Domulu jsem díky špatnému porodu viděla až zabalenou a umytou tak na 2 min … sotva jsem si ji mohla pohladit 🙁
První přiložení bylo šílený… musela nám pomáhat sestřička se stříkačkou naplněnou glukozou. Ale nakonec se zdařilo. Mlíčka jsem pak měla hodně (malá se v něm doslova topila), takže jsem se těšila na krásné chvilky a hlavně na to, že pro malou dělám to nejlepší na světě.
Bohužel mě týden po porodu postihl tak silný zánět hor. cest dýchacích, že jsem skončila na ATB. Překonala jsem i ATB a v kojení jsme pak pokračovali, jenže…
Domula mi od narození pořád usínala a jakoby se špatně přisávala a strašně malinko baštila. Pediatrička mi řekla, že mám prostě slabý mlíko!!! a proto Domča nepřibírá… takže UM.
Nechtěla jsem to vzdát bez boje, a tak jsem si hned zavolala pro pomoc. Bohužel se mi paní ozvala až po měsíci, byť jsem jí v kuse volala na záznamník celý týden. Tak jsem se slzičkama a s velkým proviněním, že neumím nakrmit ani svoje dítě, přešla na UM. A přitom jsem mlíčka měla fakt jak pro dvojčátka.
Mamča nás nekojila… takže poradit neuměla. Ségra nám jako zkušená kojící mamča hlídala správnou polohu při kojení a nechápala, proč Domča nechce sát.
Po několika letech jsem tomu „asi“ sama přišla na kloub, Domula díky těm zatraceným genetickým vadám má i gotické patro, a tak proto nám to kojení pravděpodobně nešlo.
Kdybych tehdy věděla co teď, tak bych to řešila všechno úplně jinak.
Osud mi přál a Honzíka jsem kojila plně 6 měsíců a pak ještě cca přilepšovala do 10 měsíců.
Mohla jsem kojit asi déle, ale svou vlastní blbostí jsem tak nějak nenápadně pomalu ztrácela mlíčko… až během cca 5 dnů jsem byla bez něho. Myslím, že jsem udělala velikou chybu a to, že jsem kojila v křesle a jak malej poporostl, tak jsem samozřejmně upravovala polohu. Tím podle mě docházelo k špatnému sání a následně i tvorbě mlíčka.
Možná to bude znít divně, ale i tak jsem na sebe pyšná, že jsem dokázala kojit plně do šesti měsíců!!! A při těch posledních dvou kojeních mi tekly slzičky. A ještě několik dní jsem z toho byla špatná. Přišlo to tak strašně rychle a já přitom kojit ještě chtěla.
Kojení pro mě znamená ty nejhezčí intimní chvilky mezi maminkou a dítkem.
I když už to bude za pár dní 5 let, tak si dost intenzivně vybavuji ten pocit šíleného naplnění, když mi sestřička na porodním pokoji poprvé přiložila Honzíka.
Vím, že mi jen hlavou prolétla myšlenka… díky Bohu, že já mám to výsostné právo kojit… a pak už jsem se ponořila do toho nádherného pocitu, který mezi kojící maminkou a miminkem může být.
Napsal/a: Suodal
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Bokul děkujííííí 🙂
suodal, děkuji za Tvé řádky… v mnohých slovech cítím to, co prožívám. A to, že jsi na sebe pyšná, to je dobře – jsi na sebe pyšná po právu (ostatně jako každá starostlivá maminka – ať kojí či nekojí).