Přetížení a ztráta orientace

Rubrika: Životní styl

137566_stress_or_what„Tak mladá, a už tak vyřízená?“ vtipkují přítelkyně, když se jim podaří dovolat Anně, devětadvacetileté právničce, a ona vždy znovu říká, že je „úplně hotová“, že chce být doma, a nejraději by ani nezvedala telefon. „Chci mít klid, nic jiného než klid a pokoj!“ Tak zněla její stereotypní odpověď na různé návrhy – aby si vyjela s kamarádkami do Paříže, nebo aspoň aby si večer vyšly, jako to dělávaly dřív, kdy jim bylo spolu dobře…

Mladá, chytrá Anna přitom bývala opravdu společenský člověk, který byl pro každou akci s přáteli a známými. Ale od její závěrečné zkoušky na právnické fakultě už tomu tak zdaleka není. Anna už není taková, jakou ji dříve znali.

Náročnost

Podle představ okolí měla Anna vlastně velké štěstí. Okamžitě získala práci v dobře placené advokátní kanceláři v centru města, což jí mnoho kolegů a kolegyň závidělo. Zpočátku tam byla jako „děvče pro všechno“, kancelářská síla na méně důležité činnosti. Šťastnou náhodou, dá-li se to tak nazvat, se však brzy dostala k odpovědné práci, která náhle vyžadovala nejen opravdové pracovní nasazení, ale též juristickou zkušenost. Vedoucí advokátní kanceláře měl totiž autonehodu, po níž ležel tři měsíce v nemocnici. Musel pověřit některé své pracovníky různými úkoly a Anně svěřil obhajoby několika choulostivých případů, které ona předtím pro něj připravovala. Na nemocničním lůžku jí v návalu vděčnosti dokonce naznačil, že uvažuje o jejím pevném zařazení v kanceláři – samozřejmě pouze v případě, že složí úspěšně druhou státní zkoušku. Spousta jejích bývalých spolužáků z právnické fakulty mohla vyletět z kůže: jak je to vůbec možné, aby měl někdo pořád takové štěstí? To jistě není jen tak! A provokovalo je k ještě větší zlosti, když viděli, že Anna se ze svých šťastných úspěchů ani pořádně neraduje. Naopak, v posledních měsících je stále zamlklejší a unavenější.

Brzké pochybnosti

Je třeba říci, že Anna se necítila docela dobře už za svých právnických studií. Proč se vlastně rozhodla pro tak náročné, těžké a dlouhé studium, které už dnes neposkytuje zdaleka tolik pracovních možností jako před lety? Když se jí na to někdo zeptal, odpovídala zcela vážně: „Já jsem o tom až tolik nepřemýšlela. Připadalo mi to nejrozumnější a říkala jsem si, že mi to zajistí budoucnost.“ Svým analytickým rozumem, smyslem pro souvislosti, spolehlivostí a vynikajícím vystupováním byla přitom pro povolání právníka takřka předurčena.

Vždy úspěšná a kompetentní

Ať vzala Anna během studia zavděk jakoukoli brigádou, všude si ji nemohli dost vynachválit, jaký má talent pro jednání s lidmi, jak je schopná a chápavá. Všichni spatřovali v mladé ženě výjimečnou osobnost. Ona sama se však již po první státní zkoušce s úzkostí sama sebe ptala: „Jsem opravdu rozený právník? Chce se mi opravdu celý život probírat akty složitých případů, jednat s problematickými mandanty a učit se spousty textů tolika zákonů?“ Aby si udělala jasno, absolvovala po první státní zkoušce různé praxe. Jedna z nich byla v oblasti médií. Ta ji nevýslovně bavila a těšila. Také její tehdejší šéf byl Annou nadšen, ale ani on jí nemohl nabídnout stálé místo. Řekl jí, že by byl sám rád, ale dodal: „Dokončete si nejdřív studium! Vždyť by bylo škoda všeho toho času a úsilí, které už jste do toho vložila!“ Také rodiče Annu přemlouvali, ať se drží právničiny. Raději by ji viděli ve „váženém“ právnickém povolání než v rychlém světě médií. Anna je totiž, jak říkala s úsměvem její matka, „citlivá osoba“.

Soukromý život

To by mohl dosvědčit každý, kdo se s Annou poznal. Má veliké osobní kouzlo a smysl pro humor, ale především je extrémně vnímavá pro jakékoli podněty z okolního světa. Ošklivá zpráva v novinách nebo televizi jí snadno způsobí bezesnou noc. Když se musí probírat podklady k soudním řízením, k duševnímu klidu jí to rozhodně nepřispívá. Vždycky byla štíhlá, ale v poslední době hodně zhubla. Neustále je buď nachlazená, nebo jinak nemocná. Ale mnohem horší než tento difuzní pocit únavy a přetíženosti je duševní zátěž – v práci se vlastně trvale zabývá zločinem. Jsou to podvody, sexuální delikty, hospodářská kriminalita. „Na to musí mít člověk silný žaludek,“ vysvětloval jí opakovaně šéf a povzbudivě pokyvoval hlavou. Jako by chtěl naznačit: „To se nedá nic dělat. Tím si musí projít každý začátečník.“

Neukázat slabiny

Anna se svému nadřízenému neodvažuje naplno říci, jak ji to všechno zmáhá. V soukromí je rovněž obklopena téměř samými právníky. Její přítel Jan je také advokát a její nejlepší kamarádky jsou ty, které s ní studovaly práva. Všichni kolem ní pečlivě sledují, jak a kde kdo dělá kariéru „v těchhle drsných časech“. Anna je nakonec ráda, že má i několik dobrých přítelkyň, které nemají s právničinou vůbec nic společného. Práce ji zmáhá čím dál tím víc. Každý den jí připadá příchod do kanceláře jako vnoření do ledové vody, v které se pak musí celý den máchat a plácat, aby přežila – a další den totéž. A k tomu ji vytrvale pronásledují pochybnosti: Je pro mě taková práce opravdu vhodná?

Jedná se o ukázku z knihy Syndrom vyhoření v práci i osobním životě
vydal Portál, 2007

Napsal/a: Angelika Kallwass

Toto taky stojí za přečtení!

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →
Jindřichův Hradec

Prohlédněte si Jindřichův Hradec. S našimi tipy o nic nepřijdete

Jindřichův Hradec si zaslouží vaši pozornost. Je to nádherné město s pěknou historii. Najdete tu nádherné chaty a chalupy,

Čtu dál →

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist