Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám ambiciózní rodiče......POMOC!!!
Někdo mne nedávno požádal o napsání článků o dětech, které mají rodiče, jež je přetěžují a jaké to může mít následky. Protože nejsem pro odborné názvy a složité vysvětlování, převtělím se do dítěte a pokusím se Vám popsat, co může probíhat a většinou probíhá v dětských dušičkách a myšlenkách, když………se snaží rodiče vydupat ze své ratolesti to, čeho sami nedosáhli, a nebo i z jiného důvodu…
Dobrý den, jmenuji se Honzík, jsou mi dva roky, sedím na pískovišti. Maminka si se mnou vyšla mezi ostatní děti a maminky. Sice mi mluvení moc nejde, ale už rozumím tomu, co se kolem mne povídá.
Maminky si zrovna na lavičkách hrají na hru: Kdo , kdy , co dřív:):
„Naše Deniska už je bez pleneček“….tssssss….“To náš Lukáš už umí pískat na flétničku“……tssssss..“Náš Ondra udělá šňůru..“…atd.
Koukáme na sebe s přáteli z pískoviště Deniskou a Lukášem…..hmmm..Deniska je bez pleneček, ale zrovna se počůrala a pláče, protože jí je zima…to čemu teď všichni rozumíme je, že je písek jaký je a že moc nechutná…nějak moc nerozumíme tomu, proč je dobře , že někdo něco dělá mnohem dřív než ostatní….vždyť přece ani já ty plenky nebudu nosit věčně no ne?
povyrostl jsem a mám nastoupit do školy….už teď se trošku bojím (samozřejmě už jsem bez plenek jako vetšina mých vrstevníků….jen Deniska má stále problémy s nachlazeními…)protože mi kdekdo říká,,,počkej , tam ti ukážou…ano jsem trošku sígr…no a kdo není?
ma maminka je moc hodna …rika mi ze u nas je to vse jak u zviratek…stejne se rodime…stejne se zvireci maminky staraji o sva mladatka…davaji jim to co by davat mely..hlavne lasku…zaopatreni…nakrmi je..pohladi je…..ve skole poznavam ze ne vsechny maminky jsou takove….ja ve svych sesti letech netusim cim chci byt…ale vetsina mych spoluzaku rikaji ze budou: Lekari…podnikatele…stejne jako rodice…a kdyz se pani ucitelka zepta proc?…oni odpovi ..protoze to chteji rodice….z techto deti jeden kokta, druhy ma tik v oku…a tak bych mohl pokracovat…ja sice nechodim na balet…nehraju golf…ale mama me vzdy ceka pred skolou a prvni co je ze mne obejme a polibi a ne ze mi otevira zakovskou a hubuje mi za dvojku z prvouky…mam svou mamu moc rad…a uz ted vim ze se ji budu snazit vse tohle oplatit…nechala mne vybrat si krouzek podle toho co mne vic bavilo….zkousel jsem toho hodne…ale az to posledni me chytlo….to muj kamarad Lukasek je na tom hur….uz 4. rokem piska na fletnicku a strasne ho to nebavi…a rika ze az vyroste…rozslape ji…..
povyrostl jsem…je mi patnact….ma mama mi ve vsem radi…a ja na jeji rady dam..protoze jsem poznal ze to mysli se mnou dobre…necha me se rozvijet samostatne…a jen koriguje kdyz je neco v neporadku….duveruje mi…ale proveruje me(jako ta lvice)…a ja to vim…Lukáš…stále muj spolužak už dávno rozslapal fletnicku…a nedavno utekl z domova…pry ze se sebou stale nenecha doma vlacet…no jo..je uz vetsi nez mama…a silnejsi nez tata….
a ja uz vim cim bych chtel byt…prisel jsem na to sam…pochopil jsem ze v zivote je nejdulezitejsi byt dobrym , spravedlivym, chapajicim clovekem, vse ostatni se clovek nauci sam….
chtel bych byt jako ma mama a tata………
at telaji cokoli..pokud to neni chlast, koureni a drogy
S tím venčením dětí mám také podobné zkušenosti.Ale když jsme u dědy na vsi,tak lítají venku celý den a já je nemůžu ani sehnat. Ve městě ale nemají co dělat. Vždycky říkám, my jsme za trest nesměli ven a dnes děti za trest musí ven. Taky za to můžou ty nešťastný počítače. Je pro ně mnohem větší zábava a dobrodružství tento virtuální svět. Když kolikrát jdou ven a já si myslím jak se vyvětrají, tak příjdou s tím, že byli u nějakýho kámoše na počítači. A co může člověk dělat, nic. Leda by s nimi chodil ven a opravdu jim vymýšlel zábavu. Ale na to jsou moji 2 kluci už velcí.Asi by se mnou ven už nešli.
Syn už vyzkoušel taky víc sportů. Nejdřív chtěl plavat,tak chodil od 5 let na plavání,po 4 letech toho nechal.Pak chodil na florbal,ale najednou strašně chtěl chodit na fotbal.Docela jsme mu to vymlouvali, říkali jsme mu že to nejsou jen zápasy,ale hlavně tréninky.Dokud chodil do té party kde začal(byli tam hodně kluci ze třídy)tak to šlo,ale pak ho přeřadili na vyšší stupeň a tam už nemá ty své hochy a nějak tam asi zřejmě nezapad. Takže asi nejde ani tak o ten sport, jako o ten kolektiv. Je mezi nima od srpna, tak pořád čekám, že se tam nějak zařadí. Teď chce zase hrát florbal,tak jsem ho nechala ať chodí i na ten (zase tam chodí jeho kamarádi,kteří s ním hráli fotbal v té staré partě). Nevím však jak to bude stíhat.Nejde o učení, tu dobu,kterou stráví tím sportem by stejně proseděl u počítače, ale jde o to, že na jaře se jim budou měnit tréninky fotbalu a zřejmě se mu budou překrývat s tím florbalem. Tak pak vůbec nevím jak to řešit. On bude chtít určitě raději na florbal, ale nemůže vynechávat ten fotbal. Tak jsem zvědavá.
a wo tom to je…..od narozeni je drzime za rucicky a hlidame…nas maminy nechaly litat…ze zidek jsme padali….drzky si namleli…ale priste si davali vetsi pozor:)….asi se nekdo ohradi ze je jina doba….no…je….ale hlavne lide jsou jini…ale proc?
To je tedy taky věc, které jsem si všimla. Kolik času jsme jako malí prolítali venku, mamky nás k obědu musely svolávat. Dneska když řeknu klukům, ať jsou chvíli před domem, za 15 min zvoní- co prý mají dělat?
nehlede na to ze i ja pozoruju ve skole deti ktere rodice pri necem pridrzuji…prave proto jsem psala i ten clanek….hosik…bezvadne hraje tenis…ale plavat neumi a hodit micem jakby smet…….holcina…..pise basne – knizky…kresli…ale svihadlo ani nevi jak vypada….pak se spatne pracuje treba v TV…kdysi jsme vazne vsichni umeli od vseho trosku….ale vsichni vedeli jak se hraje vybika…………jak se maluje vodovymi barvami….dnes mas ve tride 30 deti….kazdy umi jen jednu vec….a kazdy jinou…jak je pak naucit spolupracovat?…
vypozorovala jsem take jednu vec…my kdyz jsme chodili do skoly a sli ven a ucitel nam dal rozchod…hodinu o nas nevedel…litali jsme po lese…bllbli…hrali na schovku atd….dnes jdete s detmi ven….a kdyz jim date volno…sednou jak slepicky k vam a cekaji co bude..co jim zorganizujete…jak je budete bavit….(nastesti to neni pripad me tridy…ale dalo mi to tri roky prace se sem dopracovat….a hlavne diky pohovory s rodici to funguje…a oni sami si chvali jak maji deti samostatne a rozhodne:)
Majulko…je potreba aby toho poznal co nejvice…..kdyz ho budes drzet u prvniho sportu…jak pozna ze ho bavi uplne jiny?…muj starsi syn zacinal hazenou….prosel pak dalsimi sporty a nakonec se k hazene vratil protoze ho bavila nejvic…ano stoji to moc penez…a nervu…ale jsou to nase deti a mely by mit na vyber…protoze pokud ho budes u neceho drzet jen proto aby vydrzel….ver ze jak prijdou teleci leta(14 – 17)….ani parem volu ho neudrzis..v tu chvili jsou z deti zaryti oportunisti…a udelaji si presne opacne to co ty budes chtit…na treninky prestane chodit…jak ho donutis aby chodil dal?….vse ma sve pro a proti…
Taky mě zrovna s tím sportem napadá, jestli ho aspoň trochu u něčeho nedržet. Náš Adam si vždycky vymyslí nějaký kroužek a po té zjistí,že ho to zas až tak nebaví a chtěl by zas něco jiného. Přijde mi to pak jako ztracený čas i peníze. Když ho nechám pořád měnit to co si prve sám vydupal i když jsme ho seznámili se všemi pro a i proti, nebude pak takový i v dospělosti? Nebude hned všechno vzdávat, když se mu trochu nepovede,nebo ho to nebude hned bavit? Mám ho nechat měnit jeden sport za druhým až si najde(možná) ten který se mu bude nejvíc líbit? Nebo ho trochu donutit chvíli zůstat, možná se jeho názor změní a začne ho to víc bavit.
nechtela jsem te rozbercet…jen naznacit ze si zivot sam udela co bude chtit….ze neni dobre sourozence srovnavat a rikat tvuj braska BYL takovy….nerikat tohle musis delat takhle protoze az ti BUDE…30 vzpomenes si…je potreba byt a nenapadne je vest za ruku TEĎ…za ruku jen pomyslne….kdyz uvidim ze se cuka…povolit…kdyz ucitim ze nevi kudy kam…chytnout poradne…proste myslet na to ze my rodice jste tady jen od toho abychom jim zajistili sytost zaludku, mozku a srdicka….ne jeho otylost nebo anorexii..od kazdeho trosku
Tos mě, Brmbul, rozbrečela dojetím:-). Já jsem si to řekla, hned jak se narodil první: Hlavně, abys byl v životě dobrej a šťastnej! Někdy to je pokušení, když ten rodič to a to dítě ono a taky občas červíček pochybností(nepovoluju jeho lenosti?) nebo je tahle cesta(třeba druh sportu) pro něj ta pravá, není to ztráta času?. Ale vždycky se vracím k té jedné větě.