Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám ambiciózní rodiče......POMOC!!!
Někdo mne nedávno požádal o napsání článků o dětech, které mají rodiče, jež je přetěžují a jaké to může mít následky. Protože nejsem pro odborné názvy a složité vysvětlování, převtělím se do dítěte a pokusím se Vám popsat, co může probíhat a většinou probíhá v dětských dušičkách a myšlenkách, když………se snaží rodiče vydupat ze své ratolesti to, čeho sami nedosáhli, a nebo i z jiného důvodu…
Dobrý den, jmenuji se Honzík, jsou mi dva roky, sedím na pískovišti. Maminka si se mnou vyšla mezi ostatní děti a maminky. Sice mi mluvení moc nejde, ale už rozumím tomu, co se kolem mne povídá.
Maminky si zrovna na lavičkách hrají na hru: Kdo , kdy , co dřív:):
„Naše Deniska už je bez pleneček“….tssssss….“To náš Lukáš už umí pískat na flétničku“……tssssss..“Náš Ondra udělá šňůru..“…atd.
Koukáme na sebe s přáteli z pískoviště Deniskou a Lukášem…..hmmm..Deniska je bez pleneček, ale zrovna se počůrala a pláče, protože jí je zima…to čemu teď všichni rozumíme je, že je písek jaký je a že moc nechutná…nějak moc nerozumíme tomu, proč je dobře , že někdo něco dělá mnohem dřív než ostatní….vždyť přece ani já ty plenky nebudu nosit věčně no ne?
povyrostl jsem a mám nastoupit do školy….už teď se trošku bojím (samozřejmě už jsem bez plenek jako vetšina mých vrstevníků….jen Deniska má stále problémy s nachlazeními…)protože mi kdekdo říká,,,počkej , tam ti ukážou…ano jsem trošku sígr…no a kdo není?
ma maminka je moc hodna …rika mi ze u nas je to vse jak u zviratek…stejne se rodime…stejne se zvireci maminky staraji o sva mladatka…davaji jim to co by davat mely..hlavne lasku…zaopatreni…nakrmi je..pohladi je…..ve skole poznavam ze ne vsechny maminky jsou takove….ja ve svych sesti letech netusim cim chci byt…ale vetsina mych spoluzaku rikaji ze budou: Lekari…podnikatele…stejne jako rodice…a kdyz se pani ucitelka zepta proc?…oni odpovi ..protoze to chteji rodice….z techto deti jeden kokta, druhy ma tik v oku…a tak bych mohl pokracovat…ja sice nechodim na balet…nehraju golf…ale mama me vzdy ceka pred skolou a prvni co je ze mne obejme a polibi a ne ze mi otevira zakovskou a hubuje mi za dvojku z prvouky…mam svou mamu moc rad…a uz ted vim ze se ji budu snazit vse tohle oplatit…nechala mne vybrat si krouzek podle toho co mne vic bavilo….zkousel jsem toho hodne…ale az to posledni me chytlo….to muj kamarad Lukasek je na tom hur….uz 4. rokem piska na fletnicku a strasne ho to nebavi…a rika ze az vyroste…rozslape ji…..
povyrostl jsem…je mi patnact….ma mama mi ve vsem radi…a ja na jeji rady dam..protoze jsem poznal ze to mysli se mnou dobre…necha me se rozvijet samostatne…a jen koriguje kdyz je neco v neporadku….duveruje mi…ale proveruje me(jako ta lvice)…a ja to vim…Lukáš…stále muj spolužak už dávno rozslapal fletnicku…a nedavno utekl z domova…pry ze se sebou stale nenecha doma vlacet…no jo..je uz vetsi nez mama…a silnejsi nez tata….
a ja uz vim cim bych chtel byt…prisel jsem na to sam…pochopil jsem ze v zivote je nejdulezitejsi byt dobrym , spravedlivym, chapajicim clovekem, vse ostatni se clovek nauci sam….
chtel bych byt jako ma mama a tata………
UUUUUUUUUPS…OD 2. POLOLETÍ V 1.TŘÍDĚ!!!!
a nejlepe ne krouzky na vysoke urovni a mimo skolu…aby to nezatezovalo i casove..idela je vyuzit skolnch a druzinovych kde se deti vice poznaji nez ve skole…..a idela taky je kdyz ten krouzek vede ucitelka a by ji deti poznaly i nesvazanou horou uciva a lidstejsi:)
ja bych osobne s krouzyk poclaka minimalne od 2. pololeti v druhé třide…nedokazete si predsavit co to v te hlave udela..novy styl zivota…novi kamaradi..nova autorita v zivote….
Však chození do kroužků už od školky je vymožeností právě ambiciózních rodičů (nebo taky těch, co nemají na dítě čas), výjimečně se objeví talentované dítě a ještě k tomu se zájmem o tu činnost.
Viděla jsem jednou dítě s matkou, dítě se loudalo a mamina ho komandovala, že nestihne angličtinu, ať jde rychleji a dítko otráveně šlo a bylo na něm vidět, že ho nějaká angličtina nezajímá, pořádně ještě ani neumělo mluvit – mohl mít tak tři roky. Stejně si myslím, že tak malé děti z toho ještě ani nemají rozum.
Ale ve škole už jsou vyvinutější, přemýšlejí taky trochu jinak a tam si myslím, že už kroužek na škodu není, určitě si můj prcek taky něco vyzkouší. A taky si myslím, že kroužek je lepší než celodenní čučení do televize (v takových případech je lepší dítě popohánět, když má k tomu tendence, třeba moje sestřička, když byla menší:-))).
Ad gympl – pro mě to bylo nejšťastnější období.
A trochu jsem si tím prodloužila „dětství“ (jestli se to ještě dá dětstvím nazvat) – ve 14 jsem vůbec netušila, co bych měla dělat. I v 18 jsem ještě tápala – a rozhodla náhoda (a stejně dnes dělám něco jiného, ale kdo ví….)
Ale víte, že si připadám až zvláštní (no, tento pocit mě provází od malička – jsem prostě jiná, nejdu s davem), když netoužím dávat holčičky do kroužků už ve školce jak nejdříve to bude možné. Fakt ne. Podle mě opravdu stačí, až začne škola. A začít zájmy, které je budou rozvíjet všestranně. A uvidíme, jestli se z toho něco vyloupne, nebo ne.
Potěší mě, když holky budou bavit podobné věci, jako mě (aspoň budu schopná jim poradit, pomoct). A když ne, tak jsem zvědavá, jak to budem zvládat. No, nakonec nějak jo, že…
Když tak čtu,jak tady píšete jak jsme si dětství užívaly(jsme tu samé holky) my a jak ho užívají naše děti, tak si myslím, že by nám možná ty naše děti chvlilkama i záviděly. Mně vždycky kluci říkají, jak jsem se měla, že jsem byla na vesnici, měla jsem tam psa a kočky a mohla jsem si chodit ven a mít při tom soukromí. To je to co mojim klukům chybí, to soukromí když jsou venku. Víte,že bych tu naší dobu s tou jejich vůbec neměnila. Ano mají lepší techniku, můžou si na internetu najít vše co potřebují apod.,ale mají dál k té přírodě. Ale ono jim to zřejmě nevadí.Já nevím, taky se snažím kluky vychovávat tak jako naši nás, ale stejně mají jiné požadavky a priority než my jsme měli. A my jsme měli zas jiné než naši rodiče. Prostě je to zas jiná generace a tak to je. Proto nemůžeme ani za ně rozhodovat, co by chtěly v životě dělat. Oni myslí trochu jinak než my. Jen je můžeme trochu směrovat a poradit když jsou bezradní a stojí o to.
Moc hezký článeček a mluví mi z duše.
Já jsem druhý extrém, nikdy bych dítě do ničeho nenutila, co ho nebaví, dost, že mu důl života zabírá škola, která je nebaví…
Já i manžel jsme hudebníci. Naše děti nemají nějak zvláštní hudební talent, a jsem fakt ráda, že jsme se v tomto s mužem shodli, že děti do muziky nutit nebudeme.
Vidíme to u našich kolegů, jak se nás stále ptají, proč kluci na nic nehrají…A jedna kolegyně se dokonce vyjádřila, že hudební vzdělání patří k základnímu vzdělání, a když jim ho „nedopřejem“, tak je to špatně…
Kluci jsou sportovně založení, takže chodí do juda, fotbalu, ping-pongu. Jediná podmínka je vydržet aspoň půl roku, než se rozhodnou změnit sport. To je v pohodě.
Jsou šťastní, unavení, vybití, a my rodiče jsme šťastní taky. Co víc si přát.
Kdesi jsem tady na VD taky psala článek o tom, jak si rodiče promítají svá přání do dětí zrovna v tom sportu (co jsem zpozorovala)…jak neváhají nechat je zranit a ženou je dál, ač děti nechtějí, brečí…jak dokážou být necitliví. To je podle mě nejhorší forma sobectví, použít k dosažení vlastních plánů své děti, bez ohledu na jejich přání, možnosti a potřeby.
Brmbulko, vidíš, pionýr 🙂 na toho bych zapomněla. Takže jo, chodila jsem do pionýra – asi z jednoho prostého důvodu – měli jsme jako vedoucí dvě super holky – trampky – takže spíš než pionýra to připomínalo skautské schůzky… nějak jim to procházelo 🙂
Tak mě mamka nutila do dost věcí, je fakt, že mě to hodně naučilo. Byla na nás tři dcery sama, takže žádná procházka růžovou zahradou, ale zatím teda dvě máme maturity a třetí se na střední chystá – té už jsem dopomohla já, ale je to vlastně o tom, co mě máti naučila.
Mamka mě drtila na prvním stupni – byla i vařečka na stole pro výstrahu, chtěla ať mám na základce dobré známky, jo měla jsem je (na druhém stupni mi to šlo už samo, to jsem se prakticky nemusela učit), střední jsem si vybrala jakou jsem chtěla a taky jsem si to mohla dovolit. Za to mamce děkuju, protože za to může ona.
Jinak já jsem spíš názoru, že když víme, že dítě na něco má, má k tomu trochu kladný vztah a je jenom líné, tak je asi trochu nutnost je přitlačit. Pokud ale dítě brečí, že do toho kroužku nechce, protože ho nebaví, tak je blbost ho tam dávat.
Petko…a nebo Vitacit na lizani za 1,50:)