podstoupil jsi také genetický test, na výsledky se čeká kolem půl roku, onemocnění se potvrdilo, ale bohužel se potvrdilo i u me, ale já nikdy žádné příznaky neměla a nemám a o existenci této nemoci jsem nikdy neměla ani tušení. Mým jediným symptomem je malé bílé mateřské znaménko, kterému nikdo nedával žádný význam. Možná i já měla problémy se srdíčkem, jen v té době ještě neexistoval ultrazvuk. Vypadáš jako krásný zdravý chlapeček bez jakýchkoliv příznaků, máš pouze pár bílých znamének jako já, vyvíjíš se báječně. Jste s Julinkou skvělá dvojka, neustále se na sebe smějete, žvatláte si stále mezi sebou a někdy se pořádně taháte za vlasy. Ty, Juli, jsi pro jistotu také podstoupila genetický test, ale výsledky zatím ještě nemáme, ale dle všech ultrazvuků a kontrol ty jsi naprosto v pořádku a toto onemocnění jsi nezdědila. Tato nemoc je totiž dědičná v 50%.
Tady v Itálii jste jako opravdové hvězdy. Moc dvojčátek zde není a ještě, když jsou holčička a chlapeček a k tomu blonďatí a modroocí. Když s vámi vyjedeme na procházku, cítím se jak filmová hvězda, neboť nás vždy minimálně deset lidí, a to nepřeháním, zastaví a zahrnují vás komplimenty. Dokonce dali vaše fotky i do místního kalendáře, byli jsme tu s vámi i v novinách. Teď se chystáme dokonce i do jednoho pořadu v televizi. Máme neustále nabídky na focení různých katalogů. Užíváme si společné plavání pro kojence a vůbec vše s vámi, jsme moc šťastní. Máte tu už pár kamarádů, často k nám chodí Sofia s maminkou, je jen o dva měsíce starší, bydlí kousek od nás, a spousta dalších kamarádů. Všichni k nám vždy rádi zajdou na českou houbovou polévku, klobásky na pivě či nějakou českou specialitu, ale ovocné knedlíky ty tedy pánům Italům moc nejedou. Všichni jsou vždy rádi, když z Čech přivezeme české pivo, becherovku a lázeňské oplatky.
V Itálii se často chodí zapalovat svíčky do kostela. I když nejsem věrící, často tam chodím s tatínkem zapálit svíčku a vždy děkuji za to, že vás mám. Musím uznat, že velmi často se mi zalejou oči slzami radosti. Jste to největší štěstí, co nás v životě potkalo a je úplně jedno, kde jsme, důležité je, že jsme všichni šťastní.
Napsal/a: Rosmarina
