První opravdové čtení

Celý týden si povídáme o tom, jestli a jak si čteme s dětmi. V pondělí spousta dětí přinese domů svoje první vysvědčení, za které si jistě zaslouží i nějakou odměnu. Třeba by tím správným dárkem mohla být knížka, kterou si takový prvňáček už brzy přečte úplně sám…

Jak mnozí víte, i naše slečna v září rozšířila řady školáků. Pomalu ale jistě se z ní stává malá čtenářka, která bedlivě sleduje všechny možné nápisy a během čtení před spaním mi kouká přes rameno a pomáhá „luštit“ nadpisy jednotlivých kapitol. Kolikrát mě i předběhne a první řádky pohádkového příběhu přečte sama.

Věřím, že pečlivě vybraná knížka určená pro začínající čtenáře ji potěší. Jestli i vy uvažujete o podobném překvapení pro své prvňáčky, dovolte, abych vás trošku poučila a třeba i inspirovala při výběru.

Jaká je tedy ideální knížka pro první „opravdové“ čtení?
Vybrat takovou knihu není tak snadné, jak by se na první pohled možná zdálo. Větší písmenka, která máme s prvním čtením spojená, totiž rozhodně nestačí. V prvé řadě musí kniha takového začínajícího čtenáře zaujmout. Pěkné barevné obrázky, pevná vazba a kvalitní grafické zpracování by měly být samozřejmostí.

I těm velkým písmenkům je dobré věnovat trochu pozornosti. Už jsem zmínila, že písmo bývá podstatně větší než v dospěláckých titulech, drobná písmenka malým čtenářům snadno na řádku splývají a těžko se čtou. Důležitý je ale rovněž typ písma (font). Ten by měl odpovídat tomu, na co je dítě zvyklé ze školy.
Zde by měli zbystřit ještě rodiče dětí, které se učí číst tzv. genetickou metodou, která nejdříve učí číst velká tiskací písmena. I pro ně se vydávají knížky určené pro první čtení, které jsou celé vytištěné verzálkami.

Při výběru myslete na to, co vaše dítě baví. Jen málokteří kluci budou nadšení z vyprávění o vílách a ani krásné příběhy o zvířátkách nemusí každého zaujmout. Mně osobně přišly pro prvňáčky nejzajímavější knihy, které se odehrávají ve školním prostředí, máte-li však doma fandu do pohádek, nejspíš ho víc potěší povídání o různých nadpřirozených bytostech.

Aby knížka malé čtenáře od dalšího čtení neodradila, musí příběh a jeho zpracování dodržet řadu zásad. Děj by neměl mít příliš komplikovanou zápletku, aby bylo snadné ho sledovat. Stejně tak bych doporučovala nevybírat příběhy, ve kterých figuruje příliš mnoho postav, obzvlášť když se většina z nich objeví hned na začátku. Pro děti je pak náročné se v nich orientovat.

Důležitý je také jazyk a styl, kterým je kniha napsána. I ten by měl být co nejjednodušší. Před složitými souvětími by měly mít přednost věty jednoduché. Také dlouhá a složitá slova by se v textu měla vyskytovat jen výjimečně. Lépe se bude číst kniha, kde je dost velký prostor pro přímou řeč. U té ale musí být zřejmé, co kdo říká.

Poslední kapitolkou v tomto návodu je pak právě členění do kapitol. Ani ty by neměly být moc dlouhé, aby dítě bylo schopné přečíst každou z nich „na jeden zátah“. Mistři příběhů pro začínající čtenáře je pak záměrně píší tak, aby se děti po dočtení poslední věty těšily na pokračování.

Původně jsem měla v plánu přidat i pár tipů na konkrétní tituly, ale nakonec si je nechám na příště…
Na závěr bych místo toho měla jeden trochu osobní dodatek – nečekám, že si teď v pololetí naše malá čtenářka dokáže vychutnat svoji první knížku svépomocí. Přece jen se čtením teprve začíná a přečíst hned celou knížku by bylo trochu moc. Počítám s tím, že první čtení bude spíš společná záležitost, a až bude s příběhem seznámená, pustí se do svého prvního velkého dobrodružství mezi písmenky. Až tohle zvládne, pevně doufám, že bude naladěná na další titul, kterým se v té době prokouše už víceméně sama.