Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je pro vás svatba důležitá?
Je svatba důležitá ( pokud ano, proč) nebo je to jenom kus papíru?
Holky vy vdané a lákalo by vás si zopakovat svatbu po letech s vlastním manželem? Je to asi srandovní otázka a vlastně to ani není možné ale prostě třeba jako vyznání lásky po letech manželství? Být zase nevěsta krásné šaty, rodinná oslava atd.? BB
Elizabeth tak to jo..já manželství vnímám také jinak než v pasivní roli a jak jste nakously tu emancipaci,jsem někde na středu.Nezastávám názor,že manželka patří k plotně a vydělává muž atd.ale jsem ráda,že žiju v institutu manželství jak už jsem psala dříve. ale ono to funguje i bez toho prstýnku na ruce,tam kde je úcta,tolerance,stejné hodnoty 🙂
Takhle to vyzni tak trochu “na plocho“, z me strany to byla reakce na to, ze zena by mela byt ve vztahu ten, kdo predstavuje “pasivitivu“. Ne kazda zena je “pasivni“ a ne kazda zena ma dano “byt pasivni“ a ne kazda zena chce byt “pasivni“ v tom danem vztahu.
Nikomu neupiram vlastni nazor, nikomu jeho nazor nevyvracim, ani nevnucuji nahled na vec. Jak jsem napsala Nunince, tohle si musi kazdy clovek vyresit sam za sebe.
Zena se podle meho nazoru muze svobodne projevovat, citit vsemi smysly, myslet vlastni hlavou, chtit bez omezeni/omezovani, pak muze byt sama sebou, spokojena, vyrovnana, stastna.
s tímto naprosto souhlasím a i se tím řídím ač mám manželovo příjmení.
Když někam chci jít tak jdu a nevracím se domů,protože tam mám manžela,ale protože se chci vrátit/tak mi přijde prezentace těch proti svatbě,že se manželka MUSÍ vrátit,svobodná se vrátí protože CHCE/.Přeci svatbou neztrácím své JÁ,mě spíš obohatilo tak jako,když se nám narodily děti.
Katko napsala jsi to moc hezky. Jsem vdaná a jsem ráda vdaná. Ten pro koho manželství důležité není, tak má asi vzor v rodině. No a u nás jsme prostě ženatí a vdané moji i manžela příbuzní. Jinak bych to brala asi jako rozvedená, to už bych se asi vdávat nechtěla. BB
Nikdy jsem nad svatbou až tak nepřemýšlela. Brala jsem to, že to k životu patří. S manželem se milujeme, tak jsme to chtěli stvrdit úředně. Líbí se mi, že jsme rodina, mám jedno jméno na zvonku. Nechtěla bych to vrátit zpět. A nějaké vyřizování papírů? No a co? Loni jsme se stěhovala a bylo to ještě horší než jen změna jména. Tam ti aspoň přišel dopis na správnou adresu, i když se špatným jménem.
Záleží asi taky na okolí, moji rodiče jsou manželé, tchánovci taky a všichni dospělí sourozenci jsou taky ženatí. Prostě to beru, že je to tak správně a jesm ráda vdaná. Nic mi to neubírá na tom, že se chci chovat podle svého a nikdo mi nepřikazuje, že musím doma poslouchat, co muž rozkáže. O tom to přeci není.
Navíc svatbou získáš další rodinu, i s jejich jménem. Nejseš jen ta “cizí“ ženská, co bydlí s jejich synem. Tak to vnímám já.
Nuninko, vis, to jsou jen ty zivotni zkusenosti, sdelitelne, neprenosne :-).
Jakmile se nekde pise, ze “muz znamena to a to“ a “zena ma byt takova a takova“ vzedme se ve mně vlna nevole.
Muzi jsou ruzni stejne jako jsou zeny ruzne.
Jak si nekdo troufa na to, rikat tomu druhemu, jaky ma byt?
Do prkýnka!
Prece at si kazdy sam vybere, sam za sebe, at si kazdy tu svou cestu zvoli svobodne, tak aby se on sam citil dobre a spokojene v tom svem zivote.
Uz proto se mi libi, co pise Babofka.
Teru, Babofko, Elizabeth líbí se mi co píšete.
Ještě dodám, že finančně jsem na tom lépe, než kdybych byla vdaná. Jako osvč, neplatím tak vysoké soc.a zdrav. pojištění.A dědit také mohu. Záleží na tom jak jsou postavené smlouvy. Jak je to u lékaře v případě, že mě nestačí uvést, to nevím.
Ještě si pamatuji, že jsme si musely kvůli společnému bydlení vyřídit papír kde jsme vedeni jako druh/družka,jinak bych neměla trvalé bydliště.Ale to už je hoooodně dávno. 🙂
Není pro mě důležitá. V podstatě se ztotožňuju s názory Babofky a Elizabeth. U mě je to ještě navíc kvůli příjmení. Moje je unikátní, nosí ho ani ne 50 lidí v republice a všichni jsme příbuzní. Když se vdám, vyvdám příjmení, které má skoro 50 tisíc lidí v republice. 2 příjmení si dávat nechci.
Když z diskuse shrnu pozitiva svatby, vychází mi:
1) patříme oficiálně k sobě
2) mám nárok na zdravotní info o manželovi, můžu ho pohřbít a dědit po něm
3) manžel oficiálně přiznává zodpovědnost vůči mně a svým dětem
No pro mě to teda nejsou pádné důvody se vdát. Moji rodiče spolu byli 43 let než taťka umřel. Nemám špatný příklad z domova, spíš naopak. Jen jsem pro tu šarádu zvanou svatba opravdu nenašla nijak závažný důvod. A převažují u mě negativa typu sdílené dluhy (moje teta má v důchodu životní minimum, zbytek se jí strhává za dluhy, které udělal její manžel v hodnotě několika desítek milionů, peníze věřitel nikdy nedostane zpět, manžel se skrývá a maká načerno, teta má minidůchod, takže jí strhávají asi 1500,- Kč, ale ona bude splácet do konce života).
Že je pro doktory/učitelky/atd. problém si pamatovat u některých dětí odlišné příjmení matky, to považuju spíš za jejich problém. Už je to podle mě natolik běžné, že by se měli přestat podivovat.
Můj přítel oficiálně přiznal zodpovědnost vůči našemu synovi přiznáním otcovství na matrice a zapsáním do RL. Zodpovědnost vůči mně je zvláštní, já si za sebe radši zodpovídám sama. 🙂
Závěrem chci říct, že do budoucna určitě svatbu nevylučuju (nikdy neříkej nikdy). Jen zopakuju, že pro mě není důležitá a že tady v diskusi uvedená pozitiva jsou z mého pohledu povrchní.
Nevnimam to tak, ani to tak necitim. A asi zrejme nesouhlasim.
Zena se podle meho nazoru muze svobodne projevovat, citit vsemi smysly, myslet vlastni hlavou, chtit bez omezeni/omezovani, pak muze byt sama sebou, spokojena, vyrovnana, stastna.
A uprimne – bojovat za mir – je mnohdy velmi uzitecne a hodne dulezite.