Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám ambiciózní rodiče......POMOC!!!
Někdo mne nedávno požádal o napsání článků o dětech, které mají rodiče, jež je přetěžují a jaké to může mít následky. Protože nejsem pro odborné názvy a složité vysvětlování, převtělím se do dítěte a pokusím se Vám popsat, co může probíhat a většinou probíhá v dětských dušičkách a myšlenkách, když………se snaží rodiče vydupat ze své ratolesti to, čeho sami nedosáhli, a nebo i z jiného důvodu…
Dobrý den, jmenuji se Honzík, jsou mi dva roky, sedím na pískovišti. Maminka si se mnou vyšla mezi ostatní děti a maminky. Sice mi mluvení moc nejde, ale už rozumím tomu, co se kolem mne povídá.
Maminky si zrovna na lavičkách hrají na hru: Kdo , kdy , co dřív:):
„Naše Deniska už je bez pleneček“….tssssss….“To náš Lukáš už umí pískat na flétničku“……tssssss..“Náš Ondra udělá šňůru..“…atd.
Koukáme na sebe s přáteli z pískoviště Deniskou a Lukášem…..hmmm..Deniska je bez pleneček, ale zrovna se počůrala a pláče, protože jí je zima…to čemu teď všichni rozumíme je, že je písek jaký je a že moc nechutná…nějak moc nerozumíme tomu, proč je dobře , že někdo něco dělá mnohem dřív než ostatní….vždyť přece ani já ty plenky nebudu nosit věčně no ne?
povyrostl jsem a mám nastoupit do školy….už teď se trošku bojím (samozřejmě už jsem bez plenek jako vetšina mých vrstevníků….jen Deniska má stále problémy s nachlazeními…)protože mi kdekdo říká,,,počkej , tam ti ukážou…ano jsem trošku sígr…no a kdo není?
ma maminka je moc hodna …rika mi ze u nas je to vse jak u zviratek…stejne se rodime…stejne se zvireci maminky staraji o sva mladatka…davaji jim to co by davat mely..hlavne lasku…zaopatreni…nakrmi je..pohladi je…..ve skole poznavam ze ne vsechny maminky jsou takove….ja ve svych sesti letech netusim cim chci byt…ale vetsina mych spoluzaku rikaji ze budou: Lekari…podnikatele…stejne jako rodice…a kdyz se pani ucitelka zepta proc?…oni odpovi ..protoze to chteji rodice….z techto deti jeden kokta, druhy ma tik v oku…a tak bych mohl pokracovat…ja sice nechodim na balet…nehraju golf…ale mama me vzdy ceka pred skolou a prvni co je ze mne obejme a polibi a ne ze mi otevira zakovskou a hubuje mi za dvojku z prvouky…mam svou mamu moc rad…a uz ted vim ze se ji budu snazit vse tohle oplatit…nechala mne vybrat si krouzek podle toho co mne vic bavilo….zkousel jsem toho hodne…ale az to posledni me chytlo….to muj kamarad Lukasek je na tom hur….uz 4. rokem piska na fletnicku a strasne ho to nebavi…a rika ze az vyroste…rozslape ji…..
povyrostl jsem…je mi patnact….ma mama mi ve vsem radi…a ja na jeji rady dam..protoze jsem poznal ze to mysli se mnou dobre…necha me se rozvijet samostatne…a jen koriguje kdyz je neco v neporadku….duveruje mi…ale proveruje me(jako ta lvice)…a ja to vim…Lukáš…stále muj spolužak už dávno rozslapal fletnicku…a nedavno utekl z domova…pry ze se sebou stale nenecha doma vlacet…no jo..je uz vetsi nez mama…a silnejsi nez tata….
a ja uz vim cim bych chtel byt…prisel jsem na to sam…pochopil jsem ze v zivote je nejdulezitejsi byt dobrym , spravedlivym, chapajicim clovekem, vse ostatni se clovek nauci sam….
chtel bych byt jako ma mama a tata………
Petko…kdo dal nasim detem do ruky mobily ??? a tim je nedonutil zvednout ten zadek a ukol si zjistit…ver ze kdyz muj syn nevi ukol…..ten zadek ho donutim zvednout i kdyz ma mobil….a kdyz ho nedonutim musi si nest nasledky ve skole ze nema du…
nemyslim si ze ma dnes vetsina deti vlastni pokoj…
a co se tyce mne…jsem pro vsemi deseti zavest uniformy do skol:)…pokud stojite o duvody…klidne je uvedu:)
Petko…proc se deti jinak bavi…ziji jinak?…copak my jsme jako deti zili hure?..ja osobne vychovavam syny stejne jako vychovavali rodice mne….snazim se techniku od nich drzet co nejdale….ano vse jde dopredu….ale my rodice mame velkou moc…pokud my jim tu techniku pitomou nedame pod nos…budou ji pouzivat maximalne ve skole…a to je jenom dobre
a nezlob se….ale slovo šopování je děsne…a jeste stesti ze nemam dcery…nikdy bych jim tuto zabavu neumoznila:)))
Holky, tak jsem to tady zběžně pročetla a zas tak úplně bych nesouhlasila.
Jde o to lítání po venku. Ano, já bydlela jako dítě v překrásné čtvrti, kousek za městem, vedle les, louky, klid, příroda…Byly jsme s holkama venku prakticky stále. Ale když nad tím přemýšlím…
V té době nebyl mobil. Takže pokud jsem zapomněla jaký má být na druhý den úkol apod…musela jsem prostě zvednout zadek a ke kamarádce zaběhnout. Dále nebylo běžné, že jedno dítě mělo svůj dětský pokojíček. Dnes jsou bytové prostory větší a většinou má každé dítě svůj pokoj. Není tedy problém, vodit si kamarády k sobě domů. Co já si pamatuji, všechny kamarádky měly pokojíčky napůl se sourozenci. Takže to zas nebylo až tak běžné, že by jsme se scházely u některé doma. Dnes mají rodiny jedno, nebo dvě děti. Větší prostory, rodiče nejsou doma, děti mají volnost. Proč by běhaly někde venku, když se mouhou sejít doma? Nebo si posílají sms, volají si, používají email, Skype atd…
Neříkám, že to je správné! Prostě to tak je! Navíc za nás všechny děti nosily podobné hadříky, stejné teplákovky atd…Do obchodu se chodilo pro stejné věci, nakoupit stejné potraviny, oblečení atd…Dnes se každý strojí jinak. Holky už od cca 12ti let mají jako jednu z hlavních zábav „šopování“, chodí po městě, nakukují, nakupují…To za mého dětství prostě nebylo!
Děti se jinak „baví“, žijí jinak. Co tak mohu sledovat u kamarádek mé dcery, skoro žádná nemá nějaký zájem. Jakoby je nic nebavilo. Moje dcera dělá závodně aerobic, baví jí to a my jako rodiče jí zdravě podporujeme. Jsem za to ráda, baví jí to, nemá tedy čas na nějaké poflakování po městě atd. Pokud to půjde, budu i malou podporovat v nějakém sportu, zájmu atd..
Ale stejně si myslím, že úplně nejvíc pro ně můžu udělat právě tím, že budu s nima. Hodně si povídat, zajímat se. A to jsem překvapená, že u rodičů toto zas tak samozřejmé není. Bohužel.
Majulko, s tím lítáním venku a počítačem u kamarádů – téměř přesné… :))) Jinak Brmbulko – super článeček, mluvíš mi z duše! Jistě, člověk se snaží děti směrovat k nějakému zájmu, aby děti „něco dělaly“, ale vždycky jsem se snažila odkoukat, co jim jde, co je baví, a teprve pak ať se rozhodnou. Domča od malinka krásně maloval (teď tu výtvarný kroužek zrušili kvůli malému zájmu… 🙁 snad příští školní rok…), zkoušel stolní tenis, Martin taky to kreslení, ale zas tolik mu to nešlo… Nevadí, příště zkusí něco jiného, určitě najdou to, co je bude bavit. A když vím, že jsou nejraději doma s námi a chtějí si hrát, nebudu je strkat na zápasy a tréninky, když vím, že to prostě nechtějí… (i to už zkoušeli 🙂 Vyhraněné zájmy mají a že ty zájmy nejsou zrovna organizované do „prestižního“ kroužku… no a? Dospívají, hledají, své místečko si najít musí sami, to za ně žádné ambice rodičů neudělají a přesně jak říkáš – důležité je to, jací jsou, ne to, čím jsou…
Virenko…presne….a predstav si co to udela z holcickou ktera chce chodit do krasobrulseni….prijde…je ji sest a oni reknou ze je stara…nebo prijde do gymnastiky ma 130 cm a 25 kilo a reknou ze je tlusta….to je to co mi vadi….a nejhorsi je ze rodice v tomhle spis podpori ty vyucujici nez deti:(
Jarmuschko, s tou ZUŠ u tvé neteře je to něco podobného, co vadí mě. Tady chodí hodně předškoláčků, třeba už i 4letých, v 5 vybírají hudební nástroj… Můj Tomášek není žádný hudební extra talent, sluch tak snad průměrný, ale od mala jde hlavně za klávesami jak můra k lampě, miluje zpívání u piána. Jenže děti nejen dělají něco jako přijímačky, kdy jim dost nevybíravě sdělují -ty nemáš hudební sluch. Dělají i postupové zkoušky, to jim zase říkají – ty pracuješ moc pomalu a ostatním nestačíš, asi na to nemáš. (Tedy něco v tomhle smyslu.)
Tomuhle bych já své dítě nechtěla vystavit. Zpívá a brnká z čisté radosti, co na tom, že nedokonale? Ale pro místní ZUŠ je takové dítě bezcenné :-((. Jsem ráda, že se mi podařilo sjednat hodiny s důchodovou ředitelkou MŠ, která chválí děti právě za tu radost :-)). Na zaměřování se na výkon je snad času dost.
:-)) Brmbulko to naštěstí zvládá – počůrat, nepočůrat :-))
No nic. Snad najdu nějaký způsob, jak jí trošku v rozhodování podpořit. Třeba se jednou (jestli se toho dožiju :-)) ) poučí z přirozených důsledků – jako že se rozhoduje často tak dlouho, že nestihne nic.
valdko…kdyz odvyka plenečce…počurat??? nepočurat???:)
A od kterého věku by se asi tak dítě mělo umět rozhodnout – právě v těch rovnocenných věcech?
Doma jí také nechávám rozhodovat o tom, s kterou činností doma mi pomůže, to jí jde celkem snadno, protože ví, co dělá ráda a co nerada.. Problémem jsou pouze věci a činnosti rovnocenné (Sokol, hraní s Babičkou, jízda na koni, jít za kamarádkou) – z toho ona nedokáže vyzvednout jednu věc, kterou by chtěla.
Nakonec se nějak rozhodne, ale trvá jí to strašně dlouho a stejně za 5 minut své rozhodnutí změní (a ono už to nejde, když už jedeme autem do Sokola) a pláče. Snažím se tedy, aby neměla na výběr víc činností, co jí baví, čímž jí vlastně manipuluju. Jenomže, ono je to často o nervy…
to je zivot…