Horké letní počasí ovlivňuje řidiče i celou osádku vozidla, zejména děti a zvířecí mazlíčky. Při cestování je tedy třeba se dostatečně obrnit proti špatné náladě ostatních a zachovat si chladnou hlavu…
Kritická hranice: 27 °C
Ačkoli je zdravý člověk schopen snášet teplotu kolem 50 °C asi po dobu čtyř hodin, neznamená to, že by v takto horkém počasí byl schopen podávat bezchybný výkon. Ideální výkonnost totiž člověk vykazuje zhruba při teplotě okolo 22 °C. Podle vědeckých výzkumů klesá efektivita práce při teplotě 27 °C asi o 25 %, při teplotě 30 °C dokonce až o 50 %. Potvrzují to i zahraniční výzkumy zabývající se dopravní nehodovostí. Poukazují na to, že počet dopravních nehod rapidně roste, pokud venkovní teplota přesáhne 27 stupňů. V roce 1986 provedli psychologové Kenrick a Macfarlane ve Velké Británii experiment, v němž zkoumali vliv počasí na řidiče při dopravních zácpách. Jejich experimentální vozidlo za různých povětrnostních podmínek z ničeho nic zastavilo na křižovatce a zůstalo stát, i když na semaforu naskočila zelená. Poté zkoumali reakce řidičů na tuto frustrující situaci. Zjistili, že existuje přímá souvislost mezi venkovní teplotou a agresivními reakcemi řidičů.
Před škodlivým vlivem příliš teplého počasí chrání člověka jeho termoregulační mechanismy. Rozšiřují se kožní cévy, zesiluje se pocení. Zvyšuje se produkce adrenalinu a tyroxinu. Kůže zčervená, poklesne diastolický krevní tlak, zintenzivní se srdeční činnost.
V důsledku horšího prokrvení vnitřních orgánů se zhoršuje motorická koordinace, bdělost a výkonnost. Člověk více chybuje, špatně se soustředí, je otupený, cítí se unavený. Silným pocením je narušena iontová rovnováha organismu a snižuje se schopnost koncentrace.
Dlouhodobě působící vysoké teploty mohou vést k nevolnosti, průjmům, hyperventilaci, k bolestem hlavy, svalů, až ke křečím, k agresivnímu či apatickému chování, hysterickým projevům, ztrátě přirozených zábran, objevuje se tendence vrážet do překážek, někdy až úplná dezorientace.
Důležitou roli hrají individuální fyziologické vlastnosti, například schopnost organismu účinně se adaptovat na změnu okolní teploty, a hygienické návyky (režim práce a odpočinku, pitný režim).
Horko unavuje smysly i psychiku řidiče
Vedro dokáže způsobit, že řidič nebezpečnou situaci sice vidí, ale vůbec si ji neuvědomí, a tak na ni ani nezareaguje. Ve velmi teplých dnech může docházet k otupení zrakového vnímání. Silný sluneční svit unavuje, mnohým jedincům způsobuje bolesti hlavy. To vše může vést až k tomu, že předmět (stejně tak i chodce), kterého by si řidič za optimálních podmínek zcela jistě všimnul, nyní vůbec neregistruje. Osudným to bývá zejména v městském provozu, kde je řidič nucen soustředit se na řadu rozličných podnětů.
Zejména přes dioptrické brýle bodají ostré sluneční paprsky řidiče do očí, proto se je snaží mhouřit, dívat se chvíli mimo cestu zalitou sluncem. Někteří řidiči v létě slabší dioptrické brýle raději nahradí slunečními. Neuvědomují si, že tím své oči zbytečně unavují, mhouří je, pomrkávají, některé dopravní značky pak nejsou schopni vůbec přečíst, případně před nimi nečekaně přibrzdí a mohou tak ohrozit za nimi jedoucí vozidlo.
Vedra způsobují narušení krátkodobé paměti. Řidič zapomene, jaký nápis viděl na dopravní tabuli, kterou právě minul, kam ukazovala směrovka a podobně. Uvažuje, kam odbočit, zda je na silnici hlavní či vedlejší, usilovně přemýšlí, méně se věnuje sledování dopravní situace, případně zmatkuje, pokud si není jist správným směrem své cesty.
V horku řidiči snáze polevují v pozorování silnice před sebou a nevěnují se plně řízení. Snáze se nechají rozptýlit – zaměří se na rozhovor se spolujezdcem, na hudbu z rádia, na automobil před sebou…
Únava přichází nenápadně, zato mnohem dříve než za běžných podmínek. Často ji prohlubuje i předchozí špatný spánek v přehřáté ložnici. Vedro rovněž negativně ovlivňuje emoce. Člověk se cítí rozladěný, podrážděný, snadno se rozhněvá. Má tendenci jednat unáhleně, sobecky, útočně. Chyby, nestandardní nebo agresivnější styl jízdy může snadno vyvolat hněvivou a podrážděnou odezvu.
Jedná se o ukázku z časopisu Psychologie Dnes, vydává Portál
Napsal/a: Veronika Hamerníková
