Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám ambiciózní rodiče......POMOC!!!
Někdo mne nedávno požádal o napsání článků o dětech, které mají rodiče, jež je přetěžují a jaké to může mít následky. Protože nejsem pro odborné názvy a složité vysvětlování, převtělím se do dítěte a pokusím se Vám popsat, co může probíhat a většinou probíhá v dětských dušičkách a myšlenkách, když………se snaží rodiče vydupat ze své ratolesti to, čeho sami nedosáhli, a nebo i z jiného důvodu…
Dobrý den, jmenuji se Honzík, jsou mi dva roky, sedím na pískovišti. Maminka si se mnou vyšla mezi ostatní děti a maminky. Sice mi mluvení moc nejde, ale už rozumím tomu, co se kolem mne povídá.
Maminky si zrovna na lavičkách hrají na hru: Kdo , kdy , co dřív:):
„Naše Deniska už je bez pleneček“….tssssss….“To náš Lukáš už umí pískat na flétničku“……tssssss..“Náš Ondra udělá šňůru..“…atd.
Koukáme na sebe s přáteli z pískoviště Deniskou a Lukášem…..hmmm..Deniska je bez pleneček, ale zrovna se počůrala a pláče, protože jí je zima…to čemu teď všichni rozumíme je, že je písek jaký je a že moc nechutná…nějak moc nerozumíme tomu, proč je dobře , že někdo něco dělá mnohem dřív než ostatní….vždyť přece ani já ty plenky nebudu nosit věčně no ne?
povyrostl jsem a mám nastoupit do školy….už teď se trošku bojím (samozřejmě už jsem bez plenek jako vetšina mých vrstevníků….jen Deniska má stále problémy s nachlazeními…)protože mi kdekdo říká,,,počkej , tam ti ukážou…ano jsem trošku sígr…no a kdo není?
ma maminka je moc hodna …rika mi ze u nas je to vse jak u zviratek…stejne se rodime…stejne se zvireci maminky staraji o sva mladatka…davaji jim to co by davat mely..hlavne lasku…zaopatreni…nakrmi je..pohladi je…..ve skole poznavam ze ne vsechny maminky jsou takove….ja ve svych sesti letech netusim cim chci byt…ale vetsina mych spoluzaku rikaji ze budou: Lekari…podnikatele…stejne jako rodice…a kdyz se pani ucitelka zepta proc?…oni odpovi ..protoze to chteji rodice….z techto deti jeden kokta, druhy ma tik v oku…a tak bych mohl pokracovat…ja sice nechodim na balet…nehraju golf…ale mama me vzdy ceka pred skolou a prvni co je ze mne obejme a polibi a ne ze mi otevira zakovskou a hubuje mi za dvojku z prvouky…mam svou mamu moc rad…a uz ted vim ze se ji budu snazit vse tohle oplatit…nechala mne vybrat si krouzek podle toho co mne vic bavilo….zkousel jsem toho hodne…ale az to posledni me chytlo….to muj kamarad Lukasek je na tom hur….uz 4. rokem piska na fletnicku a strasne ho to nebavi…a rika ze az vyroste…rozslape ji…..
povyrostl jsem…je mi patnact….ma mama mi ve vsem radi…a ja na jeji rady dam..protoze jsem poznal ze to mysli se mnou dobre…necha me se rozvijet samostatne…a jen koriguje kdyz je neco v neporadku….duveruje mi…ale proveruje me(jako ta lvice)…a ja to vim…Lukáš…stále muj spolužak už dávno rozslapal fletnicku…a nedavno utekl z domova…pry ze se sebou stale nenecha doma vlacet…no jo..je uz vetsi nez mama…a silnejsi nez tata….
a ja uz vim cim bych chtel byt…prisel jsem na to sam…pochopil jsem ze v zivote je nejdulezitejsi byt dobrym , spravedlivym, chapajicim clovekem, vse ostatni se clovek nauci sam….
chtel bych byt jako ma mama a tata………
Daso….maminky hoooooodne na stari tohle zapominaji…
a presne o tomhle byl ten clanek…jsem rada ze jste ho pochopili….at jsou nase deti jakekoli…chytrejsi….hloupejsi…skaredejsi…JSOU HLAVNE NASE ZLATICKA…a urcite vsechny chceme abchom na stara kolena schvalne zapominaly jake jsme na ne byly
PS: zrovna resime doma prvni rozchod s holkou a ja jsem desne pysna na to ze to syn se mnou resit chce…ja si tohle u me mamy nemohla dovolit…to by hned bylo reci ze na takove veci mam jeste cas. atd…
Mirkali,
to je moc smutné čtení.
Připomnělo mi to, jak mi syn vypráví, že jeho spolužák (premiant) brečí, když dostane dvojku. Bojí se jít domů. Musí mít jen jedničky. Zajímalo by mě, co by takoví rodiče udělali, kdyby měli mého syna, který je průměrný. Umlátili by ho k smrti?
Mirkali, co by se Ti stalo, kdybys na to prostě neměla? Máma by Tě zavrhla?
Já i sestra jsme dostávaly také výprasky za známky na ZŠ. Dnes by to máma neuznala (zapomněla?), nebudu jí to vyčítat, je hodně nemocná, jen bych jí přitížila.
Ale dobře si to pamatuji, taky jsem s pláčem chodila ze školy a bála se. Ale nebylo to za dvojky, to ne.
Za známky bych své děti NIKDY nezbila. A to nechodím pro lepanec daleko, když jsou příliš drzí.
a jen se vam musim pochlubit….uz jsem tu psala ze jsem nechala starsiho syna samotneho si vybrat obor(mela jsem jen jednu podminku….maturitu)…i kdyz mel na gympl….no a on byl ted vybrany ze 2000 tisic studentu spolu jeste se 7 na stáž do Holandska:)…
Brmbulko, taky moc gratuluji. Jsi nejen prima učitelka, ale i bezva máma. A jak sama říkáš, jde to i po dobrém… Mirka
Brmbulko, super! :)))) Buď pyšná až do nebes, na něj i na sebe, to je zasloužená odměna!
a jen se vam musim pochlubit….uz jsem tu psala ze jsem nechala starsiho syna samotneho si vybrat obor(mela jsem jen jednu podminku….maturitu)…i kdyz mel na gympl….no a on byl ted vybrany ze 2000 tisic studentu spolu jeste se 7 na stáž do Holandska:)…
ja kdyz premyslim…taky mame vdecim za to jak na mne byla zla….a ja mela pred sebou neco cim jsem se nikdy nechtela stat…myslim hlavne profesi…mama byla ucitelka…ale takova ta silena ….a ja si chtela dokazat ze to jde i jinak….a jde:)
Virenko!
Moc děkuji.Víš, ono to ani jinak nejde.Když by se člověk utápěl ve svých křivdách, mohl by pak ubližovat ostatním. A nejvíc by mě bolelo, pokud bych to nezvládla u svých dětí. Dík za povzbudivá slova.
Mirka
Mirkali, to je do duše sahající zpověď. Myslím si, že pro to, co si přeješ, ti máma vlastně dala to, co potřebuješ: vědět, co opravdu nechceš, vědět, jak to bolí tvé dítě, když malinko ze záměru slevíš. Velmi si tě vážím, že jsi s těmi prožitky začala pracovat, to muselo být opravdu hodně těžké. Tož ti přeju, aby tvé děti opravdu z tvé strany nikdy nepříjemný tlak necítily, aby měly pocit, že milovaná maminka je jim oporou:-))
Ahoj Brmbulko!
Moc krásný článek.
Když jsem ho četla vzpomněla jsem si na své školní dny a problémy s mámou. Moje máma je vyučená a taťka si udělal dálkově maturitu.
A já jsem základní školu a gymnázium (částečně i VŠ) prošla s celkem dobrým prospěchem, ale i s obrovským stresem a sniženým sebevědomím. Pamatuji si , jak jsem se učila v 1.třídě číst a kolik facek přes hlavu jsem dostala, když jsem něco přečetla špatně. Bytí a výčitky za občasnou špatnou známku (někdy i dvojku, protože sousedky dcera dostala z písemky jedničku) nebyly žádnou vyjímkou. Ostatní děti pak ve škole nechápaly, proč brečím, když jsem náhodou dostala nějakou tu špatnou známku. Ze strachu…
Největším stresem byla pro mě maturita. Kdy mi máma řekla doslova, že jestli přinesu trojku, tak mě zabije. To bylo povzbuzení! A já kromě dvou jedniček a jedné dvojky, dostala trojku z češtiny. Scéna, která mě čekala doma, byla dost dlouho mou černou můrou. Pak mě ještě nevzaly na VŠ a to už jsem byla ta nejhorší… Nejvíc mě bolelo, že úspěchy moje máma brala automaticky (bez pochvaly) a neúspěch trestala (ačkoliv já sama jsem byla z neúspěchu zklamaná).
Po roce jsem se na VŠ (farmacie) dostala a první rok jsem se musela odprostit od názorů mé mámy, která si myslela, že když jsem se učila na zkoušky ve zkouškovém období, že mi stačí 2-3 hodiny večer.Tak jsem si přála být o zkouškovém doma a aby se o mě maminka starala, koupila mi něco dobrého, jako to měly moje spolužačky.Bohužel když se moje máma vrátila z práce, tak jsem dostala vynadáno, že jsem doma nic neudělala (nenavařila, nevyprala…). A když jsem se ohradila, že se musím učit, tak mi bylo řečeno, že na tu školu asi nemám….
Tak jsem vystřízlivěla a celé zkouškové zůstávala na kolejích. Během asi třetího ročníku jsem měla s oběma rodiči ještě dost tvrdou diskusi, kdy nechápali, že se prostě na VŠ nedá naplánovat učit se na stipendium…
Tak bych chtěla být lepší mámou svým dětem a snad to zvládnu, abych je dokázala vychovat zdravě sebevědomé a nebojácné.Já jsem pořád se snažila být dobrá (nedělat chyby), aby mě máma měla ráda, naštěstí pro
mě jsem začala na sobě pracovat, abych si vážila sama sebe bez ohledu na rodiče. Ale byla to tvrdá práce…
Mirka