Devět měsíců jsem pobýval jako stážista v komunitě pro drogově závislé Takiwasi, která od roku 1992 funguje na periferii stodvacetitisícového peruánského města Tarapoto, komerčního centra departamentu San Martín. Zajímalo mě, jak funguje tamní způsob léčby toxikomanie založený na pořádání rozličných rituálů.
Zařízení poskytuje léčbu jak interního, tak ambulantního typu. Podle statistiky, kterou jsem zpracoval z podkladů centra, se tu v letech 1999–2009 rehabilitovalo 380 pacientů, z toho 341 interně a 39 ambulantně.
Minimální doba pro internaci na ubytovně ve veřejnosti nepřístupné části hojně navštěvované botanické zahrady Takiwasi je stanovena na devět měsíců. Takovéto časové vymezení má svůj symbolický význam. Na terapeutický proces je nahlíženo jako na období „přerodu“, kdy pacient po pobytu v lůně komunity přichází na svět jako nová osobnost.
Terapeutický program centra Takiwasi je rozdělen do několika dílčích fází, mezi nimiž je vždy jasně vyznačen přechod prostřednictvím některého z rituálů. Na příkladu rituálů, jejichž přípravě a konání jsem během svého terénního výzkumu přihlížel, se vám pokusím objasnit, jak lze rituál využít při terapii drogově závislých.
Přechodový rituál
Přechodový rituál (rite of passage) slouží k označení změny, kterou pacient prodělá v průběhu prvních osmi až deseti dní na samotce. Tato změna má především kvalitativní charakter. Mezi rezidenty může pouze ten, kdo se již zbavil abstinenčního syndromu a prokázal dostatečnou motivaci pro vstup do terapeutické skupiny. Ve stanovený den proto přichází k rituálnímu ohni, symbolu očisty a transformace, a v kruhu z kamení, který jej obklopuje, provádí před zraky všech členů komunity předepsané úkony.
Nejprve vyslechne motivační řeč jednoho z terapeutů a poté, klopýtaje, kráčí pozpátku v kruhu proti směru hodinových ručiček. Z předem připraveného listu přitom čte text o tom, kým byl, jaký život vedl a jaké měl vztahy. Poté provede symbolickou oběť tím, že spálí některou část svého oděvu nebo nějakou věc, kterou si spojuje s drogami. Tak učiní pomyslnou tečku za minulostí.
Následně pochoduje vpřed, tentokrát již po směru hodinových ručiček, vstříc budoucnosti. Hovoří o své motivaci, o tom, proč je v centru a jaký by chtěl být. Ostatní pacienti mlčky přihlížejí. Do ticha se rozléhá pouze tlumené bubnování. Následně zazní aplaus a vedení centra gratuluje novému pacientovi k postupu do internace. Všichni zúčastnění jej objímají a blahopřejí mu k tomu, že zátěžový pobyt na samotce zvládl.
Napsal/a: Miroslav Horák
