Moje milá Julinko a Honzíku II.

Rubrika: Moje cesta k miminku

Tehotenstvi 1Otěhotnět byla pro mě věc téměř nemožná, pomohla nám až moderní medicína. Proto když jsem na prvním ultrazvuku uviděla dvě bijící srdíčka, nahrnuly se mi slzy do očí a já prožívala ten nejkrásnější pocit na světě, který jsem kdy zažila, byla jsem tak moc štastná.

V prvním těhotenství miminku bohužel zaniklo srdíčko. Od začátku těhotenství jsem si píchala injekce na ředění krve kvůli trombofilní mutaci a spousty hormonálních injekcí na udržení těhotenství, ty se skvěle naučil aplikovat váš tatínek. Pořád jsem vám dvěma bojovníčkům eskymáčkům dodávala spoustu energie a každý den si s vámi povídala a poslouchala hudbu.

V osmém týdnu těhotenství jsem bohužel začala krvácet jako při prvním těhotenství. V děloze se mi vytvořil hematom, musela jsem do nemocnice, měla jsem obrovský strach, že vás ztratím, ale moc jsem věrila, že to zvládneme. A my to zvládli! Po dvou týdnech jsme šli z nemocnice domů.

Začátek těhotenství jsem prožívala mezi záchodem a gaučem, ze začátku jsem zhubla 6 kg. Od 14. týdne jsem se už začala cítit skvěle, přestala si píchat hormonální injekce, zůstaly už jen ty na ředění krve a začala jsem přibírat. Teď jsem si těhotenství začala báječně užívat. Všechny genetické testy dopadly výborně. Jaké bylo překvapení, když nám na ultrazvuku řekli, že jste holčička a chlapeček – o jménech jsme měli hned rozhodnuto. Tatínek vám každý večer povídal italskou pohádku a hladil mě po bříšku.

Ve 20. týdnu se vyskytla další komplikace, a to těhotenská cukrovka. Dietou se bohužel nedala zvládnout, tak jsem si začala píchat ještě inzulín. S inzulínem byla cukrovka kompenzovaná, vy jste skvěle rostli, bříško taky, pomalu jsme začínali chystat věci pro vás. Ješte ke všemu se objevily RH protilátky, protože já mám krevní skupinu RH negativní a vy jste zdědili po tatínkovi RH skupinu pozitivní, chodila jsem častěji na krevní testy a i tohle jsme zvládli na výbornou. Říkala jsem si, co ještě se může přihodit. Těhotenství jsem si ale užívala i přes všechny tyto komplikace, byla jsem tak pyšná nastávající maminka. Jednou jsem sice byla v nemocnici kvůli srdeční arytmii, ale hned za dva dny mě pustili domu.

Bohužel se přihodilo něco neočekávaného – na náhodném ultrazvuku, který jsem ani nemusela podstoupit, zjistili tobě, Julinko, na hlavičce cystičku. Odeslali mě do krajské nemocnice na velký ultrazvuk. Jela jsem tam se slzami v očích, vše vypadalo tak skvěle a teď se najednou v mžiku vše změnilo a zhroutilo.

Tehotenstvi 2V nemocnici na ultrazvuku na tvé hlavičce, Julinko, nic nezjistili, vše bylo v naprostém pořádku, ale na Honzíkově srdíčku se objevil problém. Ihned nás poslali na dětskou kardiologii, tam nám kardiolog vysvětlil, ze se jedná o celkem raritní genetické onemocnění, které se vyskytuje s frekvenci 1:30 000 s nejasnou prognózou. Byla jsem zničená, hned jsem volala vašemu tatínkovi, který byl pracovně v Itálii, ten za námi hned přijel. Po prostudování informací a hledání na internetu, kde jsou popsány ty nejtěžší případy, ve kterých se popisuje postižení ledvin, mozku, očí, kůže, postižení epilepsií, autismem apod., jsem byla jsem opravdu zničená, myslím, že jsem celý týden probrečela.

V té době jsem se téměr nemohla ani podívat na výbavičku pro vás. Tolik jsem se na vás těšila a teď přislo tohle jako zásah z čistého nebe. Dostala mě z toho trochu až vaše babička, vaše teta a tatínek. Snažila jsem se být optimista a stále s vámi mluvila a věřila, že vše dobře dopadne, neustále jsem si četla příběhy o lidech a jejich dětech, kteří mají také toto onemocnění. Pomohly hodně i alternativní metody jako reiki apod. Byl to opravdu velký stres, myslím, že takový stres jsem ještě ve svém životě nezažila. V takových chvílích člověk pochopí, co je v životě opravdu důležité a co jsou jen malichernosti.

Čas plynul, italská prababička se pravidelně s dědečkem modlila k Pražskému Jezulátku. Časem se človek se situací trochu vyrovná a zvykne si na ni, i když je to opravdu stále těžké žít s myšlenkou, zda se ti po porodu, Honzíku, srdíčko rozběhne a jak se vše bude vyvíjet dál. Snažila jsem si co nejvíce s vámi povídat a povzbuzovat vás.

V 36. týdnu na Velikonoční pondělí jsem jela do porodnice. Měla jsem obrovské bolesti v zádech, byl to ale planý poplach, porod to ještě nebyl. Do nemocnice jsem se ale vrátila za dva dny, neboť bolesti se stupňovaly a já měla zánět ledvin a vysokou horečku. Hned si mě v nemocnici nechali a dostala jsem spoustu kapaček a antibiotik. Lékaři postupně naplánovali císařský řez na další týden, tatínek musel ještě do Itálie a byli jsme domluveni, že se vrátí za tři dny a ještě dva dny před porodem spolu budeme v nemocnici. Vše bylo ale jinak, když jsem si 5 dní před plánovaným porodem šla jednou umýt jablko do koupelny, ucítila jsem něco teplého na svých nohách a byla to plodová voda. Už jsi tu chtěl být s námi, Honzíku, o něco dříve, praskla totiž tvoje plodová voda. Hned jsem volala vašemu tatínkovi, že už se chcete narodit, jeho první reakce byla, zda ještě ale nemůžete počkat na stanovený termín, až tu bude i on, musela jsem se smát…

První část najdete v článku Moje milá Julinko a Honzíku, pokračování zveřejníme příští sobotu.

Napsal/a: Rosmarina

Toto taky stojí za přečtení!

Tipy na dárky pro děti podle věku – zabaví se a rozvinou dovednosti

Lámete si hlavu s tím, co potěší nastávající, novopečené či už ostřílené rodiče, respektive jejich děti? Přečtěte si naše

Čtu dál →

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist