Vaše příběhy » Jak se žije jinde »

Na letní dny se lidé na vsi těší asi ze všech dní nejméně. Většina lidí si spojuje letní dny a vlahé noci se slastným dovolenkováním, turismem a vůbec s užíváním si spokojeného letního volna. Vy akorát víte, že slunce zapadá někdy po půlnoci a vychází kolem třetí hodiny ranní, což pro vás znamená celé nepřetržité [...]

S prvními jarními dny přichází do vaší vsi také něco, čemu se nedá vyhnout, čemu se nedá zamezit, co nepolapíte, co musíte přežít. Přichází voda. Padá se shora dolů ve formě jarního deštíku. Prosakuje zespod nahoru, jarní půda je dosti nasáklá z tajícího sněhu a tak její další a další příděly, přicházející odevšad, prostě nemají [...]

K pravidelným, každoročním vesnickým kratochvílím patří jarní „pálení bubáků“. Na nejedné zahradě zaplane vatra, která, jak jste se dozvěděli, byla vytvořena „ze starejch trámů a voken, co mi tam už dlouho STRAŠILY.“ Naprosto jasně a zřetelně jste viděli, jak jedno to „vokno“ má po svém obvodu nápis BARUM a jeden ten „trám“ vybuchoval a vystřikoval [...]

Stejně tak jako po dlouhém spánku přichází procitnutí, po dlouhém pláči úleva a po dlouhé hádce rozhřešení, přichází i po dlouhé zimě tolik očekávané jaro…

… je skoro půlnoc, venku sněží a vedle nás tu v Itálii ve dvou postýlkách ležíte vy dva – česko-italští modroocí blonďatí desetiměsíční andílci. Chci vám napsat, jak moc vás oba s tatínkem milujeme a jak moc důležití pro nás jste. Jste to nejkrásnější a nejlepší, co nás v životě potkalo. Doufám, že vám budeme [...]

Opracováni léty a usilovnou prací si jednoho dne uvědomíte, že ač se snažíte sebevíc, začíná vám to, tak trochu, přerůstat přes hlavu. Na každém centimetru vašeho domova, všude, kam jen vaše oko dohlédne, všude je to vidět, všude je to cítit. Skutečnost, která vám ovinuje dlouhé studené prstíky kolem krku…

Vzhledem k tomu, že to budete mít všude daleko, tak ke každé koruně, kterou utratíte za jakoukoliv potravinu koupenou v supermarketu, musíte připočíst ještě náležitý ekvivalent za projetou naftu či benzín. Dříve či později se pořádně rozhlédnete po vsi a spatříte úhledně upravené záhonky…

Podzimní dny přicházejí ve znamení chlácholivého klidu. Dřevo ani uhlí „neděláte“, buďto jste ho už koupili, nebo na něj ještě nemáte. Na baráku toho mnoho k dělání není, venku podzimní plískanice a uvnitř pochmurné tlumené světlo, které vás uspává už od okamžiku, kdy jste ráno otevřeli oči…

Dříve nebo později na ně narazíte. Jsou všude, kam se jen podíváte. Nikdo se bez nich neobejde, v tomhle státě to vypadá, že se bez nich vlastně nedá ani žít. VY zřejmě nejste z těch lidí, kteří se klepou strachy, když zaslechnou nějakou povedenou duchařskou povídačku. VY se bojíte něčeho docela jiného…