Vaše příběhy » Chodí do škol(k)y »

Faktem je, že už mi prošlo rukama hodně vysvědčení mých drahoušků, také jich mám zástup. Dá se říci, že každé dítě je jiné a každé dítě má jiné schopnosti. Přiznám, že ta vysvědčení nejsou zrovna nic moc a že jsem pořád v čele se svým konečným vysvědčením z devítky …

Tuto větu jsem nenapsala já. Jen jsem si ji přečetla. A nutno říct, že upoutala mou pozornost a tím mě jaksi pobídla k zamyšlení… Ještě před rokem a půl bych si s chutí zanadávala také a popustila uzdu svému slovníku. Ale TEĎ už nemůžu.

Nástup vašeho dítěte do školky je nepochybně zlomovým obdobím. Obdobím,kdy začíná něco nového, nepoznaného a nepochybně jde o první krok vašeho dítěte k postupnému osamostatnění. Nebudu zde hýřit odbornými radami , ale pokusím se přiblížit náš školkový příběh…

V září, na začátku školního roku, se mě paní učitelka zeptala, jestli budeme chtít poslat syna v květnu do školy v přírodě. Odpověděla jsem, že ano, jelikož tohle téma jsme doma probírali. S manželem jsme si byli jisti, že ten náš klučina se bez nás týden obejde a bude rád se svými kamarády. Deni se [...]

Mám synka, všichni víte. Jenže tento ratatýrek je trochu jiný než ostatní kluci. Auta – smrdí, prdí, všude stopa, tak toto říkával stále. Počítače – mám brejle, zhoršil bych si oči! U počítače vydržel tak 15 minut a byl fuč. Strojařina – to je smrad, a nedej bože kancelář, tak to už vůbec ne!

Byl krásný druhý dubnový den a já se hned ráno probudila s virozou jako hrom. Vstala jsem dřív než dcerka a začala léčebnou kůrou první pomoci a hodila do sebe šumivý acylpyrin. Musela jsem se dát, alespoň pro pár příštích hodin, dopořádku, protože nás čekal s Elinkou velký den – Zápis do MŠ…

Vždycky jsem si myslela, že jsem silná. Silnější než ostatní. Nehroutím se při prvních potížích. Dobře vím, že cesta může být i trnitá. Překážky mi nikdy nevadily. Spíš mě vždycky dokázaly „nakopnout“. Nejsem typ odevzdaný osudu a „prát se“ umím. A přesto jsem to vzdala. Nevydržela jsem…

Dlouho jsem váhala, zda sem mám napsat, až jsem se rozhodla, že ano, ráda bych znala názor ostatních rodičů. Moje dcerka chodí do druhé třídy a to, co probíhá kolem zadávání domácích úkolů mezi rodiči, se nedá nazvat jinak než šílenství!

Jak již mnohý ví, mám dětí povícero a jsou to pořádní rošťáci. Každý z nich je temperamentní a každý z nich již dobře zná chirurgickou ambulanci. Mám spíš takový dotaz nebo jak to nazvat – co a jak, když se dětem něco stane ve škole…