Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je pro vás svatba důležitá?
Je svatba důležitá ( pokud ano, proč) nebo je to jenom kus papíru?
Ano.
Celou diskuzi jsem nečetla, jen kousek…a je to opravdu každého věc…
Babofko, patri Ti dik za tuhle diskuzi, znova tu nahlizim a procitam prispevky.
Pokusim se sama za sebe odpovedet na Tebou vyrcene otazky, co jsem “jakoby“ ziskala svatbou.
Spolecne prijmeni. A tim zjednoduseni jakehokoliv vyrizovani kdekoli. Jsem ve skolce, predstavim se a vsichni vedi, ktere dite je moje. Jsem u lekare a jsem prukazne/evidentne matka, protoze se jmenujeme stejne. Telefonuji do skoly, chci omluvit nemocne dite a jakmile se predstavim, vsichni vedi, kdo je muj syn. Je to jednodussi.
Zařizovali jsme si bydleni a koupili jsme spolecne dum. Polovina toho domu /predpokladam/ je nebo by byla moje, kdyby se cokoli neplanovane stalo.
A pokud by se se mnou nebo s manzelem neco stalo, oba mame v obcanskych prukazech manzela/manzelku. Takze predpokladam, ze bychom byli ti prvni, kdo bude informovan.
A me by take zajimala odpoved od Lien.
O tom, jak si tu na VD protireci.
I kdyz to primo sem do tehle diskuze nepatri.
I ja to vnimam jaksi komplexne – pokud tu pise nekdo, kdo se vdal, rozvedl, vdal – a k tomu pripise, ze kdyby to slibil v kostele, tak by to dodrzel… co to znamena???
Ze to na radnici, na urade, na zamku nebo kdekoli jinde neplati? Ten manzelsky slib “plati“ jen v kostele?
Nechce a broji proti ockovani a sve druhe dite ockovat dovoli?
Zena “ma“ byt doma s detma a byt manzelkou a pak s vlastnima detma sup do skolky?
Stavi se do role, ze penize nejsou zapotrebi a kdyz chce dat deti do skolky, tak ty penize najednou potrebuje? A to predtim nevedela? Ze to bude neco stat?
Proste tomu asi nerozumim….
danniello , díky. A svá slova myslím zcela vážně. Legraci si nedělám. Taky respektuju rozhodnutí každé z vás a připadá mi to v pořádku. Nesoudím, jen se upřímně zajímám o vaše postoje a důvody. Toť vše.
bami, týýýýjo, krásný výsledek! 😉 To by opravdu byla škoda si ho nevzít 😉
lien, proč se vyhýbáš odpovědi na moji otázku? A že nesouvisí se svatbami, to vím a připustila jsem to.
Dobrý Bože! Lien! (Mezi “Bože“ a “Lien“ nemá být rovnítko ;-)) Z mého posledního psaní mi nevyplývá nic takového, jak sama zmiňuješ. Nemáš problém s porozuměním textů?
Totéž vnímám i ze “zajímavého výňatku“, který jsi sem zkopírovala a Bůh ví, proč jsi neuvedla jeho autora a zdroj. Pokud dovolíš, napravím to.
Autorem je Jakub Hučín, absolvent filozofie a teologie v Praze a v Římě, Tvůj výňatek je nadepsán “pochroumané vztahy“, vynechlas jednu rovněž zajímavou větu “A je nutné říci, že se s touto zátěží setkáváme i v partnerstvích lidí, kteří se intenzivně angažují ve farnosti a patří mezi obdivované tahouny společenství.“ a celý text je k dispozici zde: http://www.katyd.cz/clanky/pohled-psychologa-proc-nevstupuji-lide-do-manzelstvi.html
Nemyslím si, že je tento text na místě. Bavíme se o lásce, o vztazích, o partnerství, o manželství, o tom, jak to vidíme my, jak to zažíváme my, zda jsme vdané a co nás k tomu vedlo.
Já žiju 10 let v krásném vztahu a rozhodně ho nepovažuju za pochroumaný. Nepociťuju strach. Z čeho taky? Z neznámého? Já tu realitu žiju. Podle mého se tím papírem nezmění právě nic. Tak proč se za ním hnát…
A zodpovědnost za svazek a naši rodinu? Ano, mám. Já i můj partner. Nejsou jen dny růžové, ale řešíme i neshody, jako v každém jiném vztahu. Ale snažíme se je vyřešit a neodcházíme jeden od druhého. Nebereme synovi jeho rodiče, neoddělujeme se. Tak já vidím zodpovědnost.
Lien, vnímám to hodně podobně jako ty. Jsem ráda, že moji rodiče jsou oficiálně manžely a v tomhle tradičním modelu mi bylo dobře.
A i když na druhou stranu si říkám, že důvody k tomu manželství neuzavírat mohou být různé, většinou kolem sebe vidím fakt hlavně tu obavu k veřejnému přihlášení se k zodpovědnosti, k rodině, k jedinému partnerovi.
Pokud je svatba pro někoho jen cestou k jistému rozvodu v budoucnosti, což mi z toho citovaného odstavce tak nějak vyznívá, pak tedy není otázka, jestli se vdávat a ženit, ale jestli vůbec nějaký partnerský vztah mít.
Asi kdybych to tak vnímala, našla bych si milence na víkend a jinak žila sama.
Babofko, mně tady z celého tvého psaní vyplývá, že tě možná asi někdo tlačil (nebo jsi to tak cítila) a znechutil ti to a ty si si pak už jen našla důvody, proč to nechutné nebo zbytečné je. Mně naopak připadá, že tlak společnosti na sňatek dávno opadl a je většina lidí, kteří to vnímají jako zbytečnost – řekla bych ti mladí, ještě k vazbám nedozrálí. Já jsem třeba neměla bílé šaty, měla jsem tmavě modré, a teď růžové, u nynější svatby jsme byli my a svědci, žádné tyátry okolo toho atd., takže ta forma je fakt úplně zbytečně diskutovaná, důležitý je dopad, který svatba bude mít a svatbou nemyslím akt stání v šatech na radnici a opíjení se poté, ale právě to stvrzení si sobě navzájem – jsi ta/ten pravý a já to oficiálně přijímám. Dopad na celou vaší rodinu, tím myslím i děti, já si třeba za sebe moc nedokážu představit, že by naši žili na psí knížku, asi bych se i někde uvnitř styděla, podvědomě to zcela jistě příjemné není, ale samozřejmě nejsem tvoje děti.
K příjmení, můžeš si nechat svoje, celá práce je napsat ho do kolonky :-), nebo mám známou, co si vzala manželovo a zároveň si nechala i svoje – to pak budeš určitě jediná v republice s takovým příjmením, když je pro tebe tak nutné se v takových “důležitých“ věcech odlišovat ;-).
Tady je zajímavý odstavec, při kterém se mi vybavil tvůj postoj.
Když se podíváme bez přikrašlování do našich rodin, setkáme se jen sem tam s opravdu vřelým, otevřeným a láskyplným partnerským vztahem mezi rodiči, se vztahem, v němž se všichni zúčastnění cítí dobře (a troufám si tvrdit, že to platí o většině rodin, ať už se jedná o věřící, nebo ne). Častěji v našich rodinách nacházíme vztahy, v nichž jde více o funkci, účelovost, závislost, nebo jsou partnerské vztahy poznamenané úpornými konflikty či nesplnitelnými nároky, jindy jsou vyčerpané a v horším případě úplně mrtvé. Zvenčí vše vypadá ideálně, ale pohled dovnitř je úplně odlišný. Je to, bohužel, má zkušenost z praxe. Nelze mít proto mladým lidem za zlé, když si na otázku, „co by mi přineslo manželství do mého vztahu navíc“, odpovídají – „nic, o co bych stál nebo stála“. A pokud pro sebe neobjeví dostatečně silný důvod, nebudou do manželství vstupovat. V praktické rovině v nesezdaném vztahu totiž prožívají v podstatě totéž, co v manželství. V průběhu let naleznou mnozí z nich takový důvod v narození dítěte, ale je opět spíše praktický. Impulz přichází v takové situaci častěji od ženy, která chce pro sebe a pro dítě získat přeci jen větší jistotu díky manželské instituci. Jiným praktickým důvodem pro uzavření manželství bývá vstup dětí do školky nebo školy, kdy rodiče chtějí, aby děti neměly problémy s růzností příjmení.
No a jsme zase u toho, co jsem už psala, u strachu, který nás paralyzuje a nedovolí se hnout z místa, každý z nás si v původní rodině něco zažil a je škoda kvůli tomu žádnou další a třeba zdravou rodinu nemít. Na to, co se změní přijetím zodpovědnosti za svazek který žiješ, nenajdeš odpověď, dokud to nezkusíš. Pak už budeš vědět, co se změnilo a nebudeš se muset ptát.
A k čemu vedou kroky, které si napsala jako protiřečení si, přesně k tomu, cos napsala, že jimi popírám :-). A vůbec nechápu, jak to souvisí s diskusí o svatbě.
marinádo vím jak to myslíš…ale to co píšeš zní naopak velmi zajímavě, a takovéhle příběhy ze života a těch co u toho mají to srdíčko jsou nenahraditelné a zajímavé….
je fajn že takhle víš o minulosti….to já když nad tím přemýšlím tak u dědy to končí….
Bami, ono to není pro “cizí“ (promiň, snad chápeš, jak to myslím 🙂 ) až tak zajímavé. Ve zkratce – někteří mí předci byli Židi a od toho se odvíjí ty smutné a zároveň hrdinské příběhy…
A po revoluci se nám pak ozývali příbuzní z celého světa (s některými jsme se i setkali), protože to naše příjmení nás spojuje a vždycky se nakonec najde nějaký společný vzdálený strýček nebo bratranec přes druhé koleno 🙂
marinádo ač to sem nepatří o těch předcích jsi zasela semínko zvědavosti..nerozepíšeš se??
s tím příjmením…..mě by zajímalo jak to vnímá chlap , když spolu rodina žije a dítě se jmenuje po matce….tak nějak mi tam naskakuje, že když už to tak je tak mají děti příjmení po otci…
Ty písmenka navíc tam mám proto, že tu už jakási mlčící Daniela byla. Takže to jako ubírání písmen nevnímám, naopak jich v podpisu mám pár navíc. Ale to jen mimochodem.
Babofko, nemusíš se hájit, já tvůj postoj naprosto beru a nemám k tomu vůbec žádné výhrady. Jak jsem psala, myslím, že je dobře, že se může člověk rozhodnout a nevystavuje se už nějakému společenskému nátlaku.
Přišlo mi zvláštní jen to vyjádření, že jsi sem ty věci napsala jen tak, přitom jsi to celé na vlastnění apod. postavila. Tedy to své vysvětlení.
Takže: tvému postoji naprosto rozumím, jen mi přijde, že to zjednodušuješ natolik, že nechápu, jestli to myslíš vážně nebo si z toho prostě jen děláš tu prču. Myslím ze svatby a případných důvodů k ní.
babofko to je ono….
ženského přijmení je 27…..mužských je 25 😀