Na konci srpna jsme se s manželem a dcerami (4 a 1 rok) přestěhovali z Malty do Anglie. A protože v Anglii začíná škola v září a naše dcera již byla ve věku, kdy do anglické školy má nastoupit, bylo třeba jednat rychle.
Po příletu do Anglie již na nás čekali formuláře k zapsání do školského systému. Vybrali jsme tři školy v okolí, s tím že na první místo jsme uvedli školu, kterou si nejvíce pro dceru přejeme.
V Anglii existuje systém úplně na vše, takže si na internetu můžete najít nejlépe hodnocené školy a tam dítě zapsat. Zda bude přijato, ale není jisté. Školy s nejlepším hodnocením mají dlouhé pořadníky žadatelů o přijetí a u některých se dá téměř bez nadsázky říct, že byste měli dítě zapsat snad již ve chvíli početí.
Podobné to bylo se školou, kterou jsem dceři vytipovala já. Katolická škola sv. Norberta. Do této školy jako dítě chodil i Zojinčin tatínek. Ten mi ovšem řekl, že v to, že by se tam naše Zoja dostala, ať ani nedoufám. Jenže já doufala.
Navíc hádejte koho je sv. Norbert patronem? Čech. Ano, té naší země a dokonce je i v Praze pochován.
Jenže školní rok již začal. Na začátku dalšího týdne nám zavolali ze školy sv. Norberta, zda máme stále zájem o nástup do školy. Jasně, že jsme měli. Hned jsme domluvili prohlídku školy a začali shánět školní uniformu.
Prohlídka školy
Na recepci školy jsme dostali nálepku, že jsme návštěva a museli jsme zapsat příchod. Škola je katolická, ale vyznání není podmínkou k přijetí. Nicméně je výhodou, a také proto se Zojinka do školy dostala. V seznamu čekatelů přeskočila všechny nepokřtěné děti.
To, že se jedná o církevní školu, poznáte na každém rohu. Tématická výzdoba je všudypřítomná.
Nejprve jsme se šli podívat do Zojinčiny třídy. Reception class – v Čechách by to bylo asi nazváno jako přípravka. Třída pro děti ve věku 4-5 let.
Poměrně veliká místnost s kulatými stoly a volným prostorem pro hru. Třída má i vlastní zastřešenou předzahrádku s pískovištěm, stanem, a různými hračkami průlezkami pro venkovní aktivity. Děti pobíhaly mezi námi a paní učitelka se seznámila se Zojou a ukázala jí všechny prostory. Mně se věnovala paní z recepce.
Třída má i dvě vlastní toalety pro děti, takže děti nemusí pobíhat nikde po škole a mohou si dojít na toaletu kdykoli potřebují. To byla pro mě velká úleva, protože na Maltě Zojinka na toaletu chodila prázdnou dlouhou chodbou sama.
Při průchodu školou jsem omrkla i další třídy a všimla si, že výuka probíhá v případě potřeby i na chodbě. Zde byly umístěné další stoly a učitelky či asistentky, tak mohou v klidu probrat s dítětem něco osobně. Velmi pozitivně jsem hodnotila, že na chodbě je položený koberec. Takže ve škole nevzniká nepříjemná a hlasitá ozvěna, na kterou jsem ze základní školy zvyklá já.
Další důležitou místností je školní hala. Ta slouží jako místo pro školní shromáždění, bohoslužby, dětské představení, jako tělocvična, herna, ale i jako jídelna.
Hala je propojena s kuchyní, která slouží hlavně k přípravě teplých nápojů a k distribuci obědů. Ve škole se nevaří, ale jídlo je dováženo cateringovou firmou. Velká výhoda a určitě úleva pro rodiče je, že obědy jsou zdarma pro první tři roky školy. Obědy se objednávají online a na výběr je vždy ze tří jídel, kdy jedno jídlo je bezmasé. K obědu je na výběr i ze tří dezertů (většinou koláč, jogurt či ovoce). Jako rodič si můžete vybrat, zda budete objednávat dítěti obědy či zda mu budete připravovat obědy sami.
Po prohlídce školy jsem byla já i Zojinka moc spokojená a již jsme se nemohli dočkat, až do školy skutečně nastoupí.
Školní uniforma
Základ uniformy tvoří šedé šaty a bílá košile, případně šedá sukně a bílá košile. Děvčata mohou nosit šedé kalhoty, pokud chtějí. Doplněné bílými ponožkami, v zimě šedými teplými punčochami a povolená je pouze černá obuv.
Tento základ uniformy se dá koupit v běžných anglických obchodech – např. v Tescu. Uniforma je doplněna svetrem s vyšitým logem školy a kravatou. Na tělocvik mají všechny děti stejná školní trička a šortky doplněné černými cvičkami.
Školní brašnu s logem školy děti dostanou ve škole jako dárek a musí ji každý den do školy nosit. Přesto, že je v podstatě prázdná. Naše Zoja v ní má Čtenářský deník a balíček kapesníčků.
Co na anglické škole od prvního dne miluji?
Škola se otvírá v 8:45 a za 5 minut 9 zvoní. Když jsme přišli poprvé ráno ke škole, tak jsem byla téměř dojatá k slzám (já jsem trochu cíťa), když sám ředitel školy Zoju vítal. Ovšem to nebyla žádná výjimka. Ředitel školy stojí každé ráno před školou a každé dítě jménem pozdraví a popřeje mu krásný den. Pro mě absolutní kulturní i lidský šok. Navíc pan ředitel tam stojí ve větru, dešti. Pro mě naprosto úžasný zážitek.
Dětské dopravní prostředky
Děti mohou do školy přijet na svých kolech či koloběžkách. Ty parkují v areálu školu na speciálně vyhrazeném místě. Myslím, že je to skvělé.
Třídní schůzky
Třídní schůzky jsou dvakrát do roka. Oceňuji, že rodiče dostanou „časovku“ a na tu se dostaví. S učitelem mluví sami, bez asistence ostatních rodičů. Takže neprobíhá takové to hromadné ztrapňování jednoho rodiče před ostatními, jak si pamatuji z dětství já.
Jako úžasný oceňuji nápad, že během třídních schůzek si můžete prohlédnout složky vašeho dítěte. Třídní učitelka pro svého každého žáka vede složku, kde jsou popsané jeho školní pokroky, doplněné obrázky a fotografiemi. Je to neuvěřitelný kus práce, který tomu musí paní učitelka věnovat. Jen pro pořádek – ve třídě má paní učitelka 25-30 dětí a jednu asistentku.
Školní aktivity
Já i naše Zoja jsme byly nadšené z odpoledního disca, které škola pro děti připravila a také z promítání dětského filmu. Obrovským nadšením byl provázen den Narnie, kdy Zojka skoro ani nedokázala dospat. V tento den mohly děti přijít do školy převlečeni za hrdiny z tohoto příběhu.
Přesto, že se naší Zoje po Maltě stýská, anglickou školu má moc ráda. Dnes dokonce řekla: „Já bych do té školy nejraději chodila úplně každý den i o prázdninách.“
Já se jí vůbec nedivím.
