Mnoho z lidí si dává s nástupem nového roku celou řadu předsevzetí. Je pravdou, že já si jich dávala také už mnoho. Především se týkaly kouření. A taky nutno říct, že jsem záhy skončila s neúspěchem. Tohle předsevzetí je ale jiné…
Během podzimu jsem prostě a jednoduše „nakynula“. Ne tedy do nějakých závratných extrémů, ale prostě nějaká ta kila šla nahoru, což se dost negativně projevilo i na mém těle. Pneumatika na břiše mi shazuje sebevědomí a hlavně mě štve, že se nevejdu do džín, které jsem nosila tak ráda. Držet nějakou dietu, nebo cvičit, jsem si říkala, že budu už právě během podzimu, ale vždycky jsem si našla nějakou výmluvu. Jakoukoliv. Znáte to – vždycky se něco najde. Teď zpětně to vidím tak, že jsem prostě neměla tu správnou motivaci.
Motivace. Jak důležité slovo. U dětí o ní v souvislosti s učením a zájmy mluvíme vlastně neustále. U dospělých se zdá být to trochu jiné. Nikdo nás nenutí. Nikdo nad námi nestojí a nepředkládá celou řadu důvodů „proč“ to tak musí být. Jenže jak jí najít. Sami od sebe a chtít. Věta „chce to pevnou vůli“ je fajn věc, ale hůř se koná, než vymýšlí.
Zkrátka a dobře, moje plány na zhubnutí a každodenní cvičení probíhaly od září do konce prosince, kdy jsem zjistila, že jsem pro své zdraví a s tím související hubnutí neudělala „lautr nic“.
Nevím, jestli zasáhl můj andělíček strážný, ale do rukou se mi dostala kniha s tématikou hubnutí. Musím přiznat, že jsem typ člověka, který by si knihu jako příručku nějaké diety prostě nekoupil nikdy. Alespoň ne sám od sebe. Považuju je za zbytečné. Jako bych si myslela, že všechno, co se v nich píše, vím. Směšné…
Zaujal mě ale její název. Paleo dieta. Skutečně zajímavé. Strava, kterou se živili naši předci z doby kamenné. Strava, na kterou jsme všichni geneticky naprogramovaní. Nevím proč, ale prostě mě to zaujalo. Tak si říkám, proč ne. Za přečtení a „poučení“ nic nedám. Nedočetla jsem ani do půlky a získala jsem to nejzásadnější – motivaci. Jako by moje tělo říkalo, že přesně tohle potřebuje. Knihu jsem přečetla během dvou dnů opakovaně. Vracela jsem se k jednotlivým pasážím, usedala k počítači a hledala další informace. A pak jsem prostě začala držet paleo dietu. Ze dne na den…
Co je to paleo strava
Základem je jídlo připravené z ovoce, zeleniny, libového masa a ryb. Zakázané jsou mléčné výrobky, jakékoliv obiloviny, včetně chleba, luštěniny, soli, cukry apod.
Je to vlastně strava lidé z doby kamenné, kdy nic z naší doby neexistovalo. Důraz se klade například i na syrovou zeleninu.
A právě o tom, co se při této dietě smí a co nesmí jíst, vypráví kniha Lorena Cordaina Současná
paleo dieta. Možná by bylo vhodnější mluvit o životním stylu, jako je například vegetariánství, než o dietě.
Mně se na téhle dietě líbilo, že jíst paleo stravu jde vlastně skoro pořád, není potřeba především nic vážit, vést si deníčky a počítat kalorie. Musím přiznat, že na to bych se zvysoka vykašlala.
Jak ale sám autor říká, jezte, kdykoliv budete mít chuť. Jen jezte to, co lidé v paleolitu – ovoce, zeleninu, libové maso, ryby. Není vůbec dáno, v kolik hodin a jaké množství se musí sníst. Jen je třeba dodržet poměr masa a zeleniny. Nejde jíst jen maso. Ale je to jednoduché – víc zeleniny a o něco méně masa.
Navíc není třeba do sebe ládovat mořské potvory, což také každý nemusí. Stejně jako já. Rybu sním, to ano. Ale raka, krevetu nebo nevím co dalšího za havěť, prostě do pusy nevezmu. Ale i tak to jde a autor i tyhle věci bere v potaz. Respektive, bere je v potaz sama paleo dieta, kdy si každý může sestavit jídelníček podle svého gusta. No, neberte to, když je to tak jednoduché!
Jediné, co bych vytkla téhle knize je, že jsou tady údaje vysloveně jen se zaměřením na Ameriku (což je pochopitelné, u nás vychází jen v překladu). Takže vše, o čem autor hovoří, je převedeno na stravu Američanů. To si pak jednoduše musíte převést na parametry Evropy, kde se přece jen výchylky najdou. Obecně to ale zase tak nevadí.
Fajn je i vzorový jídelníček, který je zde sestaven, a to včetně podrobné minikuchařky. Opět ale musím říct, že některé z těchto jídel v našich končinách asi mít úspěch nebudou. Tedy, pokud to beru ze svého hlediska:-) Většina je ale použitelná, stačí třeba jen pozměnit určitou ingredienci (A jestliže namítnete, že dáte takovou, která v paleo stravě být nemůže, tak se na to radši vykašlete, tak vás „uzemním“. Autor tu naprosto detailně vyjmenovává všechno možné – potraviny, které jíst máte, kterými občas můžete zahřešit a taková, která byste prostě konzumovat neměli).
Skvělé ovšem je, že si stačí určité suroviny zaměnit za ty, které jsou u nás dostupné, nebo na které má někdo chuť. Ostatně, i autor sám tvrdí, že stravovat se ve stylu paleo neznamená vyhodit do koše veškerý obsah ledniček a špajzů a utíkat nakoupit hromady neznámých surovin. Musím to potvrdit. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla paleo dietu vyzkoušet, jsem skutečně nikam neutíkala. Všechno jsem vlastně měla doma. Jen jsem ten daný den onen řízek neobalila, ale podávala jako přírodní. K tomu jsem si nakrouhala víc zeleniny, než obvykle. Jedno menu pro jeden den paleo diety splněno:-)
Paleo dieta navíc myslí i na ty, kteří nemají tak úplně silnou vůli a prostě zhřeší. V jídelníčku si totiž takový prohřešek můžete dovolit.
Na paleo dietu jsem našla mnoho názorů, a to jak pozitivních, tak samoztřejmě negativních. Nebudu vás tady unavovat detaily, to si ostatně můžete vyhledat sami na různých stránkách. Za mě vítězí prozatím ten fakt, že strava složená z libového masa, ovoce a zeleniny prostě ublížit nemůže. Nedostatek vlákniny je obecný pojem, za jehož nedostatkem stojí například i rakovina tlustého střeva, ve které se náš národ kupříkladu drží na hrozivém prvním místě. Tudíž soudím, že tahle strava mi ublížit nemůže. Spíš pomoci. Cukr například dostávám v ovoci, tam ho je dost. Tlusté maso jíst taky nemusím. Tak proč to nezkusit:-)
Zhubla jsem?
V první řadě musím upozornit, že moje drahá polovička někam „uklidila“ váhu a nyní je zřejmě ztracená navždy. Mám slíbenou novou (kdy je ale otázka času mé drahé polovičky…). Prozatím si tedy musím vystačit jinak. Jednoduše se měřím krejčovským metrem v pase a na bocích. A pak také využívám svého oblečení, do kterého jsem se ještě v prosinci nevešla, nebo jen velmi těsně. Jako skvělé a zároveň praktické porovnání.
Také musím říci, že první dva dny byly pro mě katastrofální. Měla jsem šílený hlad. Navíc, doma pro zbytek rodiny vařím běžná díla, peču buchty, nesmím ochutnat. Našla jsem ale vůli a tu lžíci s těmi úžasnými povidly prostě neolíznu:-) Chci vědět, jestli to dokážu a taky, jestli to vůbec funguje. Když poruším, nezjistím nic. A to by znamenalo, že jsem se tu syrovou brokolici chrupala celé ty dny zbytečně. A to teda ne!
Také musím říci, že zcela strikně tuto dietu nedodržuji. Byť je snídaně tady důležitá, nikdy jsem nesnídala. Beru to podle toho, co si řekně moje tělo. Pokud mám ráno hlad, vezmu si vajíčko, nějakou zeleninu či ovoce. Bohužel, snídat maso či ryby prostě nemůžu, to bych do sebe skutečně nedostala, i když je zde doporučováno. Dietu jsem si prostě a jednoduše upravila podle sebe.
Realita je taková, že během prvních šesti dnů diety mi v pase zmizely 3 centimetry a na bocích hned pět centimetrů. Po těchto šesti dnech jsem se vešla naprosto bez problémů do sukně, kterou jsem měla na Štědrý den polorozepnutou, protože jsem ten zatracený zip prostě nedopla. Teď? Zapnula jsem po těchto šesti dnech naprosto bez problémů. Sukně je mi fajn:-) Ostatně, autor na rychlý úbytek váhy zpočátku upozorňuje. Mně se to potvrdilo.
Dala jsem si jednoduchý cíl – zhubnout tolik, abych se vešla do džín, které jsem nosila před dvěma lety. Ty momentálně pořád ještě nedopnu. Cíl je ještě daleko, ale touha je veliká. Navíc vidím na sobě sama, že to jde a docela rychle, než někde bezduše běhat parkem. A tahle dieta se mi líbí. Protože jsem se zeleninou nikdy extrémní problém neměla, nezavrhuju, nepřekonávám sama sebe. A hlavně – ten hlad ze začátku už mě přešel.
Tak mi držte palce, ať se do těch kalhot brzo vejdu:-)
Napsal/a: Iveta Pešková
