Kojení aneb naštěstí mi bylo dáno

Když jsme čekali naše první dítě, navštěvovali jsme s manželem řadu kurzů. Jakožto prvorodiče jsme chtěli být na vše dobře připraveni, chtěli jsme se o naše děťátko postarat co nejlépe. A samozřejmě, že jsme se zúčastnili i kurzu o kojení.

Na kurzu jsme se dozvěděli opravdu leccos. Lektorka nám předvedla nejrůznější polohy, ve kterých lze kojit, a my – maminky si to mohly na panence vyzkoušet. Probrali jsme i stravu kojící maminky, zjistili jsme, jakým potravinám a nápojům se raději vyhýbat a co je naopak vhodné jíst a pít. O kojení jsme se dozvěděli snad vše. A myslím si, že to byl velmi dobrý základ pro budoucí kojení. Rozhodně bych každé budoucí mamince (prvorodičce) doporučila, aby nějaký takový kurz naštívila.

Po porodu již na porodním pokoji začala naše holčička sama otvírat pusinku a hledat zdroj potravy. Než se naše porodní asistentka vrátila, už jsem měla princezničku přisátou. 🙂

Začátek kojení byl malounko, ale opravdu jen malounko problematický. Mléko se mi sice začalo tvořit, ale ve velikém množství. Takže ještě v porodnici jsem řešila bolestivě nalité prsy a ostříkávala své přebytečné mlíčko pro jiná miminka. Také jsem musela podstoupit zákrok v celkové anestézii, což znamenalo přes půl dne nekojit, mléko odstříkávat a vylívat. Naštěstí i tuto trampotu jsme překonali, hlavně díky podpoře manžela, který byl v porodnici po celou dobu se mnou.

U druhého děťátka jsem doufala, že i tentokrát to půjde stejně snadno. A naštěstí se to vyplnilo. Náš chlapeček chtěl ze začátku pít co hodinu, což po únavném porodu nebylo zrovna příjemné, ale zvládli jsme to. Mléko se mi opět krásně spustilo, tentokrát již druhý den po porodu.

Jeden rozdíl oproti dceři tu je. U dcery jsem nalitá prsa řešila ostříkáváním. Tentokrát se snažím vydržet do kojení, a naštěstí to jde. Ty malé zatvrdliny, které se mi vytvoří, samy po kojení zmizí, stačí jen přiložit syna tak, aby bradičkou byl co nejblíže zatvrdlině. Mléka tudíž nemám tolik přes míru a není nutné, abych odstříkávala ve velkém. Nabídka a poptávka se rychleji srovnávají.

A ještě jednu věc bych ráda zmínila, a to noční kojení. Myslím si, že od určitého věku není nutné, aby maminka své dítě kojila i v noci. Podle názoru odborníků je možné noční kojení ukončit již od šestého měsíce věku. Nevím, zda to není příliš brzo. Dceru jsme odstavovali v jejích osmi měsících. V té době si v noci jen cucla, nepila, že by měla hlad. Stačily tři noci bez maminky a nočnímu kojení byl konec. Kojení jsme si nechaly jen na den, kdy dcera opravdu pila na hlad a žízeň. Kojila jsem ji až do 1 a ¾ roku.
Nikdy jsem nechápala maminky, které si stěžovaly, jak jsou z nočního kojení unavené, zničené, maminky, které byly nervózní a špatně zvládaly jakoukoli psychickou zátěž jen kvůli nedostatku spánku. Podle názorů mnoha odborníků (např. i Prekopová) je noční kojení od zmíněných cca šesti měsíců pro dítě již nevhodné, neboť může být spouštěčem řady problémů (nespavost, poruchy soustředění, ne-li i učení, …). Myslím si, že je lepší, když vyčerpaná maminka „zruší“ jen noční kojení, aby mohla nabrat síly, než aby zrušila kojení úplně (jako jsem to viděla ve svém okolí).

Jsem moc ráda, že co se kojení týče, bylo mi „dáno“. Vážím si toho. A přála bych každé mamince, která chce své děťátko kojit, aby mohla.

Napsal/a: kekunka