Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je pro vás svatba důležitá?
Je svatba důležitá ( pokud ano, proč) nebo je to jenom kus papíru?
Já vdaná nejsem a určitě bych ráda byla.
Jde mi o pocit, že ten chlap se mnou (minimálně v tu chvíli :-)) počítá až do konce života.
Co by mě od svatby opravdu odradilo, je právě ten den, kdy bych měla být načinčaná v bílých šatech a měla spoustu “diváků“. Ani bych za to nechtěla vyhazovat peníze. Takže pokud by protějšek nesouhlasil s malou rodinnou svatbou zakončenou obědem v restauraci, tak bych do toho určitě nešla.
Co se příjmení týká – mám to jako Babofka, na své originální příjmení jsem hrdá, je to prostě náš rod a díky tomu, že nejsem vdaná, má moje příjmení i dcera, a beru to jako pokračování naší linie a jsem za to ráda. Naše rodinná historie je zajímavá, někteří mí předci byli hrdinové, tak jsem ráda, že k ním příjmením stále patřím :-).
Jediné, co bych opravdu já osobně nechtěla, je vcelku běžný model, kdy partneři nejsou manželé a jejich děti se jmenujou po otci. Tak to by u mě narazilo a pokud by partner chtěl, aby se dítě jmenovala po něm, musel by si mě nejdřív úředně potvrdit 🙂 Ale vím, že hodně rodin to cítí jinak a samozřejmě to respektuju.
bami, myslela jsi tohle? http://www.kdejsme.cz/ 😉
Tak jsem to znova zkoukla. Nositelek stejného příjmení jako mám dosud, je 56. Získala bych příjmení, kterých je jen u žen cca 2632. I v mužské části je ten poměr podobný 47:2529.
danniello (minule jsem Ti ubrala zdvojená písmenka v nicku, promiň), nemyslela jsem úplně praktické a materiální dopady. Myslela jsem to obecně. Základní otázka, kterou lze prakticky kdykoli a na cokoli: co se stane, když to udělám? A co se stane když to neudělám?
A z toho mi jednoznačně vyznívá, že když to neudělám, tak “se nestane nic“. Tak proč to dělat?
Nemá to nic společného s pochybnostmi, s nedostatkem lásky,… Vím, že je to ten pravý, vím, že spolu máme být, tak prostě spolu jsme. Děláme to. Vůči sobě. Ne vůči okolí – “jsme svoji, jsme manželé“…
My prostě JSME rodina. A že máme jiná příjmení? No a co?
Nevím, jestli je to srozumitelné…
nuninko, tak mě napadá, z nás tady loudíš moudra (a nevím jestli jsem to nepřehlídla), ale jaký na to máš názor vlastně Ty sama?
Babofko, vypsat praktické a materiální dopady jakéhokoliv kroku je mnohem snazší, než správně formulovat věci vnitřní, pocitové.
Ty jsi uvedla některé právě ty nedůležité formality a to další spíš zlehčuješ nebo píšeš nezávazně, v legraci.
Takže se v tom cítím dost nejasně a nevím, jakým stylem to mám formulovat. Jestli jako srandu, tak to mi přijde jako ztráta času. A navíc já se takhle stylizovat neumím.
Ale pokud to myslíš vážně a aspoň na něco vážně odpovíš, pak já ráda odpovím tobě.
elizabet díky za vysvětlení
babofko já jméno převzala, po manželovi a musím napsat že jsem rozhodně získala originální a bylo nás do padesáti….nemůžu najít tu tabulku kam jsem to zadávala a vyskočilo číslo ….nevíte?? chtěla jsem dát přesné číslo….je fakt že manžel trpěl že mi dává takové jméno a já jsem spokojená 😀 přitom to je krásné slovo 😀
no a vdávat se na tlak okolí je taky blbina to není rozhodně správný důvod…
shodou okolností jsem zrovna viděla fotečky od kamarádky neteře zs svatby…jako hezké vymakané do posledních detailů taková ta svatba snů(tedy né většiny 😀 )
já druhou měla podle svých představ nebyl tam nikdo z rodiny, jen kamarádi 😀
ale jak tak čtu tak máš opravdu když už by na to došlo představy takové ty protiproudové……ale o tom to je podle vás jak by si to každý přál….
no a k tomu proč je to lepší nebo ty pluska….nevím já nic originálnější nepřipíšu než už se tu zmiňovalo…stejně jako ty máš pocit že to nepotřebuješ, tak já mám pocit že ano
Lien, pokud to není tajné, ke které věci vedou všechny Tvé kroky? Nerozumím… Díky…
danielo, díky. Můžeš prosím napsat, co pro Tebe bylo přínosem?
To vlastnictví bylo záměrně psáno v uvozovkách. Bylo to hlavně o zodpovědnosti. Možná jsme se zcela nepochopily…
Elizabeth, to bude závist!!! Dělám si prču 😀
Ano, nevidím rozdíl v tom, budovat a pracovat na vztahu s tím, s kým “jen“ žiju a nebo s kým jsem vdaná. A opět – bludný kruh – proč tedy být vdaná? Co se změní? Co je jiného? Co je lepšího na stavu “vdaná“ oproti “svobodná/rozvedená/vdova“?
Oprava – NE “nasávající“, ale “nastávající“ manžel 😀
bami, upřímně – cítím velmi silný tlak okolí už léta 🙂 Nemám teď na mysli jen VD… A snad mě ani nepřekvapuje, že vlastně i z této diskuze vůči mě cítím – jak to říct? Nepochopení? Odsouzení? To je asi silné.
Víš, nerada činím kroky, ke kterým jsem nucena, dotlačena. Chci je činit z vlastní vůle, svobodně, za základě svého rozhodnutí. Čekala jsem snad víc inspirace, důvodů “proč ano“. Nestalo se. Dle mého pohledu nejsou dostatečně pádné, smýšlím zřejmě odlišně od běžného vzorku, který se této diskuze zúčastnil 🙁
Neříkám “nikdy“. Jen pořád nevím proč? Až na to přijdu, pak třeba řeknu ano 🙂
A bílé šaty? 🙂 Víš, já šla (na jeden pro mě zásadní) pohřeb v bílém. A svatební šaty, když už, tak černé 😉 Případně černobílé. 🙂 A když už bych měla říct “ano“, tak v utajení, někde mimo, pryč, žádné tradiční “tyjátry“. No, na to, že spousta 20-ti letých holek má jasno v tom, jaké budou mít jednou šaty, účes, kytku, manžela, hostinu, menu, hosty, atd. výrazně i přes svůj věk zaostávám 😀 Mým životním cílem nikdy nebylo “být vdaná a mít děti“.
Můžu se ptát? Nechala si některá z vás své rodné příjmení? Případně převzal netradičně váš nasávající manžel vaše příjmení? Mám ho originální, není jich moc v tomto státě. Získala bych sňatkem zcela běžné, obyčejné, časté.
Bamisko, mne to tak prislo, na me to tak zapusobilo, kdyz jsem si to tady dopoledne precetla, tu diskuzi, ale beru to v pohode, byl u toho smajlik a tim jsem chtela vyjadrit, ze se u toho culim.
No a k te delce manzelstvi, to jsem napsala kvuli tomu, ze si myslim, ze kdyz se na to nekdo neciti vdavat se nebo se ozenit, tak at to proste nedela. Kazdy na to staveny neni a nemusi byt.
Respektuju, ze pro Tebe to dulezite je ta svatba a stejne tak respektuju nazor Babofky, ze pro ni to dulezite neni. Takze asi tak jsem to myslela.
Babofko, pokud pro tebe svatba znamená jen ten výčet, který jsi sem dala, pak je rozhodně dobře, že ses ke svatbě nenechala přemluvit.
I když je fakt, že některé věci jsou jen zvykem, ne povinností, např. změna příjmení a oslava. Tomu se dá snadno vyhnout.
Pro mě svatba důležitá je, takže mi vyřizování dokladů připadalo jako něco naprosto banálního ve srovnání s přínosem.
Ale zároveň si myslím, že je dobře, že se dnes svatba nebere jako společenská nutnost, že už tady není ten tlak jako dřív, každý ať se rozhodne podle svého, to mi přijde nejlepší.
Jen mi to tu trochu od některých vyznívá tak, jakoby lidé, kteří spolu žijí bez svatby, byli zodpovědnější a věrnější, což je ovšem nesmysl.
Nemyslím si, že by svatba sama o sobě na vztahu něco vylepšila, ale beru to spíš tak, že je člověk ochoten přijmout zodpovědnost ne za druhého, ale za sebe, za to, že bude vztah budovat, že se bude snažit, i když přijde nějaká krize.
Trochu mě zarazila ta Babofčina věta o vlastnění se navzájem, to bych čekala od někoho mnohem mladšího a méně zkušeného, ale u člověka, který má nějaké zkušenosti se vztahem a má rodinu mi to přijde dost naivní, takový dětský přístup.
Ostatně není to tak dávno, co jsi sama v jiné diskuzi prohlašovala, že peníze nejsou důležité a že je nepotřebuješ, obejdeš se bez nich, že se uskromníš. Jinde zas brojíš proti školství a zvažuješ výuku holek doma. Fajn. Ale na druhé straně si pak opět na jiném místě protiřečíš, když chceš holky dát do lesní školky. A na jejich oblečení (patrně v legraci) si pro jejich nákladnost brát půjčky. Víš, jsi plná protikladů a to, proč na jedné straně odsoudíš druhé, najednou druhý den děláš sama… 🙂
A stále nikde nic opačného nepíšu, to jen možná ty to čteš. Všechny moje kroky stále vedou ke stejné věci, všechny, které dělám. Pravda je, že můžou vypadat, jako opak, ale to právě jen z určitého úhlu pohledu :-).