Jaký bude rok 2015 s dětmi?

V Tipy pro rodinu, Vaše příběhy, Výchovné tipy

Nemám prostudované žádné horoskopy ani jiné předpovědi na rok 2015, po těch se nejspíš budete muset poohlédnout jinde. Zajímaly mě hlavně vaše plány a představy, ke kterým jsem navíc přidala i jeden tip, jak si rok 2015 s dětmi co nejvíc užít.

Hned na Nový rok o půlnoci jsem vám položila otázku Jaký bude rok 2015 s vašimi dětmi? Ne, že bych v tu chvíli seděla u počítače. Naštěstí se tohle dá na VD připravit předem, takže jsem si v tu chvíli zrovna novoročně připíjela se svojí rodinou. Hlavou mi ale i tak problesklo přání, abychom si právě začínající rok všichni užili nejen ve zdraví, ale i pohodě a příjemné atmosféře.

A podobná přání jste dle očekávání měli i vy. Kdo by taky toužil po tom mít doma dusno, muset se neustále o něčem dohadovat a být v konfliktu se svými nejbližšími?

Těch všetečných otázek jsem v diskuzi proto pro jistotu položila víc, aby bylo o čem povídat. Některé z vás se svěřily s plány na hubnutí nebo alespoň udržení současné váhy. Těm bych doporučila třeba úterní článek od Ivety Novoroční předsevzetí: Zhubnout!, případně se můžete inspirovat i v loňské diskuzi Jídlo na prvním místě.

Objevily se i plány na letní dovolenou. Sama jsem jeden chtěla připsat, ale než jsem se ke komentáři dostala, všechno bylo jinak 🙂

Jak to bude se zázraky?

Několikrát se objevilo přání, aby byl rok 2015 aspoň takový jako ten předchozí, který nebyl špatný. To mě trochu překvapilo, čekala jsem víc optimismu 😉 I proto jsem se výslovně ptala i na „plánované“ zázraky.

Jsou jen dva způsoby, jak prožít život. První, jakoby zázraky neexistovaly. Druhý, jakoby kolem nás byly samé zázraky.

– A. Einstein –

Naštěstí se aspoň pár zázraků objevilo…

Nebudu se tedy držet zbytečně při zemi – v roce 2015 bych si přála pro naší rodinu zázrak v podobě pronajatého koně.

– Marinada –

… chtěla bych, aby jedné z nejbližších osob v mém životě zmizela velmi špatná diagnóza.

– andelinka –

Jiní naopak pro jistotu neplánují a nevyslovují žádná přání a nechávají se radši překvapit, co život sám přinese…

Vše, co jsem si kdy vysnila se nesplnilo, i když jsem se snažila pomoci snu, jak nejvíce to šlo. Vždy bylo zklamání.

Od té doby, co neplánuji a na nic se netěším, jde život lehčeji, a i některé staré sny, hodně staré, se samy přibližují, a už je stačí trochu zaháknout a snad se udrží.

– danasi –

Jen si říkám, jestli to i přes ta případná zklamání není tak trochu škoda – jen čekat co přijde. Zdá se mi takový život hodně smutný, i když asi dokážu pochopit, že některé zkušenosti a zážitky člověka do takového temného kouta zatlačí a strach ho v něm pak i léta udržuje 🙁

Třeba by pomohla „happy tapeta“ 🙂

Na nasi zdi v obyvaku je tapeta, napis, na kterem (v prekladu do cestiny) stoji:

V tomto dome jsme stastna rodina, casto se smejeme, mame velke sny, jeden respektujeme druheho, pouzivame mila slova, vzdy si rikame pravdu, radi se objimame, rikame miluji te, nikdy se nevzdavame, dodrzujeme sve sliby, smejeme se a jsme blaznivi, delame veci jak nejlepe umime a kazdy den milujeme.

– meggi41 –

Jak to bude s dětmi?

I když otázky mířily různým směrem, nejvíc mě zajímaly právě ty plány s dětmi a ve vztahu k nim, jak už napovídal název diskuze.

Jak už jsem zmínila, často se objevovaly výlety a dovolené. Většina diskutujících pojala plány a přání spíš globálně (někdo doslova myslel na celý svět ;-)), pro celou rodinu společně.

Obecně bych chtěla, abychom spolu uměli všichni vycházet v poklidu a s porozuměním a LÁSKOU ((-:

– Pavluschka –

Vyloženě vztahu s dětmi se týkala jen hrstka komentářů. Zdá se, že nejsme zvyklí plánovat i v této oblasti a zahrnovat ji do svého bilancování.

Je to pochopitelné a logické, nejsme na to zvyklí. Od dětství se nejčastěji setkáváme právě s plány na dovolenou, pořízení nového auta, bytu apod., co musíme zvládnout udělat (v práci i kolem domácnosti), kam zajet, co vyřídit, kolik můžeme utratit a kolik musíme vydělat. Zaměřujeme se spíš na měřitelné nebo „odfajfkovatelné“ věci.

Možná ale není od věci zamyslet se i nad tím, co se tak snadno nedá označit jako splněno a u čeho se může zdát, že nám to buď je nebo není dáno „a hotovo“.

Z vlastní zkušenosti vím, že často nejvíc pomůže uvědomit si, kde to vázne, a pojmenovat si, co vlastně chci zlepšit nebo čeho dosáhnout. Pouhým uvědoměním toho, co mi vadí a co chci mít jinak, je přinejmenším našlápnuto k řešení. No a zjištění proč, mi už připadá jako poloviční úspěch, ne-li rovnou vyřešený problém.

Zrovna včera se mi to opět potvrdilo, když jsem se vytočila při jednom (z mnoha) sesterských konfliktů našich holek. Odcházela jsem pak na plánované pochůzky do města totálně namíchnutá a cestou přemýšlela, co s tím. Ve chvíli, kdy jsem si konečně dokázala odpovědět na otázku, co mě na té situaci vlastně nejvíc vytočilo (byla to vlastně blbá shoda okolností, za kterou nemohla ani jedna z nás a kvůli které jsem nestihla nakopírovat něco, co jsem v tu chvíli beztak nepotřebovala a jen jsem si řekla, že než tu tiskárnu vypnu, tak si to nachystám) a hlavně proč mi to tak vadí (kupodivu vůbec ne proto, že to nemám vytištěné) bylo po naštvání i po problému.

No ale zpátky k těm plánům Co byste letos ve vztahu ke svým dětem rádi změnili?

…neustupovat, být ještě důslednější než do teď :-)

– MartinkaMD –

Trápí mě, že Alešek je malinkej a kvůli miminku na něj nemám tolik času a trpělivosti. Až se musím někdy okřikovat v duchu, že po něm chci moc. Takže hlavně víc trpělivosti, který jsem měla vždycky málo. Bohužel.

– Teru –

Holky se nám poslední dobou začaly dost dohadovat, což mě velice mrzí, tak snad přijdeme na to, jak to změnit.

-MANKAš –

Slíbila jsem v úvodu také jeden tip. Ocenit by ho mohli právě ti, kteří chtějí změnit něco ve výchově a zapracovat na svém vztahu s dětmi.

Rok 2015 = rok šťastných dětí a spokojených rodičů

Možná už tušíte, kam po předchozím povídání o dětech, zamířím. Řadě z vás jistě přijde naprosto přirozené klást si otázky, jež jsem zmínila ve svém příběhu ze včerejška. Pro mě samotnou je to v současné době pořád ještě úkol, který si musím připomínat. Samu od sebe by mě něco tak jednoduchého a zároveň účinného nejspíš vůbec nenapadlo. Musela jsem se to naučit a pořád se učím.

Třeba i vám přijde vhod 5timinutové video o tom, na co je třeba se zaměřit, když chceme, aby nás děti poslouchaly a bylo nám spolu fajn.

nevychova_neposloucha_video

Podívejte se na tohle krátké video, vyplatí se to. Neslibuju, že vás těch 5 minut navěky zbaví odmouvání, křiku a sourozeneckých šarvátek. Možná ale postupem času ušetří mnohem víc než pouhých 5 minut zbytečného rozčilování. Ono totiž, jak se dočtete v závěrečných „titulcích“:

Rozkazovat, křičet a vyhrožovat je smutná a nevděčná dřina.

– K. Králová, Nevýchova.cz

Nebo to vidíte jinak?

PS: Tentokrát to není jen na poslouchání. Najděte si čas a prostor i na koukání, závěrečné „titulky“ si budete muset přečíst ;-)PS2: Všem, kdo dočetli až sem, děkuji za trpělivost. A přeji, aby se jim jejich přání a představy letos podařilo naplnit. Těm, co si radši nic nepřáli a nenaplánovali, přeju, aby brzo sebrali odvahu aspoň si přát to nejlepší.
Těm, kdo se tímto románem až na konec neprokousali, přeju totéž, i když o tom nebudou vědět 🙂

Toto taky stojí za přečtení!

Pochopení jednotlivých etap vývoje

Dalším způsobem, jak můžete doma procvičovat návyk 5, je snažit se pochopit chování dětí ve světle toho, v jaké

Čtu dál →

Recenze: Klubíčko veselých pohádek

Audioknihy získávají poslední dobou na stále větší oblibě. I u nás doma je tomu přesně tak. Ačkoliv jsou tištěné

Čtu dál →

Testováno na VD: Carton Cajon

Jednou z dětmi oblíbených hraček je bubínek. Děti rády bubnují nebo hrají na různé hudební nástroje, z nichž právě

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • HankaManka
    HankaManka

    Zdravím všechny :-).

    Rok 2015 plánuji prožít hlavně s dětmi. Doma mám tříleťáka Toníčka a na přelomu března – dubna čekáme druhé miminko. Plánovali jsme ho sice dřív, ale jsme rádi, že se vůbec zadařilo. Chtěla jsem jet s Toníčkem zase na tábor rodičů s dětmi, ale kvůli miminku nepojedeme. Bude mu okolo tří měsíců a nemám, bohužel, nikoho, kdo by jel na tábor s námi a pomohl mně tam s tím mým starším skvělým šídlem. A sama si prostě netroufám. Doma ale nebudeme. Pojedeme na prázdniny na venkov k babičce a dědovi a také k sestře. Ta má tři kluky, bratránky, kteří se o ty moje pěkně postarají (v tom nejlepším slova smyslu). V dědince jsou pěkná hřiště, dáme na dvůr bazének…Miminko bude maličké, ale ani to nechci nechat zahálet :-). Manduca je už vypraná, připravená na nošení dalšího malého Šotka. Máme v okolí domku možnosti procházek v lese, sbírání ostružin, malin a lesních jahod (spíše pro starší jedince :-)). A na lontu u staroušků zase bude s kočárkem jezdit pyšná babička nebo děda. Dovolenou neplánujeme kvůli dokončování rekonstrukce našeho domečku.
    Doufám, že Toníčka přejde už i jen ten občasný vztek. Uplatnění poznatků z rychlokurzu Nevýchovy se mi zatím moc nedaří. Dohody jsou spíše jednostranné a Toníček se velmi nerad svěřuje, co ho právě nazlobilo. Nechce o tom mluvit (koho mi to připomíná? Ano, jeho tatínka :-)). Ale nezoufám. Vzhledem k tomu, jak se kolikrát chovají dospěláci, je náš Toníček žabař…. Co s týče mé osoby, ráda bych se zdokonalila v trpělivosti a naučila se občas mlčeti zlato. Upřímnost není vždy žádaná. A samozřejmě zhubnout. Při kojení, které doufám bude, žádnou dietu držet nechci. Problém je, že jsem se před prvním otěhotněním nijak nenacpávala a stejně jsem dost přibrala a po porodu ani kojením moc nezhubla. Teď při druhém těhotenství jsem nic moc nepřibrala, ale tím, že jsem začínala na nadváze, jsem jak slonice v plavkách 🙁 :-). Nu což, olupte! Nevadí. Cvičím ráda kalanetiku, na míči a pod., jen jestli mi na to zbude čas. S dětmi se sice člověk naběhá, ale nevím, zda se zatěžují ty správné partyje :-).
    Přeji všem, ať se jim splní, co si přejí a hlavě, lidi…pohůdku a žijte dneškem.
    Hanka

  • Petra

    danasi, chápu, že to musí být ohromně těžké a vlastně si to ani moc nedovedu váš život představit, vůbec jsem to nechtěla hodnotit jako dobré nebo špatné. Jen mi to přijde smutné a moc bych všem přála, aby měli chuť těšit se, přát si a plánovat zázraky.

  • danasi

    Možná ti to Petro připadá moc ujeté, ale je to trochu lepší.
    Slíbíš dětem, že budete hodně hodit do kina a na bazén. Pak se jiný člen z rodiny pomátne, začne nesmyslný a vleklý spor. Ty jsi osočen bez viny, ale každou volnou korunu musíš vrazit do advokáta, prosedíš spoustu času u policie, u soudu. Tím nemůžeš pracovat, musíš si brát neplacené volno nejsou peníze. Aby tě nakonec po 3 letech osvobodil soud a řekl, že je to smyšlené. Ty po celou dobu nemáš ani na to blbé kino.

    Pak si říkáš už bude dobře. Přestěhuješ se na radu psychologa, aby se dětem ulevilo. To je to pozitivní, pomalu se oklepáváš a začneš nesměle plánovat. Bum hoří. Závada na novém kávovaru, který si dostal od kolegů z práce. To málo, co sis šetřila je v tahu a opět nemáš na obyčejné věci, ale i tak se snažíš dětem i to málo, aby se smály.

    Odrážíš se od země a plánuješ. Rána, zaměstnavatel přestává posílat peníze. Já na rodičáku jediný příjem od manžela. Nemáš zase na obyčejné věci. Ani pitomých dvacet korun na školní akci. Děti mávnou rukou, to nevadí, ale vydíš smutné oči a nespíš a žere tě, že nejsi schopná zajistit jim lepší dětství.

    Už neplánuji, je to spíše spontální. Prostě manžel přijede v noci, v poledne vyzvednem dítě ze školy a jedeme na bazén. Cestou si dáme i luxus jídlo mimo domov. Pak vydíš ty světýlka v očích a radost, která z nich svítí. Je to lepší, než slibovat a nesplnit. Pak si nepřipadáš jak slibotechna a nečekané je o to více překvapující. I to, jako dneska kdy dvacetiletá seděla na bobku v předsíni a křičela svorně s malýma jůůůůůůůůůůůů. Prostě se povedlo něco, v co jsme již dávno přestali doufat. Jen ta dvacetiletá o tom kdysi slyšela a myslela si, že je to jen zase nějaké slibotechno. Podařilo se to uskutečnit neplánovaně, a o to si toho možná více budeme všichni vážit.

  • meggi41

    ..o vasi rodine..sorry 😉

  • meggi41

    Hezky sepsane Petro 😉
    jee nase“ tapeta“,/nalepka 😀

    Jinak dostali jsme ji od jedne uzasne zeny,z jedne organizace,ktera nam pomahala v jedne tezke chvilce a hodne jsme se navzajem poznali 😉 a dala nam ji ze slovy-tohle je nalepka presne i vasi rodine …..
    Jinak souhlasim s tim,co pises-u nas,v cele siroke rodine,se nikdy nevzdavame,vzdy verime,ze bude dobre.
    ..a vetsina lidi,ktere znam,treba z nemocnice, a co zazili neco tezkeho,tak prave jsou ti,co nikdy nevidej veci cerne a presto veri maji nekonecny usmev na tvari a jeste pomahaji tem,cosi mysleji,ze jsou na tom spatne 😉
    😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist