Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mám ambiciózní rodiče......POMOC!!!
Někdo mne nedávno požádal o napsání článků o dětech, které mají rodiče, jež je přetěžují a jaké to může mít následky. Protože nejsem pro odborné názvy a složité vysvětlování, převtělím se do dítěte a pokusím se Vám popsat, co může probíhat a většinou probíhá v dětských dušičkách a myšlenkách, když………se snaží rodiče vydupat ze své ratolesti to, čeho sami nedosáhli, a nebo i z jiného důvodu…
Dobrý den, jmenuji se Honzík, jsou mi dva roky, sedím na pískovišti. Maminka si se mnou vyšla mezi ostatní děti a maminky. Sice mi mluvení moc nejde, ale už rozumím tomu, co se kolem mne povídá.
Maminky si zrovna na lavičkách hrají na hru: Kdo , kdy , co dřív:):
„Naše Deniska už je bez pleneček“….tssssss….“To náš Lukáš už umí pískat na flétničku“……tssssss..“Náš Ondra udělá šňůru..“…atd.
Koukáme na sebe s přáteli z pískoviště Deniskou a Lukášem…..hmmm..Deniska je bez pleneček, ale zrovna se počůrala a pláče, protože jí je zima…to čemu teď všichni rozumíme je, že je písek jaký je a že moc nechutná…nějak moc nerozumíme tomu, proč je dobře , že někdo něco dělá mnohem dřív než ostatní….vždyť přece ani já ty plenky nebudu nosit věčně no ne?
povyrostl jsem a mám nastoupit do školy….už teď se trošku bojím (samozřejmě už jsem bez plenek jako vetšina mých vrstevníků….jen Deniska má stále problémy s nachlazeními…)protože mi kdekdo říká,,,počkej , tam ti ukážou…ano jsem trošku sígr…no a kdo není?
ma maminka je moc hodna …rika mi ze u nas je to vse jak u zviratek…stejne se rodime…stejne se zvireci maminky staraji o sva mladatka…davaji jim to co by davat mely..hlavne lasku…zaopatreni…nakrmi je..pohladi je…..ve skole poznavam ze ne vsechny maminky jsou takove….ja ve svych sesti letech netusim cim chci byt…ale vetsina mych spoluzaku rikaji ze budou: Lekari…podnikatele…stejne jako rodice…a kdyz se pani ucitelka zepta proc?…oni odpovi ..protoze to chteji rodice….z techto deti jeden kokta, druhy ma tik v oku…a tak bych mohl pokracovat…ja sice nechodim na balet…nehraju golf…ale mama me vzdy ceka pred skolou a prvni co je ze mne obejme a polibi a ne ze mi otevira zakovskou a hubuje mi za dvojku z prvouky…mam svou mamu moc rad…a uz ted vim ze se ji budu snazit vse tohle oplatit…nechala mne vybrat si krouzek podle toho co mne vic bavilo….zkousel jsem toho hodne…ale az to posledni me chytlo….to muj kamarad Lukasek je na tom hur….uz 4. rokem piska na fletnicku a strasne ho to nebavi…a rika ze az vyroste…rozslape ji…..
povyrostl jsem…je mi patnact….ma mama mi ve vsem radi…a ja na jeji rady dam..protoze jsem poznal ze to mysli se mnou dobre…necha me se rozvijet samostatne…a jen koriguje kdyz je neco v neporadku….duveruje mi…ale proveruje me(jako ta lvice)…a ja to vim…Lukáš…stále muj spolužak už dávno rozslapal fletnicku…a nedavno utekl z domova…pry ze se sebou stale nenecha doma vlacet…no jo..je uz vetsi nez mama…a silnejsi nez tata….
a ja uz vim cim bych chtel byt…prisel jsem na to sam…pochopil jsem ze v zivote je nejdulezitejsi byt dobrym , spravedlivym, chapajicim clovekem, vse ostatni se clovek nauci sam….
chtel bych byt jako ma mama a tata………
Nevím. Nedokáže si uspořádat priority. Chce všechno. Nedokáže se rozhodnout pro něco, protože ta ztráta toho druhého (i když třeba jen o pár hodin) je pro ní nepředstavitelná.
Vladko…a co myslis…kdy nastane ten okamzik ze se najednou bude umet rozhodovat?…..
co kdyz vam reknu ze ja ucim deti rozhodovat uz v 1. tride o svych znamkach…ctou…a pak si sami reknou co by si dali a proc…zduvodnuji si sve chyby…a co udelat pro to aby je nedelali…
Brmbulko – moc pěkný článek :-))
Zrovna nedávno, když mi švagrová vyprávěla, že její děti přesně v roce odložily plenky, říkala jsem si… Proč mi to říká? Chce se chlubit, nebo mi říct, že jsem neschopná, když Honzíček v roce a půl neví, co je nočník? Proč to neřekne rovnou? (to přímo nesnáším, to skyté manipulování…)
A vůbec – proč mají lidi potřebu se chlubit svými dětmi? Protože to je „jejich výrobek“ a celoživotní dílo?
Já se chlubím taky :-)) Ale jak mi kvete krásně zahrada, jak mám klidného spolehlivého koně, jak se mi podařilo předělat účetní program k obrazu svému :-)))
Ale musím se přiznat, že Terezku stále k něčemu „kopu“… Ona se bohužel nedokáže rozhodnout – jedu třeba k Rozi (náš poník) sama, ona řekne, že nepojede, já odjedu a ona pláče, že chtěla jet se mnou… No co z toho můžu usoudit? Chodí do Sokola a na tancování. Do Sokola se jí chce podle toho, jestli je momentálně oblečená nebo ne (protože nic nepředčí hrůzu z oblékání). Ve školce bude chodit na jakýkoli kroužek, jen aby nemusela spát.
Já bych se ráda řídila tím co chce, jenže ona neví co chce 🙁 Ona se nesebere a nejde ven za kamarádkou, dokud jí nedonutím obléct – pak je ráda a jde.
Já fakt nevím, jak to mám poznat. Mění názory po 5ti minutách.
Majulko….a kdyz oni maji docela velky argument ktery konkretne me docela odzbroji…mamčo…co bych uzracel za multak 35…kdyz muzu dat pivko za 20:(…proti tomi nemam argument:(
a prave na zaklade toho meho premysleni me napadl ten clanek
Jarmuschko….ja zase podlehla tomu co chteli rodice…gympl…v zivote bych uz na gympl nesla…nejhorsi co jsem v zivote zazila…byt na mne jdu na stredni pedagogickou a pak si udelam VS na stejny obor co mam ted….a umela bych vic….tak jsem musela vylozene protrpet gympl…ale tajne jsem dala prihlasku na jiny obor nez chtela mama..ta chtela rustinu a obcanku…ja sla na 1. stupen…kdyby bylo po jejim….nemela bych skolu…protoze jsem v 89 byla ve tretaku a kdo byl obor s rustinou a obcankou …mel ho na h**** a musel prechazet na nedco jineho….
claneckem jsem chtela jen naznacit ze se mi v praxi mnozi deti ktere maji somaticke problemy jen kvuli velkym narokum rodicu….a ze z kazdeho cloveka vyroste jen takova osobnost jakou on sam bude chtit,….ano rodice maji vliv….ale ne zas tak velky jak si sami mysli….asi se ted na me sesypete….ale at…:)….ja taky do starsiho hustila co musi co ma a jak se musi ucit…mel desne znamky…pred nedavnem jsme meli rec….od te doby jsem slibila ze se ho ani jednou nezeptam na znamky…na to zda se nema co ucit….to je cca 3 mesice…..donesl vysvedceni a ja padla na zadek….plus pochavlu od tridni a vysledky vyberoveho rizeni…ze 400 deti byl vybran mezi 8 kteri pojedou na praktickou staz do Holandska….tak ted sedim…a premyslim…co je lepsi….at si dite na vse prijde samo a nebo at ho do vseho strkam….me se osvedcilo to prvni….ale uvidime co bude dal
Majulko…mame stejne stare syny a uplne stejne problemky:)
No, možná to „vodění za ručičku“ dnes je i trošku ze strachu, aby se dětem něco nestalo, někdo je neunesl, nezmizely beze stopy…
My máme výhodu, že máme zahradu (ale už nám holčičky taky párkrát prostě odešly). Poslední dobou ale holky nechtějí chodit ven bez maminky…
Co se koníčků a kroužků týče – já chodila do nějakého každý den od pondělí do pátku. A nebyl problém.
Vypustila jsem je až na gymplu – už jsem se potřebovala trošku „poflakovat“ – ale stejně jsme se organizovali se spolužáky – měli jsme partičku, hráli jsme divadlo, tvořili třídní časopis, vymýšleli blbinky pro spolužáky (a bavili se i učitelé).
Už tak uvažuju (ale zatím fakt jen teoreticky), kam zapíšem holky. Říkám si, že bychom mohly začít přípravkou juda (prý je opravdu všestranná), taneční a hudbení přípravkou v ZUŠ. Už jsem se poptávala, prý by vzali i předškoláky, ale že je to zbytečné, že se jim tím moc ukrátí dětství. Nejsem tak ambiciozní rodič, abych se snažila něco uspíšit. Spíš chci mým dětem nabídnout, aby poznaly, jaké jsou možnosti. A uvidíme, jestli se v něčem osvědčí, jestli je něco víc zaujme.
Co mě ale zarazilo, je fakt, že mou neteř (je odmalinka větší, než by odpovídalo jejímu věku) nechtěli vzít do taneční třídy v ZUŠ. Vede to tam baletka v důchodu (40 let?) Prý berou jen děti, které se tanci mohou jednou věnovat profesionálně… Což prý neteř se svou tělesnou konstitucí ne.
Baba, hnula mi žlučí.
Jinak teda prohlašuji, že se mi líbí přístup mých rodičů. Je nás pět sourozenců, všichni jsme vystudovali VŠ. Myslím, že za to hodně můžou právě rodiče. Jasně, museli jsme na to aspoň trošku mít, ale přecijenom. Prostě od počátku se u nás mělo za jasné, že po základce jdeme na gympl a pak na VŠ, ovšem podle svého výběru. Vím, že si táta přál, abych šla taky na medinu, ale já věděla přesně, že cokoli, jenom ne medinu – zažila jsem studia své starší sestry už v době, kdy jsem si naplno uvědomovala, co to obnáší.
Teď máme s holčičkama ještě čas, vždyť ještě ani nechodí do školy, ale tak trošku bych si přála, aby se taky vydaly obdobnou cestou. Ovšem lámat to přes koleno nechci. No, snad jim to půjde.
No máš pravdu Brmbulí, těch drog a cigaret bych se snad až tak nebála, věřím, že jsem je dost poučila(ale člověk nikdy neví).Horší je to s tím pitím. Nejstaršímu klukovi bylo 16 a myslí si, že už může klidně chodit do hospody a pít. Nechci mu zakazovat stýkat se s vrstevníky, ale co mám dělat když ti se kterými kamarádí do tý hospody jdou. Už jsme se rozhodli koupit testr na alkohol a občas,když se nám bude zdát že to přehnal, změřit a uvidíme. On zapírá a zapírá,že prý nic nepil a při tom to z něj táhne. Ne že by chodil často a přišel na mol,to ne. Spíš má takovou veselejší a upovídanější náladu než jindy. No občas se i dozvím něco,co by jinak neřekl:)
Dobrý článek, já nároky mám, ale v tom, aby malý poslouchal a taky když něco umí a nehce dělat z lenosti (svlékání, jídlo), tak ať se snaží sám (ale jsou to věci, které umí a měl by se dopracovat výsledku, protože když se mu něco třeba nechce, tak proto, že si myslí, že já to umím líp a rychleji, tak se snažím ho nějak k tomu výsledku „nakopnout“, aby věděl, že to umí stejně dobře – má pak z toho radost, když něco umí).
No a k těm otlučeným kolenům, jo tak můj prcek se kolikrát musí přesvědčit, takže si kolikrát natluče, ale pak si dává pozor a když se bouchne tak normálně nebo venku spadne, tak ani nebrečí – ze zásady jsem ho nelitovala už od mala, vždycky jsem mu řekla, že to přejde, že to bolí jenom chvilku.
No a co se týká vzdělání, tak se budu s ním na prvním stupni hodně učit a pokud budou výsledky v pohodě i na druhém stupni, budu taky chtít ať si vybere obor jaký chce, ale s maturitou.
No ale myslím, že je děti třeba navádět k tomu, aby se učili, ale spíš psychologicky, vyptávat se jich, co chtějí v budoucnu dělat a říct jim názor, ale konečné rozhodnutí nechat na nich.