Konference na téma „Dyslexie a jiné poruchy učení“

8. listopadu 2011 v Praze 7 proběhla už po dvanácté konference, věnující se problematice „Poruch učení“. Celý den ve dvou přednáškových sálech prezentovaly řady odborníků své projekty, pomůcky, výsledky z výzkumů, myšlenky, rady a osobní zkušenosti (V. Mertin, A. Kupčíková, Š. Portešová, K. Spáčilová, M. Sekyrková, H. Inderková, A. Vorlíčková, D. Jucovičová, Z. Topil, D. Rýdlová, J. Lidická, G. Jarolímková, M. Bajerová, P. Bubebíčková, R. Lencová, K. Balharová, L. Krejčová).

Pořadatelem této akce bylo DYS-centrum® Praha o.s. (dobrovolné nezávislé sdružení občanů a právnických osob, kterých se jakýmkoli způsobem dotýká problematika specifických vývojových poruch učení a chování). Konference začala v 9 hodin ráno zahájením, křtem nových publikací zabývajících se problematikou poruch učení a chování. Záštitu nad akcí DYSKORUNKA přebrala zastupitelka MČ Prahy 7 Mgr. Silvie Kratochvílová a konference byla akreditována MŠMT v rámci DVPP. Součástí byla i výstava, na které se dalo koupit mnoho vhodných pomůcek a publikací pro děti, studenty s poruchou učení.

Navštívila jsem několik přednášek, ale nebylo v mých silách zúčastnit se všech, neboť probíhaly paralelně. Budiž mi prosím odpouštěno, že všechny nemohu přiblížit. Celý den se nesl ve velmi příjemném duchu, nebyl problém se na žádnou přednášku dostat. I když musím přiznat, že jsem pro velký zájem seděla i na zemi, což mi ale vůbec nevadilo, jelikož v mém případě vyhrála chtivost po vědomostech a zkušenostech.

Navštívené přednášky

Václav Mertin z katedry psychologie na FF UK ve 30 minutách přiblížil z patra „Individuální výchovný plán(IVP)“ k řešení výchovných problémů ve škole. Zdůraznil, že škola má svůj úkol, tj. výchovně-vzdělávací, a trestání prohřešků by se měla vyvarovat (měla by se držet své koncepce), nechat toto trestání na institucích, se kterými škola spolupracuje. Ale s povzdechem přednášející uznal, že mnohdy tento dialog nefunguje v takové míře, jak by měl.

Přednášku na téma „Chytré děti s dyslexií“ vedla Šárka Portešová z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny FSS MU, která představila výzkum amerického psychologa L. M. Termana, jenž se věnoval nadaným dětem. Podle slov docentky Portešové je nadané dítě sociálně, emocionálně zdatné, má nadprůměrné morální kvality a chce být perfekcionistou. Dále nám přiblížila amerického psychologa Josepha Renzulli, jenž tvrdil, že vysoké nadání není jen vysoké IQ, ale důležitá je tvořivost, talent, angažovanost v úkolu. „Dvakrát výjimečné děti“ tak bývají označovány děti, které mají na jedné straně výjimečné schopnosti, a na druhé straně trpí nějakým hendikepem např. nadané dítě s autismem, nadané dítě s poruchou chování či poruchou učení. Často se právě takové nadané dítě ve škole nudí, v důsledku toho vyrušuje, nedává pozor a snaží se na sebe upozornit. Což vede často k označení za hyperaktivní dítě.

Akademická malířka Alena Kupčíková nám nastínila práci se slabikářem a testy pro prevenci dyslexie v předškolním věku. Tato umělkyně je autorkou kontroverzních prací, známých jako „Chlupatice“. Na začátku celé přednášky nám sdělila, že je dyslektik.  Popsala, jak sama na sobě pozoruje tuto poruchu (pracuje v pyžamu, nikdy není v klidu, má ráda chaos, má špatnou orientaci, je velmi tvůrčí osobností, soustředí se na detail toho, co řeší, ráda pracuje bez myši, hodně prstem). Prezentovala svůj odvážný kalendář, který namluvil herec Jiří Lábus, a prozradila radu, jak se dobře učit cizí jazyk s poruchou učení – pomocí obrázků, což nabízí komiksy.

Klára Spáčilová, pedagožka pražského gymnázia Sázavská, nás seznámila s jejich prací se studenty, kteří mají specifickou poruchu učení. Upozornila na důležitost individuálního přístupu, motivace, kompenzování. Na jejich gymnáziu při práci používají kompenzační pomůcky (notebook, poznámky, počítačové prezentace (studenta i učitele), zápisky v hodině (i od spolužáků), fotografování zápisu na tabuli, diktafon, příprava pedagoga je také k dispozici, počítač). Studenty s poruchou učení nemají žádné úlevy, jen jim nabízí pomocnou ruku! Testy mají všichni stejné, akorát dbají na dostatek prostoru pro zápis, velikost písma, zdůraznění pojmů, což nejen dyslektikům pomáhá.

Zdeněk Topil z nakladatelství Tobiáš nám v pár minutách představil publikaci o výuce jazyka, jak se naučit gramatiku lehce a hravě. Podle jeho slov každé dítě trefí do školy, proto musí najít správné doplnění y/i a ne tipovat (50 % dětí tipuje). Rodič musí sám učivo pochopit, aby mohl dítěti pomoci. Podle slov bývalého pedagoga se dítě na prvním stupni nemá doma učit, ale jen ve škole. S tímto tvrzením souhlasím, neboť já jsem se opravdu na 1. stupni neučila. Problém dnešní pedagogiky vidí už na pedagogických fakultách, kde probíhá špatná výuka didaktiky, což potvrzuje každý učitel, který opustí vysokou školu.

Velmi očekávanou se stala přednáška Radany Lencové. Navrhovatelka a tvůrkyně písma „Comenia Script“ nám písmo detailně popsala. Nejvíce je inspirované renesančním písmem, má zvětšenou střední výšku, každý si může zvolit sklon písma, má tvarové varianty, je univerzální, vhodné hlavně pro leváky, každé písmeno a slovo je čitelné. Sama designérka písma nám přiblížila výzkum, jenž probíhá na 33 školách od září 2010 do června 2012, nastínila ideu, informovala o výukovém softwaru, na kterém pracuje a dala si za cíl sladit písmo i čtení.

Lenka Krejčová z katedry psychologie na FF UK na své prezentaci poukázala na důležitost IVP. Během několika desítek minut nás seznámila s vytvářením IVP (Individuální vzdělávací plán), co dělají školy špatně, když nepředvídají, že budou muset pracovat s dětmi s poruchou učení. Ukázala nám projekt SAFE, ve kterém se pokouší vytvořit rámec, jehož prostřednictvím lze mapovat pokrok žáků za pomoci pedagogické diagnostiky. Dále poukázala na fakt, že nelze dělat IVP bez rodičů. IVP by se měl podle předsedkyně DYS-centra sestavovat na základě dohody (rodič a škola, je to závazek i dohoda – rodiče komunikují s dětmi), stavět na dobrých stránkách žáků (co mu jde, co umí, např. dyslektik si špatně pamatuje odborné termíny, ale lépe přemýšlí), ptát se dětí (co chtějí, co ví).

Poslední přednáška měla název „Minimalizace šikany“ a zazněla z úst Markéty Bajerové. Seznámila účastníky s projektem, jenž probíhá od roku 2005 (pro pedagogy) a jeho cílem je snížit šikanu na školách. Obsahuje dvě části (seminář a konzultace na škole) a zúčastňuje se ho 100 škol. Lektorka Bajerová z Kladna připomenula, že šikanu nelze vymýtit, lze ji minimalizovat a pravidla školy platí nejen pro žáky, ale i učitele, pracovníky školy a rodiče!

Během přestávek jsem se na chodbách bavila s rodiči, kteří přišli na přednášky, jelikož porucha jejich dětí jim není lhostejná a mají snahu pomoci svým dětem. Paní Jitka z Prahy má syna, který má problémy ve škole a chodí na specifickou nápravu učení (trpí dysortografií). Tato maminka si od akce slibovala více poznatků, které by jí v práci se synem pomohly.

Mnoho škol na tuto akci vyslalo své pedagogy, např. paní učitelka z Trutnova, která pracuje už 13 let s dětmi s poruchou učení, se rozhodla konečně poznat zázemí DYS-centra a zajímala se o nové trendy a publikace v této problematice.

Podle slov Lenky Krejčové cílem akce DYSKORUNKA je: „Koncentrovat spoustu různých zkušeností, informací a inspirace na jedno místo, aby lidé přišli, dobili si energii a aby věděli, že s dětmi, žáky, studenty se dá pracovat.“ Zároveň vidí v krátkých příspěvcích plejádu mnoha informací, poznatků jako vhodnější, jelikož ne vždy lidé mají čas a možnost se zúčastnit přednášek. „Tato akce se může stát inspirací pro mnohé jít dál v této problematice!“ uvedla Lenka Krejčová.

Rozloučit se lze jen motem DYS-centrum Praha^® o. s.:

„Dejme šanci dnešním žákům s dyslexií vyniknout a ukažme si, jak jim můžeme pomoci!“

---

Napsal/a: Pavlína Ticháčková