Školní uniforma

Chlapec ma mit povinne na sobe tmavomodre tesilky,bilou kosili a kravatu,sako.A ma mit cerne mokasiny a k nim bile ponozky,a ma mit bile slipy.Zadne skejtove veci ,jako kapsace,mikiny,rifle,nic takoveho.A ma byt slusny,neonanovat,zdravit policisty,a taky by nemel mit tuningove auto.

Diskuze a článek už je časově poněkud OUT, jinými slovy přispívám s notným zpožděním, ale stejně mi to nedá, ráda bych se vyjádřila. 🙂
Slyšela jsem spoustu názorů, které jsou PRO zavedení uniforem, a prakticky se shodovaly v několika stejných či obsahově velmi podobných bodech: smazání sociálních rozdílů, vyvrácení či umírnění šikany s tím související, odpadnutí starostí „co na sebe“, řád a sílící pocit odpovědnosti a povinnosti, který dětem dnes chybí, atd. atp.
Všechny body lze přitom velmi jednoduše VYVRÁTIT.
Myslet si, že pokud budou všichni navlečeni v jednom a témže, odpadne posměch hloupých spolužáků (a záměrně říkám HLOUPÝCH, nikoliv bohatých, protože chytrý boháč se posmívat nebude, stejně jako je mnoho těch hlupáků na straně chuďasů!!!), je minimálně dost naivní. Jak už jsem naznačila – špatně vychované dítě si záminku k šikaně ostatních najde vždycky. Uniforma mu v tom nezabrání. V opačném případě mi přijde i dost krátkozraké a povrchní se SNAŽIT, aby se teda chudší dítě SNAŽILO uniformou zakrýt, že je chudé, a tím si ZÍSKAT náklonnost hloupého smrada ve značkovém. Proč? Není lepší si najít normální kamarády, sobě rovné – ne oblečením, ale povahou, zájmy, názory? Pokud si někdo dělá obraz o druhých na základě oblečení, zvorali něco jeho rodiče.
Dále potom – ne každý bere rozhodování, co si obléci, jako nepříjemnou povinnost. Už jako malá holka jsem se ráda pěkně oblékala, vytvářela si vlastní osobitý vkus a styl. Spíše než na tom, kolik mé oblečení stojí, záleželo spíš na tom, zda k sobě svršky ladí apod. A zde je podle mého další kámen úrazu – ono to totiž vůbec není o tom, zda má oblečení „značku“ nebo je koupeno u Ťamana. Pokud si na sebe dítě z bohaté rodiny navleče či nechá navléct sice drahé, ale absolutně k sobě neladící kousky oděvu, bude vypadat směšneji než někdo jiný v obyčejnějším, ale zato slušivém oblečení. To není jen o dětech – i mezi dospělými člověk běžně vídá absolutní absenci soudnosti a šílený nevkus, co se oblékání týče. Podotýkám, že jen a jen podle stylu oblékání nesoudím lidi či jejich povahy, ale to, zda má dotyčný vkus, je kreativní a nápaditý anebo nudný a bez fantazie, mi to většinou spolehlivě řekne. Ne že by někdo oblečený jako hastroš nemohl být i přesto inteligentní a zajímavý člověk, ale jak říkám, aspoň mi to něco napoví o jeho vkusu. Proč ne.
Stejně tak u dětí – proč by si už malá holčička neměla v dětství budovat svůj styl? Učila se být tak trochu DÁMOU, kterých btw citelně UBÝVÁ? Stejně tak jsou určitě i kluci, kteří si na pěkné oblečení potrpí. Nemusí jít hned nutně o šampónky. A i kdyby – aspoň je to u nich hned jasné, spolužandy si třeba ušetří pozdější zklamání. 🙂 No, trochu teď nadsazuji.
Dále bych jako pádný důvod, proč uniformy nezavést, určitě uvedla, že neexistuje univerzální střih, barva, materiál, typ….., který by slušel všem. Štíhlým, macatým, vysokým, malým, zrzavým, modrookým… Vede to u mě k asosiaci, že pak by spíš byly terčem posměchu ty děti, kterým uniforma prostě nepadla. Zatímco kdyby se směly oblékat normálně, našly by třeba takový styl, který potlačí nedostatky a zvýrazní přednosti.
Ještě bych se trochu vrátila k těm „značkovým“ věcem. Nemyslím si, že malé děti spolehlivě poznají, co je vlastně značkové a co ne. To za prvé. A za druhé, nemyslím si, že být z chudších poměrů automaticky znamená, že dítě musí chodit v hadrech ze sekáče. Já bych je třeba svým dětem nekoupila, ani kdybychom na tom byli sebevíc bledě – ne proto, že jsem snob, ale protože k věcem, které už předtím nosil někdo, o němž nevím vůbec nic, nemám důvěru. A HLAVNĚ! – dnes se dá opravdu sehnat pestrá škála hezkých věcí za rozumné ceny!! Takže je to o pět o vkusu a schopnosti CHYTŘE NAKUPOVAT. Mě a mé dvě sestry vychovávala mnoho let maminka – samoživitelka. Některá období i nezaměstnaná. Přesto jsme za trhany nikdy nebyly. Vždycky jsme nosily pěkné, slušivé, čisté oblečení – třeba z výprodeje, ale co na tom záleží? Koneckonců, i dnes, v dospělosti, si většinou pořídím krásné věci v buticích právě z výprodeje. Proč za totéž dávat více peněz, když stačí chvilku počkat a koupit si pak tutéž věc levněji? Mám pocit, že přesně tohle mnoha maminkám chybí. Neumějí myslet ekonomicky. Pořád budou fňukat, jak jsou chudé, jak nemají na to, aby pořídily svým potomkům super oblečení. A neuvědomují si, že super oblečení NENÍ jen to od Gucciho nebo nevím od koho. Ani to, že, znovu opakuji, mohou sehnat spoustu kvalitního oblečení právě v těch výprodejích, kdy ty oděvy kolikrát stojí ještě MÉNĚ než hadříky z vietnamských tržnic. A vůbec, aby bylo jasno, ani ty jejich oděvy občas nejsou k zahození. Znám stovky dětí i dospělých, které nosí minimálně jejich džínsy či boty a nikdo se jim kvůli tomu neposmívá. Vždyť to ty děti ani nepoznají, probůh…! :)) A ve své obrovské skříni je mám třeba i já. Ještě jsem neviděla, že by se mi někdo smál – když se totiž obléknu slušivě, zvolím správné doplňky a ladící barevné kombinace, nikoho možná ani nenapadne, že k tomu nosím boty z tržnice, které jsou možná kolikrát i hezčí a leckdy dokonce i kvalitnější :)) nežli boty z butiku. Je to prostě všechno nafouknuté a zveličené. Děti prvního i druhého stupně jsem pár pátků učila a to, že se chovají čím dál tím neuctivěji jak k sobě vzájemně, tak k pedagogům, rodičům a všem ostatním, je samozřejmě FAKT, uniforma to však nespraví. Budou se dál hádat a posmívat se… sice ne kvůli oblečení, i když to už jsem zde ze svého pohledu rozvedla a opakuji, že to je všechno kapku zdramatizované, ale kvůli známkám, pihám, brýlím, malém či velkém poprsí, zájmu druhého pohlaví, nešikovnosti ve sportu…. mimochodem, přesně pro tohle třeba šikanovaly spolužačky mě – ne na základní, ale střední škole :))… zkrátka a dobře, nevidím jediný důvod, proč se zašněrovat do univerzálních, neosobních uniforem. To, že dítě pošlu do školy v něčem pěkném, co mu sluší, snad nemusí vždy znamenat, že se PŘEDVÁDÍM, upozorňuji na NAŠE POMĚRY, léčím si mindráky apod., jak často dokolečka volají příznivci uniforem na adresu odpůrců…
A ještě poslední stručný bodík – uniformy už to jednou byly, nemám pravdu? Modré košile, červený šáteček…. no, asi už na to spousta lidí zapomněla… nebo si v tom tehdy libovali. 🙂
Hezký den všem, kdo by sem ještě náhodou zabrousil….

spisovatelka@centrum.cz